Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zákazy pro Emmetta - 1. - roztleskávačky

08.08.2010 (21:00) • Aalex • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 6189×

Tak třeba poslední zákaz zní: Emmett si už nikdy nepůjčí Alicinu blond paruku a k roztleskávačkám se ani nepřiblíží!

Už od rána Emmett každého otravoval tím, že se nudí. Nerozuměli jsme tomu. Obvykle byl první, který si něco našel, ale dneska jako by u ničeho nedokázal vydržet. Skákal od jednoho k druhému a ani nabídka na lov, kterou mu dal při obědě Jasper, ho nijak nenadchla.

„Lovit jsem byl včera. Nic zajímavého tu kolem není,“ ucedil nespokojeně. „Proč se tady nemůže něco dít? Škola je jediné místo, kde by se mohlo něco dít, ale obvykle je tak zoufale nudná…“

V tom měl pravdu. Než jsem našel Bellu, byla pro mě škola ubíjející. Fungovala jako anestetikum. Zoufal jsem si, že nemůžu spát. To by těm hodinám nudy dalo aspoň nějaký smysl.

Ani dnes se nestalo nic světoborného – aspoň podle mě. Já si ale věcí kolem příliš nevšímal. Žiju si na svém vlastním obláčku štěstí, na který má přístup jenom moje Bella.

Odpoledne však Emmett obrátil o 180 stupňů – při zpáteční cestě byl tak nadšený, až nám to přišlo divné. Nikdo to však nehodlal řešit. Byli jsme rádi, že si zřejmě našel novou zábavu a neotravuje nás svou blbou náladou. Nejšťastnější byl pochopitelně Jasper.

Ani jsem se nepokusil nahlédnout mu do myšlenek, než jsem zmizel za Bellou. Já trouba – měl jsem si uvědomit, že kdykoli je Emmett v takhle nabuzené náladě, věští to problém.

Večer, když jsem se na chvíli stavil doma, abych dopřál Belle trochu volnosti a soukromí, se mě Alice opatrně zeptala: „Edwarde, netušíš, na co Emmett potřebuje různobarevný krepák?“

To mě překvapilo. Že by se dal na vyrábění mávátek? Pokrčil jsem rameny a pustil to z hlavy. 1. máj je přece ještě daleko, tak proč se zabývat psýchou svého bratra. Bohužel jsem netušil, jak blízko pravdě jsem byl.

Emmett na pár hodin zmizel. Rosalie byla docela naštvaná, že jim ukrajuje z jejich noční zábavy, ale pak jí to zřejmě vynahradil, protože ráno se zase tvářila poměrně přívětivě.

Překvapením ale bylo, že s sebou Emmett do auta vlekl malý kufřík. Odmítal komukoli říct, co v něm je a já, který konečně usoudil, že by bylo dobré zjistit, co má za lubem, měl tentokrát taky smůlu. Hlídal se, aby na kufřík ani nepomyslel.

Celý den se nic nedělo, jen na obědě jakoby nic prohodil, že s námi dneska domů nejede. Prý má ještě něco k vyřízení. Rosalie ho sjela přísným pohledem: „Nejsi zase po škole, že ne?“

Emmett se zatvářil ublíženě: „No dovol, ženuško? Byl jsem snad někdy po škole?“

Rose se ušklíbla a stejnou grimasu jsme udělali i my ostatní. Emmett a po škole? Hrozí mu to jen asi tak 5x do týdne. A za to, že ho většinou po škole nenechají, vděčí spíš lenosti profesorů zůstávat tu po pracovní době kvůli jednomu nekňubovi, který se neumí chovat.

Nedostali jsme z něj, co chystá, ale když se večer vrátil včas (včera si to od Rose asi schytal) a vypadal v pořádku, přestali jsme nad tím uvažovat. Pokud se chystal nějaký průšvih, většinou na něj Emmett upozornil svým výrazem. Na čertovinu se těšil a zářil jako sluníčko, na pohromu ukazoval svým zamyšlením. Teď vypadal spokojeně. Jen tak normálně. Už jsme ho viděli nadšenějšího, a tak jsme usoudili, že nic nehrozí.

Několik dalších dní se situace opakovala. Ve všední dny Emmett mizel hned po škole kdoví kam. Řešení se nám nabídlo ve chvíli, kdy Alice náhodou zahlédla školní noviny. Obvykle jsme se takovými drby nezabývali, ale tentokrát ji na ně upozornilo několik kluků, kteří rozebírali novou posilu roztleskávaček. Byla tam vyfocená spolu s ostatními a v článku u fotky uváděli, že Emma je pro tým velkou posilou a její umění budeme moci zhodnotit v pátek při basketbalovém zápase proti East High ze Seattlu.

Plácla jimi o stůl při obědě a blýskla očima po Emmettovi: „Tys mi sebral paruku, Emmo!“

Nechápavě jsme se na ni podívali a všichni se vrhli k novinám, abychom pochopili, o čem to mluví. A opravdu  - na fotce se skvěl Emmett v celé své kráse, blond paruce, upnutém tričku a sukýnce, s mávátky z krepového papíru v rukou.

Emmett si článek přečetl a samolibě poznamenal: „Jasně, že je Emma velkou posilou. Jsem z nich největší, nejsilnější a taky nejvyvinutější. Spotřeboval jsem všechny kapesníky, co jsem doma objevil a půjčil jsem si tvou sportovní podprsenku, miláčku.“

Věnoval Rose nejnevinnější úsměv, kterého byl schopen, ale ta byla momentálně natolik v šoku, že nezvládla ani protestovat. Emmett tedy pokračoval v chlubení: „Taky dělám základnu pro pyramidu. Netušíte, jaká sranda je, pozorovat ty barbíny při tréninku.“

Rose se teď mračila tak, že jsem přemýšlel, jestli ji nebudeme muset držet, aby neukroutila hlavu každé roztleskávačce, která se jí dostane pod ruku. Jestli něco nesnášela, tak to byla konkurence. I hypotetická.

Jasper neodolal – pobaveně: „Prosím tě a jak to, že tě nepoznali?“

Emmett udělal pohyb, jako by si odhrnoval dlouhé vlasy z obličeje a předvede vzorně nacvičený vysoký hlas: „Ale prosím tě, brouku, děláš jako by ty barbíny myslely. Já jsem tak neodolatelná, že nikoho ani nenapadne, že bych snad nemusela být holka.“

Po tomhle projevu se nedokázal udržet vůbec nikdo. Svorně jsme vyprskli smíchy a já rozhodl: „O tohle představení nemůžu přijít. V pátek tam s Bellou budeme.“

Škádlivě jsem na něj udělal oči a dodal: „Potřebuješ přece podporu rodiny, Emminko.“

Emmett vážně přikývl a prohodil: „Pravda, trocha povzbuzování se hodí i roztleskávačkám. Tak nezapomeňte udělat transparent. Něco jako – Emmo, jsi nejlepší.“

Ten kluk mě jednou vážně znovu zabije! Jestli ne doslova, tak se z něj uchechtám.

Alice pobaveně: „Jak tě to vůbec napadlo?“

Emmett pokrčil rameny: „No co, objevil jsem, že se chystá konkurz na doplnění týmu roztleskávaček. Trénují každý všední den, což mi vyplní čas. A bavím se tam víc než kde jinde za poslední desetiletí. Ty holky stojí za poslech. Jsou tak naivní… Jediný myslící tam je nejspíš jejich týmový maskot – křeček!“

Bella mi tichounce pošeptala: „Aha, tak proto…“

Nedořekla to, ale mně to stačilo. Zakřenili jsme se na sebe a já doufal, že Emmettovi nedojde, co tím myslela. Nejspíš by ji zase chtěl prohnat po dvoře a pak bych ji musel sundávat ze střechy, kam by ji stoprocentně nakonec usadil.

V pátek jsme se na zápas nakonec vypravili všichni včetně Esmé. Carlisle vážně litoval, že ho v nemocnici neuvolní dřív, ale aby o nic nepřišel, vzala si Rosalie kameru. Alice dohlédla, abychom byli oblečeni v barvách školy. Když jsme zabrali jednu laviček v první řadě, pro modrou, žlutou a Sparťana (znak školy) nebylo kam plivnout.

Přesto, že tenhle zápas nesliboval nic moc úžasného, přišlo tolik lidí, jako bychom hráli finále. Reklama ve školních novinách bezpochyby zabrala. Emmett bude spokojený. Tolik lidí se přišlo podívat na jeho výkon…

Jasper se ke mně naklonil přes Alici a Bellu tak, aby ho vedle sedící Rosalie neslyšela: „Podívej na ty lidi. Emma se nejspíš k vystoupení ani nedostane, protože až je uvidí, nafoukne se jako balon a budeme ji muset stahovat od stropu.“

Všichni čtyři jsme se pobaveně uchechtli a Esmé po nás hodila čtverácký pohled, který dokazoval, že jsme nebyli tak potichu, jak jsme si mysleli. Rosalie naštěstí věnovala pozornost roztleskávačkám v rohu, které se chystaly na své velké vystoupení. Oddechli jsme si, ale Rose vzápětí sykla: „Nemyslete si, že mu to neřeknu. Taky dokážu vnímat víc věcí najednou.“

Vyměnili jsme si protáhlé obličeje, a když jsme se navzájem viděli, znovu se rozesmáli.

Roztleskávačky už se zřejmě seřadily ke své spokojenosti. Někdo pustil hudbu a ony jako na povel vyběhly doprostřed hřiště. Tedy ony běžely, Emma to okořenila dvěma salty. Ta prostě neodolá, aby se nepředváděla. Samolibost z ní jen odkapávala. Byla vážně dobrá, ale já spíš přemýšlel, jak to udělala, aby jí na jejích krátkých vlasech ta blond paruka tak pevně držela.

Alice mi něco podobného nejspíš vyčetla z tváře, protože na mě sykla: „Má v hlavě asi milion vlásenek. Musela jsem mu pomoct, protože chvíli uvažoval i o lepidle. Ta vize byla vážně děsivá. Dostat mu ho z vlasů by trvalo týdny. Ta paruka nemá šanci pohnout se.

Jakmile roztleskávačky začaly svou sestavu, všichni kolem začali tleskat do rytmu. Rozhlíželi jsme se kolem a nechápali jsme ty rozzářené obličeje. Těm klukům chyběla už jen slina u pusy. Sakra, to nevidí, že je Emma chlap?

S mávátky jim to ale vážně šlo. A když po vzoru ostatních Emma zaplula do provazu, spolu s Jasperem jsme zaúpěli. Pobaveně jsem prohodil k Rosalii: „Tak bych řekl, že dny vašich radovánek jsou sečteny. Tohle bych nerozdýchal.“

Emma však vypadala v pohodě, jen trochu zamrkala. Trénink asi dělá hodně.

Vystoupení se zdárně blížilo ke konci a vypadalo to na úspěch. Když jsem se pokusil o nezaujatost, musel jsem uznat, že je Emmettův převlek dobrý. Nikdy nikomu bych to nepřiznal, ale v tom dresu roztleskávaček mu to docela slušelo.

Katastrofa nastala až ve chvíli, kdy se holky nastavěly do pyramidy a ta slepice nahoře vytáhla (neptejte se mě odkud) křečka, který měl tvořit její vršek. Křečkovi se však v jejích rukách a v takové výšce evidentně moc nelíbilo. Kousnul ji a začal bleskově zdrhat po tělech všech roztleskávaček dolů k zemi, kde se cítil bezpečněji.

Holky začaly pištět a ošívat se. Emma se je sice snažila udržet, ale rovnováha byla v háji. Musela by se přinejmenším rozčtvrtit, aby to ustály. Vrcholem všeho bylo, když jí křeček přistál v paruce, do jejíž dlouhých vlasů se zamotal. Emma mu chtěla pomoct, ale neměla volnou ruku a… Nejspíš si umíte představit, jak to dopadlo. Roztleskávačky se sesypaly na jednu hromadu. Štěstí, že je Emmett upír, protože jinak by to asi nerozdýchal. Takhle mu na rozdíl od ostatních nehrozilo ani to, že by byl druhý den modrý jak velikonoční kraslice.

Většina diváků se chechtala nebo lámala v hrůze z pádu. Pár se jich sebralo a snažilo se holky vymotat a pomoct jim vstát. Jak tak pomalu odhalovaly Emmetta, bylo nám jasné, že jeho roztleskávačské dny jsou v trapu. Stále byl zaklíněný dvěma holkama, což mu znemožnilo opravit si paruku. Navíc se mu vyhrnula sukně, která zakrývala typicky mužské partie, jichž se nehodlal vzdát.

Když to ostatní členky týmu viděly, nastalo zuřivé ječení a vyčítání. Emmett dostal od těch „něžných dívčin“ jmen, že si mohl vybrat. A nebyla právě lichotivá. Začínala někde u sprosťáka a čumila a končila u nebezpečného devianta. Tohle bude mít zřejmě ještě dohru. Některé z nich se na něj dokonce vrhly a rvaly z něj dres, aby ho neznesvětil ještě víc. Museli zasáhnout dospělí, aby mu zbyly aspoň trenky. Jeho paruka zmizela stejně jako dres. Někdo měl nejspíš chuť ho skalpovat.

Emmett stále ještě seděl a křenil se jako sluníčko. I přes to všechno se královsky bavil.

Usoudil jsem, že na zápas už zůstávat nemusíme a bude lepší, když se pomůžeme Emmettovi zdekovat. S pobaveným výrazem jsem se k němu sehnul a podal mu ruku, abych mu pomohl vstát. Emmett se zvedl a vesele blýsknul očima po zbytku naší rodiny: „Musíte ale uznat, že to byl úspěch.“

Rozhlédl se kolem po svých bývalých týmových kolegyních: „Zajímalo by mě, kde skončil Červík – to je ten křeček.“

Rose ho majetnicky objala kolem pasu a políbila ho: „Myslím, že jsem ho zahlídla mizet pod lavice.“

Emmett se rozesmál: „Ze všech členů týmů jsem měl asi nejraději právě jeho. Svobodu mu přeju. Zaslouží si ji. Doufám, že si ji užije.“

Alice právě zachránila svou paruku ze spárů jednoho z Emminých fanoušků a teď se jí snažila vrátit původní tvar. Moc se jí to nevedlo, a tak zavřískla: „Emmette, hned, jak dorazíme domů, dopíšu na seznam věcí, které máš zakázané, 298. bod. Máš zákaz půjčovat si cokoli mého.

Rose docela spokojeně přikývla a výhružně dodala: „A bod 299 bude, že se už nikdy k roztleskávačkám ani nepřiblížíš.“

Emmett ji s úsměvem políbil do vlasů: „Myslím, že by mi to po dnešku asi ani neprošlo. Půjdeme? Tady už se dneska nic zajímavého dít nebude.“

Zákazy pro Emmetta - Drákula

Zákazy pro Emmetta - Harry Potter

Zákazy pro Emmetta - ženské problémy

Zákazy pro Emmetta - Emmett kuchařem

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zákazy pro Emmetta - 1. - roztleskávačky: