Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zákazy pro Emmetta - 5. - Emmett kuchařem

27.08.2010 (14:15) • Aalex • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 3522×

Esmé:

Alice měla s tou kamerou skvělý nápad. Když jsme se večer všichni společně dívali na to, co natočili, mohli jsme se uchechtat. Emmett má vážně praštěné nápady a stupňuje je čím dál víc.

Taky už si na něj všichni dáváme pozor. Holky si dávají na skříň zámek a Jasper se pokaždé, když jde kolem něj, pokřižuje. Dává si záležet, aby ho při tom Emmett viděl, protože ho to neuvěřitelně štve. Edward s Bellou se prostě baví a my s Carlislem si dáváme pozor, abychom aspoň navenek vypadali neutrálně. Jak jinak taky tu naši zvěř ukočírovat?

Buď Emmetta opustila inspirace, nebo se rozhodl pro změnu chvíli sekat latinu. Až do víkendu totiž nepřišel s ničím šíleným.

V sobotu ráno to už však nevydržel a dorazil za mnou do kuchyně. Měla jsem puštěnou televizi s pořadem o vaření. Kdysi mě to bavilo a šlo mi to. Ne, že bych teď nějak vyvářela. Bella u nás jí málokdy a nikomu jinému bych to neudala. Nicméně jako kulisa je to příjemné. Svět se obrací zdravějším směrem.

Emmett se opřel o linku a sledoval, jak třídím potraviny, které byly ještě použitelné a ty ostatní házím do odpadků. Dotčeně: „Esmé, jsem chudák. Co proti mně všichni mají? Jasper se křižuje, Alice chrání svůj pokoj vlastním tělem, sotva se k němu přiblížím a Rose mi zakázala nosit sukně.“

Dusila jsem v sobě smích. „A ty, chudáčku, vůbec netušíš proč, co? Vždyť jsi jim v poslední době nic neprovedl, že ne?“

Emmett našpulil pusu a důrazně přikývl. „Přesně. Vždyť už se držím takovou dobu…“

Týden je taková doba? Proboha, jsme nesmrtelní. Aby se to dalo počítat, musel by vydržet aspoň rok. Nulová šance  s jeho způsobem myšlení!

Zatím, co jsem mlčela a snažila se nesmát, Emmett se zaměřil na televizní obrazovku. Najednou jsem si všimla, jak mu zazářily oči. „To je nápad!“

Lekla jsem se - tahle slova od něj znějí vážně nebezpečně. Ostražitě jsem se zeptala: „Jaký nápad?“

Emmett mě chlácholivě poplácal po rameni. „Neděs se, mami. Právě jsem dostal nápad, jak si všechny udobřit. Naučíš mě vařit a udělám slavnostní večeři.“

Zůstala jsem na něj zírat, jestli to myslí vážně. Emmett se však už natáhl pro jednu z kuchařek, které jsem měla jako dekoraci kuchyně a začal listovat.

Nenápadně jsem se zeptala: „Emmette, nezapomněl jsi na něco?“

Emmett tázavě vzhlédl. Měl tak nevinný výraz, že jsem přemýšlela, jestli to jen hraje, nebo ho nová zábava vážně tak zaujala, že zapomněl. Lehce jsem nadhodila: „Zlato, my přece nejíme vařené jídlo. Jsme upíři.“

Emmett našpulil pusu a vypadalo to, že nad mnou zmíněným problémem přemýšlí. Pak nad tím ale mávl rukou. „Hm, tak se holt jednou přemůžou, no. Přece se neochudí o mé kulinářské umění! Teď jen najít to pravé jídlo.“

Nestačila jsem ani protočit oči a už se přiřítila Alice. „To nemyslíš vážně, mami. Vážně ho chceš učit vařit?“

Chytla jsem ji za rameno, otočila ji a vydala se spolu s ní ven, než mohl Emmett začít protestovat. Vyšly jsme francouzským oknem na terasu a dál po mýtině, až jsme si byly jisty, že jsme dost daleko, aby nás neslyšel. Otočila jsem se k Alici. „Přemýšlela jsem nad tím, Alice. Když to neudělám, bude se učit způsobem pokus, omyl. Mám tenhle dům docela ráda a nechci, aby shořel. Chtěli jsme v něm ještě nějaký čas bydlet a ani moje rekonstrukční četa by ho tak rychle nemusela dát dohromady.“

Alice zamyšleně naklonila hlavu na stranu: „To je fakt. Měl by být pod dozorem. Když budeš s ním, aspoň nehrozí demolice a další ztrapnění.“

Pousmála jsem se a zahnala dotěrnou myšlenku na to, jestli mě Alice trochu nepřeceňuje.

Myšlenka ještě zesílila ve chvíli, kdy jsme se vracely a téměř ve dveřích zaslechly tříštění porcelánu. Vletěla jsem do kuchyně a načapala Emmetta s provinilým výrazem.

Bella zírala docela vyděšeně a Edward se dusil smíchy.

Emmett neviňoučce: „Promiň, mami. Chtěl jsem Belle ukázat, jak umím žonglovat s talíři, ale trochu se mi to vymklo… Netušil jsem, že jsou tak málo trvanlivý.“

Beze slova jsem se sehnula pro střepy, a když jsem poznala jeden ze svých parádních talířů, zaúpěla jsem: „Emmette!!!“

Další slova byla zbytečná. Emmett při mém výkřiku poskočil a jeho tvář nabrala ještě prosebnější výraz. Přihodil i psí oči. Aspoň, že se bojí. Natáhla jsem se ke skříňce a podala mu pár plastových párty talířů – přísně: „Žongluj s těmihle. Sám si tu nic neber! To je první pravidlo téhle kuchyně.“

Edward se okamžitě nabídl: „Zaběhnu zapsat další bod na seznam. Zákaz žonglování…“

Nenechala jsem ho domluvit a vystrčila ho z kuchyně: „Klidně, hlavně zmizni. Vy dva jste nebezpečná kombinace, i když nemáte v rukou nože.“

Emmett si potěšeně zamnul ruce. „Konečně spravedlnost!“

Bella stále nerozhodně postávala, a tak jsem se na ni otočila: „Jdeš za ním, nebo mi pomůžeš usměrnit Emmetta?“

Bella se usmála a ujistila se: „Takže ho vážně chceš učit vařit?“

Pokrčila jsem rameny. „Zkusíme, co zvládne.“

Emmett ohrnul ret. „Pcha, budu hvězda, uvidíte. A chci začít tímhle.“

Poklepal na recept, který si v kuchařce vybral. Naklonily jsme se s Bellou nad knihu ve vzájemné shodě. Bella překvapeně vzhlédla: „Cože? Svíčková? Nechceš začít něčím jednodušším?“

Z obýváku se ozval Edwardův pobavený hlas: „Co třeba krupicovou kaši?“

Emmett houknul zpátky: „Lehni, Edie!“

Jestli Edward něco nesnáší, tak je to tahle zdrobnělina. Určitě šel někam trucovat (i proto, že dala Bella přednost nám), protože v domě se (konečně) rozhostilo ticho.

Emmett spokojeně kývl a uličnicky se na nás zakřenil. „Takže co? Fakt je to tak těžký?“

Přikývla jsem. „Pro začátek vybereme něco jednoduššího. Co takhle bramboráky?“

Bella je měla ráda, a tak nadšeně přikývla. „Dobrá volba. Ani tam není moc krájení – což znamená menší nebezpečí, že se trefí do mě a přinutí mě krvácet.“

Emmett zavrčel. „Copak si myslíš, že se chci dát na dráhu vrhače nožů?“

Bella se zazubila a já výmluvně spočinula zrakem na posbíraných střepech. „Když jsi tu před chvílí trénoval žonglování…“

Bella mě podpořila: „Jo, vypadalo to, že máš v plánu dát se k cirkusu. Žonglér nebo vrhač nožů… to není zas takovej rozdíl. Nakonec z toho může vyjít klaun.“

Mrkla na mě a obě jsme se rozesmály. Emmett nakrčil nos, sáhl do kapsy a nasadil si červený klaunský nos. „Myslíš nějak takhle? Tak začneme, nebo ne?“

Proboha, kde ho tak rychle vzal? Musím si zapamatovat, že mu mám zkontrolovat kapsy.

Sundala jsem mu nos, uklidnila jsem se a ještě jsem se ujistila: „Takže bramborák?“

Emmett přikývl, spojil prsty rukou a protáhl si je, až zapraskaly: „Jdeme na to, krásky. Místo šéfkuchaře v nějaké nóbl restauraci už brzy ponese moje jméno!“

Vysvětlily jsme mu s Bellou základy. Například jak číst v kuchařce, co znamenají jednotlivé termíny a jak se používá doměřovací kuchyňská váha. Emmett si hrál na suveréna, kterému je všechno jasné a dával nám najevo, že mu takové primitivní věci ani nemusíme říkat. K bramborákům jsme se tedy rozhodly udělat ještě salát, abychom upotřebily zeleninu, kterou jsem přinesla včera z trhu.

Emmett nás vyháněl z kuchyně, ale Bella se ještě otočila. „Seš si jistý, že to zvládneš, Emme? Nechceš pomoct? Je toho dost najednou.“

Emmett ji plácnutím po zadku a poslal za mnou do obýváku. Ještě protočil oči. „Neměj obavy, ženská… Jsem talent od pána Boha!!!“

Uznejte sami, že takovému sebevědomí se nedá odporovat.

Usadily jsme se na gauč. Sice jsme nejspíš každá měla jiné plány, ale ani jedna z nás nebyla dost otrlá, aby se vzdálila z doslechu kuchyně. Brzy se k nám začali trousit i ostatní členové naší rodiny. Naše podezření se totiž potvrdilo a divadlo, které Emmett předváděl za zavřenými dveřmi kuchyně, stálo za to i jen poslouchat.

„To jsou teda recepty, to by se jeden zbláznil… Špetka, co to je? Moje hrst a Rosaliina se určitě liší. Jak to mám odhadnout? Ženská ta to má ve voku, ale tady člověk?“

Dusili jsme se smíchy a Bella křikla: „Neboj Emme, když si nejsi jistý, spolehni se na svůj instinkt.“

Edward s Jasperem a Alicí se málem skáceli pod gauč.

Emmett se s ďábelským výrazem vykoukl z kuchyně. „Hele, sestřičko, tvoje nápady jsou vážně geniální, ale mám problém. Instinkt mi právě velí někoho zadávit!!! Vážně chceš, abych ho poslechl?“

Na odpověď nečekal a vrhl se znovu do boje s vařením. Chvíli jsme slyšeli jen zvuky, které do vaření patří.

Pak jsme ale zaslechli další z perel: „A jéje prst… ještě že nekrvácím.“

Trochu jsem se vyděsila. Moje nože byly vážně ostré, ale že by se mu povedlo proříznout naši tvrdou kůži, o tom jsem silně pochybovala. Na druhou stranu, Emmett je občas schopný všeho. Vzápětí dorazil hlavní aktér s úsměvem od ucha k uchu a postavil před nás na stůl salát.  Jako by nic prohodil: „Kdybyste tam našli kus nehtu, tak mi ho vraťte… Ne, dělám si srandu. Už jsem si ho přidělal zpátky.“

Sotva zmizel zpátky v kuchyni, Rosalie sykla: „Tak si nejsem jista, jestli ho miluju dost na to, abych snášela jeho pokusy o vaření.“

Edward se na ni sladce usmál: „Ale, Rose, víš přece, že jsi mu už několikrát slíbila, že při něm budeš stát v dobrém i zlém…“

Rosalie se na něj zakřenila, ale nasadila útrpný výraz a seděla dál.

Když jsme od vedle zaslechli prskání oleje, podívaly jsme se s Bellou po sobě. Obě jsme měly cukání jít se tam podívat a hlavně to Emmettovi ztlumit. Ta kuchyň bude vypadat…

Bella potichu prohodila: „Možná jsme ho měly varovat, že kdo vaří, ten po sobě taky uklízí. Dával by si větší pozor.“

S povzdechem jsem přikývla. Na druhou stranu, pokud zůstane jen u bince, přežiju to.

…

O další  čtvrthodinu později nám Emmett nesl první vzorky. Páni, on je snad vážně talent. Na pohled vypadaly bramboráky skoro dokonale. Ani to ale většinu členů rodiny nepřesvědčilo, aby riskovali ochutnání. Při pohledu na Emmettův nadšený výraz jsem se s povzdechem odhodlala a zapíchla do bramboráku vidličku. Nesla jsem k ústům první sousto, když Emmett jako by nic prohodil: „Nenašel jsem mouku, tak jsem tam vrazil sádru, nevadí?“

Vyděšeně jsme se na něj podívali a Emmett se rozesmál. „Pardon, ale musel jsem vidět, jak se budete tvářit. Za ten pohled to stálo!!! Hahaha… Ale musíte uznat, že by aspoň dýl vydržely.“

Edward trochu naštvaně zadržel Bellinu ruku. „Počkej, až co řekne Esmé, ano? Nerad bych ti po ochutnání pumpoval žaludek, i když Carlisle tu nejspíš potřebné vybavení má.“

Emmett se naštval. „Jéžiš, vy s tím naděláte. Člověk si nemůže ani trochu zavtipkovat.“

Sehnul se k Belle, a jak držela vidličku s nabodnutým kouskem bramboráku, strčil si ho do pusy. Párkrát žvýknul, a pak prsty naznačil „ok“. „Jsou vynikající. Netušíte, o co přicházíte.“

Alice opatrně prohodila: „Skvělé, že ti tak chutnají, Emme. Je asi zbytečné ptát se, jestli jsi je ochutnal někdy dřív, co?“

Nečekala jsem na jeho odpověď a rezignovaně strčila své první sousto do pusy. Vážně to nebylo špatné. Trochu to přehnal s česnekem, ale… na upíra skvělé.

Když ostatní viděli, že se to dá jíst, napodobili můj příklad. Emmett nás nadšeně sledoval. „Tak co? Měl jsem pravdu? Já jsem prostě vážně dokonalej.“

V euforii si políbil pěst, jako by chtěl pochválit svoje „zlaté ručičky“.

Bella se usmála. „Je to dobrý. Jsi šikula. Teď už tě čeká jen poslední zkouška. Úklid kuchyně.“

Emmett zaprotestoval: „Co? O tom v manuálu nic nebylo.“

Taktně jsem poznamenala: „Emme, ty jsi neměl manuál. Učily jsme tě my s Bellou.“

Emmett přikývl. „No právě. A jelikož o tom nepadlo ani slovo, měly byste se do úklidu pustit samy.“

Rozhodně jsme zavrtěly hlavou. „Na to zapomeň. Alou zpátky.“

Když Emmett viděl, že se mu od nikoho nedostane pomoci, odloudal se do kuchyně. Cestou si ale nezapomněl pro sebe bručet tak, abychom to nepřeslechli, něco o tom, že nevděk světem vládne.

Tváří v tvář spoušti, kterou napáchal na nás houkl: „Příště vařím venku na ohni.“

Mysleli jsme si, že tímhle pokusem jeho zaujetí kuchařským světem skončilo, ale překvapil nás. Sotva se kuchyň zase leskla jako nová, posadil se k nám a začal spřádat plány.

„Hele, mám takový nápad. Když jsem uklízel, běžel v televizi zrovna pořad o grilování. To by splňovalo moje nároky. Je to venku, takže nehrozí velký úklid. Dá se servírovat na papírových táckách, které se pak vyhodí… prostě ideální. A navíc tam říkali, že chlapi jsou v grilování nepřekonatelní.“

Jasper se ušklíbl: „Jediný problém vidím v tom, že jsme pořád ještě upíři. A předem ti říkám, že do mě další jídlo nedostaneš!“

Emmett mu úšklebek oplatil: „Čekal jsem podobný podraz a mám řešení. Můžeme pozvat Charlieho a Quileutské. Aspoň to prohloubí naše spojenectví. Na těch pár hodin by se daly zrušit hranice, ne?“

Otočil se na Carlislea a ten zamyšleně přikývl. „Vlastně by to nebyl až tak špatný nápad.“

Mrknul na Bellu. „Budeš jim to ale muset nabídnout ty, Bello. Od nás by to brali jako léčku.“

Bella potěšeně vyskočila – konečně měla jednou vstup do La Push nejen dovolený, ale přímo nakázaný.

Edward z toho nebyl tak odvázaný, ale neodvážil se protestovat nahlas. Jen si bručel pro sebe – tak tiše, že jsme zaslechli jen zvuk jeho hlasu. Slova jsme nebyli schopni rozlišit, kromě posledních: „Fajn, ale odvezu tě až na hranici. Zavolej Jacobovi, aby tě vyzvedl.“

Emmett potěšeně vstal. „Prima, a než se vrátíte, půjdu na obhlídku mrazáku. Potřebuju vědět, co máme na skladě, abych kdyžtak ještě sjel do města.“

To, že Emmett zvládl bramboráky, mě ale stejně tak úplně nepřesvědčilo, že není v kuchyni nebezpečný. Pomohla jsem  mu vybrat vhodné maso (a že ho byla kopa, když jsme vzali v úvahu, kdo má přijít) a každou chvíli k němu nakoukla, zatím co maso rozmrazoval a připravoval marinády.

Nakonec mě Emmett z kuchyně definitivně vykázal. Drzoun jeden. Prý se mu tam jen motám a zdržuju!

Sotva jsem sama sebe přesvědčila, že mé drahé kuchyni nic nehrozí, ozvala se děsivá rána. Ještě nestihla doznět a já už stála uprostřed kuchyně. Emmett držel v ruce paličku na maso a tvářil se zuřivě a vítězně zároveň. „Moucha! Potvora jedna. Pořád mi tu bzučela kolem masa. Tohle už ale nerozdejchá!“

Přistoupila jsem blíž a zavyla: „Emmette, okamžitě odlož tu paličku. Moucha to možná nerozdýchá, ale tu zeď opravíš!“

Moucha si sedla přímo doprostřed mé krásné mozaiky, kterou jsem měla místo klasických kachliček. Bylo přesně poznat, kam se trefil. Rozbité čtverečky dokonale kopírovaly tvar paličky.

Chtěl protestovat, ale já mu nesmlouvavě vykroutila paličku z ruky: „Steaky se stejně nerozklepávají. A vůbec - starej se radši o marinádu. Za chvíli tu můžou být.“

…

Po té, co Edward zajel pro Charlieho a Bella zavolala, že vlkodlaci a ostatní Quileutští pozvání přijali a dorazí společně, vrhla se Alice na výzdobu. K naší smůle to opět pojala velkoryse, a tak zatím co Emmett chystal gril, který nám už nějakou dobu zahálel v garáži, Alice nahnala všechny zbylé pomáhat. Zapojila i Charlieho, který to však bral docela sportovně. Konec konců šéfa místní policie by nemělo něco jen tak vyděsit. Tím spíš malá střapatá otrokářka.

Když naši hosté dorazili, vypadali hodně ostražitě. Jediné, co je k tomuhle kroku přimělo, byla zřejmě zvědavost. Pokud to má být past, chtěli ji poznat. Uklidňovalo je, že mají početní převahu a jistota, že Bella by je nikam vědomě nenalákala. Tím spíš, když tu byl i Charlie.

Časem se ostražitost trochu zmírnila, a když začal Emmett grilovat první várku steaků a vítr kolem roznesl úžasnou vůni, vypadali vlkodlaci, že jsou ochotni uzavřít s námi třeba doživotní mír, jen aby už bylo maso hotové.

Když viděl Emmett jejich nadšení, jeho sebevědomí vyrostlo až do nebes. Dělal všechno pro to, aby se steaky udělali co nejrychleji a on se mohl vyhřívat v paprscích chvály našich hostů. Chtěl dokonce foukat na uhlíky, aby se víc rozhořely. V tom mu ale ostatní zabránili. Nikdo nechtěl mít steak s krustou z uhlí.

Když prohlásil první várku za hotovou, navzdory úžasné vůni se po sobě hosté dívali a odolávali. Nikdo nechtěl ochutnat jako první. Co kdyby to byla přece jen past.

Nakonec se nad pomalu si zoufajícím Emmettem smilovala Bella.

Odhodlaně si uřízla pořádný kus a s pohledem upřeným na naše hosty prohodila: „Mě by otrávit nechtěl.“

Vzala si sousto a usmála se na Emmetta. „Je to výborné, Emme. Vážně se ti to povedlo.“

Vlkodlaci vzápětí popadli talíře a předháněli se, aby se dostali k Emmettovi jako první. V tom se ale Bella chytla za krk, protočila oči a zhroutila se k zemi. Všichni na ni zděšeně zírali, zatím co my s Edwardem jsme se nad ní skláněli. Carlisle jí rychle kontroloval puls a těkal po její tváři.

Emmett zatím o stošest drmolil: „Proboha, co je špatně? Vždyť jsem tam dal jen sůl a barevný pepř… a trochu chilli… Nic jedovatého tam přece není…“

Vlkodlaci začali výhružně vrčet a hrbit se. Začínalo hrozit, že některý z nich brzy vybuchne.

V tom Bella otevřela oči a poťouchle vybafla: „Ha, mám vás! A to jste tvrdili, že neumím hrát.“

Hosté včetně vyděšeného Charlieho se rozesmáli, ale Emmett zúžil oči do malinkatých škvírek a připravil se, jako kdyby po ní chtěl skočit.

Edward Belle pomohl vstát a všichni členové naší rodiny (mě nevyjímaje) se před ni postavili jako její osobní stráž.

Rosalie Emmetta zarazila pohybem ruky: „Zadrž, zlato. Bella jen vyrovnávala skóre za nás všechny. Ty tvoje plány jsou totiž poslední dobou natolik šílené, že by ti je měli zakázat zákonem spíš než naším malým seznamem!!!“

Emmettova tvář se pomalu uvolňovala a spolu s ním i postoje vlkodlaků, připravených ho zadržet, kdyby chtěl po Belle opravdu skočit. Pak se rozesmál, chytl Bellu kolem krku a škádlivě ji rozcuchal. „No dobře, sestřičko. Tohle se ti povedlo. Ale já nezapomínám. Jednou ti to vrátím.“

Pustil ji a důležitě zvedl ukazovák. „Až to budeš nejmíň čekat, přijde moje odplata!!!“

Bella se na něj zakřenila z bezpečí Edwardova objetí. „Budu se těšit, bráško!“

Zákazy pro Emmetta - roztleskávačky

Zákazy pro Emmetta - Drákula

Zákazy pro Emmetta - Harry Potter

Zákazy pro Emmetta - ženské problémy

Zákazy pro Emmetta - Frisbee

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zákazy pro Emmetta - 5. - Emmett kuchařem: