Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hotel Tentation - 18. kapitola

Povídka se umístila na prvním místě v anketě o Nej povídku měsíce května, a tak ji dáváme na titulní stranu. Gratulujeme. :)

Hospoda, tanec, sázka...

03.06.2011 (20:00) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 81× • zobrazeno 12211×

18. kapitola

Přivoněla jsem si ke kytici žlutých kopretin. Bylo jich přesně padesát… ne, že bych je počítala. Ach jo, on ví, jak na mě. Žluté kopretiny, moje oblíbené.

Znovu jsem si přečtla kartičku, která u nich byla přiložená, a hledala význam těch slov: Brzké uzdravení. E.

Nic víc, nic míň. Je pravda, že význam byl jasný, ale co když to má nějaké skryté poselství. Hmm, a já budu Sue tvrdit, že se moc věnuje červené knihovně.

Je to jen vzkaz, společenské gesto, možná trochu přátelské, ale tím to končí, opakovala jsem si už po několikáté, ale stejně jsem nad tím pořád přemýšlela. Vždyť mi na tom ani nezáleží.

Jak jsem si, i když nerada, uvědomila, uběhlo už čtrnáct dní a konec sázky byl tu. Nebylo snadné mu vzdorovat a odolávat, ale podařilo se. Měla bych se radovat, ne?

Při pohledu na žluté kopretiny jsem cítila všechno jen ne pocit zadostiučinění, který bych měla při vyhrané sázce cítit a na který jsem se už od začátku těšila. Povzdechla jsem si, nechala jsem kytky kytkami a šla se raději připravit na večer.

×××

Nebylo to na podpatky, ani nějaké velké taneční kreace, ale vypadala jsem skoro normálně.

V balerínách, džínové sukni, tričku a vestičce jsem zaklepala na dveře Sueina domu. Půl hodiny jsem debatovala s paní Johnsonovou, protože slečna ještě nebyla hotová. Pobíhala jen ve spodním prádle mezi svým pokojem a koupelnou, div se nepřerazila. S nakopnutým palcem poskakovala dál ve své ose a přitom tlumeně nadávala.

Paní Johnsonová to nijak nekomentovala a dál se vyptávala na rodiče a podobně.

Ve třičtvrtě na osm jsme konečně opouštěly žlutý domek a přesouvaly se do hospody, kde už na nás všichni čekali. Začali jsme připíjením na super večer a pak si povídali.

Kapela odstartovala svoji exhibici krátce po půl deváté, kdy se dav hostů ještě zvýšil a taneční parket byl plný k prasknutí.

Vystřídala jsem se v náruči všech kluků od nás a i v cizích, poněkud jsem ztrácela přehled. V kotníku mě začalo píchat, což bylo znamení, že bych si měla dát pauzu.

S vodou v ruce, nehodlala jsem zopakovat ztrátu paměti z poslední akce a alkohol požívala s mírou, jsem se šla na chvíli posadit ven na čerstvý vzduch.

Bylo krásně teplo, hvězdy zářily, řekla bych skoro letní noc a přitom bylo jen pozdní jaro. Opřela jsem se zády o budovu a dívala se na nebe. Hvězdy na mě poblikávaly a já je začala počítat. Nedostala jsem se k žádnému určitému číslu. Dokonale jsem se do toho zamotala a pak nad sebou zavrtěla hlavou. Jsem jako malá.

„Ahoj.“ Podívala jsem se na dotyčného a kromě toho, že jsem málem dostala infarkt, jsem namáhavě polka. Na vysypaném prostranství před hospodou a sotva metr ode mě stál sám pan šéf. Neviděla jsem ho od té doby, co mě uložil do postele. Bylo to… Měla jsem radost, že ho vidím, což se mi vůbec nezdálo dobré.
„Ahoj,“ pozdravila jsem ho.
„Hezká noc, můžu?“ ukázal na volné místo vedle mě. Pokrčila jsem rameny, a tak si sedl.

Chvíli bylo ticho. Takové rozpačité. Ani jeden z nás nevěděl, co říct, jak se chovat.

„Co noha?“
„Už je to dobrý.“
„To jsem rád.“

A zase mlčení.

„Děkuju za kytky.“
„Nemáš zač.“
„Žluté kopretiny mám ráda.“
„Já vím,“ pousmál se. Vykulila jsem oči a nic neříkala.

Opět se rozhostilo ticho. I když jsem si namlouvala, že v té puse o nic nešlo, nebyla to tak docela pravda. Byl to… Byla jsem sama sebou zmatená, byla jsem jím zmatená. Proč mi připadá, že jsem konečně s tím, s kým chci. Uvědomila jsem si, že mi jeho přítomnost chyběla. V hotelu jsem ho potkávala denně, ale když jsem byla doma, neviděla jsem ho… no, ani ne tři dny, ale stejně mi to připadalo jako dlouhá doba.

„Co tady děláš?“ zeptala jsem se najednou. Nebyla to ta otázka, kterou jsem mu chtěla položit původně, ale taky se hodila.
„Přišel jsem se pobavit,“ odpověděl prostě. Zvedl jeden koutek úst v líném úsměvu a všechno ve mně se mohlo zbláznit.
„Hmm.“
„Proč nejsi vevnitř?“ Bože, to je konverzace.
„Chtěla jsem na vzduch, je tam moc lidí.“
„Hrají dobře.“ Mluvit tak… přátelsky. Žádné narážky, žádné posměšky, prostě normální rozhovor. Všechno se najednou zdálo jiné a za to může těch pár hodin strávených v té jeho chatě, aspoň myslím. Ani já už jsem v něm nějak nedokázala vidět toho arogantního idiota. Ale můžu si být jistá, že je to doopravdy a ne jen nějaká hra. Nemůžu. U něj ne.
„Asi bych měla jít zpátky,“ začala jsem se zvedat.
„Bello…“
„Ano?“ otočila jsem se.
„Ale nic.“ Naposledy jsem se na něj podívala a zmizela v davu lidí.

Procpala jsem se k našemu stolu a sedla si vedle Sue.
„Kde jsi byla?“ zařvala mi do ucha, aby ji přes hudbu slyšela.
„Venku.“
„Sama?“ Spíš jsem odezírala, než abych jí rozuměla. Po mírném zaváhání jsem přikývla.

Pozorovala jsem cvrkot, pobrukovala si písničky, ale myšlenkami byla někde jinde, u někoho jiného. Nevěděla jsem, co se to se mnou, vlastně ani s ním, děje. Chtěla jsem to pochopit, ráda jsem měla věci pod kontrolou, ale tohle se mi už od našeho prvního setkání vymykalo a dělalo si, co chtělo. Náš „vztah", dá-li se tomu tak říkat, byl od začátku nepředvídatelný a pořád se stávalo něco, co jsem nečekala. Ach jo, nejspíš bych potřebovala sezení u psychologa.

„Bello, pojď si zatancovat,“ vytáhl mě Peter na nohy a už jsme se vrtěli. Písnička byla celkem rychlá. Všichni skákali do rytmu, tak jsem se nechala unášet davem, ale jen dokud jsem na sobě neucítila něčí pohled.

Rozhlédla jsem se po místnosti a srazila se s Edwardovýma, na dálku neuvěřitelně tmavýma, očima. Propaloval mě pohledem a tvářil se strašně vážně, přemýšlivě a nešťastně. Srdce mi škobrtlo, ale rychle jsem se podívala jinam a snažila se soustředit na Petera a tanec. Jenže to moc dobře nešlo. Ulevilo se mi, když písnička skončila. Omluvila jsem se Peterovi a chtěla se nepozorovaně vytratit pryč. Musela jsem někam do ticha, kde bych mohla v klidu přemýšlet a hlavně jsem chtěla utéct před ním.

Proplétala jsem se davem, sem tam do někoho strčila, ale cpala jsem se dál k východu. Chyběl mi už jen kousek, když jsem do někoho tvrdě narazila. Zvedla jsem hlavu, abych se omluvila, ale ztratila jsem řeč.

Nic neříkal. Pozoroval mě tím tajemným pohledem, krčil čelo a nespouštěl ze mě oči.

Stáli jsme tam mezi všemi těmi lidmi bez pohnutí a jen se na sebe dívali. Pak mě vzal za ruku a vedl zpět na parket. Jak jsem stihla postřehnout, hráli něco pomalého. S pohledem ponořeným v jeho očích jsem se nechala vést jako ovce a vůbec se nebránila, když mi položil ruce na boky a přitisknul k sobě.

To napětí, které bylo mezi námi, by se dalo krájet. Už jsem tomu nedokázala vzdorovat a prostě se řídila srdcem a ne hlavou. Dala jsem mu ruce na ramena a nechala se vést. Možná toho pak budu litovat, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Chtěla jsem tam být jen s ním, tančit jen s ním.

Dívali jsme se jeden druhému do očí a snad ani nemrkali. Svět kolem nás neexistoval. Byli jsme jen mi dva.

Mohla bych tak zůstat věčně, napadlo mě. Jenže nic netrvá věčně a písničky už vůbec ne. Hudba dohrála a kapela ohlásila čtvrthodinovou pauzu.

„O půlnoci jsme zpět,“ řekl do mikrofonu zpěvák a pak se vydal se svými kolegy k baru pro něco na posilněnou.

Podívala jsem se zpět na Edwarda, ale nebyl tam. Jeho místo bylo prázdné, nebo spíš obsazené někým jiným.

„A to bylo co?“ dožadovala se Sue vysvětlení.
„Já nevím,“ řekla jsem zoufale. „Nerozumím tomu.“
„Bello, ty jsi tele, fakt. Takovej chlap a ty to nevidíš. Mazej za ním. Dělej. Přece si ho nenecháš utéct.“
„Ale já…“
„Ty co? Jsi z něho hotová. To pozná každý. A ty mu taky nejsi lhostejná. Tak jdi, jinak ti uteče,“ vybízela mě.
„Když ono…“
„Bože,“ nenechala mě zase domluvit. „Jdi, nebo tě tam osobně dokopu.“
„Ani nevím, kam šel.“
„Ven,“ zněla její odpověď. „Takže?“
„Už jdu,“ zavrčela jsem.

Mám já tohle zapotřebí? Ani jsem nevěděla, jestli za ním chci jít. Dobře, chtěla jsem za ním jít, ale tím zbytkem jsem si jistá nebyla.

Před hospodou jsem se rozhlédla, ale nikde ho neviděla. Možná šel do hotelu.

Po krátkém zaváhání jsem se tam vydala taky. Ušla jsem sotva pár metrů, když na mě něco káplo.

„Co to sakra je?“ zamumlala jsem, ale to už kapek přibývalo. Jak se mohlo za tu krátkou dobu tolik zatáhnout. Nebe předtím bez mráčku bylo inkoustově modré s šedými chuchvalci mraků a po hvězdách ani památky.

„To je vážně paráda.“ Trochu jsem přidala do kroku. Zatím nepršelo moc, byla to jen taková malá sprška, ale i tak jsem to chtěla omezit na minimum.

Ani jsem nestihla vyjít z vesnice a uviděla jsem ho. Seděl na té lavičce, kde mě tenkrát našel s Keithem. Musela jsem se ušklíbnout. Ironie osudu.

„Bello,“ řekl překvapeně.
„Kam jsi zmizel?“ Bello, ty jsi vážně geniální.
„Myslel jsem, že bude lepší, když půjdu.“
„Aha.“
„Chtěla jsi něco?“ zvednul se a přišel ke mně blíž. Déšť pomalu houstnul a měnil se v pořádný liják, ale stejně jsme tam stáli a… ani nevím, o co jsme se tam pokoušeli.
„Já… já,“ nedokázala jsem se vymáčknout. Nevěděla jsem, co chci říct, co chci dělat. Prostě… Byla jsem ztracená ve svých pocitech a to doslova.
„Ty co? Řekni mi to.“ Udělal ještě pár kroků a vzal můj obličej do dlaní.

„Bello, já už nevím, co dál,“ přiznal.
„Já taky ne. Nechci to.“
„Co nechceš?“
„Nechci se takhle cítit. Takhle zmateně.“ Proč mu to vykládám?
„Tak to ukončeme. Definitivně. Zapomeneme na to, co bylo,“ navrhoval. Úpěnlivě se na mě díval. Po tváři mu telky potůčky vody. Byl nádherný. Zavřela jsem oči. Tohle ne… ale ano, bylo to tak.

Jeho čelo se opřelo o mé. Nos se dotýkal mého. Sladký dech ovál mou tvář.
„Dneska to můžeme ukončit a začít znovu. Jen řekni, co chceš.“
„Co chci?“ vydechla jsem. Stáli jsme tam jako sousoší, uprostřed průtrže mračen, ale ani jeden z nás to nevnímal.
„Bello, musíš to říct.“ Dobře jsem věděla, na co naráží. „Prosím.“ Jak snadné by to bylo. Říct ano na to, co jsem skutečně chtěla. Moc. Toužila jsem po tom, aby mě líbal tak jako v té chatě, ale déle, mnohem déle. Pořád. Jenže… Nelže?

„Bello…“ Zavrtěla jsem hlavou a odvážila se na něj podívat. Nelhal. Viděla jsem na něm to zklamání, smutek. To nemohl hrát. Tak dobrý herec není ani pan šéf, natož Edward, normální kluk, který se tu se mnou nachází.
„Nemůžu,“ vymanila jsem se z jeho sevření. „Promiň.“
„Dobře… Já už asi půjdu.“ Chtěla jsem zakřičet, aby to nedělal, skočit mu kolem krku a nikdy ho nepustit, ale jen jsem přikývla.
„Až budeš chtít, přijď si pro výhru.“ Pár vteřin si mě prohlížel, jakoby to bylo naposledy, a pak už jsem sledovala jen jeho záda.

Nechala jsem ho odejít…

---

Chyba nebo ne?

Co myslíte? Nějaké tipy, co bude dál? Jsem zvědavá na Váš názor. :)

Taky bych Vám ráda poděkovala za hlasy v povídce měsíce. Když jsem začínala Hotel psát, nikdy by mě nenapadlo, že by mohl mít takový úspěch, a už vůbec ne, že se umístí na první místo. Je to vážně úžasné a já nemám slov. Děkuju. :)

---

 

 

17. kapitola ϰ SHRNUTÍ ϰ 19. kapitola

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hotel Tentation - 18. kapitola:

Ne vyhrala sazku to cumim fskt super moment

Tak jsem zase tady a rozhodně si myslím, že je Bella blbka. Kapitolka byla krásná.

jsem ráda, že Bella vyhrála a doufám, že si bude přát Edvarda

když mně je Edíka vždycky tak líto!!!
ach, to byla romantika a v dešti...
stejně pořád věřím Alici, že budou spolu... mohla bych říct, že je Bella tele... ale chce to kuráž takhle odmítnout Edu.
ale je to dobře, aspoň mu trochu spadne hřebínek a on bud jasně vědět, že ji potřebuje.... ale bylo mi ho teda dost líto.
Ty jejich dialogy byly boží

Teda, s Edwardem a Bellou to vážně těžce zmítá! Tahle kapitolka byla jedna z těch, které se mi líbily víc. Bylo v ní hodně Eda a Bell, pak taky zmatených citů, krásně popsáno a napsáno, prostě...

Moc krásný... úžasný styl psaní, opravdu bomba, ale už je dej dohromady

Ty člověka rozbrečíš, ani nemrkneš holka, jedna! Ne, kecám nebrečim, ale mám na krajíčku, protože jsou to oba takový telátka, že to snad ani za komentář nestojí tohle!
Cejtim se tak bezmocně, když jsem to tak četla a věděla, že já jim nemůžu nijak pomoct a oni sami sobě vlastně taky ne, když jsou tak zmatení! Takový trdla!
Nejradši bych Bellu kopla do zadku, aď jde za nim, ale vim, že ona si to prostě v tý hlavičce musí urovnat. Chudák je z něho celá vedle... A pokud si myslí jeslti lže? Ale jak to jinak zjistí, než že to prostě riskne? Vim, hrozí, že ztratí hodně, když bude kecat, ale já si myslim, že Edík zas takovej herec není. A nebo budeš pěkně zlá a on bude.. Jejda, teď se začínám bát, protože jsi mi jednou řekla, že se nám nebude něco líbit. Kurna, to ne snad!
Radši nad tim nebudu přemejšlet a nechám se unášet myšlenkou, že jsou skoro spolu, že si oba prostě v příští kapitole řeknou, že se maj rádi a bude to všechno happy a on ji pak řekne, co je zač a bla bla bla
Achjo, 50 kopretin, no kdo by tohle nechtěl? A navíc žlutých, který jsem ještě nikdy neviděla na vlastní oči? Ach! Edwarde, pojď ke mně, když tě Bella nechce!
No nic, zase opět krásná kapitola, nedivim se, že tahle povídka prostě vyhrává, ona je prostě výherkyně na plný čáře. Ty jsi výherkyně! Jdu na další kapitolu, rychle než přijedou naši! AAAA

jééééé to bylo úžasný ale to, jak si musela odskočit na záchod mě vážně dostalo takovej trapas doufám, že už je necháš spolu a bez komplikací

kdy bude dalsi??

Chtěla jsem dlouhej koment, ale nakonec ti věnuji dvě prostá a výstižná slova:
Zabiju tě!
Dobrá, tak trošku dál... Jak to bude? No možná ještě pár léček, nevím, ale snad všechno skončí fajnově....

ááá at za ním ještě rychle utíka bylo mi ho tak strašně líto, ale je pravda, že za to jak se předtím choval si to zasloužil, ale stejně nádherná povídka těšim se na další dílek... povídka měsíce zaslouženě!

Krásná kapitolka, konečně jsem se k ní dostala mohla si jí přečíst Upúřímně doufám, že ti dva k sobě konečně cestu najdou, ale myslím, že Bella potřebuje chvilku na to, aby si všechno srovnala v hlavě a nakonec za Edwardem stejně přijde Moc se těším na další

Super
Ale preco ho stale odhana... uz by sa mohla vyslovit

Och!!!! Klaniam sa bohyňa!!! Som z teba 100% paf!!!!

Úplně úžasný - máš dost podobnej styl jako Meyerová . Fakt hrozně pěkný

Máš naprosto úžasný styl psaní...ani se nedivím, že si vyhrála. Moc ti to přeju a hlavně nepřestávej psát

Skvělé! Nevím, jak se to bude vyvíjet dál mezi nimi, ale zatím jsem s touto povídkou hóóódně spokojená.

skvělé, správně drama

Dokonalá kapitola. Dostávají zavyučenou oba, ale na druhou stranu... Edward si to za ten začátek vážně zaslouží. Musí Belle vysvětlit, proč se tak choval, nebo jí dokázat, že ho změnila. Skvělé, moc se těším na další kapitolu.

Ať za ním okamžitě utíká!

si děláš srandu, ne?..já už chtěla soustit fanfáry a ono tohle...musíš je dát dohromady..co možno nejdřív..

Booože! Tuhle povídku jsem začala číst dneska, ale naprosto jsem se do ní zbláznila! Je to bomba! A ten vztah... Nádhera!!

NO to snad není ani pravda!!!!

Óóó, bože!! chudák Edward!! Dneska, jsem všechny díly přečetla naráz, protože jsem to zahlédla, jak se umístila na prvním místě!! No, když teď Bella vyhrála...myslím, že půjde za ním, a její přání...bude, ať jí dá pusu. Myslím, že tohle by taky mohlo být, jak jsem viděla, že tam je sázka, tak jsem si hned vybavila tuhle verzi!! T2ším se moc na další díl

super

Ty vadooo ! tuhle povídku jsem přečetla na jeden zátah a to jenom kvůli tomu že si vyhrála povídku měsíce .. a musím říct ani se nedivím .. naprosto úžasnéé !!! mělas je nechat políbit

CHYBÁÁ :D no tak ať ho třeba doběhne? :D

Zase ďalšia skvelá dokonalá kapitolka .
Tvoj štýl písania je skvelý, opisy pocitov, vnútorných myšlienok, deja, vonkajšieho prostredia - nemám slov, takže len:

Zuzko, srdečně ti gratuluju k vítězství v anketě, zasloužíš si to, HT je opravdu skvělý
Ale co to je, toto? Už už to skoro bylo, Bella konečně začíná něco cítit, ale pak to tak zamotá a Edward to vzdává a ona ho nechá odejít? Co bude dál? Moc se těším na další dílek.

No... pokud si ještě dobře pamatuju, tak vítěz si může přát nějaké přání... A Bella si může přát klidně milion polibků Takhle bych to bylo podle mě, protože mám ráda šťastné konce Užasný dílek a blahopřeji k oprávněnému vítězství!

aj ked mi je Edwarda úprimne ľúto môže si za to chlapec sám ... keby nebol na začiatku taký hnusný tak by to teraz nemal také ťažké ... a napriek tomu že chcem aby bola Bella s Edwardom tak som spokojná že ho ešte odmietla ... dúfam že to Bella ešte vydrží nechecm aby si Edward o sebe veľa myslel keby mu tak ľahko podľahla ... v každom prípade krásna kapitolka ako vždy

Je to krásne ... Mohli by sa už dať dokopy a bla bla bla ... Dúfam, že ďalšia kapitola tu bude čoskoro

No co to je? Tedy to je taková trubka, tak ona ho chce a potom ho nechá odejít. Tak tedy vyhrála tu sázku. To jsem tedy zvědavá jakou výhru si vybere . Třeba by si za výhru mohla vybrat Eda. Každopádně se těším na další díleček

Ježiš to je trubka! Jak ho mohla nechat jít? Chápu, že mu pořád nevěří, ale v takovýhle situaci...doufám, že ho ještě doběhne :)

Bella je teľa a to veľké ....och rýchlo pokračko prosím prosím prosím

:( to je koza :(

Néééé. Proč? Ta Bella je ale trubka I když musím přiznat, že mi to hodně připomnělo dobu, kdy jsem sama byla tak strašně nerozhodná a pokaždé si odpírala to, co jsem chtěla nejvíc, že jí zkrátka - a to nerada přiznávám - rozumím. Jen jsem zvědavá na ten důvod, který jí brání být šťastná. Je to snad proto, protože je Eda její zaměstnavatel? Nebo se bojí, že by jim to nevydrželo a on si našel nějakou další přísavku? Moc se těším na další
Nádherně píšeš. Hltala jsem každé slovo. Když Bella tančila s tím Peterem, taky jsem s ním tancovala a pak jsem cítila Edův pohled v zádech a pak jsem do něj narazila a nechala se vést k parketu
To jenom pro představu, jak jsi mě dokonale vtáhla do děje. Zaslouženě jsi autorem měsíce A ještě něco - rychle přidej další kapitolu

Cože? Co to má jako znamenat?! Ona ho nechala odejít? Nechápu ji.
Ale jako vždy... Naprosto úžasná kapitola a strašně moc se těším na pokračování!
Ale myslím, že to Bella pořádně zvorala....

Páni, tak tohle jsem nečekala! To jsem teď ale vážně zvědavá, co si bude přát jako výhru!

Cože? Ona ho odmítla?!?!?! Tak tohle fakt nechápu... ikdyž, jsem zvědavá, co bude dál a o co si řekne, když tedy vyhrála . Už se těším na další kapitolu

teda, to je něco, doufám že už se konečně daj dohromady

To jsou lidi vážně tak blbí, když jsou zamilovaní? Proč ta koza (myslím pěkně řečeno) ho prostě nepolíbila, a byli by šťastni až navěky? kruci, teď brečím jak malé dítě...božeeee

skvělé

Proboha, jak ho mohla nechat odejít?! Doufám, že se za ním ještě rozeběhne, kdyt tohle je nervy drásající....!

to snad ne, doufám že Edward neudělá nějakou blbost

No ty kráso, to bylo úžasný rychle další, nemůžu se dočkat. bylo to naprosto boží a musím říct, že mě Bella velmi překvapila. Ona si ale o ten polibek stejně řekne, viď?

To je prostě nádhera! Moc se mi tahle povídka líbí, píšeš úžasně

zase krásný, jako vždycky

TO NÉÉÉÉÉÉÉÉ! Neudělala jsi to, co si myslím, že jsi udělala, že ne? Protože kdyby ano, nebylo by to vůbec hezký, takto ty dva trápit. proč? Chudáčci maličcí :D No dobře, nejsou moc maličcí, ale přece nejsou tak velcí. Sakra, melu dobrý komba... Hm... Tákže, bylo to NÁDHERNÉ, KRÁSNÉ, PŘEKRÁSNÉ DOKONALÉ A TD... takže já ti tleskám a blahopřeji k 1. místu, myslím, že sis ho zasloužilaa NÁDHERA!

krásne.. hrozne sa mi páči táto poviedka nemám sajnu co bude dalej ale hrozne sa tesím... rýchlo pridaj pokračovanieee

Moc moc moc gratuluju k výhře! Je zasloužena Teď k té kapitolce... Proboha proč mu nemůže říct "Polib mě" Proč?? Jsem vážně zvědava jak t bude dál, ale stejně si myslím, že při první příležitosti za ním poběží Strašně jim to přeju. Myslím, že za odměnu si zvolí polibek

Tak ten konec je teda něco!!!!! Tolik citu a pocitu. Jak já nechápala proč to neřekne, ale doufám, že až si příde za Edwardem pro odměnu, tak ho překvapí a řekne si o pusi jako její odměnu. Škoda, zajímalo by mě, co by si zvolil Edward jako svou odměnu.

Takže předně gratuluji k 1. místu v nej povídce měsíce Května. Rozhodně si to zasloužíš.
A teď k dílu. Já nato můžu číct jen jediné. Nejde neachovat. Bylo to úžasné, celý díl, chtělo se mi vlézt do povídky a na vlastní oči to vše vidět. Ale ten konec? Tohle se nedělá. Já už se těšila, že budou spolu a Bella ne. Ona to musí zamotat. Zkus ji prosím domluvit, tebe poslechne. Mě ignorovala.
Chci je konečně spolu.

Gratuluji k umístění
Tím koncem jsi mě zase dorazila, to je děs Už jsem myslela, že k sobě našli cestu a ono se to takhle zvrtne, ach jo...

Nejprve chci strašně moc pogratulovat k tomu nádhernému a absolutně zaslouženému místu v Nej povídce května. Neznám snad žádnou jinou povídku, kterou bych tam viděla raději.
Tahle kapitola byla opět naprosto dokonalá. Spád, jaký všechny události nabírají, mě celkem potěšil. Tedy až na ten konec, ale tak nějak tajně doufám, že příště se semele něco, čím tu poslední větu vyvrátíš. Moc se těším!

KRÁSA!!!!!!!!! Nemůžu se dočkat dalšího dílku... doufám, že si Bella vybere takovou odměnu, která se bude líbit oboum...

nádhera! myslím si že Edí prohrál, ale Bella si u něj vybere takovou výhru, která se mu bude líbit... hooodně líbit:D

bomba tak rychle dalsi plosky

Pochopila jsem správně, že Edwardův dotaz: "Co Bella chce?" už neměl nic společného se sázkou, protože ta skončila "včera"? Nebo dnešní večer v hospodě byl poslední den sázky.
Jinak jsem při čtení ani nedutala, jak jsem byla napnutá!!! Paráda, já jen tleskám! a nemám slov!

gratuluju ke krásnému umístění
kapitola byla skvělá, naprosto mě překvapila...nedokážu odhadnout co se bude dít dál, nic mě nenapadá
těším se na další kapitolu

Áno, tak toto z jej strany bola chyba... Lenže ak by už teraz boli spolu, tak by si k poviedke mohla prihodiť ešte zopár kapitol a bol by koniec. Síce neviem, o koľko sa Ti to podarí predĺžiť, možno to bude len jedna kapitola, možno dve, možno viac... Všetko je len na Tebe a ja viem, že Ty to spravíš perfektne! Je to skvelá poviedka... A aby som nezabudla, gratulujem k 1. miestu!

krása:D

Pecka!!!!

Tahle kapitola byla nádherná a opět jsem si ji skvěle užila. Sice jsem z toho konce šíleně napnutá, ale ač je to možná zvláštní, jsem ráda, že Bella nakonec Edwarda odmítla, takhle je to daleko napínavější a netuším, jak to bude pokračovat.

Proč? Už mohli být spolu! I když by si to měl nejdříve on vyřídit s přísavkou a pak teprve dělat očka na Bellu. Snad to Edward jen nehraje a myslí vážně.
Krása jako vždy, moc se těším na další dílek, který doufám brzy přibude :D

A co kdyby až si přijde pro výhru chtěla, aby ji políbil??? vážně úžasné..

nie nie nie!!! prosím nech sa Bells spamätá! nech ide za Edwardom!!! tak to predsa nemôže skončiť píšeš krásne a samozrejme gratulujem k umiestneniu

Ne, ne, ne! Čekám celý týden a ona zase zdrhla. Pochybuju, že by to nějaká dokázala. Odolat jemu.
No nádhera samozřejmě. Já nevim jestli to neni zbytečný řikat. Vždyť jsi autor měsíce. Tahle povídka je vyrytá v mé paměti a to ještě neskončila:D Zuzko, jsi borec

čekala jsem to ...myslela jsem si, že Bella tu sázku vyhraje!!! ...jj, a teďka by si k sobě už mohli hledat cestu

jůůů ježiši prosím, at se za ním Bella rozběhne a řekne mu o polibek prosííííím jinak opět úžasná kapitola konečně se Edward chová normálně a ne jako namyšlenej fracek a Bella má ve svých citech pěknej guláš, to ti povím nemůžu se dočkat další kapitoly, jjsem zvědavá, jak to bude pokračovat

Ona ho nechala odejít?! Tak je blbá nebo co?? Čekala jsem laskyplná vyznání, polibky a podobný romantický, sladký řečičky a ona mu řekne, že nemůže?!! Já to nechápu, doufám, že si přes noc uvědomí, že bez něj nemůže bý atd. Úžasná povídka, to 1. místo sis právem zasloužila!!

mockrát děkuju za to, jak krásně píšeš dneska jsem přečetla všechny tvé dosavadní kapitoly takřka jedním dechem, vážně jsou úžasné a právem se tvá povídka umístila na prvním místě, jen škoda, že jsem si ji nepřečetla dřív, ráda bych přidala hlas tak příště a moc se těším na další kapitolku

Cože? Takový konec? To bys přece neudělala ani nejhoršímu nepříteli...
Bylo to úžasné a tvůj styl a vůbec celá povídka je skvělá, živě si dokážu představit vše, co se zde odehrálo...
Píšu sice až teď, ale vážně se mi tvá povídka moc líbí

Přidat komentář:

Nick:

Text: