Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Give a second chance - 27. kapitola

15.10.2011 (10:30) • Neyimiss • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 2960×

27. kapitola

V hlavě mi hučelo a v uších jsem stále slyšela ta slova. Zůstalo to v rodině…

Nechápala jsem, vůbec nic jsem nechápala. Nedokázala jsem si dát dohromady souvislosti, bylo to tak těžké… Co to jen říkal? Jak jen to myslel?

Můj poslední dobou velmi vytížený mozek odmítal spolupracovat.

„Jak… Jak to myslíš?“ vykoktala jsem po chvíli, během níž jsem jen naprázdno otevírala ústa, abych je hned zase zavřela. Nemohla jsem najít slova, hlas mě odmítal poslouchat…

„Tak, jak to říkám,“ odvětil tiše, pohled zapíchnutý do mého obličeje. Zkoumal moje reakce, pídil se po každičkém pohnutí svalu… Jako by se z něj snažil vyčíst, co se mi v tu chvíli honí hlavou…

„Já… Nerozumím…“ přiznala jsem, ústa nechápavě pootevřená. Upřela jsem na něj oči a čekala, až mi poskytne vysvětlení.

Nenechal mě dlouho čekat, za což jsem mu přičetla bod k dobru.

„Jak bych to jen řekl…“ Odmlčel se a chvíli mlčky přemýšlel. „Tak tedy… Abys to co nejlépe pochopila… Chci říct…“ Odkašlal si a stísněně pokračoval:

„Edward… Jeho matka… Jeho matka, Elizabeth… Bethie byla… neteř, moje malá, roztomilá neteř…“

Tak tohle mi dokonale vyrazilo dech. Jeho matka byla jeho neteř? Opravdu? Jak se to stalo? Jak je to možné?

„Ale… jak?“ vydechla jsem, oči překvapením doširoka rozevřené.

„To je dlouhá a složitá rodinná historie,“ odvětil, krčíc přitom rameny.

„Nikdy ti o tom nevyprávěl? Ne? Vlastně… Ani se nedivím. O tomhle mluvil jen málokdo… Můj skvělý a úžasný otec mě naprosto vyškrtl z rodiny, bylo to, jako bych se nikdy ani nenarodil…“

Jeho výraz rázem ztvrdl, jak se v myšlenkách vrátil do minulosti.

„Vždycky jsem byl ten špatný… Nikdy se mi nedostalo jedné jediné pochvaly. Vše, co jsem udělal, bylo špatně.

Otec byl… Jediného vlídného slova pro mě neměl! A matka… Škoda mluvit! Jako slepá ovce následovala otce, sdílela všechny jeho názory, myšlenky, plně souhlasila se všemi jeho rozhodnutími…

Jedinou oporou v mém neutěšeném dětství byl můj milovaný starší bratr. On jediný mě bral takového, jaký jsem byl. On jediný mě chválil, když se mi něco povedlo. On jediný se mnou mluvil, když jsem to potřeboval. On jediný se mě ptal, co si o tom či onom myslím. On jediný se o mě zajímal…

Vlastně nemám, na co bych si mohl stěžovat. Tenkrát byla těžká doba, děti často umíraly na polích, kde musely od nevidím do nevidím pracovat. Neměly žádné pořádné dětství, sotva se naučily chodit, musely jít vydělávat na živobytí. Bylo jedno, jakým způsobem, ale prostě musely…

Tohle já jsem nezažil. Nikdy jsem nestrádal, vždy jsem měl co jíst, měl jsem kde spát, nikdy mi nebyla zima…

Moje rodina byla na tehdejší poměry hodně bohatá, avšak stejně chladná, jako mince, kterých jsme měli dostatek. Alespoň co se mě týkalo…

Nikdy jsem nezažil milující matčino objetí, nebo alespoň si na to nepamatuji. Otec mě nikdy nepoplácal po rameni na znamení byť i jen vzdálené pochvaly.

Ne, to je Anthony… Ten si vždy našel čas, aby svého malého bratra potěšil, aby si s ním chvíli hrál, povídal si s ním…

Miloval jsem ho. Vzhlížel jsem k němu, byl pro mě vzorem. Ne otec, ale můj bratr. Byl pro mě jediným světlým bodem, byl tím, komu jsem se chtěl v budoucnosti podobat.

Všechno se však změnilo, když se oženil. To mi bylo pouhých sedm let…

Se svou manželkou, rozkošnou a stále se usmívající Jullianne, se odstěhoval daleko od rodinného sídla. Zprvu jsem ho ani nechtěl pustit, stýskalo se mi ještě dřív, než vůbec odjeli… Nakonec jsem je však nechal, ovšem pod podmínkou, že mě budou často navštěvovat…

Jako malé dítě jsem nebyl náročný, stačil mi obyčejný slib. Ten mi samozřejmě dali a přidali k tomu navíc další lákadlo – prý když budu chtít a rodiče mi to dovolí, můžu u nich kdykoli přespat, udělat si u nich prázdniny…

Té nabídky jsem využíval opravdu velmi často. Doma jsem byl zbytečný, akorát jsem zabíral místo u stolu při společných večeřích. Rodiče se nijak nerozpakovali a poslali mě k bratrovi, ať se o mě stará, když o to tak stojí.

U něj jsem se měl skvěle. Příroda kolem byla krásná, dům byl úchvatný a nabízel spoustu možností, jak se mohl chlapec v mém věku zabavit.

Čas u nich plynul daleko rychleji, než kdekoli jinde. Trávil jsem u nich každou volnou chvilku, protože jen tam jsem se cítil jako doma…

Ani jsem se nenadál a na svět přišla moje malá neteř. Elizabeth, tak ji pojmenovali. Zbožňoval jsem ji, hýčkal jsem ji, byl jsem tím nejpozornějším strýčkem na světě, ačkoli jsem sám byl stále ještě malé dítě.

Vyrůstala pod mým dohledem. Hlídal jsem ji, učil jsem ji střílet z luku, jezdit na kole… Společně jsme vyváděli různé lumpárny, hledali nové a nové skrýše v bratrově rozlehlém sídle.

Jenže pak jsem začal chodit do školy. Měl jsem stále méně a méně času na to, abych navštěvoval bratrovu rodinu, i když to pro mě bylo zprvu velmi těžké. Ale… zvykl jsem si.

V té době jsem se hodně změnil. V mnohém jsem se začal podobat svým někdy až příliš zhýralým přátelům, v některých ohledech jsem byl ještě horší, než oni všichni dohromady…

A tak vlastně začala moje neradostná upíří existence… Stalo se to při jedné obzvlášť nechutné párty, která se konala na lodi otce mého tehdy nejlepšího přítele.

Nevím přesně, jak se to stalo, ale najednou jsem ohromeně stál na palubě, v hrudi zabodnutý nůž. Všichni kolem se opilecky smáli, nikdo se mi však nepokoušel nijak pomoci.

Po několika minutách je přestalo bavit zírat na pobodaného ubožáka, a tak si šli za vlastní zábavou. A já tam zůstal sám…

Jako poslední si pamatuji, že někdo ke mně přišel a do ucha mi zašeptal: Neboj, všechno bude dobré…

Věřil jsem tomu laskavému hlasu, který zcela jistě patřil ženě. Tehdy mi ani nepřišlo divné, jak je možné, že mě dokázala zvednout, protože jsem pomalu, ale jistě ztrácel vědomí…“

Odmlčel se a ztěžka polkl. Bylo na něm vidět, že mu to vypravování není dvakrát příjemné, že na to nerad vzpomíná, ale ani jednou si nezačal stěžovat, ani jednou se nezarazil a neřekl dost. Prostě… mluvil dál. Protože jsem si to přála…

„Probudil jsem se po několika dnech v jedné malé chaloupce. I přes své nevelké rozměry však byla velmi dobře a účelně vybavená.

Překvapilo mě, že vše vidím zcela jasně a úplně jinak, než kdykoli předtím. Rozhlížel jsem se kolem sebe, neschopen uvěřit té změně.

Ale nic se nemohlo rovnat tomu, když jsem poprvé uviděl ji, svou zachránkyni…“

 

---

Věnováno JoheeeCullen a DarkFireflies - za jejich trpělivost, čas a krásná slova...

---

26. kapitola || Shrnutí || 28. kapitola

 

Týmová spolupráce = JÁ... ↑↑↑ + VY... ↓↓↓

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Neyimiss (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Give a second chance - 27. kapitola:

Je to mezi nebem a zemí...

No teda kdo jej zachráníl a jak to bylo dál? nemůžu se dočkat

Zlato moje, kapitolu jsem četla už minulý týden, takže se chci stráášně omluvit, že komentuju až teď. Já opět nemám slov, povedlo se ti to, neskutečně, píšeš perfektně a kapitola se mi moc a moc líbila. Nemůžu se dočkat další a doufám, že ji brzo přidáš, protože to čekání je fakt šílený.

Už se těším na pokráčko.

tedy úplně mě to v táhlo do děje. Jsem zvědavá kdo je ta upírka, která ho přeměnila. Moc se těším, co mu na to všechno řekne Bells.

nemůžu se dočkat další kapitolky vůbec si nedovedu představit, jak tohle může skončit jsem zvědavá, kdo zachránil Jeremyho

Tak já teda budu týmově spolupracovat! A to moc ráda a pořadně! I když se určitě délkou komentáře nevyrovnám délce kapitolky...
Nejprve samozřejmě začnu tím, že to znovu bylo úžasné, nepřekonatelné, jak skvěle napsané, tak i tak vymyšlené... Hrozně se mi líbil Jeremyho vztah s jeho bratrem, i když ty rodiče jsem mu samozřejmě nezáviděla. Znovu se ti podařilo mě vtáhnout do děje, který mě nepustil ani teď a pravděpodobně na něj budu myslet ještě hodně dlouho po dopsání tohoto komentáře. Tím, že Edward je Jeremyho prasynovec... Čekala jsem, že to bude nějaký jeho utajený bratr, nebo kdo ví co, ale tímhle jsi mě úplně dostala. Prasynovec? Vážně? To má dobrý, když má v rodině dalšího upíra. I když, kdo ví, jaké s ním má vztahy, že... A pak ten nůž v jeho hrudi a tajemná záchraňkyně... Samozřejmě jsem asi jako většina lidí, co čte tuto nádhernou povídku, neuvěřitelně napnutá, kdo by to mohl být. Že by Jane? Nebo se do Volterry dostal jinak? Je pravda, že kdyby ho „zachránila” Jane, asi by se neprobudil v chatrči, ale v nějakém luxusním pokoji na hradě. Takže se těším, co se z toho vyvrbí...
Musím říct, že proti tomuto mi Bellin příběh připadá tak trochu jako pohádka. Jasně, taky si toho hodně prožila, víc, než si kdy prožiju já, ale co to je proti skoro dvě stě letům převážně utrpení, které Jeremy pravděpodobně prožil? Odpoví si sama: téměř nic. A jsem také zvědavá, jak Bella na příběh našeho, teď už ne tajemného, Jeremyho zareaguje. Padne mu kolem krku? Bude ho litovat? Pošle ho k šípku s tím, že si to všechno vymyslel, aby ji získal zpět? (Hmm, velmi lákavá možnost... Alespoň by pak Hádes zůstal sám... a někdo jiný by ho mohl utěšit... Bože, já jsem mimo! )
Pak ti také v neposlední řadě móóóc děkuju za věnování, to si opravdu nezasloužím. To ty jsi napsala tuto úžasnou povídku a já bych ti měla děkovat! Já si ji pouze s chutí a dobrovolně přečetla, což bylo úžasným vyplněním volného času. Ale opravdu ti děkuju, je pro mě obrovskou ctí najít svůj nick pod tak úžasným článkem... To bych si nechala líbit i čaštěji!
Píšeš opravdu jako pravá spisovatelka! Neuvěřitelné slovní obraty, obrovská slovní zásoba, plynulý děj... Prostě jedním slovem dokonalost! Třeba jak v první kapitole -přibližně - bylo „O šedesát posunutí minutové ručičky později”. To by mě v životě nenapadlo! Nebo... Už si ani nevzpomenu, kolik toho bylo!
Tohle je vážně jedna z nejúžasnějších povídek, co jsem tu četla, čtu a pravděpodobně i kdy číst budu! Takže piš, piš, piš, ať se můžu zase co nejdřív málem roztéct nad další kapčou!

krásný...

Wow,,,paráda,skvělý,úžasný,,,nevím co dodat Snad jen rychle daší,,,moc se mě to líbilo,,,stejně jako celá tahle povídka

Neyi, ty jedeš, holka! Píšeš jako drak -> rychle, bombasticky a takovým způsobem, že mi to až nedává spát. Opravdu skvělá kapitola, líbil se mi příběh Jeremyho. Jeho příběh, tak smutný tím, že o něj skoro nikdo neměl zájem, tak nadějný tím, že měl aspoň někoho, bratra, tak ochranitelský tím, že on chránil svou neteř a ona se pro něj stala jednou z nejdůležitějších.... Tak... Nekonečný... Kdo je jeho zachránkyně? Bože, jsem napnutá jak kšandy a další kapitolu už nemám...
Ovšem tato kapitola byla výborná, to bez debat, a já už se moc těším na další kapitolu, doufám, že bude brzo, teď ses nám nějak rozjela, tak snad ano.

krásné!!

Fůůůů. Ničeho pořádného nejsem schopna, proto to bude tentokrát trošku kratší...
Dokonale popsané poměry tehdejší doby (to o těch dětech...), skvěle vymyšlená rodinná historie. Jeho rodičům bych dala korunu, fakt, takhle se k němu chovat. Nezaslouží si mít tak dokonalého syna! Jako strýček bych strašně roztomilý (taky chci takového ).
A pak ta loď - proboha! Důstojnější smrt jsi mu dopřát nemohla, což? Takhle ho zabil nějaký opilec. Mno, naštěstí ho "zachránkyně" přeměnila. A já jsem jí za to vděčná. O co, že vím, kdo to je. :D
Strašně se těším na další díl, protože tohle byla sice bomba, ale ještě víc mě nabudila na pokráčko. Chci vědět, co na to říká Bella, chci nějaký další zvrat, který je v jejich nelehkém "vztahu-nevztahu" potká, chci další skvělý příběh, který vypráví můj dokonalý Jeremy. A chci ho hned! Mazej psát, protože flákání ti tentokrát rozhodně projde!

P.S.: Týmovou spoluprácí jsi to zabila, to si někdy vypůjčím.

koukám na obrazovku a jediné, co mi běží myslí je...to je dokonalé

Uf, chudáčik Jeremy. Nikdy by som ani len nepomyslela, že mi ho môže prísť ľúto. Ale ono sa to stalo...

Keď rozprával o svojej rodine, o tom, ako sa k nemu správali jeho rodičia, že jediný, kto ho mal rád bol jeho brat, bolo mi do plaču...
Dokonca sa ani na Teba nedokážem hnevať za to, že si zo zápornej postavy spravila kladnú. Proste sa to pri jeho minulosti nedá.

Síce si toho v tejto kapitole rozuzlila naozaj dosť, ešte zostáva veľa nezodpovedaných otázok. Aspoň pre mňa to takto je.
Napríklad som veľmi zvedavá, ako to všetko vezme Bella, či sa k nemu "vráti" alebo čo. Alebo či do toho všetkého zrazu neskočí Edward s celou svojou rodinou.

Jednoznačne som toho názoru, že pred nami skrývaš ešte naozaj dostatok dôležitých vecí. Napríklad ten koniec. Teraz kvôli tej jednej ženskej upírke nebudem ani spať. No čo si to Ty za kamarátku, kde ma necháš trápiť sa takýmito vecami, hm? Mala by si sa hanbiť.

Táto kapitola sa mi naozaj veľmi páčila. Bola priam dokonalá! Píšeš naozaj veľmi pútavo a úžasne. Veľakrát aj vtipne, čo je... senzačné. Ale tak to Ty už isto iste vieš.
A navyše bola táto kapitolka pridaná v naozaj krátkom čase, čo ma teší ešte väčšmi. Tak to s pridaním ďalšej nepokaz, okey?

Božské!

Další kapitolka přišla nějak rychle na tvé poměry, ne? Což je jenom dobře!!! Jako vždy byla hrozně zajímavá, poutavá a excelentně napsaná! Zajímavou historii jsi Jeremymu přichystala a že bude Edova matka jeho neteř... Tak to jsem nečekala. Z prvu jsem myslela, že bude patřit ke Cullenům, jakožto další jejich "bratr", ale on je vážně pokrevný příbuzný!! Opravdu super!!

Páni, páni, páni...
Tahle kapitolka byla opět nádherná, znovu jsi dokázala, jak úžasně umíš psát. Z normálního monologu se ti podařilo udělat srdceryvný návrat do minulosti, vložila jsi toho mnoho emocí. Opět jsi Jeremyho předvedla v jiném světle a tentokrát to má hlava, kupodivu, vstřebala, i když stále tak úplně nevím, co si mám o tom, na pohled dokonalém, upírovi myslet. Ukázal několik svých tváří. A teď které z nich věřit a považovat ji za tu "pravou"? No... Můžeme ho brát za dokonale vypadajícího upíra, který se nedokáže vzdát své povahy drsňáka, která je možná ale pouze maskou, za kterou schovává svůj nelehký lidský život, minulost, a nejspíše taky bolest. Ale možná taky ne . Každopádně... On je vážně Edwardův příbuzný?! Když byl ale syn jeho neteře, kterou měl tolik rád... Mohl by s ním mít dobrý vztah, o čem ale pochybuji, protože jsem silně přesvědčená, že v tom je také nějaké ale. Přiznávám, že ještě před třemi kapitolami bych nevěřila, že mi Jeremyho může být líto, ale je. Bez lásky se vyrůstá špatně, ale měla alespoň bratra, o kterého se mohl opřít, i když jeho odchod z domova bylo jistě o to těžší. A vztah, který měl Jeremy s malou Beth, byl tak... Milý, roztomilý. Upnul se na tak malou osobu, které pomáhal vyrůst a dával jí lásku, protože ji sám nikdy nepoznal. Jak jsem se psala, tohle pouto mezi nimi mi přišlo skvělé, zaujalo mě to.

Ji, svou zachránkyni... Ty fakt miluješ ty dramatické ukončení kapitol. Ale co se třeba starat o zdraví čtenářů? Teď otázka, kdo je ta záhadná dívka, nebo spíše upírka. Každopádně mu tu jeho minulost čím dál tím více komplikuješ. A vypadá to, že o něm stále ještě nevíme všechno. No, nevím

Mám vážně stížnosti. Nejen, že kvůli tobě nemůžu spát, tentokrát už jsem nemohla ani dýchat, když jsem to četla. A číst několik minut se zatajeným dechem... A pak to dočtu na konec a div nespadnu ze židle. Věnování? Ani nevím, jak bych ti mohla poděkovat, vidět svoje "jméno" pod něčím tak skvělým je pro mě pocta. To já bych spíš měla děkovat za to, že jsem si mohla tvou povídku přečíst, protože je to opravdu zážitek a také je to jedna z těch povídek, na které člověk rád vzpomíná. Takže ještě jednou za to věnování moc děkuji, nezasloužím si ho.
A teď už mi zbývá jen trpělivě čekat a těšit se na další kapitolku, která bude stoprocentně stejně dokonalá jako tato a také těch dvacet šest předchozích. Takže, klobouk dolů, byla to nádhera.
P.S.: Omlouvám se za zmatený komentář a pravopisné chyby, ale na krku mi visí sestra a přesvědčuje mě, abych si s ní šla zahrát Člověče, nezlob se. A to se bohužel dost špatně píše

Chudák Jeremy... Koukám, žes mu taky přichystala "krásný" život, co? Ale... Nejdřív z něj uděláš záporňáka, tak ho všichni (kromě mě ) začínají nesnášet. Pak napíšeš tenhle doják a co? Chudáček Jeremy! Taky mi ho je líto. Štěstí, že měl staršího bráchu, jinak by dopadl ještě hůř.
Teď by mě zajímalo, kdo ho proměnil. Já mám podezření, že ta blondýna, ale co já vím.
Opět je to krásný, perfektní, dokonale napsaný díl. Píšeš poutavě, originálně, často vtipně, brilantně, super, bezva, bomba, cool!

Bella vedle Jeremyho sedí,
nechápavě na něj hledí.
Co to z té pusy vypustil?
Teď aby to vysvětlil...

Jak ona to, do háje, dělá?
Dva perfektní kluky ulovila.
Z jedné rodiny oni jsou,
ostatní asi závistí umřou.

Teď jen otázka... Začnou spolu chodit?
Já jen, na co se mám připravit...
Přijede tam Edward? Co se stane?
To jen v tvé hlavě dané.

Doufám, že se nad námi smiluješ,
s psaním ještě dneska začneš.
Píšeš naprosto dokonale,
bohužel už nevím, co napsat dále.

Přidat komentář:

Nick:

Text: