Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Give a second chance - 26. kapitola

Give a second chance - 26. kapitola

Setkání, vysvětlování a jedno malé, avšak důležité odhalení...


Příjemné čtení... N.

Věnováno Kice57 - za svatou trpělivost, kterou se mnou má...

Věnováno WhiteTie - za dlouhé čekání...

Věnováno TeenStar - za krásná slůvka, která mě nutí pokračovat...

Věnováno SiReeN - za to, že je...

 

26. kapitola

Ironický úšklebek zkřivil mé rty. Tak přece jen jsi přišla? A to je vše? Za víc mu nestojím? Víc mi nemá co říct…?!

„Bylo to tvým přáním, ne?“ odtušila jsem, oči přimhouřené.

Sledovala jsem, jak nad mou příkrou odpovědí nervózně polkl. Pak, rozpačitě jako mladík na prvním rande, začal roztřeseným hlasem svou řeč:

„Bello… Já… Ne! Takhle jsem to nemyslel! Já… Nechtěl jsem tě nutit! Naopak! Já… Nechal bych tě být, kdybys nepřišla… Vážně, opravdu, věř mi!“ dodal, když si všiml mého nedůvěřivého výrazu.

„Já… Jen jsem ti chtěl všechno vysvětlit…“

Jeho poslední věta mě zaujala. Opravdu to měl v plánu? Opravdu mi chtěl zodpovědět všechny otázky, které mi v tu chvíli probíhaly hlavou?

„Dej mi hodinu, jednu jedinou hodinu… Prosím, o víc nežádám,“ vemlouval se mi prosebným hlasem, když si všiml změny v mém předtím tvrdém obličeji, jež byl oproštěn všech emocí.

„Dobře,“ řekla jsem po chvíli váhání. Mezitím se v mé hlavě hádaly dva různé hlasy – ten dobrý, ušlechtilý, a ten druhý, neshovívavý a nepřejícný.

Jeden mi říkal, že každý má právo ospravedlnit své chování, své jednání, tudíž bych mu měla poskytnout určitý čas, natož když o něj tak hezky žádá…

Druhý hlas zase podrýval slabost toho prvního. Proč mu dát, co chce, když já jsem taky nedostala to, co jsem chtěla já? Proč bych mu měla věnovat kus svého drahocenného času, když provedl to, co provedl? Svou šanci zahodil a druhé šance udílejí jen naivní lidé, kteří následně zpravidla narazí.

Ta nepřátelsky naladěná Bella, která sem přišla s úmyslem pěkně od plic říct, co si o něm a jeho chování myslím.

Ovšem ta stará Bella, ta milá dívka, která vždy každému odpustila úplně všechno, ta, která se stále nacházela někde uvnitř mě, i když hodně daleko, tak ta důrazně protestovala vůči takovému chování. Ta stará Bella požadovala, a to velmi důrazně, aby Jeremy dostal možnost, kterou si jistě zaslouží. Vždyť minule mu utekla a nedala mu nejmenší šanci, aby něco udělal, natož aby promluvil a zdůvodnil veškeré pohnutky, jež ho vedly k tomu uštěpačnému a výbušnému výstupu, se kterým by v divadle zazářil a sklidil na něj velké ovace.

„Dobře,“ zopakovala jsem ještě jednou. Rozhodla jsem se, tak na co to ještě prodlužovat?

„Máš hodinu. Hodinu na to, abys mě přesvědčil… Potom… Potom se uvidí…“

 

„Nevím, kde bych měl začít,“ zamumlal rozpačitě po chvíli, během níž jsme se posadili na starou, napolo rozpadlou zeď, která kdysi ohraničovala malou zahrádku, jež těsně sousedila s kostelíkem.

Seděli jsme blízko sebe. Z mé strany to byl ústupek, projev toho, že přijímám dočasnou ruku smíru, bílý kapesníček, říkejte si tomu, jak jen chcete.

Pro něj to však bylo gesto s velkým G. Jeho obličej, když jsem si k němu přisedla na dosah ruky, se jakoby rozzářil, hned vypadal veseleji, ne tak sklesle jako ve chvíli, kdy vstoupil do mého zorného pole.

„Co třeba na začátku?“ poradila jsem mu s mírnou ironií v hlase. Hned jsem si uvědomila svou chybu, když jeho obličej opět potemněl. Abych to napravila, pokusila jsem se pousmát s očekáváním, že mu to dodá odvahy a konečně začne mluvit k věci.

„Dobře… Pokusím se to podat co nejsrozumitelněji. Ale měj se mnou trpělivost, nejsem zrovna dobrý vypravěč…“ Omluvně se usmál a pak se pohledem zahleděl do dálky a začal se svým vypravováním…

 

„Chtěla jsi začít od začátku, začnu tedy od začátku… Vzpomínáš na naše první setkání? Tenkrát před tím obchodem… Vypadala jsi, že se co nevidět skácíš na zem. Mohl jsem si vybrat lepší příležitost, abych se dostal do tvé blízkosti?

Přitahovalo mě to k tobě. Nevěděl jsem, čím to bylo, co to způsobilo… A nevím to ani teď, přitom to pouto je mezi námi stále.

Ale zpátky k věci… Zahrál jsem si na galantního rytíře, abych se vetřel do tvé přízně. Ne, nebojím se to takhle říct, protože je to čistočistá pravda. Nemám se za co stydět… Chtěl jsem využít tvé nouze, když to řeknu takhle, abych zjistil to, co mi zůstalo utajeno.

A tys mi tak krásně nahrála… Pamatuješ na tu scénku v té uličce? Jak tam tenkrát vpadla ta tvoje bárbínovská kamarádka a celá červená se omlouvala, že nerada ruší…

Takhle dobře jsem se dlouho nepobavil, ovšem v té chvíli jsem nebyl sto se soustředit. Musel jsem myslet jen a jen na tebe, na tvou svůdnou vůni, na tvé hypnotizující rty, na tu bouřlivou vlnu emocí, která tebou při tom vášnivém polibku projela…

Bylo to cítit, vážně. Vzduch jakoby probíjela elektřina, a to vše jen díky tobě. Nevěděl jsem, že na světě se dá najít člověk, který vše tak intenzivně prožívá…

Bylo to… krásné, osvěžující. To ty jsi krásná a osvěžující. Klenot mezi lidmi, diamant mezi tretkami… Tvoje osobnost je jedinečná, stejně jako tvůj způsob uvažování, tvé reakce… Prostě ty celá jsi jedinečná…

Pamatuji si i na naše druhé setkání. Do detailu to vše vidím před očima. Tvůj rozkošný kostým, který perfektně vystihoval tvou tajemnou a smutnou osobnost. Pravá Persefona…

Již tenkrát jsem tě prokoukl. Již tenkrát jsem v tobě viděl znaky, které nesla i sama vládkyně podsvětí. Proto jsem tě tak oslovil, když jsem neznal tvoje jméno…

A tys mě tak dokonale doplnila svou maskou… Byla jsi ze všech nejpůvabnější, to mi věř. Nikdo v tom přelidněném sále se ti nemohl rovnat. Všechny ty přemakeupované dívčiny, které chtěly být co nejvíc sexy a ulovit co nejlepší kousek… Ty jsi mezi nimi vynikala. Nechovala ses tak, jako ony. A nejen proto jsem si tě všiml…

Jak jsi někdy mohla pochybovat sama o sobě? Jak sis kdy mohla myslet, že by ti byl někdo schopný ublížit? Ne, ani já nejsem tak krutý…

Chtěla jsi znát důvod mého chování. Jestli o to ještě stále stojíš… Jsem ochoten dát ti odpovědi na všechny tvé otázky. Jen… Musím si utřídit myšlenky. Čím začít? Čím pokračovat? Čím skončit? Čas ubíhá, řítí se dopředu jako zbloudilá kulka, a já jsem ztracen…“

Mluvil dlouze, poutavě… Prý není dobrý vypravěč, pche! Nemohla jsem se dočkat, až začne zase mluvit. Abych ho povzbudila, takřka nevědomky jsem se natáhla a sevřela jeho dlaň v těch svých.

„Pokračuj, prosím,“ řekla jsem škemravým hlasem. Jeho reakcí bylo mírné pousmání a přikývnutí. A pak pokračoval…

 

„Všechno, opravdu úplně všechno jsi spustila ty sama. Nevěříš? Všechno začalo ve chvíli, kdy ses doznala k tomu, že víš, co jsem.

Předtím mě ani jednou nenapadla tahle možnost. Nemohl jsem tomu uvěřit. Odkud bys to mohla vědět? Jak by ses to mohla dozvědět? Nedávalo to smysl.

Proto jsem na tebe tenkrát tak naléhal. Proto jsem se tak dožadoval, abych znal to jméno. Už chápeš? Chápeš, proč jsem tak naléhal?

Celé roky jsem žil ve víře, že lidé prostě nesmí vědět, že náš druh existuje. Byl jsem zásadně proti tomu, aby někdo o naší existenci mluvil před obyčejnými smrtelníky. Důrazně jsem se dožadoval potrestání každého…

Copak? Nezamlouvá se ti takhle má stránka? Bohužel, má drahá Persefono, nemůžu s tím nic udělat. Je to ve mně pevně zakořeněno. Tak dlouho, až příliš dlouho jsem žil v prostředí, kde se každé, byť sebemenší, porušení pravidel trestalo. Tvrdě trestalo…

Byl jsem připraven zničit každého, kdo porušil zákon. Každého…

Tebe bych však nechal být. Chtěl jsem jen znát to jméno. Jenže ty ne… Musela jsi svou individualitu uplatnit i tentokrát… Každá jiná by mi ochotně pověděla vše, co bych chtěl, ale ty? Ty ses mi vysmála do obličeje.

Odmítla jsi mi věřit, stále jsi šla za svým cílem. Neoblafl jsem tě, když jsem řekl své pravé příjmení, že? Stejně jsi byla přesvědčená, že ti lžu, že k nim patřím…

Nedala sis říct. Tím jsi mě donutila k tomu, co se mi z hloubi mé zkažené duše příčilo – jakkoli ti ublížit. Ale já musel… Musel jsem ti ukázat, co všechno dovedu… Musel jsem zkusit vše, abych to jméno zjistil…

Tehdy to pro mě bylo strašně důležité. Proto jsem byl ochoten riskovat i tvé… zdraví. Proto jsem ti ublížil…“ Ve vzduchu udělal pomyslné uvozovky. Nechápala jsem, o čem mluví, což bylo asi znát na mém obličeji, protože se nad tím pozastavil.

„Vrtá ti hlavou, co se ti tím snažím říct, že ano? Dobře, vysvětlím ti to… Vstaň, prosím. Tak, postav se sem…“ navigoval mě. Zastavila jsem se u statného stromu, přesně tam, kde chtěl.

„A teď… Povídej se na ten strom. Pořádně. Jako by tu nic jiného, kromě něj, samozřejmě, nebylo…“ Jeho hlas se s každým slovem jako by ztišoval, až nakonec přestal mluvit úplně. A v tu chvíli jsem veškerou svou pozornost upřela na strom přede mnou…

Nejprve se nic nedělo, ale pak… Najednou jako by se začal hýbat. Jednotlivé větve se začaly pohybovat v dokonale sladěném rytmu, zatímco pomalu měnily barvu. Z typické stromové přešel na hnědou, z hnědé na zelenou… A tak to pokračovalo dál, dokud přede mnou nestál dokonale bílý strom.

Ta barva oslnila moje oči tak moc, že mě to donutilo zavřít oči. A když jsem je znovu otevřela, všechno bylo tak, jako předtím. Strom měl svou obvyklou barvu a nehýbal se.

„Neuvěřitelné,“ zašeptala jsem, v očích jasně se zračící obdiv.

„Jak to děláš?“ zeptala jsem se s div ne nábožným tónem v hlase a podívala jsem se do tajemných očí svého společníka.

„Iluze. Jednoduchá, avšak účinná… Zcela jsem si pohrál s tvými smysly. Bez tvého vědomí jsem ti před očima vytvořil fiktivní obraz, který jsem mohl měnit podle svého uvážení.

To samé jsem tenkrát provedl tobě, vzpomínáš si? Nic jsem ti neudělal, avšak něco ti způsobilo bolest. Byla to sice pouhá iluze, ale ta bolí víc, než to, co si lidé pod tím pojmem představují…

Lidé nejsou schopni opravdové bolesti. Zničilo by je to, nemohli by dále existovat…

Překvapilo mě, že ty jsi to vydržela. Očividně máš ještě pevnější jádro, než jsem si myslel. To ovšem jen potvrzuje moje slova o výjimečnosti…“

Jeho slova mě částečně pobuřovala, ale zároveň mi i lichotila. Byla jsem potěšená tím, co o mně říkal, to jsem musela přiznat. Koho by taková pochvala netěšila?

Ani jsem si neuvědomila, že jsem rukama přejížděla po kmeni stromu. Nejspíš to byla podvědomá reakce na to, co jsem viděla předtím. Nejspíš se moje podvědomí rozhodlo vyzkoušet, jestli je to vše opravdu skutečné, zatímco můj mozek se zabýval jinou činností.

To, že jsem to dělala, mi došlo až ve chvíli, kdy jsem pocítila jakési škubnutí a krátkou vlnu bolesti, která však zmizela tak rychle, jako se objevila.

Podívala jsem se na svou levou ruku a jako omráčená jsem zírala na kapky krve, které se objevovaly na mé dlani.

Hodila jsem nejistým pohledem na Jeremyho. Jako uhranutý sledoval ty drobné krůpěje na mé ruce a naprázdno polykal. Jeho oči měly nyní onyxovou barvu a při pohledu do nich by se jeden hned ztratil…

Já však ne. Věděla jsem, že na tohle není vhodná chvíle. Snad jindy…

Začala jsem pomalu couvat, oči stále upřené na osobu přede mnou. Monitorovala jsem každý jeho sebemenší pohyb, cokoli, co by mohlo předpovědět jeho další chování.

Nehýbal se, stál strnule na místě jako mramorová socha.

 

Trvalo několik minut, než se věci daly opět do pohybu.

Jeremy vydechl a následně se zhluboka nadechl. Bála jsem se jeho další reakce, v téhle situaci jsem už jednou byla a nebyla to ta nejpříjemnější zkušenost, to mi věřte…

On se však zachoval úplně jinak. Nečekaně, překvapivě, něžně…

Pomalými krůčky se ke mně přiblížil a za mého stále upřeného pohledu vytáhl z kapsy kalhot sněhově bílý kapesník. Zamával s ním ve vzduchu, nejspíš aby mě uklidnil, že je vše v pořádku, a pak mi ho přiložil na mírně krvácející dlaň.

Překvapeně jsem vydechla. Ne, tohle jsem opravdu nečekala… Byla jsem připravená na útok, případně na jeho zběsilý útěk, ale rozhodně jsem nebyla připravená na starostlivou péči, kterou mi věnoval…

„Nebolí to?“ zeptal se starostlivě. Jeho jasný hlas protrhl ticho panující kolem. Lekla jsem se a trhla jsem sebou.

„Ne… To jen… Však víš.“ Zlehka jsem pokrčila rameny a znovu jsem vložila svou zraněnou dlaň do jeho.

„Chápu.“

Mlčky jsem sledovala, jak obratně z kapesníku vytvořil obvaz a obmotal mi ho kolem ruky. Pak z konců udělal smyčku a jemně utáhl, aby mě to netáhlo.

„Díky,“ poděkovala jsem mu tiše a přidala jsem i letmý úsměv.

„Není za co. Vlastně je to moje vina…“

„Hlavně se neobviňuj.“
„Ale já musím…“

„Nemusíš. A neodmlouvej!“ přikázala jsem panovačně a usmála jsem se na něj.

„Když nad tím tak uvažuju… Chováš se stejně… jako Edward,“ prohodila jsem potichu.

Celý ztuhl, nejspíš ho moje slova překvapila. Avšak netrvalo dlouho a dal se opět do pořádku. Dokonce natolik, abych mi mohl i odpovědět.

„Ne… Právě naopak. On se chová stejně, jako já…“ Na chvíli se odmlčel a poté dodal: „Zůstalo to v rodině…“

 


Vyvěste prapory... Nejen, že jsem konečně kapitolu dopsala, ale nakonec jsem i shledala, že se mi - asi poprvé u téhle povídky - kapitola líbí. Divné, co?

Každopádně chci upozornit každého, kdo by měl konečně choutky mi pořádně promluvit do duše a začít konečně kritizovat...

Nekažte mi radost, vážení, nebo budu hodně, hodně zlá...


25. kapitola || Shrnutí || 27. kapitola


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Give a second chance - 26. kapitola:

 1 2 3   Další »
03.04.2012 [23:06]

zuzka88 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Na víc se nezmůžu, fakt ne. Emoticon Emoticon Emoticon

19.10.2011 [20:17]

BellaSwan1992Óch... Dejte mi pár minut, musím to rozdejchat...
Pááni.. No to.. Ten konec! Emoticon V rodině? Nechápu souvislosti, musím si přečíst další kapitolu. ÁÁch, tenhle obrat v Jeremym je teda něco, líbí se mi to. A ten jeho dar? Skvěle jsi to vymyslela. Ale to se o tobě ví, že máš všeobecně bezvadné nápady! Emoticon Já vím, že to říkám pokaždé, ale nemůžu si to odpustit, vždycky žasnu nad tím, jak profesionální obraty používáš a jak krásně, plynule píšeš. To mi připomělo tu tvojí větu: "Já vím, že nepatřím mezi ty nej...", prostě mysli si, co chceš, ale pro mě a myslím, že můžu říct, že jenen pro mě patříš mezi ty nejlepší. Obdivuju to tvoje psaní. I trochu závist tam je. Emoticon Ne.. Opravdu tahle kapitola byla jak jinak než neuvěřitelně očekávaně perfektně superluxusně krásná. Bylo to prostě ohromné. Jako bych tam byla, jako bych to celé pozorovala na vlastní oči... Emoticon Musím se zeptat, dozvíme se někdy, proč Jer říkal, že nemá ráda brunety? Emoticon To mě vážně zajímá.. Emoticon Ještě bych ti chtěla poděkovat za úctyhodnou, výbornou délku kapitoly, ačkoli máš pravdu, že kapitola se dá vychutnat i o polovičním počtu slov, být déle v tomhle tvém nádherném příběhu bylo fajn. A obecně za to, že tuhle povídku můžeme číst, je to jedna z 3 nejkrásnějších, které jsem tu kdy četla a nepřeháním. Emoticon Strašně se těším na bližší vysvětlení, jestli teda přijdou Cullenovi a jak to J&B bude... Uh.. Musím už končit, čím víc nad tím přemýšlím, tím víc se mi v hlavě vytváří alternativ na pokračování příběhu a jelikož už vím, že to nemá cenu, ty prostě vždy přijdeš s něčím, co mi vytře zrak tak toho nechám. Neyi, moc se ti povedlo. Tleskám, klaním se a smekám. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.10.2011 [13:57]

NatyCullen Emoticon Emoticon Čumím, jako vyoraná myš na poli, ten konec mě absolutně složil na zem. Povedlo se ti to, to musím uznat, žádná kritika nebude, tu si nechám na jindy - > jestli ji vůbec někdy u tvých povídek použiju. Jejich rozhovor jsi napsala krásně, píšeš čtivě a poutavě, Jeremy je rozený vypraveč, né že ne. Pání, jsem z toho na větvi ještě teď... Bombová kapitola, máš štěstí, že je přede mnou ještě jedna. Emoticon Emoticon

19. SiReeN
15.10.2011 [13:57]

SiReeNPche, vymysli si něco vlastního, jsem snad hodna něčeho lepšího, než je okopírovaná reklama (ano, narážím na to věnování...)! Ale samozřejmě děkuju. Emoticon
Hmm... Já mu tedy rozhodně nevěřím, že by ji nechal být, kdyby nepřišla. Není zrovna ten typ, který by něco... nedodělané opustil. Emoticon Což se mi na něm strašně moc líbí. Emoticon
Ne, ne, nee!!! Proč, sakra, vyhrála ta lepší, ta stará Bella?! Měla mu to všechno od plic říct - jeho konsternovaný obličej by byl dokonalý! Mno, nevadí. Emoticon
Jessica - bárbínka? Jeremy - romantická duše, který využívá příležitostí? Bella - intenzivně požitkářská Persefona? Mazeeeec! Emoticon Emoticon
"Jsem ztracen..." Emoticon Také jsem ztracená, ale z něj... Mmmm... Emoticon
Ji potrestat nedokázal. Proč? Čím ho, k čertu, tak zaujala? Emoticon Vždyť je to obyčejná... Bella! Emoticon (No jo, žárlím - a co?! :D)
Iluzionista... Skvěle jsi tam tento poznatek vložila, nedokázala jsem si představit, jak to tam zakomponuješ... Povedlo se ti to bravurně. Emoticon
Krev... Ajaj... Emoticon Přišla si na svůj vlastní pohřeb, ostatně, sama si to myslela, když šla z domu, tak co. :P:D Emoticon
Hodně mě překvapilo, že se dokázal ovládnout - a ještě více mě překvapil ten konec. Wow, wow, WOW! Emoticon Emoticon Emoticon Dokonalé!

14.10.2011 [22:07]

DarkFirefliesNo... Panebože... Emoticon
Teď si připadám trochu jako Jeremy, taky nevím kde začít, jak pokračovat a jak skončit Emoticon Začnu asi tím, že celý ten příběh byl od začátku nádherný. Píšeš skvěle, plynule, poutavě a osobitě. Člověka tvůj styl psaní zaujme, chytne a nepustí. Emoticon. Co se týče námětu... Ze začátku to byl opravdu jednoduchý a když to tak vezmu, vlastně úplně obyčejný námět, kterému jsi ale vdechla život. Z toho nápadu jsi vytvořila přímo mistrovské dílo, s každou kapitolkou jsi do příběhu vkládala mnohem více zápletek, napětí, překvapení. I kdybych ti třeba stokrát chtěla něco vytknout, nenašla bych nic, u čeho bych to udělat mohla. Jak už jsem psala, vytvořila jsi takové malé, mistrovské dílo. Za to ti patří můj nejhlubší obdiv. Emoticon

Příběh, který vlastně začínal... Nechci psát všedně, to rozhodně ne. Samotný námět byl skvělý. Vidět Cullenovi v trochu jiném světle, vidět je jako zrádce, kterým na Belle třeba ani nikdy doopravdy nezáleželo, je opravdu zajímavé a ten nápad je originální. Ale jak se ti to povídku povedlo rozvést, to bylo přímo nadpozemské! Emoticon Nová postava se do příběhu hodila a i přesto, že já normálně nemám příliš ráda zamotávání dvojicí a případné přepárování, tady mi vztah Belly a Jeremiho vůbec nevadil. Tedy, ten vztah ber s nadhledem, celé to mezi nimi bylo nějaké... složité Emoticon Ze začátku jsi nám Jeremyho představila jako... Milého a galantního cizince, který si potrpí na romantiku a po dobu několika kapitol jsi nám dala možnost, aby jsme si na něj zvykly, oblíbily si ho a aby pak byl asi vidět ten efekt, když si se s ním vytasila jako s bezcitným upírem, kterému nevadí, když Bellu zabije, hlavně když se dočká spravedlnosti. Pro mě osobně to byl šok, jinak to popsat nejde Emoticon. Nebo možná také překvapí, když se najednou z toho Jeremyho, o kterém jsem sice neměla jasno, ale tohle by mě ani ve snu nenapadlo, vyšla krvelačná "zrůda", která ještě více než po krvi touží po pořádku v tom "druhém" světě. No a pak, aby jsi mě dostatečně zmátla, jsi napsala tuto kapitolku, kterou má hlavinka ještě nebyla schopna vstřebat. Emoticon Takže... On ji má vlastně rád, ale přiznal se, že mu vlastně ve chvíli, kdy šlo o jméno, byla úplně ukradená. Taky dobrý Emoticon No a teď... Jak to tedy s tím jejich vztahem bude dále? Emoticon Je to divný pocit, když už si teď prostě nemůžu kliknout na další kapitolku a číst dál. Ale já si počkám, mno. Emoticon ¨

Jak už jsem se tady někde zmiňovala (promiň, já myslela, že aspoň tady napíši normální komentář, ale asi nic mno), přepárovávání normálně nemusím, ale tady to je skvělé. Teď jen přemýšlím, jestli nám tam Edwarda, nebo někoho z Cullenů ještě nastrčíš. No nechám se překvapit, každopádně ať už to dál vymyslíš jakkoliv, jistě to bude skvělé. Emoticon

A teď ještě k této kapitole. Za prvé v mé hlavě udělala zmatek Emoticon Ale to je ti odpuštěno. Za druhé... Teď mám sto chutí tě přetáhnout pánvičkou, ale jako nic ve zlém. Emoticon Já jen prostě takovéhle konce nesnáším, protože pak nemůžu spát! Emoticon Nutí mě to dumat nad tím, jak ta situace dopadne. Emoticon No ale ten konec... Takže oni jsou s Edwardem příbuzní? To jako fakt? Nebo je to z jeho strany nějakej hodně nepovedenej vtip?:.. Emoticon
Jestli jsi doteď neusnula, tak už to snad teď vydržíš, já jen ze sebe prostě nějak potřebovala dostat aspoň část toho zmatku a emocí, které ve mně zbyly po přečtení této povídky. Rozhodně nelituji, že jsem se do ní pustila, ba naopak! Jsem za to velmi ráda, protože bych o hodně přišla. A snad mě omluvíš, že jsem na ni narazila až tak pozdě. Emoticon
Takže já ti tleskám, smekám, klaním se a jsem zelená závistí :D jo, já vím, nemám se s čím chlubit. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14.10.2011 [21:45]

JoheeeCullenNo, tak já ti teda radost kazit nebudu, když chceš... Emoticon Jasně, že se ti kapitola líbí, ještě aby se nelíbila! Vždyť píšeš úžasně! Ty s tvou ségrou jste pro mě úplně nejlepší autorky na webu... Emoticon Vaši tvorbu prostě žeru! Takže se zítra prvděpodobně pustím do nějakého dalšího tvého článku. Píšeš neuvěřitelně, vždycky mě to vtáhne do děje a odmítá pustit! Škoda, že už jsem přečetla všechny zatím napsané kapitoly, ale uklidňuje mě to, že to není to jediné, cos napsala. Emoticon Neuvěřitelně se mi líbí tvůj styl psaní, hlavně když má někdo z postav proslov... To je prostě něco neuvěřitelného! Jak se Bella v předminulé kapitole ptala sama sebe a pak si sama odpovídala. A teď to samé Jeremy... Emoticon Je to vážně perfektní, úplně to vidím před očima! Jak tam spolu seděli na té zídce, jak Belle ovazoval ruku...
Musím říct, že jsem už od kapitoly, kde mu Bella řekla, že to byli Cullenovi a z nich právě Edward, něco mi říkalo, že je bude přinejmenším znát, nebo bude vážně jeho příbuzný... Jinak by tak nezíral... A jsem neuvěřitelně napnutá, co se bude dál dít. Přijdou Cullenovi? Edward? Navštíví Volterru? Dozvíme se něco víc o tom rozhovoru, kde tvrdil, že nemá rád brunetky (protože to by mě vážně zajímalo)? Emoticon
Takže hezky piš, piš, piš, nebo budu otravná. Neuvěřitelně otravná! SiR může vyprávět... Emoticon

13.10.2011 [17:02]

AngieCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11.10.2011 [19:13]

WhiteTieTak... Tak... Tak... Krása. Jako vždy. Já opět nemám slov. Prvně děkuji za věnování, a moc, potěšilo mě. A? A strašně mě kapitola překvapila. Myslela jsem, že se to bude odvíjet úplně jiným směrem, ale ty si mě dokonale překvapila. A příjemně. Moc a moc se mi to líbilo a strašně se ti to povedlo - ostatně jako vždy. Já nevím, co na to napsat, prostě to bylo perfektní!!!
A nemůžu se dočkat další kapitoly, jak nám vysvětlíš, co mají s Edwardem společného. Jsem strašně zvědavá a doufám, že nám brzo něco dalšího prozradíš, nebo umřu!

14. Lucka
11.10.2011 [0:04]

krásný. Jsem zvědavá jaký vztah je mezi Jeremy a Edwardem Emoticon Emoticon. Každopádně se moc těším na další pokračování Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10.10.2011 [4:06]

stmivani158Tuhle povídku jsem přečetla - spíš zhltala na posezení.(Omlouvám se, že píšu komentář, až teď. Ale nějak jsem se od toho nemohla odtrhnout... Emoticon )

No prostě perfektní povídka a perfektní děj a všechno! Teda řeknu ti, dlouho jsem tak nenervovala u takového konce! Emoticon
Jsem strašně zvědavá kdo teda ten blbec je a jestli bude jeho syn, nebo Edwardův otec, ale to je asi blbost Emoticon ... Já nevím, hrozně mi to vrtá hlavou a sem šíleně zvědavá na další kapitolku.

Bella mě sice trošku nesedí, ale je to asi tím, že jsem zvykla na tu šedou myšku, ale začínám se ji dostávat pod kůži a je mi jí vážně lito.. Chuděra, má to koza těžký Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!