Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Give a second chance - 28. kapitola

Give a second chance - 28. kapitola

Hádka, rozhořčený monolog, štěkající dialog a další rodinné lapálie...

Příjemné čtení... N.

28. kapitola

Doslova jsem hltala celý jeho příběh. Kdyby se mě na něj později někdo zeptal, snad bych byla schopná převyprávět ho slovo od slova, tak moc mě zaujal. A kdyby vedle mě v tu chvíli začala válka, nevšimla bych si toho, tak hluboce jsem byla ponořená do vyprávění o Jeremyho pochmurném dětství a zhýralém mládí…

Poslední věta vyburcovala moje smysly. A nebylo to jen tím, že ní vlastně zakončil svůj příběh, že dále již nepokračoval.

Ne. Ke slovu se totiž opět přihlásila má proslulá zvědavost à la všechno musím vědět. Jednoduše jsem hned, v tu chvíli, potřebovala zjistit, co mi svými slovy chtěl říct…

Kdo to byl?“ vyhrkla jsem takřka bez přemýšlení.

Pousmál se. Nadechl se k odpovědi, avšak najednou se zastavil, pusu stále pootevřenou, připravenou promluvit. Napjal se, zaposlouchal se do zvuků lesa, který nás obklopoval, a pak se na mě záhadně povídal.

Nevěděla jsem, co ho k tomu vedlo, ale netrvalo dlouho a zjistila jsem to…

 

„Já…“ Melodický hlas proťal ticho, tím jediným slovem umlčel snad i poryvy větru, které cloumaly větvemi stromů. Otočila jsem se za tím krásným zvukem.

Přede mnou se odehrávala scéna jako vystřižená z divadla. Z nedalekého křoví se s elegancí jí vlastní vynořila vysoká štíhlá postava.

Nemusela jsem být génius, abych poznala, s kým mám opět tu… čest. Pokud by mi to nebylo jasné od začátku, ladné gesto, kterým si žena odhodila dlouhé blond vlasy z tváře, by mi to prozradilo.

Byla to ona…

„Ale ne…“ zasténala jsem takřka neslyšně. Byl to spíš takový ten rezignovaný povzdech, jež si člověk, kterému už nezbývá nic jiného, prostě nemůže odpustit.

Čekala jsem, co se bude dít dál. Byla jsem připravená na cokoli, ale přesto mě to překvapilo, když to nakonec přišlo. Nutno podotknout, že nemile…

„Drahá… Tak přece jen sis to rozmyslela…“ Jeremyho hlas byl mírný, odrážely se v něm emoce. A rozhodně to nebyly pozůstatky z jeho dojemného vyprávění… Ne, tohle bylo pravé, nefalšované a ryzí…

„Roz-rozmyslela? Jak… Jak to myslíš?“ zeptala jsem se hned, jak jsem našla slova. Otočila jsem se na Jeremyho a probodávala jsem ho pohledem.

„Tys to… plánoval?!“ došlo mi vzápětí, když jsem spatřila provinilý záblesk v jeho hlubokých očích.

Místo odpovědi pouze pokrčil rameny, neměl k tomu více co dodat.

„To nemyslíš vážně!“ vybuchla jsem. Předchozí sympatie a lítost, kterou jsem po vyslechnutí jeho příběhu pociťovala, to vše bylo rázem pryč.

„Tak ty si se mnou domluvíš schůzku a pak si sem pozveš tu… tu… TU…!“ Obličej mi pomalu, ale jistě rudl.

„Myslela jsem, že jsi se mnou chtěl být sám, proto jsi mě pozval sem, kde široko daleko není ani živáčka!“ vyprskla jsem jedovatě. Tvářil se provinile a po mých slovech se jeho jindy pevná ramena mírně prohnula. Rozpačitě, řekla bych.

„Promiň…“

„Na tohle omluva není, neexistuje! To je, jako bys… jako bys na rande přivedl vlastní matku!“ vyhrkla jsem to první, co mě napadlo. „Co sis vůbec myslel?!“

„Že uvítáš, když se dozvíš úplně všechno. Že se budeš cítit bezpečněji a jistěji, když tu bude ještě někdo další. Sice malá útěcha, ale přesto útěcha. Že budeš vděčná za dívčí společnost, ať už ji představuje kdokoli. Že bys byla ráda, kdybys tu měla někoho, s kým by sis potom mohla promluvit…“ Ta slova byla vyřčena úsečně, naštvaně vyhlížející žena odsekávala s každým slovem více a více. A v tu chvíli jsem se kdesi hluboko uvnitř opravdu, ze srdce, zastyděla…

„Chováš se jako hysterka, ale nebereš ohled na své okolí. Jak myslíš, že mu musí být?“ zasyčela, oči výhrůžně přimhouřené.

Jeremy už se chystal něco říct, nejspíš něco o tom, že to nic není, že všechno je v pořádku, avšak její plamenný pohled na chvíli přeskočil z mé osoby na něj.

„A ty mlč!“ nařídila mu. Kupodivu ji poslechl…

„Potlačil… všechno! Své zásady, svá pravidla, svůj smysl pro povinnost! A proč? Kvůli tobě, samozřejmě! Ale slečně se zase něco nelíbí…“ ucedila skrz pevně zatnuté čelisti.

„Nikdy nejsi spokojená, je to tak? Nemusím být znalec na lidské povahy, jde ti to vidět na obličeji! Věčně nespokojená, hádavá osoba bez špetky sebekritiky! Všechno házíš na druhé, co? Ale tohle se ti teď nepovede!“ Bylo to, jako by píchla do vosího hnízda. Její slova, ke konci vyřčená se znatelným, pro mě ne zcela identifikovatelným přízvukem, mě popíchla, najednou jsem cítila nutkavou potřebu se bránit.

„A myslíš, že pro to jednoduché je?! Myslíš, že zatímco on…“ Prstem jsem ukázala na zcela konsternovaného Jeremyho. „… se trápí…“ Ve vzduchu jsem ukázala pomyslné uvozovky. „… já jsem naprosto a zcela v pohodě?! Myslíš, že mě se nic z toho nedotýká?!“ Odmlčela jsem se, abych popadla dech a mohla pokračovat.

„Myslíš, že jsem snad… šťastná, že zase někdo takový vstoupil do mého již tak dost chaotického a neuvěřitelného života?! Myslíš, že jsem si něco z toho přála?!“

„Děláš ze sebe chudinku – a zcela bez důvodu,“ oznámila mi chladně, hlas pečlivě kontrolovaný.

„Co ty o tom můžeš vědět!“ vyjela jsem na ni nepříčetně. Tohle už bylo nad mé síly.

„Přijdeš a pak zase odejdeš. Nikde se nezdržíš déle než pár let. Je to součástí tvého… prokletí…

Jak si tedy dovoluješ mě soudit?! Nic o mně nevíš! Před pár dny jsi mě ani neznala, ty blonďatá nádhero se špičatými zuby!

Co ti dává právo plést se do mých věcí?!“ zasyčela jsem na ni a podívala se do jejího krásného obličeje.

„Děláte mi ze života peklo. Peklo! Ty, která si sem jen tak nakráčíš a házíš na mě první poslední! On…“ Roztržitě jsem ukázala na Jeremyho, který se na mě vykuleně koukal. „On, který si bez mého souhlasu uzurpoval část mého srdce. Bijícího, lidského srdce, které ani jeden z vás nemá!

Nemluvě o nich, kteří vtrhli do mého života a zanechali za sebou jeden velký chaos!“

Naléhavě jsem se jí zadívala do očí, zapíchla jsem pohled do jejích hněvem ztmavlých očí.

„Víš, jak si mohu dovolit takhle mluvit? Jak si troufám říkat taková slova, i když vím, že mi v sekundě můžete ublížit? Že mě můžete zabít?“ Posměšně jsem si odfrkla. „Tvůj drahoušek ti to nepověděl, nemám pravdu?“ řekla jsem sladce, dávajíc důraz na to rádoby něžné oslovení.

„Nebojím se tě, moje milá. Nebojím se ani jeho,“ pohodila jsem hlavou k Jeremymu, „nebojím se ani smrti. Kdybys jen tušila, tak blízko ní jsem již tolikrát byla!

Chceš mě zabít? Jen do toho. Tady už mě stejně nic hezkého nečeká… Kdysi jsem si myslela, že je možné vymanit se z té prokleté nadpřirozené dimenze, do které jsem se nějakým omylem dostala i já. Ne, není to možné…

Smrt je vysvobozením, tak na co čekáš?! Prodlužovat už svůj hysterický výstup nebudu, neboj se,“ ušklíbla jsem se na ni. „Nebo stále nemáš dost? Pořád ti v hlavě létají otázky typu: Jak to ta hloupá holka může vědět? či Jak se co nejdříve spojit s Itálií?

Vidím ti to na očích. Přesně na to jsi myslela, že? Tak jen do toho, ať to máme za sebou. A jen tak mimochodem… Když už tam budeš volat, nezapomeň vyřídit mé vřelé pozdravy tomu blonďatému parchantovi, který se celý život jenom vyvaluje na trůně a snaží se manipulovat se životy jiných.

Že mu to vzkazuje Ta, co dostala druhou šanci. On už bude vědět…“

Zastavila se v půli kroku. Během mého povídání se pomalu přesouvala k místu, ze kterého předtím dramatickou chůzí vyšla, jako by vůbec nevěnovala pozornost tomu, co jí říkám. Ovšem něco na konci mého dalšího sáhodlouhého monologu ji zarazilo a přinutilo zamyslet se nad tím, co jsem vlastně řekla…

Otočila se ke mně a nevěřícně na mě zírala, v očích překvapení. Poté se se stejným nevěřícným výrazem ve tváři podívala na Jeremyho, který naprázdno otevíral ústa, aby je hned zase zavřel. Jako by chtěl něco říct, ale nešlo mu to…

Postřehla jsem, jak nepatrně kývl hlavou. Jako by to bylo nějaké tajné znamení, šifrovaná řeč mezi nimi, jako by si rozuměli beze slov, stačila jim k tomu jen gesta…

Cara se opět tělem natočila ke mně a zabodla do mě svůj pronikavý pohled. Poté s ironickým úsměvem na dokonale tvarovaných rtech pomalu, ale zcela jasně pronesla:

„Odkud… odkud znáš mého skvělého strýčka?“

 



Taky se Vám tak líbí hysterická Bella? Mně ano - takže tohle jsem si prostě nemohla odpustit... Možná je to trochu přehnané, ale... Prostě se mi to tak líbí.


A ne, ten konec jsem si odpustit nemohla - krásně mi to ukončilo kapitolu a nahrálo na další vysvětlovací kapitolu (a ty já prostě miluju. )


27. kapitola || Shrnutí || 29. kapitola

 

Tak co, lidičky, jsme TÝM? ↓↓↓


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Give a second chance - 28. kapitola:

 1 2   Další »
28.12.2011 [14:04]

NatyCullenNeyi, skvělá kapitola. Bella jako hysterka je perfektní, její argumenty mě dostávají. Poslední řádky mě dostávají, jejich rodinné vztahy... Emoticon Emoticon

19. SiReeN
27.11.2011 [19:14]

SiReeNJežiš, já tvou Bellu prostě žeru. Emoticon Emoticon Emoticon A Jeremyho taktéž. Emoticon Emoticon Emoticon
A doslova úpím nad tvými konci. No co to je?! Emoticon Emoticon
Moc se ti to povedlo, proto je mi skoro líto tu nechat tak ubohý komentář. Emoticon Příště se polepším, slibuju. Emoticon
Jak někdo tak špatný může psát tak perfektně? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.11.2011 [9:33]

WhiteTieJá musím jen souhlasit s tím, co napsaly holky. Prostě je to super. Já už nevím, jak to mám okomentovat, připadám si, že se furt jen opakuju. Povídka je vynikající a jsem zvědavá, cos nám přichystala dál.

05.11.2011 [19:15]

DarkFirefliesDobře, právě jsem se přesvědčila o tom, že jsem slepá, protože jsem tuhle kapitolku nějak... Omlouvám se, prostě jsem jí nějakým nedorozuměním přehlédla. Emoticon
Každopádně, kapitolka byla skvělá a stejně tak dobře napsaná, což už u tebe není žádné překvamé. Emoticon
Musím s tebou souhlasit, ten rozhovor... Emoticon Ale Bella měla náhodou pravdu. Emoticon Ale stejně, nejlepší byl vzkaz od " Té, která dostala druhou šanci", pro "blonďatého parchanta". Emoticon Emoticon A ten konec... Ostatní to vyjádřili místo mě. Emoticon
Kapitolka byla vážně skvělá, a já se velmi těším na další. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30.10.2011 [20:45]

BellaSwan1992Bože můj, oh, páni! Hromadí se ve mně tolik chvály, že ani nevím, jak začít... Bylo tak zatraceně neuvěřitelné! Oh... Pááni... Vzala jsi mi slova z úst, tohle je, tohle je zkrátka tak dobré! Opět teda naprosto úchvatná kapitola. Strašně moc se mi líbilo, jak se Bella ohnala, jak byla hysterická, musím říct, že ona je fakt něco, kolik upírů už to donutila otevřít pusu dokořán? Emoticon Emoticon To je skutečně luxusní. Opravdu moc se mi ty její argumenty líbily. Měla pravdu. Páni, ještě se z toho nemůžu vzpamatovat, protože tohle je fakt žůžo. Bylo to tak napínavé, ale taky vtipné, třeba jak Bella říkala "on už bude vědět" nevím, hrozně mě to pobavilo.. Emoticon A ten strýček, samozdřejmě... Emoticon Emoticon Emoticon Jo, ten konec, na to ty máš talent a ne ledajaký. Já... Vážně před tebou by se nemálo lidí stydělo, včetně mě, protože jestli já těm svým výtvorům říkám díla, tak je to asi něco jako čmáranice tříletýho dítěte a Mona Lisa... Opravdu, Neyi, píšeš neskutečně, ty slovní obraty, ta přirovnání... Miluju to.. Emoticon Tvoje psaní je tak úžasné, čte se tak hladce. Skutečně jsem hltala slovo od slova... Emoticon A musím se ti přiznat, měla jsi pravdu, ačkoli tahle kapitola nebyla nejdelší, mám z ní mnohem, mnohem větší zážitek, než u nějakých povídek o kapitolách o 3000 slovech. Opravdu klobouk dolů, vím, že už bych na ten skvost měla být zvyklá, ale opět jsi me ohromila, těma zápletkama, tím dokonalým psaním a samotným geniálním nápadem na povídku. Bylo tak procítěné, napínavé... Perfektní... Krásné, nádherné, bravurní, úžasné, fantastické, báječné, mimořádné, úchvatné, brilantní... Nemám ani dostatečnou slovní zásobu abych to popsala. Opravdu moc se mi to líbilo. Bylo to dokonalé. A že si tohle slovo takhle kapitola opravdu zaslouží. Jo a ještě - Máš můj obdiv, ale to ty už stejně dávno víš. Tak co víc říct, krása. Tleskám, klaním se a smekám. A budu nedočkavě vyhlížet další kapitolu... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15. Elis
30.10.2011 [18:40]

dokonalé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. Aneta
30.10.2011 [16:15]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.10.2011 [12:02]

JoheeeCullenJasný, že jsme tým! Emoticon Takže, tahle kapitola byla již tradičně úžasná, taky miluju, když má Bella ty své srdcervoucí monology, u kterých mi je vždycky šíleně do smíchu! Emoticon Ta poslední věta mě odrovnala. Prý "...skvělého strýčka?". Tak to byla vážně ta nejlepší bomba na konec, protože ať už je na něm skvělého cokoliv, velmi úspěšně to tají před širokou veřejností a pravděpodobně i sám před sebou! Emoticon Sice mi nějak nedošlo, koho myslí, ale za to může mé vedení, na kterém si zase s radostí sedím. Emoticon Delší už to asi nebude, dneska jsem nějak líná... Emoticon Ale u poslední kapitoly ti to vynahradím! To bude komentář na pokračování! Emoticon (Nic neslibuju! Emoticon Emoticon) To ale neznamená, že bude konec brzo, protože to rozhodně nebude! Ještě minimálně deset kapitol tohoto skvostu bych si nechala líbit a vůbec bych se za ně nezlobila... Emoticon Emoticon Emoticon
Jo, ještě něco jsem chtěla! Včera jsem si nějakou úplnou náhodou všimla, že jsi pro mě hlasovala v Nej povídce... No, pokud to není nějaká chyba mého počítače, nebo toho tvého, nebo pokud nemám nějaké problémy se zrakem a náhodou by to byla pravda, šíleně moc ti děkuju, ale netuším, čím jsem si to zasloužila! Emoticon Emoticon Takže díky, díky, díky a jsem si jistá, že už teď píšeš další kapču, abys nám udělala radost... Emoticon

12. Lucka
28.10.2011 [23:55]

Bela je naprosto úžasná tak trochu hysterická. Tak ten konec mě totálně dostal Emoticon Emoticon Tak to jsem zvědavá jak to bude dál pokračovat Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11. incompertus
28.10.2011 [22:09]

wow ! ..:D..Cara...že mi to nedošlo!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!