Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Give a second chance - 25. kapitola

The Host


Give a second chance - 25. kapitola

Bella, keře a chvilka samomluvy...


Příjemné počtení... N.

Věnováno WhiteTie, SiReeN, Kice57 a TeenStar... 

 

25. kapitola

Týden. Proklatě dlouhý týden, během něhož se opět probudilo moje paranoidní já. Týden, během něhož jsem nedůvěřivě sledovala každý stín, který se za mnou plížil s postranními úmysly.

Lekala jsem se svého obrazu v zrcadle, každý, byť tichý zvuk zvedl hladinu adrenalinu v mém těle. Pouhé zazvonění telefonu ve mně vyvolalo paniku, při zaklepání na vchodové dveře vyhlásily všechny mé smysly pohotovost.

A ono stále… nic.

Nevím, jestli bylo Jeremyho záměrem vystresovat mě tak moc, až se mu dobrovolně vzdám, ale jedno mi bylo naprosto jasné – i kdyby to nechtěl, vedlo se mu opravdu, opravdu dobře…

 

Byla právě půlnoc. Stála jsem v kuchyni u lednice a vytahovala jsem si něco k pití, když staré hodiny po babičce vydaly dvanáct úderů.

Vzala jsem si džus, to nejlepší, co jsem v útrobách chladničky našla, když vtom se mi najednou zježily jemné chloupky na krku. Projel mnou jakýsi divný, nedefinovatelný pocit.  Jako by… Jako by mě někdo sledoval…

Napnula jsem všechny svaly a s prsty zaťatými v pěst a džusem v podpaží jsem se otočila. Zbystřila jsem, přimhouřila oči a zadívala jsem se z okna, ze všech sil se snažíc prohlédnout tmu, která venku panovala.

Neviděla jsem vůbec nic, nenašla jsem jedinou známku toho, že by tam někdo byl a sledoval mě. Avšak ten pocit stále přetrvával. A pak…

Místností se rozlehlo zaklepání na dveře.

Ztuhla jsem. Tak, a je to tady…

Nevšímala jsem si louže na zemi, která se stále zvětšovala. Měl ji na svědomí džus, který jsem v úleku upustila.

Přinutila jsem své ztuhlé nohy k pohybu. Potřebovala jsem se co nejrychleji dostat ke vchodovým dveřím, avšak moje momentální strnulost mi nedovolovala pohybovat se příliš rychle. Mohla jsem tedy jen doufat, že Charlie tvrdě spí a jen tak něco ho nevzbudí. Ani můj případný výkřik, až přijde ten správný čas...

Trvalo mi dlouho, než jsem se doploužila ke svému cíli. Mezitím jsem se v duchu loučila se všemi blízkými - s tátou, který se tak moc snažil porozumět mi, i když ne vždy se mu do dařilo... S mámou, která pro mě chtěla vždy to nejlepší... S Jess, která sice nebyla tou nejpříjemnější osobou na světě, ale byla tu pro mě, když jsem to potřebovala... S Angelou, díky které jsem kdysi sundala růžové brýle a začala se na svět dívat pravýma očima... S Mikem, jehož nadbíhání mě vždy nutilo k smíchu... A nakonec s nimi, protože mi na chvíli ukázali, že na světě není jen to špatné…

Zhluboka jsem se nadechla a s rádoby pevnou maskou na obličeji jsem otevřela dveře…

 

Nechápavě jsem zamrkala. Čekala jsem, že jakmile tak učiním, něco, respektive někdo, na mě vyskočí ze křoví, ale… Nestalo se tak.

Dokonce to vypadalo, že tu nikdo není, že jsem tu sama.

Ještě chvíli jsem se snažila někoho zahlédnut, avšak bez úspěchu. S neustálým ohlížením jsem se tedy vydala opět do domu a než jsem zabouchla dveře, naposledy jsem prolustrovala okolí.

Pečlivě jsem za sebou zamkla, dnes už jsem opravdu nestála o nezvané hosty. Ano, zamčené dveře by byly jen opravdu slabou překážkou, ale získaly by mi několik vzácných okamžiků, během nichž bych se mohla připravit na věci nutně následující.

Ušla jsem pár kroků směrem ke kuchyni, abych uklidila tu spoušť, kterou jsem tam zanechala, když vtom něco upoutalo mou pozornost. Bylo to malé, bílé... A leželo to na zemi.

Byla to obálka. Shýbla jsem se a konečky prstů jsem ji zdvihla. Podezíravě jsem si ji prohlížela a trvalo mi několik minut, než jsem sesbírala dost odvahy na to, abych ji otevřela.

Uplynulo dalších deset minut, než jsem se vzpamatovala z obsahu obálky...

 

Zítra v 18:00 v tom polorozpadlém kostelíku na kraji louky. Přijď, těším se na tebe, Persefono...

 

Těch pár slov, napsaných zvláštním rukopisem na kousku papíru, mě rozechvělo. Připadalo mi, že ne že jsem si ta slova přečetla, ale jako by mi je někdo zašeptal do ucha tichým, podmanivým hlasem.

To zjištění mnou otřáslo. To nade mnou má opravdu takovou moc?

Strach se velmi rychle změnil v zuřivost. Cítila jsem, jak mi vzteky zrudly tváře, jak se mi v těle zvedla hladina adrenalinu.

Co si o sobě myslí?! Že mi může poroučet?! Že řekne, respektive napíše, povel a já ho jako poslušný pejsek splním?! To se tedy zmýlil! Tohle ať si zkouší na někoho jiného!

Vyletěla jsem z kuchyně rychlostí tryskáče, zastavily mě až zamknuté dveře. Ale ani ty nemohly snížit tu zlobu, která mě zevnitř stravovala.

Rozrazila jsem dveře a s výrazem býka, který se chystá někoho nabrat na rohy, jsem napochodovala k nejbližšímu keři. Rozhrnula jsem ho, ale nikoho jsem za ním nenašla. Rudá clona zahalila mé vidění a se skřípáním zubů jsem se vrhla k dalšímu nebohému keříku.

Takhle jsem pokračovala ještě nějakou dobu, dokud jsem neprolezla celé okolí domu. Když byly veškeré mé pokusy neúspěšné, stoupla jsem si a s rukama v bok jsem se zaťatými čelistmi zavrčela:

„Já vím, že tu jsi, ty mizero!“

Postupně moje bojová nálada klesala, klesala, až mě to úplně přešlo. Stále jsem sice naštvaně hleděla po okolí, ale už jsem neměla chuť chytit někoho pod krkem a pořádně stisknout…

Ach, Bello, nemysli na to! Takové něžné stvoření a myslí na takové věci… Styď se! promlouvalo mi do svědomí moje lepší já. Protentokrát jsem musela dát za pravdu, obyčejně mě podobné věci vůbec nenapadaly. To je asi tím citovým vypětím…

Naposledy jsem pohledem prolustrovala pozemky kolem našeho malého domečku, načež jsem se s hlasitým brbláním, že ze mě si nikdo dělat blázny tedy rozhodně nebude, vydala zpět domů. Tentokrát již pro tuto noc naposledy…

 

O nějakou dobu později, již v teple ve vlastní posteli, jsem se rozhodla, že na tu schůzku přece jen půjdu. Ne proto, abych mu dělala radost. Ne proto, že bych se ho bála. Ne proto, že by mě zajímalo něco z toho, co má na srdci. Ne proto, abych se dozvěděla, proč vlastně mě takhle na schůzku pozval. Ne…

Bylo v tom něco úplně jiného, totiž neutuchající touha někoho seřvat. Ne někoho, nýbrž konkrétní osobu – Jeremyho…

Už jsem měla dost toho, jak si se mnou hrál. Jako kočka s myší. Neférově, pro své vlastní pobavení.

Tohle mu prostě nesmí projít…

 

 

Celý následující den jsem byla nervózní. V duchu jsem si stále opakovala svou pečlivě vymyšlenou řeč, nad kterou jsem strávila většinu předešlé noci. Ale ani tahle činnost neodvrátila dotěrné myšlenky, které se mi pokoutně plížily do hlavy…

Hodiny ubíhaly strašně pomalu, násilím jsem odtrhávala svou pozornost od věcí, které třeba jen zdánlivě mohly souviset s dnešním večerem. Dokonce se i po dlouhém čase projevilo moje pracovité já a provedla jsem velký úklid v celém domě, sklepem začínaje, Charlieho ložnicí konče.

Ovšem čím více se blížila inkriminovaná hodina, tím rychleji čas plynul. S jakou úzkostí jsem při pohledu na hodiny vzpomínala na dnešní odpoledne, kdy jsem odpočítávala vteřiny a v duchu popoháněla hodinové ručičky, aby se hýbaly rychleji…

 

V půl šesté jsem totálně vystresovaná sedla do auta a vyjela směrem k dopisem určenému místu. Mé oblečení vystihovalo mou momentální náladu – bylo stejně pochmurné. Černé kalhoty doplněné lehkým černým kabátkem vypadaly jaksi… slavnostně, jako bych se chystala na něčí pohřeb.

Avšak, možná to nebylo moc daleko od pravdy, jen s tím rozdílem, že ten pohřeb by nebyl něčí, ale můj.

To jsem v té chvíli nevěděla. Netušila jsem, jaké události dnešní schůzka přinese. Byla jsem však smířená se vším. Bylo mi to jedno, ať už se mělo stát cokoli. Byla jsem připravená přijmout věci budoucí se stoickým klidem, který by byl hodný i antických filozofů.

 

Přesně v předem určenou hodinu jsem dojela na místo. Vystoupila jsem z auta a došla jsem až ke dveřím rozpadlého kostelíka, který byl v dopise označen jako místo setkání. A čekala jsem…

Netrvalo to dlouho, snad jen pár minut, když z nepříliš velkého houští vystoupil Jeremy. V duchu jsem ocenila jeho dramatický příchod, byl opravdu působivý, to se musí nechat.

Na jeho líbezné tváři se zračil mírný, chlácholivý úsměv, avšak já se už poučila a věděla jsem, že mu jeho nevinný výraz nemám věřit. Jeho duše je a vždy bude stejně černá, jako jeho oblečení.

Tahle malá shoda vyvolala lehký záchvěv koutků mých úst, ale hned jsem dostala svůj výraz pod kontrolu a chladně jsem se na něj zadívala.

Chvíli mě pozoroval a jeho výraz přitom měkl, jeho rysy se už nezdály být tak ostře řezané. Pak medovým hlasem, pro něj tak typickým, řekl:

„Tak přece jen jsi přišla…“

 


Vzhledem k dočasné časové tísni se mi překopaly všechny plány týkající se téhle povídky, tudíž Vám slavnostně oznamuji, že povídka zatím ještě nekončí. Podle nového konceptu bude třicet kapitol a epilog, takže doufám, že tentokrát mi to již vyjde...

Na kapitolu si vytvořte názor sami, nebudu Vám do toho kecat. :)) Ale jedno si neodpustím - ne, jejich rozhovor jsem tam ještě opravdu dát nemohla...


24. kapitola || Shrnutí || 26. kapitola

 

Mno, já už jsem se vypovídala/vypsala dost, teď je řada na Vás... ↓↓↓


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Give a second chance - 25. kapitola:

 1
16.10.2011 [15:22]

BellaSwan1992Ouuu Neyi... To bylo, no opět něco... Omlouvám se, že komentuju až teď nemohla jsem se k tomu dostat, však víš škola atd.. Emoticon Kapitola to byla zase naprosto neuvěřitelná. Opět jsem žasla nad tím tvým originálním, krásným způsobem psaní. Bylo to prostě úžasné. Bylo to napínavé. Ale i trochu humorné, jak se Bella prohrábávala těmi keři. Emoticon Nevím co dál napsat, snad jen, že doufám, že tahle povídka nikdy neskončí, protože nemá chybičku. Jo a ten konec! Emoticon Na ty ty máš obzvlášť talent - vždy konec, který nenechá člověku spát... Díkybohu, že si dnes můžu hned přečíst další kapitolu... Tleskám, klaním se a smekám... Bravurní! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.10.2011 [13:43]

NatyCullenNeyi, promiň, že se k tomu dostávám až teď, jsem hrozná. Emoticon
Kapitola byla bezvadná. Naprosto chápu Bellu a její pocity, jak byla rozzuřená, že si s ní Jeremy tak zahrává, jak prohledávala ty keříky... Všechno jsem cítila s ní, jako by h tam s ní doopravdy byla -> to jenom díky tvým skvělým popisům a naprosto úžasným stylem psaní. Emoticon Šla na tu schůzku? Tak to je teda odvážná, já bych tolik kuráže neměla. Ale aspoň to bude mít dřív za sebou, Jeremy by jí stejně nedal pokoj. A teď? Co se tam stane? Letím na další kapitolu... Ale tahle kapitolka byla fakt... libová! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17. SiReeN
15.10.2011 [13:42]

SiReeNDobře, nechtěla jsem ti psát komentář, ale tím smajlíkem na začátku jsi mě obměkčila... Emoticon
Džus? No jasně... Emoticon Úplně jí to žeru... :D Ona to byla, prase jedno! :D
To loučení... Abych pravdu řekla, já se musela smát - Mike. Emoticon Emoticon
Ten dopis byl zkrátka ďábelský - přesně jako od podsvětního pána. Proč se namáhat sladkými slůvky, když to jde příkazem, že... Emoticon
A opět se na scéně objevila tvá jedinečná Bella. Takovou ji prostě žeru a obdivuju - jak šla prohledávat keře a pak Jeremyho nazvala mizerou... prostě super. Emoticon Zahrává si s osudem, ale nezdá se, že by jí to vadilo... :D Ostatně, je na to zvyklá. Už druhý "vztah" s upírem... To se jen tak někomu nepovede.
Emoticon
Omlouvat své bláznivé chování citovými zkraty... Emoticon Prostě typická Bella. :D Stejně tak na ni dokonale sedí to přesvědčování sama sebe, že tam nejde kvůli tomu, aby viděla Jeremyho, ale proto, aby ho seřvala... Proč si to nepřizná? Zamilovat se do takového fešáka je normální... :D Emoticon
Něčí pohřeb... to vypadá nadějně. :D Nemyslelas náhodou její pohřeb? Emoticon (Bylo by načase... :D)
Jeremy, Jeremy... (Dýchej, dýchej!) Boží jako vždycky. Jeho okázalý příchod a ta věta, pronesena s arogancí jeho vlastní... Bomba! Emoticon Emoticon
Moc se ti to povedlo, jsem ráda, že mám ještě pár dílků před sebou, protože se jejich "rozhovoru" nemůžu dočkat. Emoticon

14.10.2011 [21:19]

DarkFirefliesPřišla, přišla... No, ty bláho, proč mi bereš moje slova? Emoticon Kvůli tomu ti an to nemůžu nic říct! :D :D
Běžím dál, na té poslední vydané kapče fakt nechám normální komentář Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14.10.2011 [21:13]

JoheeeCullenTy máš tak neuvěřitelný štěští, že je tady ještě jedna kapitola! Je to vážně perfektní, jsem zvědavá, co z té její řeči nakonec vyleze, takže mažu dál! Emoticon Emoticon Emoticon

04.10.2011 [17:25]

KatariEsmeCullenPáni skvělá povídka...! Dneska jsem jí začala číst, protože jsem si přečetla ten prolog, tedda vlastně tu jednorázovku...! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
A moc se mi to celý líbí...! Ale tahle povídka mě přiměla ke třem slovům které, jsem si myslela, že nikdy nevyřknu...! Teda ještě před dvema minutama...! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
A jsou to tato slova:
Já chci Edwarda...!!!!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Odemně to zní jako něco naprosto cizího, nemam Edwarda ráda...! Ale dneska jsem si poprví v životě přála aby tam te EDA byl...! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13. Faire
02.10.2011 [0:15]

FaireJsem moc ráda, že jsi tuto povídku prodloužila. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. Kačka
01.10.2011 [23:14]

Tak rychle další díl!!! než zapomu o čem tahle povídka je Emoticon
Zatím je to dokonalý!!! A momentálně si přeju, aby se vrátil Edward Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11. Elis
30.09.2011 [16:12]

jedním slovem dokonalé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. Lola
29.09.2011 [23:13]

Moc pěkná kapitolka.. Emoticon Už se těším na další, jsem zvědavá jestli ji něco provede Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. GGG
29.09.2011 [21:44]

skvělí,jsem zvědavá jak to dopadne Emoticon Emoticon

8. Zdenuše
29.09.2011 [21:15]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Satanella
29.09.2011 [21:05]

Heeeeej jakoooooo,,,to není féér,,,vždycky v nejlepším to utneš...ale paráda Emoticon Emoticon Emoticon Nemůžu se dočlat další kapitolky Emoticon

6. Cora
29.09.2011 [21:02]

CoraBože, málem jsem spadla ze židle, když jsem si četla tu Emoticon Emoticon Emoticon pasáž o louži, která se stále zvětšovala. Tušila jsem, že to bude ten džus, ale tak víš jak… I močová trubice občas povolí… Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Jinak byla kapitolka opravdu moc krásná, ostatně jako všechny předešlé! Já být jí, tak jsem opravdu vyděšená k smrti, protože já jsem hrozný posera Emoticon Emoticon Emoticon Hlavně jak by si se mnou hrál jako kočka s myší, potom, jak už bychom si stáli tváří v tvár, tak už možná míň ale i tak...
No prostě moooc hezké!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.09.2011 [20:59]

TeenStarVeď nikto sa Ti nesťažuje, tak nebuď drzá, jop? Emoticon Ja si práve na ich rozhovor strašne rada počkám. Som zvedavá, čo z Belly nakoniec vyletí. Áno, presne tak to je. Nie z Jeremyho, tie jeho zákerné, hnusné a lživé vety sú mi niekde u *pííp*, lenže čo zas vymyslí tá Bellina geniálny hlava, to si v žiadnom prípade nenechám ujsť, nech to stojí, čo to stojí. Emoticon Prosto verím tomu, že sa znova a opäť skvelo pobavím, mno. Emoticon Emoticon
Aj keď so sklopenou hlavou priznávam, že aj Jeremy ma poriadne zaujíma. Emoticon Len práve neviem, či to nie je tým, že mám slabosť pre záporákov. Emoticon Uf..., aj keď po dnešnej kapitolke si nie som stopercentne istá, či Jeremy záporák naozaj je. Emoticon Mno ja tak budem naďalej dúfať a modliť sa, že áno, že sa z neho nakoniec nestane nejaký fešný dobrák v čiernych tesilových nohaviciach. Emoticon Mno, aj keď Jeremy a tesiláky... Emoticon Emoticon Emoticon
Stanka, ktoť sa, okamžite sa kroť! Emoticon
Moni, vidíš, čo to so mnou robíš?
Emoticon Hanbi sa! Emoticon Emoticon

Strašne sa však teším, že je predo mnou ešte ďalších päť kapitol a epilóg. Som veľmi zvedavá, čo všetko si na nás ešte vymyslela, aké infarktové stavy pri tejto poviedky ešte prekonám. Emoticon Najviac som ale asi šťastná z toho, že tam ten Edward nie je. Ja viem, že som si ho tam najprv priala, no teraz tá jeho prekrásna tvárička a vševediaci rozum do poviedky nesedí, nech sa akokoľvek snažím. Emoticon Emoticon A ak sa tam aj náhodou objaví, som si istá tým, že to vymyslíš tak, že to tam bude jednoducho dokonalo sedieť. Emoticon

Kapitola bola vážne božská, tak ako úplne, ale vážne úplne vždy. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon A síce som chcela komentovať prvá, čo by sa mi možno aj podarilo, keď som začala čítať už niečo pred 20:00, moja skvelá mama mi to prekazila. Emoticon A ja som musela ísť ešte pozametať a poumývať riad. Emoticon Emoticon Ale tak čo už, zmierim sa s tým, že prvá vždy byť nemôžem, heh. Emoticon Emoticon Emoticon

A neskonale ďakujem za venovanie, ani netuším, čím som si takúto poctu zaslúžila. Emoticon

29.09.2011 [20:43]

Kika57Jaj... Že já jsem se nenechala překvapit... Sice jsem ráda, že jsem to četla mezi prvními, ale už si moc nevzpomínám, co tam bylo, takže... Emoticon
Začneme tedy chválou... Tuhle povídku mám ráda, protože není jako všechny ostatní. Začala sice tím, že Edward odešel, ale až po Volteře a dá se říct, že i díky Belle. Taky se hned nesesypala a našla jeho... Jeremyho Emoticon Nechápu, proč všechny krasavce vychytá ona Emoticon
V hlavě se mi pletou přídavný jména k této povídce (kecám... mám otevřený slovník - jako vždy Emoticon ) Takže je to krásný, báječný, senzační, skvělý, úžasný, ohromný, prima, obdivuhodný, skvostný, perfektní, dokonalé, brilantní, překrásné, monstrózní, originální, vtipné a až teď můžu přiznat, že už mě nic nenapadá Emoticon

Bella je fakt číslo. Její paranoidní já se konečně objevilo. Občas mě to i pobavilo, ale jedno se musí nechat... Já být uprostřed noci v kuchyni a někdo nám zaklepe na dveře, tak vzbudím celý panelák Emoticon Jeremy mě překvapil. Čekala jsem, že si jí odchytí cestou ze školy nebo vklouzne do jejího pokoje a on pošle "jenom" zprávu. Ale Bellina reakce! Tos zabila! Emoticon

Strašně moc se těším na další díl, takže počítej, že se tě opět budu každý den ptát, kolik toho máš. Taky nevím, proč jsi mi to věnovala, ale děkuju! Je to čest... Vidět své jméno v nějaké povídce (nad povídkou Emoticon )

Bella s rozervaným srdcem odešla,
zklamal jí ten, koho milovala.
Opustil jí, opět odešel,
vztek ji však příliš brzy přešel.

V uličce odchytila si tajemného muže,
nevšimla si jeho bledé kůže.
Temné oči, na slunci třpyt,
až později pravdu mohla vyklopit.

Volterra... Město pro člověka smrtelné,
pocity v ní vyvolala nepopsatelné.
Z Jeremyho spárů utéct dokázala,
však na něho dlouho nečekat nemusela....

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Sisi
29.09.2011 [20:21]

napínáš hezky Emoticon
Bell bych přála, aby své štěstí našla. Budu se moc těšit na další díly. Emoticon

29.09.2011 [20:17]

AlliceVolturiCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.09.2011 [20:12]

WhiteTieZlatíčko moje, mockrát děkuji za věnování na začátku této kapitolky. Moc jsi mě tím potěšila, ani nevíš jak. A ke kapitole? Pěkně jsi mě teda naštvala, žes to tak usekla. Ale budiž ti odpuštěno - jen díky tomu, že jsi sem kapitolu už vložila. Ale doufám, že na další nebudu muset čekat moc dlouho.
Kapitola se mi moc a moc líbila. Bella je pěkná chuděra, enchtěla bych být na jejím místě a vůbec se jí nedivím, že tam zuřivě prohledávala okolí. Ale nechápu, že je tak bláhová a na to setkání šla. I když - ono se není co divit, stejně by ji jednou dostihl, tak to bude mít aspoň hned zasebou a nebude muset pořád žít ve strachu. jsem moc zvědavá, co sis pro nás připravila dál, jak se to vyvine a jak se budou oba dva chovat.
Píšeš naprosto neskutečně, úžasně a já jsem moc ráda, že mám tu možnost tvé výtvory číst! Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!