Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V dobrom aj zlom - 29. kapitola + Epilóg

V dobrom aj zlom je sľub, ktorý si dávajú manželia pred oltárom. Nie vždy je každému dopriate tento sľub dodržať. Pekné čítanie. Lolalita

18.01.2012 (21:30) • lolalita • FanFiction na pokračování • komentováno 89× • zobrazeno 9672×

Bella:

Pred zrkadlom som sa snažila uhladiť to hniezdo na hlave. Môžem povedať Edwardovi aj miliónkrát, aby mi po tých vlasoch stále nebehal rukami, ale on to proste miluje. Musí ma hladiť, aj keby som sa išla zblázniť. Včerajšok a dnešok bol dokonalý. Nemohla som sa sústrediť na nič iné, než na Edwarda. Sme obaja tak hlúpi. Pripravili sme sa o toľko času.

Prebehla som si prstami po perách. Z toľkého bozkávania som ich mala trochu napuchnuté, no páčil sa mi ten pocit. Povzdychla som si, lebo sa mi vôbec nechcelo odchádzať z tohto hotela. Všetko sa raz končí, ale doma v tom predsa môžeme pokračovať.

Dieťatko sa zrazu pohlo a mne to vyvolalo na tvári úsmev. Bolo ako anjel. Akoby cítilo, že mamka a ocko sa potrebovali troška venovať jeden druhému. Pohladila som si bruško a dieťatko odpovedalo ďalším, o trocha prudším, pohybom. Pred zrkadlom som sa ešte otočila bokom, aby som sa pozrela na toho pavúka s mojou tvárou a dieťa sa zas pomrvilo. Nebolelo to. Zrazu som však pocítila niečo mokré na stehnách. Siahla som si tam a zmeravela.

„Edward!“ skríkla som hystericky. Dvere sa rozrazili skôr, než doznelo posledné písmeno jeho mena. Vydesene sa na mňa díval. Potom priskočil, schmatol ma do náručia a v sekunde som ležala podložená uterákmi na posteli.

„Nehýb sa! Pokojne lež. Všetko bude v poriadku,“ chlácholil ma, kým vyťukal číslo na mobile.

„Carlisle, Bella začala z ničoho-nič krvácať,“ povedal do mobilu. Ja som sa len šokovane dívala na svojho manžela. Nič ma nebolelo, len som pod sebou cítila mokro a farba očí môjho manžela sa dala prirovnať k uhliu. Sama som vnímala pach krvi veľmi intenzívne. Tá zvláštna aróma hrdze a soli ma začínala poriadne desiť.

„Krváca silno!“ zasipel Edward a z kúpeľne doniesol ďalší uterák. Hodil mobil do mojej tašky. V rýchlosti ma posadil, navliekol ma do trička a zabalil do hotelovej prikrývky.

„Edward,“ šepla som s plačom. Snažila som sa posadiť. Doteraz ma nič nebolelo a možno som bola len v šoku. Premkla ma vo chvíli tupá bolesť v podbrušku a hlasno som zrevala. Nemohla som popadnúť dych.

„Edward...“ pískli moje hlasivky.

„Hneď. Bude to dobré, Bella. Sľubujem ti to. Bude to dobré,“ šepkal mi. Vzal ma do náručia. Necítila som si nohy. Pripadala som si ako handrová bábika. Všetko ma tak bolelo, že som mala pocit, že to telo ani nepatrí mne. Točila sa mi hlava a podľa tých premočených uterákov som stratila veľa krvi.

Môj manžel ma pevne pritisol na svoju hruď a vybehol z izby. Nešiel k výťahu, ale ku schodom. Utekal schodiskom tak rýchlo, že sa mi motala hlava, ako prebiehal poschodiami. Radšej som silno pritisla viečka k sebe. Cítila som ako slabnem a ako mi srdce tlčie o hrudný kôš stále rýchlejšie.

„Bella, zlatko, vydrž,“ šepol mi Edward. Zdalo sa mi to ako večnosť, ale keď si uvedomím rýchlosť, akou sa Edward hýbe, boli to len minúty. Ja som už mala pocit, že ma tá tupá bolesť, a hlavne strach, sužujú už celé dni. V podzemnej garáži som začula piskot kolies a do tváre mi zasvietili reflektory. Edward ma pohotovo strčil do auta, ktoré v šmyku zastavilo. Položil ma len na zadné sedadlo. Vo chvíli sa ku mne skláňal Carlisle. Náhlivo rozbalil deku, ktorú som okolo seba mala omotanú a roztiahol mi nohy. Každý jeho dotyk bolel. Pevne som zatínala zuby.

„Bella, teraz mi presne povieš, kde to bolí,“ povedal rázne a jeho ruka zmizla medzi mojimi stehnami. Cítila som tupý tlak a potom ohromné pálenie, ktoré mi strieľalo až do krížov. Vykríkla som.

„Bolí to všade,“ zaplakala som trpko. Carlisle sa otočil k Edwardovi, niečo zašomral a vtlačil mi nohy do auta. Naskočil ku mne a Edward za volant. Carlisle ma rytmicky hladil po skrvavenej nohe a telefonoval.

„Bella rodí. Všetko priprav,“ nariadil nekompromisným hlasom.

„Priprav všetko! Jasné!“ štekol ešte ráznejšie. Zaklapol mobil a otočil sa ku mne.

„Bella, začala si rodiť. Vyzerá to tak, že dieťa má zlú polohu. Doma máme všetko potrebné. Neboj sa, zlatko. Zvládneme to,“ povedal a pokúsil sa o úsmev, ale bolo to skôr niečo medzi bolestnou grimasou a úškľabkom. Vedela som, že je zle. Edward zatínal päste a nepovedal ani slovo. Trocha som sa nadvihla, aby som videla aspoň jeho oči v spätnom zrkadle. Boli čierne a tie napäté črty... Nikdy nevyzeral viac ako upír. Položila som hlavu spať na sedadlo. Niečo hlboko vo mne sa lámalo na kusy. Cítila som, že zajtrajšok najskôr nebude.

„Bella, snaž sa byť pokojná a hlavne nezaspávaj,“ šepol Carlisle. Celkom mi nešlo do hlavy, ako by som mohla pri tých bolestiach zaspať, no po chvíli, keď sme už podľa prítmia a zvuku štrku pod kolesami zabočili na cestu k domu, začal ma premáhať pocit, že neudržím otvorené viečka. Bola som vyčerpaná. V tom okamihu sme zastavili a Edward ma vybral z auta.

„Stratila priveľa krvi. Musíme jej dať transfúziu. Rose, všetko si nachystala? Kde je, dopekla, Alice? Potrebujeme viac sterilného materiálu! Edward, polož ju na stôl a vyzleč ju.“ Jeden príkaz striedal druhý. Všetci na okolo niečo kričali a ja som ležala uprostred toho všetkého a sústredila sa len na to, aby sa mi nezatvorili viečka. To jediné odo mňa chceli.

 

Edward:

Bol som strachom bez seba. Chvel som sa. Carlisle po nás kričal príkazy a ja som robil do bodky všetko, čo povedal. Nebol som schopný samostatne uvažovať. Nedokázal som myslieť. Jediné, čo sa mi neustále vybavovalo pred očami, bol včerajší a dnešný deň. Nedávalo mi to najprv zmysel, no teraz zrazu áno. Bolo to ako nejaká rozlúčka. Presne to bolo to správne slovo. My sme sa lúčili. Mohla to vedieť? Mohla cítiť, čo sa stane? Rozklepali sa mi ruky a keď Bella zavrela oči, padol som na kolená.

„Pozbieraj sa, dočerta!“ zreval na mňa môj otec. Pribehla Alice s krvnou konzervou a zavesila ju na stojan. Carlisle vpichoval Belle do ruky ihlu, ale jej žily boli bez náplne, úplne skolabované a prázdne. Nemohol trafiť a tak bez zaváhania siahol po skalpeli a prerezal jej zápästie. Ihlu potom nasunul priamo do žily a pustil jej krv do žíl plným prúdom. Carlisle nemusel ani nič povedať a Alice bežala po ďalšiu. Mali sme zásoby, len sme nečakali, že to príde tak skoro a tak dramaticky. Krv sme nemali rozmrazenú a ak som správne pochopil, Emm s Jasperom utekali do nemocnice nejakú krv ukradnúť.

„Nemôžeme čakať. Musím to dieťa vybrať, inak umrie,“ povedal Carlisle.

„Premením ju, teraz!“ vyštekol som a nahol sa nad Bellu. Carlisle do mňa celou silou udrel.

„Čo by chcela Bella!“ zvreskol na mňa. Neprítomne som kýval hlavou sprava doľava. „Povedz nahlas, čo by chcela Bella!“ Carlisle pritvrdil. Reval po mne.

„Dieťa,“ šepol som pomedzi vzlyky. Priskočil som k stolu. „Nezvládne to,“ zaplakal som. Carlisle skrivil tvár.

„Nie. Nezvládne,“ šepol s neskrývanou bolesťou a hlas sa mu zlomil ako starému mužovi. Napriahol sa k rezu, no chytil som mu ruku. Pozrel som sa mu do očí. „Edward, dieťaťu už tiež slabne pulz. Musím jednať. Pre ňu je neskoro. Jej srdce to nezvládne. Nemá v sebe už skoro žiadnu vlastnú krv,“ šepol.

„Dieťa je poloupír, je dosť silné,“ vzlykol som. Chcel som dať Belle ešte čas zabojovať.

„Nie. Nie je dosť silné. Nehýbe sa a stratíme ho. Jej obeť bude zbytočná, Edward!“ Pustil som Carlislovu ruku a odstúpil. Otočil som sa čelom k stene a celou silou udrel hlavou proti múru. Ozval sa mľaskavý zvuk, keď skalpel porušil kožu. Otočil som sa. Skalpel prešiel hladko aj stenou maternice a plodovým obalom. Zachvel som sa. Díval som sa uprene na každý doktorov pohyb a chvel sa na celom tele. Čakal som, že plodový obal nebude ľahké prerezať. Ihla sa predsa pri odberoch zakaždým ohla. Carlislov skalpel však prešiel len s menším odporom.

Tep dieťaťa slabol a ten Bellin už nebolo počuť vôbec. Môj otec dieťa obratne vybral. Nehýbalo sa a nedýchalo. Položil ho na sterilnú rúšku a rýchlymi pohybmi mu začal čistiť ústa. Srdiečko vynechávalo. Narodilo sa príliš skoro. Ak by šlo o normálneho novorodenca, bolo by to nemožné, aby prežilo. Môj otec ho skúsene pretočil na svoje predlaktie a niekoľkokrát jemne klepol medzi lopatky a potom dlhým pohybom prechádzal po chrbátiku až ku krku a potom znova. Ukazovákom ruky mu pritom držal otvorenú drobnú pusinku.

Ozval sa trhaný nádych a potom hlasný plač. Stál som s rukami spustenými pozdĺž tela a pozeral na telo mojej manželky rozrezané na kúsky. Jej srdce mlčalo, nenávratne mlčalo a dych opustil jej pery. Už tu s nami nebola a už nikdy nebude. Prázdnota sa rozľahla mojím telom a podlomila mi kolená. Carlisle sa na mňa pozrel.

V rýchlosti otieral to malinké od krvi a hlienu. Mrvilo sa v zelenej rúške. Nahol som sa a vzal do náručia to dievčatko s orieškovými očami a hnedou pokožkou. Prešiel som k hlave mojej manželky a dlho ju pobozkal na čelo. Položil som dieťatko na jej hruď.

„Narodilo sa ti dievčatko, miláčik. Máš dcérku. Je nádherná ako ty. Narodila sa priskoro, ale je silná,“ šepol som a pritlačil jej vydesené, dokorán otvorené oči, aby našla večný odpočinok.

 

 

Epilóg

 

Edward:

Stál som na hranici a vietor mi šľahal do tváre. Tlačil som si na hruď malý uzlíček. Pevne som zovrel to krehké telíčko. V diaľke sa objavilo čierne, staré auto. S námahou prešlo cez hranicu rezervácie. Jacob vystúpil. Z očí mu tiekli slzy. April tiež opatrne vyšla z auta. Jemne som otvoril deku vo svojich rukách a pritlačil pery k drobnému čielku. Potom znova a znova. Pozrel som na Jacoba, ktorý sa žiaľom celý chvel.

„Smiem ju vídať?“ opýtal som sa pridusene.

„Kedykoľvek,“ šepol Jacob.

„Sľubuješ?“ Môj hlas znel chrapľavo.

„Edward, máš moje slovo.“ Nahol som sa a opatrne mu podal to drobné dievčatko. Je to jeho dcéra a ja nemám právo si ju nechať pre seba. Nebolo by to správne. Prstom som ju ešte jemne pohladil. April pristúpila k Jakovi a vzala ju z jeho mocného objatia.

„Milujem ju z celého srdca,“ šepla a ja som vedel, že hovorí pravdu. Prikývol som a otočil sa k odchodu.

„Kedy bude... Kedy bude pohreb?“ opýtal sa Jake tak uboleným hlasom, že sa aj moja tvrdá maska stratila. Pritlačil som viečka k sebe.

„Zajtra,“ šepol som. Nemohol som sa na nich pozrieť.

Rozbehol som sa preč. Potreboval som byť sám so svojím žiaľom. Chvíľu som veril tomu, že je dieťa Jacoba a chvíľu zas tomu, že je moje. Mal som stáť pri Belle v dobrom aj zlom, ako som jej sľúbil pred oltárom a neurobil som to, aj keď moja rodina tvrdí, že áno. Bellino telo neprijalo plod. Nedokázalo sa s ním stotožniť. Predsa len, vlčí chromozóm je určený pre indiánske ženy. Keď Carlisle urobil všetky rozbory, zistil, že Bella nemala šancu prežiť. Ak by nešlo o tak silné dieťa, dieťa vlka, ani ono by neprežilo.

Bella bola chorá a nevedeli sme o tom. Vzácne ochorenie krvi v kombinácii s množstvom ďalších nepriaznivých faktorov. Kto to mohol vedieť? Ani Carlisle nie je vševedúci. Zdvíhal sa mi žalúdok, keď počúval siahodlhé medicínske vysvetlenia toho, čo sa mojej žene stalo. Zachránilo by ju len včasné ukončenie tehotenstva. Ak by plod nebol tak silný, jej telo by ho už skôr vylúčilo. Najskôr by nikdy nemohla mať deti.

Nebola to ale Jakova chyba a ani jej a ani moja. Tak to malo byť. Nemyslím, že s tým budem schopný existovať, ale to dieťa, ktorému dala život, nie je síce mojou súčasťou, ale je polovica jej bytia. Navždy budem pri svojej Belle stáť a to v dobrom aj zlom. Tak budem stáť aj pri jej dcére. Pri malej Isabelle Cullenovej-Blackovej.

 

---

---

 

Predpokladám, že teraz si mnohé z vás povedali, že nechápu, čo to má znamenať. Keď som túto kapitolu písala a priznám sa, že je už na svete asi dva týždne, najviac som sa bála toho, čo na to poviete. Skúšala som to prepísať, ale nešlo to. Nedokázala som tomu dať iný záver. Myslím, že k tomuto koncu smerovala poviedka už od začiatku. Nie všetko sa končí dobre a ja som sa rozhodla to aspoň raz vyskúšať. Ak som Vás rozplakala, ale poviete si, že aj tak to bolo dobré, som spokojná. Ak som Vás rozplakala a poviete si, že to bolo zlé, tak je mi to ľúto. Ďakujem Vám, že ste poviedku čítali až do konca a dúfam, že mi tu zanecháte na pár riadkoch svoje pocity. Lolalita  

Autor: lolalita (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V dobrom aj zlom - 29. kapitola + Epilóg:

Doufala jsem v šťastný konec, kterého jsem se, bohužel, nedočkala. Opravdu jsem si myslela, že to dítě bude Edwardovo a ono prd... Divím se, že i tak malou Isabellu má rád ale co, ne všichni se musí hned nenávidět, že? Je to sice strašně moc, moc, moc, moc smutné, ale jsem vlastně ráda, že to tak skončilo. Kdyby to bylo vážně Edwardovo dítě, on ji přeměnil a žili spolu všichni tři šťastně až navěky, bylo by to příliš... Opakované, neoriginální. Jo, jo. Jsem ráda, že jsem si povídku přečetla, je vážně skvělá... A já ti za ní děkuju, máš vážně talent... Trochu mě překvapilo, že už je tak... stará. Ale na tom nezáleží, úžasná je tak jako tak.
K.D.11

Vsetko je krasn, to predsa chorobne-dobre vies. Niekedy sa to nepodari. A zivot,aj ked len v poviedke, skonci. Ako sa vravi. Jeden do rodiny pride a dalsi odide.

povídka byla depresivní, ale napsala jsi ji nádherně!!máš opravdu talent.závěr se mi moc líbil a to i přes to, že nenávidím sad end. jsi první, kdo mně svou povídkou rozbrečel. jak by pověděl em-jsi třída!

Túto poviedku som mala rozčítanú už dlho, a ani neviem prečo som ju vtedy nedočítala, teraz som na nu opäť natrafila a tak som sa rozhodla,že si ju prečítam ešte raz od začiatku ...ešte stále hladám tie správne slová, tešila som sa na happy end, pretože všetko tomu nasvedčovalo, no ten koniec ma dostal ....mám radšej happy end, ale toto čo si dokáza vymyslieť a napísat - klobuk dole Wow. ...píšeš úplne skvele, a ja mám poctivo prečítanú každý tvoju poviedku. ....tak čo dodať naprosto fenomenálna poviedka, len prosíím na budúce so štastným koncom

Poviedky bola súper super ale ten koniec má skoro rozreval. NO.1 ale už nikdy nepis nič také tragické. ;-)

Rozhodně jsi mě rozplakala ale i tak ti řeknu, že to bylo krásné. Kdybych řekla, že tento dílek trochu bych lhala, protože čtení těch slov mě bolelo. Ale když se na to podívám s nadhledem, napsaný to bylo jako vždy dokonale. Jak mám teďka usnout? Opravdu jsem doufala, že to bude všechno v pořádku a mimčo bude upírek, no překvapila jsi, ikdyž jsem to tak nějak v srdci tušila. Teďka si budu muset jít přečíst něco, kde jsou spolu a jsou štastní, protože tohle já fakt nemůžu. Rozhodně se k povídce vrátím Děkuji

Ten koniec ma dorazil. Ale bolo to také...živé, skutočné. Celý príbeh mal taký nepredvídateľný spád a všetko bolo také ľahké aj ťažké... Na jednej strane sa mi to zdalo strašne dlho depresívne, na druhej krásne precítene napísane. Ja neviem, ale akosi som si stále myslela, že to dopadne dobre, že sa to nakoniec nejako zvrte a... ani neviem. Bolo zvlášte, napínavé, precítené a naozaj také skutočné. Som skôr zvyknutá na tie konce z amerických filomov "žili šťastne naveky" a toto bola také naozaj ako zo života, osviežujúce a kruté. Tak nakoniec to bolo Jacobovo dieťa, ešte aj toto... A to koľko času startili a vlastne sa lúčili... Ono to tá obeť naberie na svojej váhe až vtedy, keď to naozaj nedopadne dobre. No, tlieskam tvojim schopnostiam.

tak sem se konečně dokopala a dočetla tuhle povídku do poslední kapitoly... nebylo to dobré bylo to skvělé.. i slza ukápla...

rozplakala si ma zo 6 riadkov čo som náhodne prečítala. Len trochu som vedela o čom táto poviedka je a povedala som si, že si prečítam jej koniec. Som v šoku. Vo veľkom šoku a predýchavam. Netuším ako mám svoje pocity vyjadriť slovami. Viem, že sú kladné ale čo viac to netuším, hádam to dnes rozdýcham.
Dobrý pocit z dnešku je fuč. Plačem...

nikdy som si nemyslela, ze toto napisem po vsetkych tych krasnych poviedkach co si napisala, ale toto bolo to najgenialne, co z tvojho pera vzislo. klaniam sa a tlieskam.

Co to??? Bella je mrtvá a dítě je nakonec Jacobovo? Kdo by to byl řekl? Čekala jsem, že když poprvé koplo Jacoba a to tak silně, bylo to děcko upíří a už od začátku cítil, že vlkodlaci jsou nepřátelé! No tak to mě dostalo! Vážně! Celá tato povídka byla dokonalá! Četlo se mi to samo, i když jsme někdy měla problém pochopit, jak se děj posunul zase jiným směrem. Teda, tak jsem to nechtěla říct, ale prostě každá kapitola byla jiná, originální a prostě nádherná! A já se moc stydím, že jsem ti neokomentovala každou kapitolu, ale já to četla najednou, tak jsem se nechtěla zdržovat. Edy je mi líto... Belly ani moc né, protože, ať už se pohádali nebo ne, já bych nevěru nikdy nedokázala odpustit. Je to ta největší podlost, chyba a já nevím co ještě, na světě. Měla by dostat na holou!

Bylo to úžasné!!!!

Povidka byla velmipekna precetla jsem ji jednim dechem

Musela jsem si nechat den volno a ten děj vstřebat. Vždycky čtu povídky celé - pěkně všechny kapitoly za sebou - ale u téhle to prostě něšlo. Po každé kapitole jsem si musela dát 5-10 minut oddech a vstřebat to, co se vůbec stalo. Tak neskutečné, absolutně neuvěřitelné! Stále asi nemůžu plně pochopit, co se vlastně stalo. A že jsem na konci brečela jako malá holka? Ano, úkol si splnila a já se užírala patnáctiminutovým splímem nad osudem našeho milovaného Edwarda. Nejdřív ho necháš trpět nevěrou, kterou já osobně považuju za jednu z vůbec nejhorších věcí vůbec, a velmi silně ji prožívám. A potom když už jsi mu zabila smysl existence, tak proč mu nesebrat i důvod jejího odchodu?
Tohle bylo drsné. Naprosto brutální. A ačkoliv ze srdce nenávidím smutné konce, jsem emocionálně a psychycky absolutně vyčerpaná a moje nálada je na bodu mrazu, nemůžu jinak, než ti jen zatleskat a smeknout všechny své klobouky! Snad nikdy mě ještě nic tak nezasáhlo! Jen tak dál a příště prosím happy end, taky bych to jinak nemusela přežít

waw bola som z toho šokovana ale poviedka sa mi aj tak velmi pači krasne

Velmi pěkná povídka-děkuji.

Lolaitka,
ja som v takom šoku, že ani nedokážem nejako zmysluplne reagovať na túto kapitolu .
Objektívne, si úplne úžasne dokonale píšúca autorka na tomto webe a kapitolka sa ti veľmi podarila, i keď si myslím, že si to uponáhľala a možno si mohla viac rozpísať veci pocitovo .
Subjektívne, sad endy nemám rada a nepáčia sa mi. Čo ma ale dorazilo úplne, bolo to, že dieťa nakoniec bolo Jacobove. Som v šoku a idem to predýchať .
Teším sa na Tvoju ďalšiu tvorbu

Nenormálne smutný koniec.Ale aj tak dokonalý. Véľmi,véľmi som plakala. Aj plačem.Nádherné... Dokonalo si to vymyslela!!!

Je to dvojnásobně strašně moc smutný konec, protože Edward přišel o ženu a svým způsobem i dceru - přestože ji bude navštěvovat... ale není jeho... musím říct, že to mě překvapilo asi nejvíc.
Když jsem si to přečetla, dostávala jsem se nějakou dobu z šoku a až pak začala brečet, je to fakt moc silné a myslím si, že to k povídce patří. Jak jsi psala, jiný konec ti ani napsat nešel... prostě to mělo dopadnout takhle... což nic nemění na tom, jak mě to kvůli Edwardovi mrzí. Toto je pro něho opravdu strašně těžké a v této povídce si prožil skutečně peklem. Ale tak už to na světě chodí, když se něco kazí, tak pořádně, neštěstí nechodí samo a většinou se na něj přilepí ještě další a další... Edwarda jako by stíhalo od jeho narození - nebo aspoň od jeho mládí, kdy "umřel" v sedmnácti... a pak se to s ním táhlo. Nejdřív se z něj stala krvelačná příšera, zabil několik desítek lidí, těžko se vyrovnával se svou podstatou, byl sto let sám, až konečně našel ženu, kterou miloval, musel bojovat s žízní po její krvi, pak s tím, že jí zničí život, když ji nenechá žít ten lidský... a po svatbě se nic nespravilo, spíš naopak. A skončilo to takhle Edwardova tragická existence.
A když budu spekulovat - skutečně spekulovat - E a B spolu byli manželé půl roku, než jej Bella podvedla a neotěhotněla, pak se jednou vyspala s Jackem a strefa do černého... já si to vykládám i tak, že třeba v tomto příběhu Edwardovi nebylo dáno zplodit dítě (a třeba žádnému upírovi) a tak kdyby Bella Edwarda nepodvedla, nikdy by neotěhotněla a nezemřela by. Já to beru jako Bellin trest za to, co udělala. Tím, že zradila Edovu důvěru - v takovémto měřítku (jsem asi staromódní, ale nikdy nezměním názor na to, že to je to nejhnusnější, co může jeden partner druhému udělat... a Belle jsem to neodpustila) rozjela kolotoč tragédií. Svým způsobem pro ni byla smrt něčím, co si zasloužila. Ovšem nezasloužil si to Edward, toho mi je líto. (teď si asi řekneš že jsem povrchní a zlá mrcha - jak může někdo říct, že si zasloužil takový konec jako Bella? No, já jen říkám - svým způsobem... dala do pohybu budoucnost takovým způsobem, že skončila tak, jak by nejspíš neskončila, kdyby ji tímto způsobem Bella nerozjela...)
Bylo to docela symbolické - až konečně pochopili, co to znamená v dobrém i zlém, přišel čas, aby byli rozděleni. Pochopili a mohlo se to skončit, Bella mohla zemřít...

Musím říct, že obecně smutné konce nemám ráda... ne, nesnáším je. Ale tady jsem to kupodivu přijala se smířením, jako by se to tak prostě muselo stát.
Bylo to moc krásně napsané a tak, že to celé vyplynulo jako ten nejpřirozenější konec.
A přesvědčili jsme se, že nejen, že umíš skvěle psát napínavé a akční povídky/kapitoly, ale i krásně procítěně smutné a dojemné tragické konce. Takže tato povídka ve mně vyvolává dvojí dojetí - tím že končí a tím jak skončila.

fuuu... takýto koniec som rozhodne nečakakala, ale je to pekne napísané.
Chudáčik Edward, teraz zase ostal úplne sám

Neee, to je tak smutné Chudák Edward. Už jsem se i smířila s tím že Bella umře a Edward bude mít alespoň svoje dítě a těď tohle. Musel se cítit hrozně, zjistit že stratil milovanou osobu kvůli dítěti které ani nebylo jeho
Popravdě jsem čekala že napíšeš šťastný konec, když už ze začátku to bylo takové smutné.
Ale nevadí,bylo to sice smutné, ale moc moc krásné

Uch... To bylo... krásné. Smutné, ale moc krásné. Závěr popřel všechno, co jsme čekali a to je, dá se říci, dobře... Tvoje povídka mi bude dlouho ležet v hlavě...Děkuju moc za příjemně ztrávené chvíle.

neeee....proč si to udělala?? Bylo mi hrozně moc líto edwarda strašně...kdybych to nečetla ve vlaku tak bych se i rozbrečela ...ale krásná povídka, docela mě i mrzí že už je konec...

slzy mi tečou a srdce mě bolí, ale myslím, že povídka byla fantastická a to od prvního písmena až do posledního, je dobře, že jsi to nepřepsala ... myslím, že přesto, že Bells zemřela, tak její oběť nebyla marná a epilog byl naprosto dokonale vymyšlený, protože přesto všechno dává naději a možná jednou, kdyby se ti chtělo pro ty, co prostě potřebují happyendy (jako já), bys mohla napsat malý bonus, třeba by Edward mohl najít smysl života ještě v malé Isabell ... alespoň já si to s dovolením takto dosním ..... opravdu máš ode mě STANDING OVATIONS díky Lol

No, kapitolku jsem četla v 5 ráno. Měla jsem hrozný nervy a tak jsem se chtěla uklidnit. (Dělala jsem dneska řidičák.)Závěrem jsem se ale moc neuklidnila:/. Četla jsem všechny tvoje povídky, a když to vždycky vypadalo černě, udělalas z toho happyend s velkým H:. Já smutný konce moc nemusím, ale přesto jsem ráda, že jsem povídku četla. (Vždycky čtu jen povídky se šťastným koncem.) Člověk si teď u tebe nebude moct být ničím jistý:). Asi je to dobře:). Povídka byla užasná:).

Mám pro tebe pár bodů:
- škodá, že už je konec
- jak mohla Bella umřít? to jsem opravdu nečekala
- ale jinak suproví

Jéééééé, štěňátko? A jakto, že vrnělo jako Edward?????
Teda, tohle jsem opravdu nečekala
Jen teď nedokážu říct, jestli jsem nebo nejsem zklamaná, musím to zpracovat.....
Ale každopádně ve mě kapitola vzbudila silné emoce, což byl Tvůj záměr, takže

Teda, to byla dost silna kapitola, doufala jsem prala si aby to bylo Edwardovo mimco, no ale s tim nic neudelam, i tak se mi zaver a cela povidka libila. Pekna prace

ja som po prečítaní kapitoly premýšlala dlhšie, co ti napísať... priznam sa, že som dúfala, že bude HE a že to dieťa bude Edwarde ale tak.. prekvapilo ma to a mala som zmiešané pocity ale prislo mi to skor ako hrozne rýchlo dopísané.. ja by som tam este potrebovala nieco .. nieco mi tam chýba... ale ináč moze byt aj takyto koniec.. len mne tam nieco chybalo

Krásná povídka a bude mi moc chybět. Konec jsem teda nečekala a vážně mě dostal, ale v dobrém smyslu. Nemůže končit vše, tak jak očekáváme. Moc děkuji a těším se na další povídku

Musím se přiznat, že jsi mě nezklamala. Čekala jsem to. I když se to už vlastně moc nehodilo... Popravdě řečeno jsem, pokud si zvolíš smutný konec, čekala víc - a to, že když už zemře Bella, necháš zemřít i Edwarda. Vždyť čím si chudák zasloužil být podvedený, opuštěný, myslet si že bude otcem, trpět cizí dítě, přijít o svou lásku a ještě s tím muset existovat.. Asi poprvé jsem se odhodlala přečíst si všechny komentáře. Vidím, že konec vyvolal smíšené pocity a tak se vlastně po jeho přečtení cítím i já. Povedlo se ti skoro dobře napsat smutný konec,a i když se mi v podstatě líbí, srdce volá po tom dobrém.. A tak namísto toho, abych teď kritizovala například to co je a co není v linii příběhu, by mě zajímalo jak ses to pokoušela přepsat?

I když mi pár slz ukáplo, asi to tak mělo skončit. Každopádně se ti povídka moc povedla.

Až tak jsem to nečekala. Čekala jsem, že buď Bella nebo miminko umře, ale že Bella umře a ještě k tomu to dítě není Edwardovo, to bylo moc Bylo mi ho tak strašně líto a začala jsem chápat víc jeho postoj k Bellinemu těhotenství na začátku a to jak v teto povidce tak i ve filmu. Vždycky jsem ho chápala, ale pořád stála na straně Belly a obvinovala Edwarda za to, že ji v tom nechal samotnou. To všechno, protože ve filmu jsme věděli, že to Bella nakonec přežije jako upír. Ale tady ne a to mi teprve došlo, jak hrozně se Edward cítil. Bylo to opravdu hodně smutné, ale na druhou stranu opravdu skvělá kapitola. Děkuju moc za celou povídku

páni, hodně mě to překvapilo, což jen dokazuje, jak skvěle píšeš!!!

upřímně se mi ten konec vůbec nelíbí!!

Povídka skončila tak jak měla, i když to bylo smutné a čekala jsem, že aspoň mimčo zůstane s Edwardem tak i přesto všechno jí tenhle smutný konec sednul více než happy end.

ten konec mě opravdu dojal a možná ještě o to víc, protože jsem cítila, že má tato povídka opravdu skončit takhle. Nehodilo by se k ní, kdyby najednou v poslední kapitole zázrakem přežila a všichni by byli šťastní.. V normálním životě jsou zázraky jen vzácné.. Takže gratuluji k úspěšnému zakončení další kvalitní povídky
A neomlouvej se, že to mělo takovýto konec, přece jen, ty jsi autorkou povídek a sama cítíš kam to směřuje, vždyť normální knížky taky nemůžeš ovlivnit.. Já jsem s touhle povídkou velice spokojená, přece jen, je dobré vidět že ani Bella s Edwardem nejsou dokonalí a nemusí vše končit dobře

V prvom rade Ti krásne ďakujem za poslanie na mail...
No musím povedať, že máloktorá poviedka na tejto stránke ma rozplače, ale táto k nim rozhodne patrila
Ja som dúfala, že aspoň to bábätko bude jeho, ale keď si opísala hnedé oči a tmavá pleť, tak som vedela ktorá bije...
Mrzí ma, že to malo takýto koniec, ale aj to patrí k tejto poviedke a keďže si to tak cítila je to OK....
Táto poviedka mala veľmi veľa zvratov a takých až bolestivých situácii, ktoré nachádzame v bežnom živote....
Ja som aspoň dúfala, že Edward sa ju pokúsi premeniť, ale nič.......
Môžem Ti ale len pretože Tvoje poviedky naozaj veľmi milujem.... Táto bola jedinečná a krásna....

na tejto stránke je milión a dva poviedok a ja začnem vždy čítať tú, ktorá sa končí smrťou Belli, ale aj napriek tomu to bolo pekné

užasna povídka ještě ted brečíím moc pěkne

nemám slov a ještě teď si utírám slzičky, moc úžasná povídka ač nemám ráda SE jsem moc ráda že jsem jí dočetla a moc se těším na další tvojí povídku

Celá povídka byla nádherná ! Tak nějak jsem doufala, že Edwardovi zůstane alespoň dcera, ty jsi však rozhodla jinak ! Děkuji ti za skvělé čtení

gratuluju, ale teda říkám dlouho jsem u žádné povídky takhle nebrečela, dostalo mě to. Vážně výborný čtení akorát že skončilo tak špatně, ale asi to tak mělo být. Ale chci poděkovat že jsem si ji mohla přečíst.

Tak jo, fakt jsem brecela.... A to u povidek nidky nebrecim. Je pravda, ze takovy konec jsem opravdu necekala. Nejdriv jsem se tesila, ze se jim narodi mimco a budou happy. OK, to nevyslo, Bella to nezvladla, ale uklidnovala jsem se tim, ze Edwardovi zustane miminko... Fajn, to taky neklaplo... Muzu ti s klidem v dusi rict, ze me jeste zadna povidka takhle neprekvapila a to hned nekolikrat v jedine kapitole. To asi umis jen ty...
Kdybych mela shrnout celou povidku a ne jen konec, tak byla proste skvela. Vedela jsem, ze ty to nejak das dohromady, aby to nemelo "klasicky" dej a mela jsem pravdu. Stalo za to, to cist a tesila jsem se na kazdou dalsi kapitolku. Je mi lito, ze uz to skoncilo, ale jeste porad se mam na co tesit u dalsich tvych povidek, ktere ctu stejne poctive jako tuhle:) ...... Pekna prace

tak jo, i když nemám ráda sandendy, tak je přesto při výborných povídkách přečtu a pak řvu jak kravka ))) doufala jsem, že Edwardovi zbylo aspoň něco, ale bohužel. dneska brečím už podruhé )) dočetla jsem v angličtině Pivoňky a to je taky smutný příběh...

Bylo to smutné...Bylo to nádherné...tekli mi slzy...jsem překvapena...je to ten nejlepší, nejpřekvapivější a nejdramatičtější konec, jaký jsem tu kdy četla...můžeš být na něj a na celou povídku pyšná

Přiznám se, že mě u téhle povídky napadl SE, ale říkala jsem si u jejich udobřování, že by to přeci jenom mohlo dopadnout dobře. Překvapilas. Jsi fakt talentovaná a šikovná. Sice smutním nad koncem, ale ty mi to u dalších povídek jistě vynahradíš. Klaním se, nádhera a děkuju, že u toho mohu s tebou být.

Asi neumim číst mezi řádky, protože by mě tenhle konec nenapadl ani náhodou. Ale všechno nemůže končit dobře. S tim, že dítě bylo nakonec Jakeovo si mě fakt překvapila. Moc krásná povídka

smekám, úžasne to bylo :D myslim ze slov neni treba

bylo to super, ale strašně sem se rozbrečela
abych pravdu řekla mám radši happy endy ale všchno happy endem nekončí
jinak si myslím že se povídka povedla a chápu že si to musela vyzkoušet

bolo to úžasné... úplne ma to rozplakalo a ja som sa pristihla pri tom, že si utieram slzy z líc...
myslím, že som to už dávnejšie tušila... len som si to nechcela ako fanúšik E+B priznať...
v každom prípade je to jedna z najlepších poviedok, aké som kedy čítala, ba dovolím si tvrdiť, že úplne najlepšia... tvoj štýl písania nemá chybu... zvraty v deji boli úžasne načasované...
a vieš čo je zvláštne? ... že ja som si na začiatku tejto poviedky fakt myslela (aj som predpokladala), že to skončí klasickým E+B happy endom... no po pár kapitolách som prišla na to že tie happy endy ma už začínajú nudiť
a myslím si tiež, že keby sa to skončilo klasickým "narodila sa im Renesmee, a Edward s Bellou žili spolu šťastne naveky" tak by to nemalo taký efekt ako tento koniec... a to teraz nevravím preto, lebo ma happy endy začínaju nudiť... :D ... celkovo sa mi tento sad end páči viac ako teoretický happy end... ako povedal Edward "proste to tak malo byť, bol to osud" :)
a ty si spravila super, že si túto kapitolu neprepísala iba preto, lebo by sa to nemuselo páčiť... ;)
takže ti skladam poklonu...
a chcela by som povedať ĎAKUJEM za úžasný čitateľský zážitok... teším sa na ďalšie úžasné poviedky od teba...
držím palce, nech ti to stále "píše" takto dobre...

keď som čítala, ako Edward podáva dieťa jacobovi, prekvapením som otvorila ústa... a mala som ich otvorené, až kým som všetko neprečítala...
keď som pred pár dňami čítala perex, pochopila som, že s Bellou bude zle a dokázala som sa s tým zmieriť... teraz mi je toho omnoho viac ľúto, myslela som, že som to už prekonala... no ona umrela a aj tak som prekvapená...
ale milujem poviedky s nešťastným koncom... máš pravdu, svet nie je dokonalý a aj toto je súčasťou každodenného života, aj keď nie práve s takýmito bytosťami...
viem, vravela som ti, že tento príbeh sa sčasti podobal na ten môj.. ten podvod a to všetko:)... ja aspoň dúfam, že sama tak neskončím, keby sa mi to opäť stalo. Ale Bella sa poučila a verím, že aj ja...
mala som naozaj rada túto poviedku:) a dávam ti obrovitánsku poklonu

nedokázala jsem to docist, promin. ne zy bys to spatne napsala,ale neslo to.

Áno, rozplakala si ma. V posledných dvoch kapitolách si nám dala nádej, že to dopadne pekne, že bude všetko v poriadku. No nestalo sa tak. Nedokážem ťa kritizovať, pretože si moja najobľúbenejšia autorka hneď po Stephanie Meyerovej, ale asi sa ani nezmôžem na slová chvály. Ty vieš, že to nieje zlé. Nie. Vždy si písala dokonalo a pútavo a to platí aj teraz. Vyvolala si vo mne silné emócie a to je len dôkaz toho, ako skvelo píšeš, ale naozaj som takýto koniec nečakala a rozplakal ma. Šokoval ma. Vždy som bola zato, že ty si pre happy endy a tvoje poviedky končia šťastne. Ale myslím, že zmena ti prospeje. Nemôžem, naozaj nemôžem povedať krivého slova, len toľko, že cez slzy nevidím na monitor. Keď už som vedela, že Bella zomrela a pozrela som sa na slovíčko Epilóg, stále vo mne zostal kúsok viery. Len maličký. Možno Bellu nakoniec predsa len zachránili, a keby nie, Edward bude mať aspoň dcérku. Ale nič z toho tam nieje. Neviem, je to nečakané a zvláštne, ale nie zlé. Nechcem sa už znova opakovať, tak ti chcem len zagratulovať k ďalej skvelej dopísanej poviedke a budem dúfať, že nabudúce mi takéto šoky nespôsobíš bez varovania.

Ufff...tak to jsem opravdu nečekala a nemám slov, opravdu mě ten konec překvapil, ale musím uznat, že se k této povídce opravdu více hodil. Jen ta poslední kapitola byla tak optimistická a teď najednou tohle... Ale je pravda, že už na začátku této kapitoly mi bylo jasné, že je zle, ale až takhle zle? Doufala jsem aspoň, že dítě bude Edwardovo, ale samozřejmě jsem šťastná, že přežilo.

Každopádně bylo V dobrom aj zlom krásná povídka, i když teď navečer mě to tak nějak rozesmutnilo.

Tato povídka byla skvělá, upřímně takový konec jsem nečekala, jsem spíše na ty happy endy, tím tě samozřejmě nechci kritizovat, za tvé rozhodnutí.
Měla jsem chvilku před zkouškou (na VŠ) a nejdřív mě tenhle konec trochu rozhodil, no pak jsem se zas zaměřila na učení.
Povídka byla skvělá, možná je i dobrý si občas přečíst povídku, která nekončí happy endem - v životě taky vše nedopadne dobře.
Děkuju ti za úžasné odreagování, kterého jsem se vždy u tvé povídky dočkala.
Těším se na tvou další tvorbu, která bude jistě také velmi zajímá
přeju ti hodně štěstí s psaním, hodně inspirace a snad tě i nadále bude psaní bavit, tak jako nás (nemluvím jen sama za sebe určitě) baví číst tvé úžasné povídky

No tak táto poviedka ma strasne dojala a hlavne tento koniec. Mrzi ma to ze to takto skoncilo ale je to velmi pekne, ani si nevies predstavit ako mi tecu slzy. Ale inak velmi super.

po dlouhé době mě někdo rozplakal.. ořesto byl prosila happy end - alespon pro B.. alespon časem...

Upřímně jsem tušila,že povídka bude mít smutný konec doufala jsem že ne,ale stalo se tak,jak se stalo. Každopádně konec této povídky nezmění nic na tom,že je to dokonalá povídka a moc se mi líbí. Jsi úžasná spisovatelka. Je mi moc líto Edwarda,že zůstal sám ... No nic...takže

Ťažko povedať či išlo o happy end alebo sad end, ale poviedka to bola krásna,asi ako všetky tvoje poviedky. Čo dodať, si KING. Musím sa priznať, že sa mi slzy tlačili do očí. Vždy plačem, keď na konci poviedky trpí Edward, utrpenie Belly mi tak nevadí. Neviem, prečo to tak je. Ďakujem ti za skvelú poviedku a teším sa na ďalšie.

Rozhodně si mě rozplakala. Bylo to nečekané, ale určitě jsem i přesto spokojená. Povídka byla perfektní a přesně jak říkáš, vše nemůže končit v dobrém.

ach holka čo si mi spravila...revem jak malé decko a ja som si myslela že všetko dopadne dobre...
najviac ma však dostalo že babo je Jakeovo to som vážne nečakala
je mi ľúto že to takto skončilo ale táto poviedka bola vážne úchvatná mám trochu zmiešané pocity z toho...jooj ja sa ani vyjadriť teraz neviem ( )
bolo to naozaj úžasné

Rozbrečela jsi mě. Já tak nějak tušila, že dolde k breku, ale až k takovému... opravdu ne. Nečekala jsem to, zvlášť, když jsem o tom konci věděla dopředu. A jak si řekla. Rozbrečela jsi mě, ale cítím, že to tak skončit mělo. Dnešní svět není vždy: "A žili šťastně až do smrti..." No, a povídka vždy tak končit taky nemůže. Sem se to ale moc hodilo. Jiný konec by tuhle povídku zničil a to bychom myslím nechtěly. A přesto všechno, přes smutek, neštěstí a další emoce, které jsem cítila, když jsem to četla, tak se mi to hrozně moc líbilo. Mělo to v sobě smutek, ale i něco... majestátnost? Nebo něco podobného, co Bellinému konci dodávalo něco, co když má, tak může umřít. Teď to prostě nedokážu úplně popsat. Bella prostě mohla umřít šťastná. Narodila se jí dcera, která to přežila. Navíc, líbilo se mi na kapitole to, že Edward nezačal to miminko odsuzovat za Bellinu smrt. Nemám tyhle konce moc ráda, miminko je miminko... Za nic nemůže.
Teď asi zaplním pár řádků přídavnými jmény, které tuhle povídku, doufejme, vystihnou. Bezkonkurenční, krásné, úžasné, procítěné, dokonale vystižené, perfektní, a co já vím dál... Domysli si to. Takže tohle je zřejmě všechno, co jsem k této kapitole chtěla napsat. Pokud ještě na něco přijdu, tak dám vědět. Snad tě koment potěšil. Těším se, co dalšího napíšeš. A třeba časem přijdu na chuť NPV...

Nebudu lhát, nečekala jsem takovýto konec, a už vůbec ne tak brzy. Na rovinu přiznávám, že nemám ráda smutné konce i když ne vždy jde psát veselou povídku, ale zrovna tady bych to nečekala ani ve snu. Musím říci, že jsi mě opravdu hodně překvapila.

Tato povídka mi opravdu neskutečně přirostla k srdci, ostatně jako všechny tvé povídky, a vždy jsem se nemohla dočkat kapitoly. Nějak pořád nemohu uvěřit , že to dítě nebyla Edwardovo, vždyť tomu vše nasvědčovala, bylo to v té povídce i napsáno takže popravdě jsem teď opravdu zmatená.

Asi tady píšu už věci dokola a možná se i opakuji, ale musím to nejprve trochu vstřebat. Z krásného zážitku a dvou pohodových dnů se stalo něco co mělo rychlý a ne moc optimistický spád.

Každopádně, mám tvou tvorbu velice ráda a to že jsem teď momentálně trochu zmatená neznamená, že se mi konec povídky nelíbil.

měla jsem slzy na krajíčku ...a to, že dítě bylo Jacoba, to mě dost překvapilo... na konec si nemůžu stěžovat, byl nnapsaný krásně ...jen chudák Bells a Edward.

Já se předem omlouvám, že můj komentář bude velmi skromný - tedy vzhledem k tomu, co by si tato povídka zasloužila... Ono to vlastně ani jinak nejde, k tvojí povídce se nikdy nedokážu plně vyjádřit, protože to, co cítím při čtení je něco šíleného, krásné a hlavně nepopsatelného. Jsem si jistá, že to tak necítím sama.

Tahle povídka tu se mnou byla dlouho. Četla jsem ji už od první kapitoly a musím se přiznat, že ze začátku jsem jí trošku nemohla přijít na chuť. Nakonec jsem si ale řekla... Od lolalitky se mi líbilo všechno, tak je nemožné, aby mě nezaujalo i toto. Vydržela jsem a jsem za to nesmírně ráda. V této povídce jsem si našla všechno, co potřebuji i něco navíc, co mě jen potěšilo. Nebudu ti tady vypisovat, co všechno mě tam zaujalo - to už si sama nepamatuji a myslím, že ty jsi si sama moc dobře vědoma, které části byly ty SILNÉ.

Teď už bych ale konečně mohla přejít k této kapitole... No, upřímně po tom, co jsi psala na svém shrnutí mě to nepřekvapilo až tak moc. A jsem docela ráda, protože jinak bych teď měla asi infarkt. Já si myslela, že třeba potratí nebo, že... Já ani nevím, ale tohle... Nejenom, že zemřela, ale myslím, že snad ještě větší zklamání jsme všechny prožívaly při zjištění, že to není jeho děťátko.

Abych řeka pravdu, tak jsem z toho docela vykolejená, protože všechny tvé povídky, co jsem četla vždy končily tak šťastně a teď tohle. Snad by se to dalo nazvat i příjemnou změnou, ale prosím tě, u NPV to už nedělej. I když pochybuju, že na mě dáš. Ty sama nejlíp víš, co a jak napsat a jsi jedna z mála autorek, které všechno věřím. Jako by sis byla naprosto jistá tím, co píšeš - a ty vlastně i jsi!

Nevím, co víc ti ještě napsat... Asi bych ti ještě mohla sdělit, že dneska teda asi opravdu neusnu, protože mám naprosto uplakané oči a takový ten smutek... Nevím, jestli chápeš, co myslím, prostě takový divný pocit na hrudi, který vyvolají jen silné věci.
Dokonalá povídka!

brečím a brečím jako želva
byla to krásná povídka a jsem ráda, žes ji napsala i přes ten smutný konec
v minulé kapitole jsem doufala, že to dítě bude edwardovo a bella přežije... jak jsem si teď přečetla, nestalo se tak :(:(:(;(;(
jsem teď velice smutná a pořád ještě brečím moc se ti to povedlo

Poplakala som si myslela som, že to bude mať happy end, ale takto je to asi lepšie.
Mám naozaj veľmi rada tvoje poviedky. Toto bol ďalší úžasný príbeh, a som si istá, že sa k nemu po nejakej dobre vrátim, a prečítam si ho ešte raz. Naozaj skvelé.

Již po přečtení perexu mi bylo jasné,že povídka neskončí šťastně, každopádně - i to se v životě děje, a Sad Endy jsou ne této stránce dost ojedinělé. Mám ráda povídky, u kterýxh si člověk může pobrečet, může si společně s postavou projít jejím trápením. Ano, zasloužili by si Happy End, ale tohle byl stejně hodnotný konec, jako každý jiný. Smutný, ale stál za to.
Celá povídka se mi líbila a tato kapitola nebyla vyjímkou. Měla jsem slzy na krajíčku.
Jen mi tu jedna drobnost nesedí, ale nejsem si jistá, že se nepletu - myslím, že Carlisle nemohl Belle odebrat plodovou vodu, protože se nedostal dostatečně blízko plodu, což asi nemá s poruchou krve nic společného. Stejně tak tam byly drobné náznaky toho, že dítě bude Edwardovo (reagování na dotyk, atp.). Možná se pletu - jestli ano, vážně se omlouvám.
Povídku jsem si zamilovala, mrzí mě, že skončila, ale já jsem ti vděčná za krásně strávené u povídky. Nádhera.

Jak si vydávala první díly této povídky, tak jsem si řekla, že si počkám na to, až bude dokončená. Stejně jsem to 'zase' nevydržela a musela si ji přečíst. Je to další Tvá úžasná tvorba a jedna z nejlepších na webu. Jenom mně je líto Belly a Edwarda. Belly proto, že nemohla vidět svou dceru, ale zase ji obdivuji, že to dítě za každou cenu chtěla. Já být na jejím místě, tak bych šla asi na potrat. A Edwarda je mi líto proto, že ho Bella podvedla a na konec přišel o svou milovanou manželku a její dceru přenechal Jacobovi. Prostě je to dokonalá povídka, bohužel se smutným koncem, ale co už. Doufám, že NPV a TO budou mít happy end.

Adele: Že bude Jacobovo to som plánovala. To, že na Jacoba dieťatko reagovalo zle, to malo pomýliť ako čitateľov, tak aj Carlislea. Dieťa v brušku, pokiaľ nieje upírske asi veľmi nerozlíši, kto sa ho dotýka a bola to len náhoda. Ono možno len reagovalo na to, čo chce mamička.

túto poviedku som milovala a ten koniec bol prekvapivý ale bolo mi strašne smutno

Přestože jsem se špatným koncem počítala, díky předmluvě, stále jsem doufala, že na nás nebudeš tak zlá. Vím, že pravděpodobnost přežití Belly byla mizivá, přesto jsem stále věřila, že přežije. Objektivně povedené zakončení krásné povídky. Subjektivně mám ráda happy endy, je mi moc smutno, takže nejsem schopná dostatečně jásat, nad tímto koncem. To nic nemění na tom, že jsi úžasná autorka a krásně píšeš (i smutné konce).

VDaZ jsem zbožňovala, ale musím přiznat, že tahle kapitola mě zklamala. Byla jsem smířená s tím, že to dopadne špatně, ale hrozně mě překvapilo, že dítě je Jacoba. To si plánovala od začátku nebo ne? Protože pak ti naprosto nesedí kapitoly, v který dítě reagovalo kladně na Edwarda a při doteku Jacoba doslova vyvádělo a udělalo Belle obrovskou modřinu. Jinak to byla moc hezká povídka.

naozaj fantastický koniec...
rozplakala si ma ale bolo to úžasné...
mám veľa zmiešaných pocitov...
najprv som myslela, že ťa dorazím ale ono to tak malo byť...
zbožňujem tvoje písanie a to, že si chcela vyskúšať nešťastný koniec raz muselo prísť...
ale dúfam, že keď si si to teraz vyskúšala tak ti to stačilo, lebo ja som zástanca šťastne až naveky...
už sa strašne teším na ďalšie diela...
a gratulujem k ďalšej ukončenej poviedke...

Brečela jsem, ale bylo to krásné. Škoda, že to miminko nebylo Edwarda. Ale myslím, že by ho stejně nevychoval s takovou láskou. Vážně mě to dojalo. Škoda, že to skončilo takhle... Ale i tak to bylo bezkonkurenční.

Dohnalo mě to k slzám, brečela jsem tu jak želva. Strašně krásný

Loli, bylo to fantastické. Edwarda je mi líto, opravdu jsem doufala, že to mimi bude jeho, ale asi jsem se zmýlila.
Byla to skvělá povídka. Jsem moc ráda, že jsem jí mohla číst a rozhodně v tvé tvorbě budu pokračovat.

Lolalita. Táto poviedka ma rozplakala tak ako žiadna. Bola to krásna poviedka, úplne odlišná od ostatných. Bola krásna, smutná a niekedy ma išlo aj rozdrapiť. Myslela som si, že Jacob je sviňa, ale potom som zistila, že on má vlastne aj rozum a vie sa správať ako zodpovedný človek. Ale je mi ľúto, že to takto skončilo. Už som si myslela, že je to na dobrej ceste, že Bells prežije a budú spolu. Ale už na začiatku kapitolky mi došlo, že je zle. Ale chápem prečo si to tak ukončila. Zase je ďalšej úžasnej poviedke koniec. :) Ale som rada, že aspoň na konci zostali spolu V dobrom aj Zlom.

To, že to nedopadne dobře, bylo po přečtení perexu naprosto jasné. Ale stejně si mě rozbrečela. Myslím, že většina čtenářů (i já) chodí na tuto stránku proto, aby na chvíli ulítla od každodenních starostí a tak nějak se tu HE očekávají. A v drtivé většině i odehrají. Ale jsou příběhy, které prostě jsou jiné. Od začátku to bylo "celé špatně". Nevěrná Bella je něco tak vyjímečného ve ff, že mě to, že to nepřežila, moc nepřekvapilo, i když líto mi to bylo. A nebrala jsem to jako trest za její nevěru, to v žádném případě, prostě jako něco nevyhnutelného. Co mě šoklo a asi zvětšilo ten žal nad Bellinou smrtí, byl to, že maličká byla přece jen Jacobova. To jsem opravdu nečekala ani omylem. Ale když jsem se probrala ze šoku , tak se mi to začalo líbit. Bylo to překvapivé a naprosto nečekané. A v Twilight-ff napsat něco originálního už je opravdu fuška. A i když jsem cítila Edwardovu bolest, tak jeho poslední myšlenky byly plné naděje.
Děkuju za tento příběh, za jeho zvláštnost. Jsem pro E&B za všech okolností. A tak to nakonec vlastně bylo. Po velké, osudové chybě, k sobě našli cestu, usmířili se a ujistili se o své vzájemné lásce. Že jim osud dopřál jen tak málo času, je prostě...osud.
Těším se na další tvoje příběhy, protože jak jsem napsala pod NPV, nikdy mě nepřestane udivovat tvoje fantazie.

to bol ten najkraší epiog... až som sa rozplakala

Konec je fantasticky, ikdyž nejsem zrovna milovník těch smutnějších, tenhle jsi napsala krásně...

Přidat komentář:

Nick:

Text: