Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisk nebo láska? 10. kapitola

Jackson


Otisk nebo láska? 10. kapitolaNový přírustek...

Od kdy jsem Isabella?“ zeptala jsem se nepříjemně, když se Jacob objevil ve dveřích. Trochu jsem se bála, že se zlobí. Že přece jen nějak zjistil, s kým jsem se sešla v lese, ale naštval mě tím oslovením. Věděla jsem, že není nejvhodnější doba na hádky, ale nemohla jsem si pomoct. Nikdy mě neoslovoval Isabello, ani když jsem ho naštvala a teď to pronese, jako by to byl starý zvyk. „Za celých padesát let jsi mě tak neoslovil a najednou jsem Isabella?“ zuřila jsem naoko. Tohle mě vytočit nemohlo, ale chtěla jsem, aby si to myslel.

Co jsem provedl?“ zamumlal Jacob směrem ke Cameronovi a raději zůstal stát ve dveřích. Bylo mi jasné, že za ním stojí Alfie a je to on, kdo vrčí. Zjevně to byl právě Alf, komu se tón mého hlasu nelíbil a měl potřebu se chránit. I když po něm jsem nekřičela. Pro jistotu jsem změnila tón a zklidnila svůj výraz.

Copak ti to neřekla?“ podivil se Cameron. „A má pravdu, za celý svůj život jsem tě neslyšel, abys ji oslovil jinak než Bello. Ani nevím, jestli mi kdy-kdo řekl, jakéhože jména je to zkratka.“

Omlouvám se,“ pokrčil rameny. Zjevně mu vůbec nedošlo, že mě po téměř padesáti plus mínus rok, oslovil celým mým jménem. „Vůbec mě nenapadlo, že by ti to mohlo vadit.“ Mávla jsem rukou a šla mu dát rychlou pusu na tvář. Opravdu mi nevadilo, že mě oslovil celým jménem. Jen mě to malinko vyděsilo a vykolejilo ze zaběhlého řádu. Možná tohle je to vzrušení, o které jsem stála po celý svůj život.

Takže Alfie?“ zeptala jsem se a pokývla hlavou k vrčícímu příchozímu. Nechoval se dvakrát zdvořile, ale na druhou stranu – právě se začal měnit ve vlka, měl se setkat s upírem a všichni kolem něj se tvářili, že přesně takhle to je normální a běžné. Jeho stereotyp se rozpadl na prach a možná i prach je větší než kousky jeho života, které se teď musel snažit slepit.

Nebere to zrovna snadno,“ pokrčil rameny Jacob. Vzal mě za předloktí a spolu se mnou se vydal víc do středu domku. Věděla jsem, že když se cokoliv stane, Jacob s Cameronem mě ochrání. Nemusela jsem se bát, protože i sama bych se dokázala bránit, ale nechtěla jsem vyvolávat spor ve smečce.

Dáte si večeři?“ zkusila jsem to přes jejich žaludek. Svým vařením jsem zatím získala na svou stranu všechny členy smečky. Ale Alf pokud vím, má ženu a děti, takže domácí jídlo nebude to, co mu v životě scházelo.

Já jo,“ zasmál se Cameron a vrhl se za stůl. Jacobovi na souhlas zakručelo v žaludku a já se zasmála. Rychle jsem začala chystat nějakou dobrotu, když jsem si všimla, že Alf stojí stále ve dveřích a mírně vrčí.

Ještě nás otráví,“ zavrčel skoro nepříčetně. Jeho obličej nabíral stále červenější odstín a vrčení z jeho hrudi nabývalo na síle. Vůbec se mi nelíbilo, kam se tohle seznámení s novým členem smečky vydalo. Alf nevypadal jako někdo, kdo se se mnou bude chtít kamarádit. Ba co víc, vypadalo to, že bude právě z těch, kteří se mě z La Push snaží vyhodit. Vypudit a pokud by to bylo trochu možné zabít.

Přestaň,“ zahudral Cameron. „Naše Bella by nikomu neublížila. Neustále nás vykrmuje samými dobrotkami.“ To byla pravda. Každou chvíli jsem lítala po kuchyni, aby se mí kluci po hlídce v lese pořádně najedli a nikdy jim nemuselo kručet v břiše.

Vrčení však neustávalo, naopak, všimla jsem si, že i Jacob se napjal v očekávaném útoku. Alfiemu se zjevně vůbec nelíbilo, že se z něj stal vlk a že i já jsem toho příčinou. Nebo já a ti, co jsou jako já. Jen proto, že jsem na ně čekala a oni se rozhodli přistěhovat zpět do Forks. Aby mě poznali, i když tenkrát ještě netušili, že se jedná o mě a ani si nemohli být jistí, že tu vážně je někdo, kdo čeká.

Tohle si tedy trpí vůdce zdejší smečky!“ řval jako vzteklý pes, když ho popadl třes do celého těla. Klepal se a vrčel stále hlouběji, až vybouchl v obrovského vlka přímo uprostřed naší kuchyně. Uskočila jsem zrovna včas, aby se jeho obří tlapa nesvezla po mém těle. Jeho tělo bylo napjaté a zuby cenil jako by měl vzteklinu. Nebudu lhát, trochu mě to vyděsilo. Takhle na mě zatím reagoval jen jeden člen smečky a ten se nikdy nezapojoval do chodu naší malé komunity uprostřed světa, který se tvářil normálně. Bohužel na to tenkrát doplatil, zemřel, protože se všemu snažil za každou cenu vyhnout.

Věděla jsem, že nemůžu zasáhnout ani se bránit, jen by ho to vyprovokovalo. Oba kluci se postavili mezi mě a Alfieho. Jacob vrčel a celý se třásl, věděl, že další vlk se do naší kuchyně nevejde, a tak se nepřeměnil, ale dalo mu to hodně práce. Bylo vidět, jak je naštvaný a vůbec se mu nelíbí, že si to s tímhle novým nezodpovědným vlkem nemůže vyřídit. Ideálně hned teď a tady, ale už tak to odneslo několik kusů našeho nábytku.

Jsi v pořádku?“ zeptal se Cameron, když viděl, že hypnotizuji Jakeova záda.

Jo, ani se mě nedotkl,“ kývla jsem a mírně povolila napnuté svaly. Přítomnost naštvaného vlka se mi nelíbila. „Nic mi není,“ zašveholila jsem spíš k Jacobovi. Bála jsem se, aby neudělal něco nepředloženého. Aby se třeba Alfie nerozhodl zaútočit na Alfu zdejší smečky a pak se nevrhl přímo na mě. Nenechala bych si to líbit ani vteřinu.

Nový vlk se začal uklidňovat a za chvíli, ač naštvaný, stál v lidské podobě, zcela nahý v naší kuchyni. Rychlostí blesku jsem vběhla pro nějaké Jacobovo oblečení a podala mu ho. Nepoděkoval, ale kalhoty si vzal.

To bylo naposledy,“ pohrozil Jacob. „Co ses pokusil dotknout mé ženy!“

Jsi směšný,“ zahalekal Alf. „Ona je důvod tohohle!“ křičel a vztekal se. „Toho, že je ze mě zrůda, které se bojí vlastní rodina!“ Tak tady byl zakopaný pes. Poprvé se proměnil před svou rodinou, kterou to muselo pochopitelně vyděsit k smrti.

Brzy pochopí, že to není tak zlé,“ usmála jsem se. „Pochopí, že jsi to stále ty.“

Mám ženu a dvě děti!“ zařval na mě. „Jak si můžu být jistý, že se neotisknu do nějaké druhé ženy. Jak si můžu být jist, že nezradím lásku své ženy a důvěru svých dětí!“

Proto ještě nemusíš útočit na mou ženu!“ vracel mu Jacob. „Dal jsem ti jasný rozkaz a ty nejsi schopen se jím řídit.“

Ty jsi ten poslední, od koho budu přijímat rozkazy,“ zařval znovu Alf. „Nebudu se řídit tím vaším smeččím posláním.“

Jakeu, nech ho,“ zatahala jsem ho za ruku. Nemělo cenu aby se poprali. K ničemu jinému, než k rozvratu smečky by to nevedlo a Alf nevypadal, že si bude zvykat snadno. „Dej mu čas, aby se s tím srovnal.“

Má pravdu,“ prohlásil Cameron a pokynul Alfovi k odchodu. „Chce to čas Alfe, věř mi.“ Alf už nic neřekl, jen odfrknul a vypochodoval z našeho domu. Tohle setkání nebylo z nejsnazších.

 

Edward:

Uplynuly dva dny, ve kterých se mě celá má rodina snažila vyslýchat. Řekl jsem jim, že jsem venku narazil na Bellu a vedl s ní zajímavý rozhovor, bohužel jejich zvědavost to neukojilo a zdálo se, že na naše příští setkání chtějí jít se mnou. Minimálně Alice se zdála neoblomná.

Dalo mi velké množství práce přesvědčit je, že pro Bellu to není nejsnazší, protože její rodina nesouhlasí s naší přítomností, ani s tím, že se s námi chce vídat. Navíc by bylo mnohem těžší zamaskovat pach tolika upírů najednou. Jen doufám, že jí kvůli tomu všemu nebude Jacob dělat problémy, opravdu jí v naší přítomnosti nehrozilo žádné riziko.

Připomeň jí, že s ní chci mluvit,“ nakazovala mi Alice, když jsem se chystal vyběhnout na louku. Chtěl jsem tam být včas, kdyby se jí podařilo dostat do lesa o něco dřív. Bylo mi jasné, že naše setkání nebude trvat déle než do svítání. Pak poběží plnou parou zpět k domovu a mě zbude jen doufat, že se utrhne k dalšímu setkání.

Nezapomenu,“ přikývl jsem, stejně, jako v posledních čtyřiceti osmi hodinách. „Řekla jsi to nejmíň stokrát. Opravdu si myslím, že na to budu myslet.“

Fajn, tvař se jako Schumacher,“ odfrkla, „ale jestli se s ní už nikdy nesetkám, budu ti to vyčítat po celou tvou věčnost!“

Alice,“ vzal jsem jí za ramena a hluboce se zahleděl do jejích očí. „Jestli se s ní už nikdy nesejdeš, určitě to nebude má vina.“

Promiň,“ zašeptala se sklopenou hlavou. Vím, že jí brání její povinnosti k rodině, ale co je tohle za rodinu? Dodala ještě v myšlenkách. Jen jsem přikývl a vydal se z domu. Těšil jsem se na naše setkání a opravdu vroucně doufal, že se uskuteční.

Kdyby nepřišla, byl jsem odhodlaný chodit na louku noc co noc a čekat, kdy se objeví. Slíbila mi přece další setkání. I když takový slib už jednou porušila. Povzdechl jsem si, když jsem dorazil do středu louky a usadil se s výhledem k La Push.

Měsíc se pomalu soukal po obloze, když jsem v lese zaslechl nový zvuk. Postavil jsem se a zbystřil své smysly. Musela to být ona, ale trvalo ještě několik sekund, než jsem ji zahlédl mezi stromy. Na okraji mýtiny zpomalila a ke mně přišla už normální – chápejte lidskou – chůzí.

Ahoj,“ pozdravila zvesela, když ladným krokem přišla až ke mně. Spolu se mnou se usadila do středu louky a stále se nepřestávala usmívat.

Ahoj,“ oplatil jsem jí pozdrav a usmíval se jako blbeček. „Doufám, že kvůli minulému shledání jsi neměla problémy,“ zvážněl jsem a upravil výraz svého obličeje.

Ne,“ odpověděla s mírně zadumaným výrazem. „Ten den se ke smečce přidal nový člen. Takže nebyl čas na výslechy. Nebyl ze své proměny dvakrát nadšený.“

Neublížil ti?“ strachoval jsem se. Bezmocný představou, co všechno jí to nové štěně mohlo udělat.

Ne, Jacob s Cameronem byli se mnou,“ máchla rukou ve vzduchu. „Oni mě chrání nejvíc z celé smečky. Možná proto, že jsme toho spolu prožili opravdu hodně. Jsme taková malá, mírně dysfunkční rodina.“

Kdyby ti něco hrozilo,“ začal jsem, „má nabídka platí. U nás jsi vždy vítaná.“ Jen přikývla a dál se usmívala. Vypadala, jako by se chtěla na něco zeptat, ale stále váhala.

 

Bella:

Tak se ptej,“ pobídl mě Edward, když viděl, jak váhám. Musel si všimnout, že s ním chci o něčem mluvit.

Zajímalo by mě,“ zaváhala jsem. Koukla na něj a když jsem spatřila jeho povzbudivý úsměv, pokračovala jsem. „Jak jsi naposledy mluvil o talentech? Darech?“

Ano?“ usmál se, ale nepokračoval. Asi chtěl, abych svou otázku lépe zformulovala.

Jak jsi to myslel? Jak to funguje a jaké dary mohou upíři mít?“ chrlila jsem ze sebe jednu otázku za druhou.

Zpomal,“ uchechtnul se. „Jedeš jako kulomet. Takže popořadě...“ odmlčel se. „Já třeba jsem dobrý čtenář myšlenek, ale slyším jen to, na co dotyčný právě v tuhle chvíli myslí. Někdy je to neuvěřitelně otravné, abys věděla. Alice, ta zase vidí budoucnost. Buď těch, na které se soustředí, nebo tu, která se nás bezprostředně týká. Ale nemysli si, že je náš osud vepsán v nějaké knize. Musela by být strašně tlustá,“ pousmál se a rozpustile na mě mrknul.

Vidí věci podle toho, jak se rozhodujeme. Takže dejme tomu, se rozhodnu skočit z mostu a ona to uvidí, ale pak si to vzápětí rozmyslím a přes most přejdu. Pak se její vize zase změní. Rozumíš?“ optal se. Jen jsem se zájmem přikývla a doufala, že nebude potřebovat další pošťouchnutí k pokračování.

Nemýlila jsem se, hned navázal: „Upíři dary jsou různé, jako jsou všichni upíři a lidé jiní. Mají různé povahy, barvy a tvary, abych tak řekl. Jasper zase, zdá se musel být už jako člověk velmi empatický a tuto vlastnost si přenesl do svého upířího života. Cítí pocity lidí a upírů, dokáže je měnit a ovládat. Takže, když potřebuješ uklidnit, prostě tě uklidní, aniž bys chápala, proč jsi najednou tak klidná.“

Fascinující,“ vydechla jsem, když přestal mluvit. „Takže každý dar je svým způsobem jedinečný?“

Ano,“ zasmál se a s jiskřičkami v očích mě pozoroval. Jeho pohled mě hřál u mrtvého srdce a nejspíš bych se začala červenat, kdybych toho ještě byla fyzicky schopná.

A jak jsi to myslel, že i já jsem talentovaná?“ zeptala jsem se s neskrývaným zájmem.

No, těžko říct,“ pokrčil rameny. „Nedokáži číst tvé myšlenky, ale Alice je schopná vidět tvou budoucnost a Jasper říkal, že cítil tvé emoce. Takže jsi možná imunní jen vůči mému čtení myšlenek. Nebo je také možné, že je to všechno způsobeno něčím jiným.“

Takže možná mám dar a možná taky ne?“ ptala jsem se dál. „Může to být tím, že žiji se smečkou?“

To si nemyslím,“ zavrtěl hlavou. „Tedy Aliciny vize určitě souvisí s vlky. A abych nezapomněl, stále se s tebou chce setkat.“

Nařídila ti, abys to řekl?“ zasmála jsem se s otázkou. A podle jeho výrazu jsem to odhadla naprosto přesně. „Uhodla jsem, co?“ Jen přikývl a dál se usmíval. „Hele nechci být nezdvořilá, ale tyhle dostaveníčka nebudou mít dlouhého trvání.“ Posmutněl, a tak jsem pokračovala. „Jsem svázána se smečkou víc, než bych chtěla a vy máte vlastní životy.“

Chápu,“ zamumlal. Ale nechápal vůbec nic.

Počkej,“ odporovala jsem, „mám vás ráda, ale vaše životy jsou jiné a hlavně jinde. Nebudu zastírat, chci se toho od vás dozvědět co nejvíc, než zase změníte bydliště a pak už vás třeba nikdy neuvidím.“

Takže proto jsme se sešli?“ zeptal se sklíčeně. Nechápala jsem, proč. „Abych ti všechno vyklopil a tys nás pak jen odkopla?“

Tak to není,“ zakřičela jsem. „Ale já patřím do La Push, ke smečce, k Jacobovi.“

A on ti zakazuje se s námi stýkat,“ dokončil myšlenku a já najednou zapochybovala, že mi neumí číst myšlenky.

Je to složitější,“ zamumlala jsem sklíčeným hlasem. Jako by ho něco koplo se naklonil a pohladil mě po paži.

Promiň,“ zašeptal ke mně. „Nechtěl jsem být zlý, jen… Sotva se známe, ale už vím, že mi budeš chybět a nejen mě. Celá má rodina tě přijala jako člena rodiny. Prostě tě začlenili, a přitom tě vlastně ani nestihli poznat. Alice stále chodí, že jí chybí sestřička, Emmett by se s tebou chtěl ‚poprat‘ a probrat bojové umění vlků, Esme o tobě smýšlí jako o ztracené dceři a Carlisle touží po vědomostech, které máš o smečce.“

Nic mu o nich nepovím,“ zakroutila jsem hlavou. Všechno bylo tajné, žádný upír, tedy až na mě o tom neměl vědět. I Edward si všiml mých vyděšených očí a proto dodal: „Neboj, nebude tě nutit, je to prostě jen vědec, kterého to zajímá ze studijních důvodů.“

Nepatrně se mi ulevilo a povolila jsem zaťaté svaly. Dojalo mě, že mě považují za člena své rodiny, ačkoli mě viděli všeho všudy jen jednou, ale asi bych se neměla divit Carlisle s Esme se mě snažili chránit už při našem prvním setkání. Snažili se mě varovat před smečkou a sami tak riskovali životy, když se přiblížili tak těsně k hranici La Push.

Taky vás mám ráda,“ zašeptala jsem, „ale bude trvat, než se s nimi znovu setkám. Jestli vůbec...“ Rychle jsem se zvedla a rychlostí vystřeleného šípu nechala Edwarda za sebou. Proč musím stále prchat? Vždyť po tomhle setkání s touhle rodinou jsem toužila tolik let. 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Otisk nebo láska? 10. kapitola:

 1
4. BabčaS.
02.11.2018 [13:55]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19.10.2018 [20:55]

NatalieVolturiOpäť úžasná kapitolka. Emoticon Emoticon
Som zvedavá ako to bude ďalej. Či bude Bella konečne s rodinou Cullenov alebo či to zas všetko Jacob (alebo aj Alfie) cele zničí. Normálne ho mám niekedy chuť prefackať. Emoticon Emoticon
PS: Petronela normálne ti závidím, že si môžeš prečítať novu kapitolu skôr ako ostatní. Emoticon

18.10.2018 [20:22]

KeckaPetronela > jsem ráda, že ti zpříjemňuji rána. Ty mě zase večery, protože tvé komentáře jsou oravdu skvělé. Hrozně mě nakopávají k vytvoření další kapitolky. Emoticon Tak si užij pozdrav v administraci. Emoticon PA Emoticon

1. Petronela webmaster
18.10.2018 [6:33]

PetronelaMusím říct, že mi zpříjemňuješ každé ráno, kdy se takhle při snídani v kanceláři můžu na chvíli ponořit do tohohle skvělého příběhu.
Příhoda s Alfem mě trochu vyděsila, ale doufám, že (pokud by se to nejdejbože mělo ještě někdy opakovat) to Jacobovi otevře oči a prostě se Belly vzdá. Jeho umanutost je v tomhle ohledu trochu přítěží. Bella se s Alfem může kdykoliv setkat i bez Jakeovi přítomnosti a pak by to nemuselo dopadnout dobře.
A Edwardův pohled byl opět super. Líbí se mi dotěrná Alice a její snaha opět se vidět s Bellou. Doufám, že se jí to co nevidět podaří a Bella přestane prchat od rodiny, na kterou čekala tak dlouho. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!