Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Omlouvám se - 1. kapitola Drb

24.09.2011 (15:00) • AfroditaAliceCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2370×

„Izzie?!“

„Neříkej mi Izzie, Alexandro! Víš, že to nesnáším. Když už chceš zkracovat moje jméno, tak mi říkej Bello, ne jinak!“

„No jo. Tak se hned nečerti. Jen jsem ti chtěla říct, co je nového na škole, nebo spíš kdo.“

„On do tohohle zapadákova přišel někdo nový? Tak to je chudák. Jak se jmenuje?“

„Jmenují. Je jich pět. Tři kluci a dvě holky. Víc jsem zatím nezjistila, nikdo je neviděl, ale Claire říkala, že kamarádka její mámy, co pracuje jako sestřička, viděla jejich tátu, ale že vypadá dost mladě na to, že má pět skoro stejně starých dětí jako jsme my, ale je prý nádherný.“ Na konci svého proslovu si Alex povzdychla. Je mi jich docela líto, teď budou pořád pod dozorem, chudáci. Mně je teda docela jedno, co jsou zač, ale jsem přece pravá ruka školní superhvězdy, takže musím vědět o všem, co se kde šustne. Caroline by mě zabila, kdyby se o novince tohohle měsíce dozvěděla jako poslední.

„Ty, Lexie? Jak se vůbec jmenují a nastoupí k nám na školu?“ Ani bych se nedivila, kdyby chtěli dojíždět, nebo kdyby měli soukromého učitele. Taky už jsem o tom novém doktorovi slyšela, ale ani ne tolik o něm, jako spíš o jeho ženě, tu jsem totiž i zahlédla. Sestřenice pracuje v Seattlu v hodně drahém butiku s designem, a když jsem u ní byla po škole na návštěvě, objevila se tu tahle dokonalá paní. No, paní, vypadala spíš, jako když čerstvě dokončila vysokou a teď si zařizuje ateliér. Podle toho, co si kupovala, tak nemá zrovna málo peněz, utratit tolik jenom za nábytek a doplňky jako ona, měla bych náš dům třikrát. A její oblečení taky nebylo nejlevnější. To víte, soukromé hodiny od holek ohledně nejlepších značek na trhu se mi v některých chvílích i docela hodí.

Z mého myšlenkového pochodu mě vytrhla Lexie.

„Mám dojem, že něco jako Colinovi nebo Carolovi, nějak tak. Určitě to začíná na C. A na školu nastoupí stoprocentně, protože paní Copeová už má jejich přihlášky. To mi říkala Doris, když jsem u ní byla na barvě.“ Alex patří mezi ty slepice, které se chtějí za každou cenu dostat ke Caroline a třeba se začnou jinak oblékat, nosit jí šíleně drahé dárky, nebo se, jako Lexie, nechají přebarvit na úplně stejnou barvu, jako má Caroline. Nikdy to ale není Carolinina barva, protože u nás v kadeřnictví, které je tu mimochodem jediné, když se holka chce obarvit na Carol (tak jsem té barvě začala říkat, protože ty holky, které si ji nechají naplácat na hlavu, jsou buď praštěné nebo blbé a oboje souvisí s Caroline) musí počítat s tím, že nikdy nebude mít stejné vlasy jako ona, protože tahle barva moc dobře nekryje, proto se pak musejí ty chudinky barvit docela často, a tak si zničí svoje, jinak úžasné, vlasy.

Když ale vyřadím tu záležitost s barvením, je Alex super holka a asi jediná z tohohle klanu, se kterou se dá bavit a ještě moc nezpychla. Nechce pořád omílat, jak je dokonalá, že má skvělý parfém atd. Navíc je dobrý informační zdroj, protože její máma má to jediné kadeřnictví v našem miniměstě, tím pádem je to taky sídlo všech místních drbů a klepů, takže pokud vás něco nebo někdo zajímá, jděte tam a máte to lepší, než vyhrabat spisy FBI, ale musíte počítat i s tím, že tam najdete jen polovinu pravdy.

Pak jsem si vzpomněla ještě na tu novou rodinu.

„No, a Lexie, kdy teda nastupují?“

„Víš, že nesnáším tohle oslovení, když po mně někdo něco chce? Připadám si jako automat. Někdo do mě vhodí správné oslovení a já začnu vysypávat všechny informace, co v hlavě mám!“ Na konci už byla trochu rozrušená, tak jsem se snažila ji uklidnit.

„Tak promiň, Alex, já jen, že to potřebuji vědět kvůli Caroline. Vždyť víš, že když nepřinesu všechny informace, co je možné přinést, tak mě zabije. Ona se nespokojí s minimem.“

„Jo. Já vím, taky ji znám. A promiň. Jsem podrážděná. Když to komukoliv řeknu, tak mi začne říkat Lexie a snaží se zjistit co nejvíc. Si asi myslí, že když jsem dcera kadeřnice, tak u sebe přechovávám nějakou kartotéku drbů, či co.“ Musely jsme se spolu zasmát, protože ona to docela pravda byla. Když chcete něco vědět a nestíháte to do kadeřnictví, tak se jde za Alex a ta ví vše.

Taky je značně nepříjemné, když si ji znepřátelíte, ale u ní to jde docela i těžko, protože ona chce mít co nejvíce kámošů, aby se mohla zbavit okovů Carolininy party, což se jí nedivím. Já bych od Car taky nejradši utekla, ale já s jistotou nemám šanci. Táta je místní rozhlasový hlasatel a mamka se sice od nás odstěhovala, ale pořád hraje v nějakých filmech v Hollywoodu. Je zvláštní, že nás nechávají reportéři na pokoji, protože máma až tak neznámá taky není, ale prostě nedělá průšvihy jako ostatní, to asi bude ono. Jednoduše by se jim nevyplatilo ztrácet čas s někým jménem Swanovi.

„Bello?! Vnímáš, nebo mám počkat, až začneš fungovat?“ zasmála se Alex a zamávala mi rukou před obličejem.

„Jo, jo, už vnímám, asi jsem se drobet zamyslela a nereagovala. Cože jsi to říkala?“ Prý drobet. Ha, ha. Dneska se mi to ale stává nějak často.

„Říkala jsem, že Stev říkal, že sem mají nastoupit už ve čtvrtek! No, není to super? Třeba budou ti kluci nějak ucházející. Vrr.“ Musela jsem se zasmát. Pokaždé, když Alex přijde někdy někdo nebo něco sexy, tak takhle jako zavrčí, ale mně to spíš připomíná kočku, když přede. A taky máme vlastní známkování na kluky. Vždycky, když někdo uvidí nějakého kluka, tak mu přidělí známku.

Silně pochybuji o tom, že ti nový kluci budou nějak ucházející. Tohle město takové štěstí nemá, aby tady byli nějací pěkní kluci. Nejhezčí kluk, který žije v tomhle zapadákově, je gay, takže o holky nestojí a ti, o které by stál, zase nejsou v téhle díře. No jo. A Stev teda táhne se mnou a Alex, protože Caroline z hloubi duše nesnáší. Vlastně ani nevím, co si udělali. Vím akorát to, že když se zmíní její jméno, tak se ošije a začne být takový jako roztěkaný. Je mi ho líto. Kluci se s ním nebaví, protože se bojí jeho orientace a holky by ho nejradši uhnaly, o což zase nestojí on. Ale má skvělý vkus, takže když potřebujeme pomoct s čímkoli ohledně barev, tak se jde za Stevem. On je na tohle borec. Někdy mi ani nepřipadá jako gay, protože se třeba ohlídne za holkou.

To se ho docela bojím, protože přeci jenom se před ním převlíkáme, spíme spolu v jednom pokoji, když máme dámskou jízdu, a tak. Ale ty holky, za kterýma se ohlíží, jsou většinou podobné Caroline, takže si spíš myslím, že je to kvůli tomu, že jí nechce být nablízku. Pořád nadává Alex za tu barvu na vlasy, že prý má sama nádherné vlasy, tak si je nemá prznit takovou ohyzdnou barvou, jako je Carol. V tom s ním souhlasím, protože než si Alex začala barvit vlasy, tak je měla onyxově černé a tak hebké, že jí je i Caroline záviděla. Pak ji ale donutila si je přebarvit, a tím se jí zničily. Teď vypadají jako zlato-rezavá sláma, prostě děs hrůza. Když tohle vidím, říkám si, že si nikdy v životě neobarvím svoji nádhernou kaštanově-čokoládovou hněď. Strašně se mi totiž líbí a hodí se mi k očím. Asi v tuhle chvíli zním jako nějaká fiflena, ale vážně se mi líbí.

Co to vlastně Alex říkala? Už za dva dny? Hm, tak to se ani moc nemusí čekat na okouknutí materiálu. Doufám, že se ty holky nebudou moc zdráhat a hned se přidají. Nechce se mi tenhle týden nikoho přesvědčovat o tom, jak je Caroline pozorná, milá a vtipná, když tomu sama nevěřím. Ale prostě nemůžu přijít za dvěma potenciálními uctívačkami a říct jim, jak je Car sobecká, egocentrická, ignorantská a hnusná mrcha, která jim zbytek střední bude nařizovat, jak se mají oblíkat, jak mají vypadat, a tak. Mně to sice nenařizuje, ale ví, že bych neuposlechla. Bohužel z její „skvělé party“ nikdy odejít nemůžu, okamžitě bych totiž klesla mezi tu nejhorší spodinu na téhle škole a ihned bych ztratila veškerou pověst.

Už jednou jsem to zažila a nehodlám to zažít znovu. Úplně všichni se známe už od kolíbky, protože jsme spolu chodili do školky, na základku, a teď i na střední. Ještě, že nemáme ve Forks i vysokou, to bych asi nepřežila. Když jsem přešla ze základky na střední a hned první den si mě Car odchytla, ať se přidám k její uctívačské partě, odmítla jsem. Slíbila mi pomstu, jestli se k ní nepřidám, ale já si prostě šla dál a neohlížela jsem se na ni. Udělala jsem chybu. Caroline se mi začala mstít, rozhlašovala o mně pomluvy a další vymyšlené drby, a tak se během týdne z hvězdy, která má za mámu hollywoodskou herečku a za tátu policajta, stala troska a chudinka.

To byl táta ještě policajt. Vždy ho to bavilo, ale jednou ho máma přesvědčila, aby šel na konkurz do rádia a povedlo se mu to. Dostal sice práci, ale jako moderátor – ani nevím čeho, se musel vzdát práce ruky zákona, protože to prostě nestíhal. Ale ač se přetvařoval, jak chtěl, dělal to kvůli mámě, aby byla šťastná. Pořád nechápu, proč neodešel z rádia, když odešla máma, asi mu ji to připomíná. Opravdu nevím, ale pamatuji si, jak vždy nadšeně mluvil o své bývalé práci.

Byla jsem troska, která pro nikoho nic neznamená, slaboch, který je dobrý jen na opsání testu nebo úkolu. O tom jsem se asi taky nezmínila, i když patřím do Carolinina družstva uctívaček, jsem dobrá i ve škole a špatné známky dostávám jen zřídka a taky strašně ráda čtu, hraju na klavír, taky trochu kreslím – všichni, kdo o tom ví, vypráví, že mám talent od Boha, ale nevím. Ze školy znají tyhle moje zájmy jen Steve a Alex, kdyby se to domákli ostatní, byla bych nahraná.

Nakonec jsem se odhodlala, že nechci celou střední strávit šikanovaná a taková troska, že chci být taky někdy pozvaná na nějaké večírky a bavit se jako normální středoškolačka, tak jsem se vydala za Car a přidala se do jejího fanklubu. Protože jsem ji svojí výdrží ohromila, pár měsíců na to jsem zjistila, že jsem byla holka, která vydržela nejdéle a nejvíc, protože mě Car chtěla tak moc na své straně, takže na mě používala docela těžký kalibry. Udělala ze mě svoji pravou ruku, tudíž i nejlepší kámošku, i když jsem o to moc nestála. Avšak díky tomu mám mnohem větší svobodu než ostatní uctívačky. Nemusím si barvit vlasy, abych je měla v odstínu Carol, nemusím se oblíkat, jak říká, nemusím chodit jen na schválené večírky. Upřímně - nerada chodím na večírky, jenom zřídkakdy, nemusím mít dovolení, který kluk se mi líbí, a hlavně, na tom jsem trvala, aby dala možnost všem holkám, můžu být panna, jak dlouho chci a nikdo se mi za to nebude pošklebovat.

Kdyby mě totiž nutila vyspat se s někým, s kým nechci, tak bych se sebrala a odešla a bylo by mi jedno, jakou lůzu by ze mě udělali, samy by byly nuly. Já se prostě chci vyspat jen s někým, koho budu skutečně dobře znát a věřit mu. Ne s nějakým frajírkem, který jakmile ráno vstane, začne všem psát esemesky o tom, jak se se mnou vyspal. O to vážně nestojím.

Jak jsem tak přemýšlela, najednou jsem se rozkoukala a zjistila, že sedím ve svém miláčkovi před domem a parkuji. Asi mi už nějak vynechává mozek, protože si už ani nepamatuji, že bych nasedala do mého Chevyho. No jo, mám k mému autíčku dobrý vztah, i když už je trochu opotřebovaný.

Vylezla jsem z auta a šla udělat tátovi večeři, psal mi, že dneska bude končit dřív, protože rádio něco opravuje, takže musím trochu máknout.

Mám ráda vaření, ale mnohem víc mě spíš baví pečení, takže hned, jak jsem přišla domů, začala jsem péct. Dneska mi to šlo nějak samo, takže jsem za půl hodiny měla bábovku v troubě. Večer si asi u táty šplhnu, protože tahle bábovka je podle receptu mé prababičky, on ji přímo zbožňuje. Potom jsem začala dělat nějakou tu večeři, ale protože jsem se u bábovky už dost vyblbla, tak jsem nechtěla dělat nic složitého. Nakonec jsem se rozhodla, že udělám steak s rozmarýnovými bramborami. Tátovi bude divné, co chci, když během večeře dostane obě svoje nejoblíbenější jídla, ale mně se chtělo vařit prostě tohle.

Akorát když jsem dovařila, tak mi zapípal mobil. Koukla jsem se na něj. Psal mi táta, že už jede a jestli jsem na něj nezapomněla. Okamžitě jsem mu odepsala, jak bych na něj mohla zapomenout. A on mi asi po pěti minutách napsal.

Zapomněl jsem ti říct, že se u nás večer zastaví ten nový doktor i se svou rodinou, tak já jen, aby ses nelekla. Neboj, přijdou až po večeři. Za chvíli jsem doma. T.

Ještě jednou jsem si zprávu přečetla. Nemohla jsem tomu uvěřit, poznám celou rodinu! Ihned jsem to psala Caroline a Alex. Alex mi odepsala hned.

No, to je skvělý, musíš mi zavolat a popsat je, teď už se mi nechce čekat. Papa, Lexie.

Caroline napsala něco podobného akorát víc v jejím stylu, tudíž méně milého.

Cože, nová rodina? Jak to, že nic nevím, tys mi to zatajila schválně?!

Když jsem si tu zprávu přečetla, došlo mi, že jsem dnes zapomněla sdělit Caroline novinky, takže jsem se jí omluvila, že jsem to nestihla, že jsem vařila.

Jo, jasně, já si dělala srandu.

Hned mi bylo jasné, že něco chce. A po minutě čekání jsem se dozvěděla co.

Nemohla bych se „náhodou“ u vás večer zastavit a omrknout je?

Tím mi vyrazila dech. Chvilku jsem přemýšlela. Asi by se jim nelíbilo, kdyby je hned při první návštěvě nejbližšího souseda přišlo okukovat celé město, tak jsem si drobánek zalhala.

Víš, táta říkal, že to nemám nikomu říkat, ale já tobě prostě věřím, ale asi přijít nemůžeš, táta by mne zabil, kdyby věděl, že jsem to někomu řekla, promiň.

Lhát mi šlo jen někdy, ale když už se mi to podařilo, tak to stálo za to.

To nic, naši by mě asi stejně nepustili po tom průseru s Mikem. Užij si to,čekám na zprávy.

Jasně, tobě budu volat, zpovídat se ti a ještě dobrovolně. Asi si opravdu myslí, že mi hráblo.

Ve chvíli, kdy jsem odložila telefon, vešel do dveří táta.

„Ahoj Isabello!“ Přemýšlela jsem, co se stalo, že je tak veselý. Normálně, když přišel z rádia, byl mrtvý a sotva mluvil. Co se asi stalo? A ještě mě oslovuje skoro celým jménem, takže mě buď chce naštvat, což s touhle náladou asi ne, anebo, což je přijatelnější varianta, se něco stalo v práci a má z toho velkou radost. Ale je to zvláštní, v tomhle stavu chodil jenom, když byl ještě policajt. Zatímco jsem skenovala tátův charakter, tak se jako nenápadně přesunul do kuchyně, kde hledal večeři. Po dlouhém přemlouvání, aby radši prostřel a přestal uždibovat, si sedl, a já nám nandala. Když jsme dojedli, nakrájela jsem bábovku. Nemohla jsem si nepovšimnout, jak se na mě táta podíval.

„Co je?“

„Nic, já jen…“ Chvilku jsem čekala, jenže žádná odpověď nepřišla.

„Co se stalo? Proč se na mě tak koukáš?“

„Jen by mě zajímalo, co potřebuješ, že mi takhle vyvařuješ?“ Neříkala jsem to?

„Já ti vařím od té doby, co máma odešla. Divím se, že sis ještě nevšiml.“

„Všiml. Jenže steak s rozmarýnovými bramborami a mramorová bábovka je dobrá kombinace, jak na mě zapůsobit, když budeš něco potřebovat.“

„Tati, já nic nepotřebuji, jen se mi dneska chtělo vařit tohle.“

„Vážně?“

„Vážně.“ Už jsem byla trochu rozčílená, tohle podezřívání nemám ráda.

„Já myslela, že ti to udělá radost, ale když ti to vadí, tak už to nikdy neuvařím a ty recepty spálím.“

„Ne, ne! Bello, neblázni! Ty recepty nepal! Já ti děkuju. Jen jsem si myslel, jestli si mě nějak nechceš udobřit nebo tak. Teda ne, že bych se na tebe za něco zlobil.“ Hned uváděl věci na pravou míru. Nějak mě zaskočilo, že dnes se mnou tak moc mluvil. Obyčejně se nají, ulehne před bednu a kouká na zápas, pak jde spát. Takhle každý večer, ale dnes je jiný, proč? Aha, vlastně, vždyť přijde ta nová rodina, jak že se to jmenují? Ani nevím, zavedu řeč tam, aspoň něco zjistím, než přijdou.

„Tati, kdo to vlastně má přijít, jak si mi psal?“

„No, přece doktor Cullen, jeho žena a jeho děti. Jsou prý stejně staří jako ty, možná s nimi budeš chodit do třídy. Pamatuju si jen, že jsem potkal tři – Elizabeth, Rosamund a Caspera. Mám dojem, že se jmenovali nějak tak. Divná jména, co? Jak z pravěku.“ Elizabeth? Rosamund? Chudinky holky, i když táta všechno poplete, takže se zřejmě jmenují úplně jinak.

„Jo, a mám dojem, že doktor se jmenuje Carlisle a jeho žena Esmé. Oba jsou tak mladí, divím se, že adoptovali tolik dětí, když jsou podle mě těsní třicátníci. Ale zdají se mi děsně bledí. Mám takový pocit, že bych je měl podpírat, že za chvilku omdlí,“ rozchechtal se táta. Tak takového ho neznám.

„No, a proč k nám večer přijdou?“ Někdo zaklepal, měla jsem dojem, že mi vyskočí srdce z těla. Strašně jsem se lekla, ale pak mi došlo, kdo to je. Takže tímto asi můj výslech skončil. Sebrala jsem se a šla otevřít dveře. Něco uvnitř mě mi říkalo, abych tam nešla a vzala nohy na ramena, ale taky jsem byla strašně zvědavá. Nakonec zvědavost vyhrála a já otevřela dveře.

Tak to hlavní, co bych sem měla napsat je, že strašně děkuji Myfate, která mi ochotně pomohla opravit tuhle hloupost a samozřejmě děkuji i adminkám, které mě neumlátily, když jsem posílala pořád dokola a dokola neopravenou kapitolu. Bohužel jsem se v jedné korektorce spletla a vůbec mi s opravou nepomohla. Ještě jedou se všem adminkám omlouvám a ti, co promarnili nad tímto textem svůj čas, žádám, aby ho ještě chvilku zahazovali a napsali mi alespoň smajlíka. Děkuji AAC.

Autor: AfroditaAliceCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Omlouvám se - 1. kapitola Drb: