Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Němý pláč III - Epilog

Všechno končí dobře. Záleží jen na tom, z jakého pohledu se na to díváte...

24.04.2012 (08:00) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 54× • zobrazeno 7721×

Epilog

Štěstí je tak prchavá věc. Člověk si jej musí vychutnávat dokud tu je, pak zmizí a už není jisté, že se znovu objeví…

 

Muž s bronzovými vlasy a s nečitelným výrazem se pomalu přibližoval k velkému domu. Prošel okolo dětského pískoviště a dvou houpaček. Byla už skoro noc, přesto se v domě svítilo. Měsíc mu zářil na cestu. Nádherná letní noc se spoustou hvězd. Vánek mu ochlazoval tvář a dával mu nenápadnou sílu, která mu pomáhala jít vpřed. Tak dlouho váhal…

Přešel přes verandu a nenápadně se podíval přes okno do haly. Všichni už ho čekali. Jen sedmileté děvčátko to už nevydrželo a vyběhlo ze dveří.

„Tatí!“ zapískalo a vrhlo se mu do náruče.

Muž se zalykal: „Nessie, miláčku, tolik jsi mi chyběla. Tolik se mi po tobě stýskalo.“ Objímal ji pevně, líbal do vlasů a prohlížel si ji. „Vyrostla z tebe slečna. Jsi krásná,“ poznamenal s pýchou, kterou k ní cítil.

„Moc jsi mi chyběl, že už nás neopustíš,“ škemralo děvčátko.

„Něco jsem ti přinesl.“ Vytáhl z kapsy malý náramek s přívěškem slunce. Ona byla jeho zářícím sluncem. To ona byla jeden z důvodů, proč se sem vracel. Připnul jí ho a mezitím, co ho zkoumala se svou dětskou zvědavostí, ji vzal do náruče a odnesl ji do domu, kde ho napjatě čekal zbytek rodiny.

Automaticky se rozhlédl po všech přítomných a hledal ji, svou ženu. Její oválnou tvář s hlubokými čokoládovými duhovkami. Toužil ji obejmout a sevřít v náručí s takovou naléhavostí, až se mu sevřelo srdce v hrudi. Věděl, že tu není; neslyšel její tlukoucí srdce.

„Vítáme tě, Edwarde.“ Přistoupil k němu Carlisle otcovsky. Vítal ztraceného syna.

Esmé za jeho zády to už nevydržela, s mohutnými vzlyky se mu vrhla okolo krku. „Tolik jsem se o tebe bála!“ Tiše se chvěla na jeho rameni.

„Babičko, proč pláčeš?“ zeptala se jí Nessie znepokojená tím, že se jí někdo snaží vzít jejího tatínka. Jediný, kdo si ho mohl nárokovat, byla její maminka, ale ta tu teď nebyla.

„Mám radost, holčičko.“ Usmála se na ni Esmé a pohladila ji po dlouhých lokýnkách stejné barvy, jako má její otec.

Místností panovala spousta pocitů. To Jasper věděl nejlépe. Nejvíce strach, napětí, ale i radost a úleva. I celý zbytek rodiny ho přivítal, jen Rosalie se tu neukázala, stejně jako vždy, když se vracel z cest.

„Tatínku, půjdeme teď za maminkou, čeká, až za ní přijdeme. Myslím, že je velice smutná,“ poznamenala sklesle. „Už dlouho jsi za ní nebyl,“ vytklo mu děvčátko v jeho rukou a on se na ni s proviněním usmál.

„Já vím, holčičko…“ Políbil ji na čelíčko.

„Půjdeme za ní hned,“ poručila a nekompromisně se zamračila.

„Ty už bys ale měla jít spinkat. Půjdu za ní sám, ano?“ Nechtěl, aby na něm viděla, že ho návrat sem tolik bolí.

„Ne,“ zamítla rázně, „slíbila jsem jí, že tě k ní přivedu, hned jak přijdeš.“ Byla tvrdohlavá stejně jako její matka.

„Dobře,“ rezignoval, „ale nejprve si převlékneš to pyžámko, ano?“ Poukázal na její noční úbor a přitom ji laškovně cvrnkl do nosu. Postavil Nessie na zem, ale ta si jen sundala bačkůrky, nazula si botičky a oblékla kabátek.

„Jsem hotová, tati.“ Čapla ho za ruku a vedla ven, dál cestou k lesíku. Nedbala na to, že je tma. Věděla, že její otec ji ochrání. „Musíš být tiše, tatínku, maminka spinká na zahrádce u chaloupky. Je totiž zakletá,“ poučovala ho tajemně. Držel ji za její malou křehkou ručku a přistoupil na její dětskou hru. Její nevinnost ho dojímala.

Došli k malé brance, on ji otevřel a vstoupili dovnitř. Prošli okolo chaloupky. Vevnitř byla spousta rozkvetlých květin a pár kvetoucích keřů. Zasadil je sem sám. Ta směs květin voněla stejně jako Bella.

„Maminko, už jsme tu!“ vypískla Nessie, vytrhla se Edwardovi z rukou a běžela napřed. „Překvapení! Podívej, kdo přišel. Tatínek je tu…“ Posadila se na mramorovou desku a něžně ji pohladila.

„Ahoj, lásko…“ pozdravil ji a dechu se mu nedostávalo. Podíval se do její usměvavé tváře a zjistil, že se nic nezměnilo. Neobživla. Koukala se na něj jen z fotografie, kterou tam dal.

Kdyby se člověk rozhlédl, zjistil by, že to jen dětská fantazie si dokázala zaměnit kapličku s náhrobní deskou za chaloupku se zahrádkou. Poklekl před jejím hrobem a stále nemohl uvěřit, že už nikdy nepolíbí její rty. Něco se v něm najednou sevřelo. Útroby se mu stáhly do bolestivé uzliny.

Chtěl jít za ní, ale nemohl. Ona by mu neodpustila, že nechal jejich dceru samotnou na tomhle světě. Přitáhl si Nessie do náruče a chtělo se mu brečet, ale nedokázal ze sebe vymámit ani jedinou slzu. Zato si moc dobře pamatoval pláč své dcery, když si žádala maminku, ale ona nemohla přijít - ležela bez života, celá od krve, na lůžku. To jich dcera vyplakala všechny slzy za ni, když on nemohl.

Seděli tam asi tak hodinu, možná i déle, ale on to nevnímal. Dcera mu usnula na klíně. Přikryl ji svojí bundou a díval se na Bellu. Doteď se s tím nemířil, měli spolu strávit věčnost, ale ona ho opustila. Napadaly ho různé myšlenky, stejně jako každý den za poslední roky od její smrti, ale tentokrát to bylo intenzivnější. Byl jen pár stop od jejího rozkládajícího se těla. Tak blízko…

„Ehm…“ odkašlal se někdo nedaleko něj.

Edward ani nezvedl hlavu. Stále hleděl na Bellinu fotografii, jako by ji neměl celou vyrytou ve své mysli. „Co chceš, Alice?“

„Nessie… Měla by jít spát do své postele, takhle nastydne,“ řekla opatrně.

Edward se podíval na spící dítě a uznal, že má pravdu. Pokynul Alici, aby si ji vzala. „Já tu ještě zůstanu.“

„Edwarde… Přijdeš ještě? Myslím, až odtud půjdeš. Nessie se na tebe tolik těšila.“ Dokončila větu v myšlence. Nechtěla, aby jeho případnou odmítavou odpověď zaslechla spící Nessie v jejích rukou.

On se jen znovu zadíval na fotografii a němě přikývl.

„I nám chybí…“ vyslala mu Alice, než odešla.

Když se jeho sestra dostatečně vzdálila, začal si povídat se svou ženou, i když věděl, že mu neodpoví. Potřeboval to, musel ze sebe dostat všechny ty pocity. A ona jediná mu mohla pomoct.

„Viděla jsi, jak nám vyrostla?! Byla bys na ni pyšná. Je celá po tobě. Zdědila tvou bojovnou povahu. Ale ty…“ zadrhl se v řeči. „Ale tys nebojovala. Vzdala ses. Prostě jsi usnula!“ zakřičel zplna hrdla! Jeho výkřik proťal okolní ticho. Měl chuť rozbít ten náhrobní kámen a strhnout toho kamenného anděla bez života, co tu tak němě stál a díval se na jeho utrpení.

„Proč?! Proč jsi to udělala a nechala mě tu samotného?! Já tě miloval, miluju tě i teď, když nedýcháš, tvoje srdce nebije v pravidelném rytmu, nečervenáš se… Tolik mi scházíš!“ Zatínal zuby v bolesti.

Pořád měl v mysli ten poslední den, kdy naposledy vydechla. Koukal jí do očí a ona do jeho. Pozoroval, jak z nich pomalu uniká zář, a z těla teplo. Prosil ji, aby bojovala a nechala své srdce bít, dokud nepřijme ten bušící orgán jeho jed. Držel ji za ruku, ale už nemohl nic dělat, než prosit o její život. Žádal Boha, ať jeho dětem nebere matku a nabízel jeho mizerný život za její, ale ten ho nevyslyšel. Potrestal ho za jeho černý život. Za to Boha nenáviděl ještě víc.

Umřela mu v náručí v tu samou noc, co přivedla na svět další jeho dvě děti - dvojčata.

„Udělal bych vše, aby ses mi vrátila,“ zašeptal. Lehl si na mramorovou desku, jen takhle jí mohl být nejblíže. Toužil spočinout vedle ní a zbavit se té věčné nehynoucí bolesti. Ležel tam a nic okolo nevnímal, ani čas… Pak vstal. Natrhal květiny a položil je na hrob, kde už ležela jedna pampeliška, kterou tam předtím mamince dala Renesmé.

Naposledy se podíval na náhrobek s jednoduchým písmem. Sám tam ta písmena vyryl, stejně jako zpracoval všechno okolo; stálo tam:

Milovaná dcera, manželka a matka…

Navždy nám tu bude chybět.

Jednoduchá slova, ale vystihovaly vše, co chtěl říct.

Už svítalo a on chtěl být u Nessie dřív, než se probudí. Slíbil jí, že tu s ní na pár dnů zůstane, ale v plánu to neměl, chtěl si ji s sebou odvést, pokud bude chtít… S tím se také vrátil k rodině.

 

„Mamí, kdo je ten pán?“ zatahal pětiletý chlapeček Rosalii za sukni a druhý, na vlas stejný klučina, se k němu hned přidal.

Rosalie se nejistě podívala na Edwarda a pak zpět na kluky. „To je Renesmin tatínek a váš strýček Edward. Jděte teď za tatínkem, později vám všechno vysvětlím,“ požádala je a pohladila je něžně po tmavých vláskách. Chlapci se chytli za ručičky a s posledním zkoumavým pohledem na něj se vzdálili.

Edward se díval za odcházejícími dětmi. Věděl, že po něm zdědily schopnost číst myšlenky, ale dokázaly tak komunikovat jen mezi sebou, jak pravá dvojčata dokážou. Bylo to poprvé od porodu, co je viděl; bál se na ně pohlédnout. Neměl ani tušení, jak moc jsou podobní jeho ženě. Stejné vlasy, rysy v obličeji a ty oči… Zarazilo ho to. Padl na kolena a schoval obličej do dlaní.

Tohle nevydržím! Říkal si v duchu. Teď tu měla být jeho Bella, to ona měla své děti vychovávat a on jí přitom měl pomáhat. Byli by tolik šťastní…

Nenáviděl ty dva identické výtvory stejně jako sebe. Dával jim stejnou vinu za smrt Belly, jako si dával sobě. Nebýt jeho a jich, ona by ještě žila! Byla by s ním.

„Edwarde, chtěla jsem ti…“

„Neříkej to, Rosalie,“ zastavil ji rázně. „Bylo to to nejlepší, co jsem pro ně mohl udělat.“

 

Konec

 

« Předchozí díl

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Němý pláč III - Epilog:

Jakože kvůli tomu konci jsem si musela najít heslo na tenhle web!

Sakra já se celou dobu modlila, aby z Belly nebyl jen inkubátor pro Rosalii, která v téhle povídce byla na přesdržku. A ty ji na konci zabiješ a ani to pořádně nevyřve na Edwarda, který je tady taky na pár facek.

Fakt díky!

Takto jsem nečekala

O môj bože keby si teraz videla moju tvár mám ju uplakanú od sĺz smútku ale aj štastia že deto prežili.Aj keď neprežila Bella čo mi je veľmi ľúto ale nevadí.Je to skvelá a aj veĺmi mega poviedka idem si ju prečítať 2.krát.Síce tam bol SadEnd pre tých ktorý milujú Bellu ale mňe to nevadí.Tvoje poviedky sú veĺmi mega.Hadam budeš ešte písať poviedky.

Omg...som si poplakala :( nadherna poviedka!úžasne pises nemám slov!!!hltala som kapitolku za kapitolkou...vazne skvela poviedka...a ten smutný koniec... len tak ďalej neprestavaj písať!!!!

to bolteda koniec do kelu teda...inak krásna poviedka

Ja uz tuto poviedku citam uz X- krat, ale nikdy necitam epilog, lebo viem, ze ja sa rozplacem pri vsetkom, co je aspon trocha viac smutne. Uzasna poviedky, ale mohla si spravid dve konce. Happyend a sadend.

Milá Regi,
Zase som sem zablúdila a prečítala si tuto poviedku po 6. krát a zase som skončila s tečúcimi slzami po mojej tvári

Och keby si ma len teraz videla Slzy mi nemo tečú po tvári už 5. krát čítam tuto poviedku ale stále ma neomrzela. Táto poviedka je ako jasný blesk z čistého neba. Udrela do mňa svojou silou a nikdy sa jej neviem dostatočne nabažiť.
Ani nevieš ako som znovu mimo, síce je toto smutný koniec ale viacej sa mi páči ako keby to bol presladený happy end
Ak si ju znova prečítam ver že ti tu zas nechám komentáť
Si skvelá Regi.
S lolalitou ste jediné na tomto blogu ktoré ma dokážu dokonalo vtiahnuť do deja a vždy si vaše poviedky prečítam ešte parkrát.
Tak nabudúce Regi

Tahle povídka byla úžasná a i když si Bellu po trápila líbilo se mi to . Nicméně ten konec se mi nelíbil potom všem sem si myslela že bude haly end.

Ach, táto poviedka je môj súkromný raj... Neexistuje nič, pri čom by som kedy plakala viac. Túto poviedku som milovala a vždy budem. Všimla som si v administrácii koment a spomenula si. Prečítala som pár posledných kapitola a zas ma to naplno chytilo. Tak, idem to čítať znova...

Kámoška řekla, ať si přečtu tuhletu povídku... Ze začátku jsem četla v klidu ale na konci a pak až jsem, tak to jsem jela jak fretka. Četla jsem jí poprvý a věřím, že se k ní někdy zase vrátím a zase tu zanechám koment.
Povídka je nepsaná krásně, někdy se mi fakt chtělo brečet... ale tohle jsem nečekala. Myslela jsem že bude pěkný konec, ale jsem ráda, že je to takhle, protože si víc zapamatuju tohle než happy end.
Jseš dobrá spisovatelka a doufám, že někdy zzase narazím na tvou povídku...

4. krát ju čítam a stále sa pri nej rozplačem

O moj bože keby si tak videla teraz moju tvár bože ten koniec ... skvelá poviedka čítam ju asi 3. krát ale stále sa na konci rozplačem

Čekala jsem všechno, ale tohle opravdu ne. Docela mě to chytlo za srdce. Moc krásný konec a jsem moc ráda, že si to s námi dotáhla až do konce. Nádherná povídka, ráda se k ní vracím a čtu si ji dokola

Smutný konec, ale i tak úžasně napsané.

Mila Regi, zaver tvojej poviedky som si precitala uz pred urcitym casom, ale musela som to trocha predychat,predtym, nez ti k tomu napisem komentar. v prvom rade by som ti chcela povedat, ze som mala tuto tvoju poviedku strasne rada. Mas skvely styl pisania a je vidiet, ze si uz zrela spisovatelka a vies, o com pises. takze klobuk dolu Na druhej strane mi neda nevyjadrit sa k tomu zaveru. Je mi jasne, ze ako autorka tohto diela mas plne pravo ukoncit svoj pribeh, ako len sama chces, ale aj tak som v kutiku duse dufala, ze si pre svoje postavy pripravila stastnejsi osud. (hlavne, ked si ich tak vytrapila) myslim, ze jedine to mi tak trosku narusilo dojem z tejto, inak bezchybnej poviedky. Nie zeby som bola zasadne proti sad endom, ale tu sa mi jednoducho ziadal stastny koniec. Ale je to len moj subjektivny nazor. V kazdom pripade ti zelam vela zdaru pri tvojej dalsej tvorbe

Som v šoku, že ani nedokážem poriadne dýchať. Po poslednom dieli som dúfala, verila, že toto neurobíš, pretože jemné náznaky tam boli.
Ako už písal niekto podo mnou, na túto stránku chodím kvôli odtrhnutiu od reality a aby som našla niečo čo mi v živote chýba.
Týmto brilantným koncom mám takú depku, že až.
Áno, uznávam, dokonale si to uzavrela, čo nič nemení na tom, že som úplne mimo a som napriek tomu sklamaná.
Láska MUSÍ vždy vyhrať, aj v poviedke.

Nádherná povídka! Škoda smutného konce, ale i takový je život. Jedna z nejlepších povídek tady

Opravdu krásne napsaný epilog, ale.. Já nemám ráda smutné konce. Chodím na tyto stránky, abych utekla od reality a našla zde to, co mi občas chybi. Ale povídka byla celkove naprosto brilantní! Určitě se k ni někdy vrátím. :) a ty určitě pokracuj ve psani( pokud tě to i nadále bavi) jsi skvělá spisovatelka.

Sakra proč furt bulim to je strašný, nevím jestli brečím nad tím, že povídka definitivně skončila nebo nad smutným koncem, ale brečím tady

wow...tak takovýhle konec jsem opravdu nečekala. Takhle emotivní a silnej epilog jsem opravdu ještě nečetla. Ale jinak celá tvá povídka byla krásná a moc se těším na něco další z tvé tvorby. Máš neskutečný dar a ten ti závidím. Jinak nemam nic víc co dodat, protože jsem chválila už v průběhu celé povídky :-)

Tak ty jsi mi to stejně udělala? No, za tak krásný epilog ti to odpustím.
Nekecám, i přesto, že to bylo smutné, tak je pravda, že to sem směřovalo už od začátku.
Edward sice ztratil Bellu, ale má Nessie ( a dvojčata)... A Rosalii se konečně splnil její sen. A Bella? I ta je určitě šťastná.
Byla to krásná povídka Bude se mi po ní stýskat.

Tak takovýhle konec jsem opravdu nečekala. Ty tedy umíš překvapit. Těšila jsem se na šťastný konec a ono nic? To mě moc zklamalo. Je mi jich moc líto.

Ani jsem se k téhle kapitole nechtěla vracet, protože jsem to tak nějak tušila. Tak jako mě mrzela tvoje povídka "NICOTA", tohle bolí ještě víc. Když pominu tvé brilantní schopnosti autorky a spisovatelky, chtě nechtě nad obsahem musím vyzdvyhnout i to ostatní, ačkoli tím schvaluju špatný konec. A já nejsem ten typ. Jestli přemýšlíš, co tím chci, tak věž, že ti skládám obrovskou poklonu - i když jsi mě rozplakala a bolí mě srdce. Pro mě jsi třída A proto, že vím, jak ráda experimentuješ s podobnými závěry - doufám, že pro můj oblíbený Instinkt si podobný konec neschováváš. papa

no nevím co ti mám napsat píšeš opravdu krásně a povídka mě celou dobu brala za srdíčko.každý zvrat ať dobrý nebo špatný jsem s nadějí čekala,že jim bude dopřáno být konečně spolu po tom všem čím si prošli,ale touto poslední kapitolou jsi to srdce rozcupovala.vím ,že vždy není dobrý konec,ale mohli být třeba dvě verze,takhle to vyznělo moc tvrdě.sice Rosali fandím,protože ji chápu,ale tohle prosím ne,vždyť jí ke konci dost ublížila.Jinak spoustu dalších úspěchů v psaní

velmi smutne , no pekne

Pri minulej kapitole som naozaj verila, že to bude mať šťastný koniec. Síce celá poviedka smerovala k sad endu, ale naozaj som pri poslednej kapitole verila. Bola som si istá. Moju vieru však nalomil už prológ a hneď nato to, že Edward nežije s rodinou. Postupne mi to všetko došlo a ja vravím, že tu ten potenciálny šťastný koniec nevidím. Bella zomrela a Edward nenávidí svoje deti. Teda dvojičky, Nessie má rád. To je príšerne tragické, ale zase ho musíme chápať. Proste ma to hrozne mrzí. Možno, že je na tom pekné to, že Rosalie má vlastne deti, stará sa o dvojičky, ale aj tak toto nie je šťastný koniec. Takže to mrzí. Samozrejme, to bola krásna poviedka a koniec ju určite nijak nepokazil. Nádherne sem zapasoval, ale viac než Bellina smrť ma asi mrzí Edwardova nenávisť k dvojičkám. No nič. Krásne.

Co si to provedla? Celou kapitolu jsem měla kapesník u obličeje. Jak si to mohla udělat? Bože! Ještě teď brečím. Takový konec jsem nečekala a absolutně mě dostal. Nikdy jsem nepochybovala o tvých nadání ve psaní a nikdy pochybovat nebudu. Já bych to nikdy nedokázala. Ale prostě takový konec, mě prostě zabijí. A celkově jen to, že je KONEC mě zabíjí a na tož takový smutný. Budu se z toho vzpamatovávat pěkně dlouho. Ještě že je ten Instinkt...

neee prosím zmeň to prosím prosím prosím ................ tak dlho sme čakaly a ty to ukončíš takto

Takový konec se mi nelíbí . Jak si nám to mohla udělat? Bella si toho vytrpěla hodně a ty ji necháš zemřít? A Rosalie se celou dobu chovala jako mrcha a ty ji dáš jejich děti? A to vůbec nemluvím o Edwardovi. Chudák. Tento konec se mi vůbec, ale vůbec nelíbí. Zklamala jsi mě . Přesto doufám, že je možnost, že napíšeš i epilog kde bude happy end...

Moc děkuju za tak emotivní epilog, je to skvělý konec skvělé povídky, překvapivý a bolestný.
Opravdu nádhera

pěkné

No momentálně nemám slov. Včera jsem si všimla 23. kapitoly a chtěla jsem ti k ní i napsat koment, ale když jsem si dnes všimla toho epilogu, říkám si: Tak jí sem napíšu to samý, jen k tomu něco přidám. Ne, nejde to.

Svim způsobem chápu, proč to končí právě takhle - vždycky sem to tam tak nějak cítila, jen sem si to nechtěla přiznat. Nenávidím Sad endy a vždycky si říkám, že si počkám, až bude povídka dokončená, aby to pro mě pak nebyl takovej šok (vím, špatný přístup). Na jednu stranu jsem ti nesmírně vděčná, že jsi nám dala tu minulou kapitolku a my tak mohli mít útěchu alespoň v tom, že nakonec byli spolu. Na druhou stranu tě nenávidím za to, že Bella umřela a Edward, který se celou dobu těšil na ty děti je teď nesnáší a vlastně se k nim ani nehlásí. Vážně se omlouvám, ale v téhle chvíli nejsem schopná říct, že tě mám ráda.

Právě tohodle se u tebe vždycky děsím. Že mi provedeš právě něco takovýho.Nejhorší ale je, že když už jednou člověk tvojí povídku začne číst, nedokáže přestat. Stejný pocit mám i s Instinktu - vidím, jak se tam všechno bortí a děsí mě to, přesto se nedonutim přestat to číst. Ale jsem si jistá, že až ze mě tyhle pocity odezní - ten vztek z toho jak to všechno dopadlo - ještě víc ocením že jsi do toho dala něco opravdovýho. Vím to, protože něco podobnýho sem cítila po dočtení jedné opravdu dobré knížky a teď sama uznávám, že ta kniha byla fantastická. I přes derastický konec.
Navíc, my sami jsme po tobě chtěli, aby si pokračovala a pokračovala, ne?

no tedá.. co ten konec... myslela, jsem, že to dopadne dobře

Úžasná povídka ale takový konec jsem nečekala

můj šok se ani nedá popsat....prosím napiš pokračovánííí a žádnou bellinu smrt konečně mohla mít klid a prosadit ji svou a ty to tak utneš no šok prostě....., ale jinak nádhera

Takový konec si nikdo z nich nezasloužil Bella si prošla peklem na zemi a nakonec umřela a ještě si Edward nenechal děti a odcházel stále někam pryč to tohle mě naprosto dneska dostalo
nádherná povídka

Tak nějak sem doufala v dobrý konec E+B, že jsem z toho měla málem šok, když jsem dneska četla...ale musím říct, že má své "kouzlo" a je napsaný naprosto úžasně!!!

NP mal celú tú dobu, čo som ho čítala to najzvláštnejšie čaro zo všetkých poviedok. Milujem túto poviedku tak veľmi, že jednoducho nemôžem uveriť, že je koniec. Ukončila si to presne v tom duchu, ktorý na tvojej tvorbe milujem. Bolo to plné pocitov, smútku, beznádeje- ale neskutočne nádherné. Ďakujem, že som to mohla čítať a že si toto svoje dielo dokončila.

Konec mě naprosto překvapil, nečekala jsem ho. Celá povídka byla moc pěkná.

Bella že umře jsem čekala,ale že se Edward vzdá svých dětí tak to v žádném případě ! Celá povídka byla úžasná !

tak taýto konie som naozaj nečakala a vôbec by ma nenapadlo, že by Edward nechcel svoje deti ...nemám slov, vyrazila si mi dych skvelý a prekvapivý koniec...

Tak toto mi už nerob... revem ako malé decko Krásna kapitola

bohužel jsem čekala tento konec, že Bella porod nepřežije, pěkně napsaný epilog, ale já mám radši happy endy => Edward a Bella spolu
celkově byla tato povídka úžasná, jsi skvělá spisovatelka a těším se na další tvou tvorbu, pokud budeš psát ještě nějakou další povídku

Tak přesně takovéhle konce nenávidím. Na druhou stranu ti ale nemůžu nic vytknout, protože píšeš úžasně.
Nechceš udělat ještě i alternativní šťastný konec pro nás - zastánce happyendů?

Je smutné že to takto dopadlo :( Alespoň že chvíli byli šťastní :D

páni, celou tu dobu jsem čekala na konec a ono tohle. je to krásně napsané a zaskočil, to jen potrvzuje, že si bezvadná spisovatelka!!! ale je to tak smutné

Přidat komentář:

Nick:

Text: