Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsem tvůj otrok - 3. kapitola

08.05.2012 (17:45) • Shay • FanFiction na pokračování • komentováno 49× • zobrazeno 5660×

3. kapitola

Stála jsem v nějaké místnosti, kterou jsem odhadovala na… ložnici? Velkolepá postel s načepýřenými polštáři vévodila uprostřed pokoje. Okna, která pokrývala půlku místnosti, byla chráněna určitě drahými závěsy. Vlastně všechno zde bylo… velkolepé. 

Ať už jsem se dívala kamkoli, nic nezapadalo do normálních měřítek. On musel být vážně bohatý. 

„Bello…, ahoj,“ zamumlal hlas ode dveří. Zase on. Myslela jsem si, že trest vykoná někdo jiný. Bylo mi ponižující vědět, že on mě uvidí, jak se v bolestech skácím na podlahu, záda od krve… Ale jsem ráda. Natasha by to jisto jistě ve zdraví nepřežila. A já? Tak mi prostě odejdou záda, svět se nezboří. Aha, takže jo… Jsem ráda, že jsem to vzala na sebe. 

„Odkud znáš mé jméno?“ vystřelila jsem na něj. „Takhle mi nikdo neříká.“ 

Podíval se mi do očí, zdálo se mi, že se v jeho pohledu, jindy zamknutém jako nejbezpečnější pevnost, zatřpytil hlad. Nikoli hlad po krajíci chleba s máslem. Ne, toto bylo jiné. Něco, co jsem doposud neznala. 

„Pan Bonger,“ zasyčel jeho jméno, „mi řekl, že se jmenuješ Isabella. Příjmení prý nezná. To jméno se mi zdálo ale dlouhé… Příliš dlouhé, tak jsem ti ho zkrátil. Vadí ti to?“ zeptal se takovým tím tónem, jakoby mu na mém názoru opravdu záleželo. Faleš! 

„Tak mi říkávala máma… Myslím…“ zamyslela jsem se. 

„Aha.“ Já to řekla nahlas? 

„Takže… Kde je bič?“ zeptala jsem rychle, abych mohla předejít dalšímu mému citovému výjevu. 

„Bič? Proboha, na co bych ho měl?“ Zdál se mi být doopravdy překvapen. 

„Čeká mě deset ran, ne? Nebo jste už zapomněl na tu blbou vázu, které už můžeme popřát nanejvýš Šťastnou cestu do nebe?“ 

„Džbán, byl to džbán…“ 

„Co prosím? 

„To, co jsi rozbila, byl džbán, nikoli váza,“ usmál se. Ve mně to vařilo. Ještě mě bude opravovat? Do pekla s ním. Ať ho do podzemní vtáhne samotný ďábel. Nelidský, hrozný červ! 

„Tak mě už potrestejte. Nebo to klábosení s vámi má být ono? Vlastně, když o tom tak přemýšlím, tak je to daleko horší, než zbití do krve,“ provokovala jsem ho. 

„Proč jsi řekla, že jsi to rozbila ty?“ vystřelil najednou na mě otázku a očima si mě měřil. Cítila jsem, jak mi líce zahořely červení. 

„Jak to víte?“ 

„Ale no tak… Doopravdy si myslíš, že jsem takový hlupák?“ Najednou se ke mně rozešel, začala jsem couvat. Já jsem udělala dva kroky, on jen jeden. Tohle nebylo vyrovnané. Jeho oči zcela zčernaly, nyní mě pozorovaly spíše oči šelmy, než mírumilovného člověka, jakým on ve skutečnosti ani nebyl. 

„Natasha… Ona by to nepřežila…“ zamumlala jsem po chvíli, když jsem za sebou ucítila tvrdost zdi. 

„Vážně si myslíš, že bych byl schopný tu starou paní zbít? Doopravdy?“ Opřel se rukou u mé hlavy a naklonil se ke mně blíž. Hlavu měl skloněnou, proto, kdyby se ke mně přiblížil ještě asi o pár centimetrů, tak naše rty by se spojily. 

„A-ano. Říkal jste to. I Natasha to říkala.“ 

„Natasha zná jen povídačky. Musím si udržet jistou autoritu, proto si mí otroci myslí, že za prohřešek je čeká trest. Většinou je jen zavřu do některé z množství ložnic, které tady mám, a tak den dva si tam pobudou. Samozřejmě se vším komfortem. Jídlo, pití, spánek, postel…“ zamumlal mi těsně u rtů. Jeho tělo se ještě o kousek posunulo blíž k mému. Cítila jsem po celém svém těle každičkou jeho křivku. Jeho levá paže mi sklouzla po boku. Normálně bych ho plácla, nebo kopla do rozkroku, ale nyní jsem mohla jen bezmocně stát jako solný sloup a přemáhat vzrušivý vzdech. 

„Takže mě pustíte?“ zeptala jsem se do ticha. Postřehl vůbec to vzrušení, které mi brní v těle? 

„Ne tak docela. Pro tebe mám připraveného něco jiného, krásko,“ odpověděl chraptivě. Ach, bože! Ten jeho hlas, ten dech, ty plné rty! V životě jsem nepocítila tak silnou touhu někoho políbit. Ale teď? Svatá dobroto, já se modlila! 

„Teď tě políbím, Bello, tak zůstaň klidná, prosím…“ zašeptal a v ten samý okamžik jeho rty splynuly s mými. Jeho ruce se mi pomalu posouvaly na záda, kde se spojily. A následně ještě více přimáčkly k jeho tělu. 

Rty se mu pohybovaly pomalu a jemně. Žádné drastické výpady na má panenská ústa. Jen čirá rozkoš. Nedomáhal se odpovědi na tu slast. Jakoby chtěl vše jen pro mě. Vše dával, nic nežádal. Kéž by to tak dělali všichni muži. 

Ale já cítila neskutečnou potřebu mu to opětovat. Bylo to pro mě tak nové, já byla od jak živa zvědavá. K mé smůle to bylo poprvé, kdy mě někdo políbil. Kdy mé rty okusily sladkost jiné dutiny. Nerozvážně jsem pohnula ústy proti jemu, muselo to působit neobratně. Ale on si toho asi ani nevšiml. Naopak. Z jeho hrudi se vydral prapodivný zvuk – snad zavrčení? 

Vášnivě se ke mně přihnul, pootevřel ústa a jeho jazyk spatřil světlo světa. Pomalu mi olízl horní ret, byl to neskutečný zážitek. Má hruď se nadmula a bradavky se proměnily v kusy diamantů. Doteď mé ruce, které byly volně splynuty s mým tělem, se rozpohybovaly. Sami se položily na jeho široká, pevná, mužná ramena a zezadu se propletly. Kdyby nás asi sledovala nestranná porota, pozorovatel, který s dalekohledem sedí na nejbližším stromě, zřejmě by nás považovali za milenecký pár. Chtěla jsem ze sebe vydat překvapený vzdych, ale když jsem otevřela ústa, jeho jazyk zaútočil. Bez pozvání vkročil na mé území a hned se zabydlel. Zkoumal zákoutí mých úst a vlíval své sliny do mých. Snad výměna DNA? 

„Bello, prosím…“ zaprosil. 

„Oč žádáš?“ vzdychla jsem. 

„O to jediné, po čem momentálně ze všeho nejvíce toužím. Po tvém těle, ústech, polibcích, jazyku… Po všem. Buď má milenka!“ 

A já překvapeně vydechla.

Chtěla bych vám opět moc poděkovat za komentáře. Příběh se nám začíná pomalounku vyvíjet, tak jsem zvědavá na vaše reakce. Je mi jasné, že otrokář si může dělat se svými "poskoky" cokoli, aniž by se zeptal na jejich názor. Ale Edward je přece jenom jiný.

Takže… Co vy na to? :-) Těším se na vaše komentáře.

Autor: Shay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jsem tvůj otrok - 3. kapitola: