Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jak převychovat upíra 30. kapitola

Stephenie Meyer


Jak převychovat upíra 30. kapitolaKulaťoučká třicátá kapitola je tady a spolu s ní i menší výměna názorů. Spikea taky čeká menší rozhovor s Carlislem, který v něm ale vyvolá víc otázek než odpovědí.

Spike

 

„Nechej toho,“ sykla na mě Mel a poodsunula se zase o kousek dál ode mě. „Musím se učit, bohužel ještě maturitu nemám udělanou, tak se na to nemůžu vykašlat.“

„Už si to čteš potřetí,“ namítl jsem nespokojeně a znovu ji políbil na krk. „Umíš to i pozpátku.“

„Spikeu,“ napomenula mě znovu. „Já se opravdu musím… proč tady sakra je konjunkce?“ upoutal její pozornost jeden z příkladů v sešitě a okamžitě se zaujetím sáhla po učebnici a začala v ní horečně listovat.

Se zoufalým zaúpěním jsem se od ní odklonil a vzdal veškeré pokusy vytrhnout ji od učení. Vrhl jsem pohled na její krk zčásti zakrytý vlasy a na chvíli se zaposlouchal do jejího tepu. Cítil jsem, jak se mi v ústech hromadí jed a rychle polkl.

Tahle část už by měla být dávno za mnou… i když, možná se toho nejde úplně zbavit.

„Vždyť to tak nemá být! Tak proč je tu ta konjunkce?“ Melino mumlání mě vyrušilo z úvah o její krvi. Když začala nervózně cvakat propiskou, slitoval jsem se nad ní a nahlédl jí přes rameno do sešitu.

„Máš to špatně opsané,“ konstatoval jsem. „Tady má být negace a, tím se ti to celé mění.“

Frustrovaně si povzdechla a začala příklad opravovat. „Jestli odmaturuju, asi vyvěsím vlajky.“                    

„Prosím tě, i profesoři jsou jenom lidi. Neodolají několika balíkům krásných zelených papírků s dávno mrtvými prezidenty.“     

Sotva jsem to řekl, došlo mi, že jsem měl raději držet jazyk za zuby, protože se ke mně otočila tak rychle, jak jen to člověk dokázal. A když jsem k tomu přičetl její nevěřícně výraz… opravdu měl bych se naučit, kdy držet hubu.

„Opovaž se! Ty si klidně podplácej i prezidenta, ale mě z toho vynech, jo?“ prskla naštvaně.

„Klid, lásko. Nemyslel jsem to vážně,“ uklidňoval jsem ji honem.

Umíněně zavrtěla hlavou a (konečně) zaklapla knížku. „Myslel. Na to tě znám dost dobře.“

„Dobře, pokud to nechceš, tak nikomu prachy cpát nebudu. Slibuju,“ dodal jsem, když jsem viděl, že mi moc nevěří.

„Fajn. Já fakt chci dokázat alespoň tu maturitu, když už asi neobjevím lék na rakovinu ani nenakrmím všechny hladové děti v Africe,“ ušklíbla se.

„Co víš? Třeba na vysoké na něco přijdeš a budeš si sem moct namontovat poličku a dát na ni Nobelovku,“ rýpnul jsem si do ní a využil toho, že se už nevěnuje učení, abych si ji stáhl na sebe a oba nás svalil na postel. Přitáhl jsem si ji co nejblíže k sobě a začal ji líbat na kousku klíční kosti, který odhaloval decentní výstřih jejího trička.   

Srdce jí zrychlilo a hlas trochu přeskočil, když se nevesele uchechtla. „Pochybuju o tom, ale třeba s upířím super mozkem něco vymyslím.“

V první okamžik mi význam jejích slov pořádně ani nedošel – v klidu jsem jí stáhl látku z ramene a dál ji líbal. Vzápětí mě to ale přímo praštilo mezi oči a zarazilo uprostřed nádechu.

Za bradu jsem si prudce stáhl její obličej na svoji úroveň. Myslela to vážně.

O vteřinu později jí asi taky došlo, co řekla. „Takhle jsem to nemyslela.“

„A jak jsi to myslela?“ zeptal jsem se jí ironicky a lehce ji ze sebe odstrčil, abych se mohl na posteli zase posadit.

„Nějak. Neuvažovala jsem nad tím, prostě to ze mě vypadlo,“ hlesla nepřesvědčivě s pohledem zabodnutým na lem deky.

„Netušil jsem, že počítáš s tím, že budeš upírka,“ řekl jsem po chvíli ticha.

„Nepočítám,“ ohradila se nějak prudce. „Jenom jsem na to párkrát myslela. A popravdě? Nevidím v tom nic zas tak hrozného. Žádné věčné zatracení nebo něco takového.“

„Jistě, není na tom nic hrozného, až na to, že tě to úplně zničí,“ utrousil jsem ironicky.

Zavrtěla hlavou. „Teď přeháníš.“

„Přeháním?“ zopakoval jsem po ní nevěřícně. „Budeš chtít krev víc, než cokoli na světě. Víc než být ´hodný upír´ a nezabíjet lidi, víc než cokoli, na čem ti záleží… víc než mě.“

Moje reakce ji zjevně zarazila, pokud přímo nevylekala, ale v té chvíli jsem se kvůli toho nemohl ani cítit provinile. Na to byl šok jenom z představy, co by s ní mohla udělat proměna, příliš silný. Byl jsem si víc než jistý, že neutuchající touha po krvi by spolehlivě zlikvidovala všechno, co jsem na ní tak zbožňoval – smysl pro spravedlnost, nesobeckost a spoustu dalších vlastností, které mě nebyly dost známé na to, abych je dokázal specifikovat.

Ne, ona nemohla být upírkou. Nesměla. 

A ano, nejspíše ode mě bylo opravdu pokrytecké, když jsem ji chtěl jenom pro sebe, ale přesně takovou, jako byla teď. Ale já nebyl jako Edward.

„Spikeu,“ oslovila mě opatrně a posadila se vedle mě. Její teplá ruka mi sjela z ramene přes paži až k lokti, jako kdyby se mě snažila uklidnit. „Nic takového se nestane. I kdybych se proměnila, nikdy takhle nespadnu… A tebe nepřestanu nikdy chtít.“

Nevesele jsem se ušklíbnul. „Jak si můžeš být tak jistá?“

„Protože tě miluju, sakra!“ vyprskla, najednou očividně rozhozená. „Jsi ten hlavní důvod, proč o tom vůbec uvažuju. Pokud to nevidíš stejně, tak promiň, ale jak jinak si to představuješ?“

„Takhle rozhodně ne,“ zavrčel jsem a rozčíleně vstal. S rukama zaťatýma do pěstí jsem začal přecházet po místnosti, ale nějak to nepomáhalo.

„Přestaň se rozčilovat, tohle je na nic. Prostě mi to ujelo, jasné?“ Pokud to byl pokus uklidnit mě, byl pěkně ubohý. Na mě měl totiž přesně opačný účinek.

Vyděšeně sebou trhla, když jsem se svou přirozenou rychlostí ocitl před ní, a vypadalo to, že jí došly argumenty i chuť vůbec v hádce pokračovat.

Zhluboka jsem se nadechl a nutil se do klidu. Musím odtud vypadnout, než řeknu nebo udělám něco, čeho bych mohl později litovat.    

„Uvidíme se zítra ve škole.“

Geniální, Spikeu… fakt skvělý, nechal se slyšet škodolibý hlas v mé hlavě, když jsem se bez jediného pohledu za sebe protáhl oknem a nedbale vykročil do prázdného vzduchu před sebou.

 


 

 

Nikdy v životě by mě nenapadlo, že skončím takhle – rozvalený na posteli s flaškou v ruce a hudbou zapnutou na nejvyšší hlasitost jako nějaký lidský slaboch. Ale v tu chvíli jsem kašlal na svoji důstojnost a jenom do sebe lil bourbon a zíral do stropu.

Skvělý, můj život opravdu získává novou úroveň.    

Za dveřmi se ozvaly kroky a o chvíli později i zaklepání na dveře mého pokoje – to dělala z celé mé rodiny jedna jediná osoba.

„Pojď dál, Carlisle.“

Můj nevlastní otec vešel dovnitř a přelétl pohledem můj ne zrovna uklizený pokoj. Pohled se mu zastavil na řadě prázdných lahví vyrovnaných vedle postele.

„Nevypadá to tu nejlíp,“ přiznal jsem a znovu si pořádně chtěl zavdat z poloprázdné lahve, ale zarazil se a pak ji tázavě natáhl ke Carlisleovi. Možná jsem krvelačné monstrum a tak dále, ale je to slušnost. A chlastá se líp ve dvou… i když jsem tušil, že na tohle si budu muset najít nějakého jiného parťáka než vzornou hlavu rodiny.

Podle očekávání zavrtěl hlavou. „Díky, ale ne.“

„Tím víc zbyde na mě,“ zamumlal jsem a pokrčil rameny.

Carlisle beze slova zvedl z uválených polštářů ovládání věže a ztlumil hrající hudbu na polovinu.

„Nemáš rád tvrdý rock?“ zeptal jsem se jej nevinně a doufal, že třeba pochopí, že ať už po mně chce cokoli, nezajímá mě to a určitě by to mohlo počkat do zítřka.

„Není to můj šálek kávy, ale o tom jsem s tebou mluvit nechtěl,“ připustil Carlisle a po chvíli se posadil na kraj postele, jako kdyby čekal, že jej odtamtud okamžitě vykopnu. „Každopádně se tvá špatná nálada asi týká něčeho jiného než hudby.“

Carlislea jsem si vždycky vážil. Byl to vůdce, ačkoli nebyl z celého klanu nejsilnější ani neměl žádný mocný, ničivý dar. A hlavně se ke mně nechoval ani jako ke ztracenému případu, se kterým nehodlá marnit čas, ale ani se nestaral o věci, po kterých mu nic nebylo. Prostě mě bez řečí přijal a svým chováním tak nějak ovlivnil ostatní, aby jej napodobili.

Možná právě proto jsem mu neměl chuť lhát.

„Ne špatná, ale tragická,“ opravil jsem jej nevesele a obrátil pohled zase ke stropu, který už jsem měl po několika minutách strnulého zírání perfektně zmapovaný. „Lidi jsou fakt… lidi.“

Zdálo se, že okamžitě pochopil, o kom z těch osmi miliard lidí mluvím. „Chceš o tom mluvit, nebo se nemám snažit?“

Zvedl jsem ruku s lahví a s drobnějšími potížemi zaostřil na hladinu. „Co může lidi na upírství tak fascinovat? Vždyť se nemůžu pomalu ani ožrat. Neměli by se spíš bát?“

„Mel se chce stát upírkou?“

„Jo,“ přikývl jsem rozhodně, ale vzápětí znejistěl. „Vlastně možná ne. Já nevím. Ale uvažuje o tom.“

„A ty to nechceš?“ vyptával se dál můj nevlastní otec a já v jeho tónu slyšel lehké překvapení.

„Proč bych to měl chtít? Umíš si představit, co by to s ní udělalo?“ Ona si to možná neuvědomovala, ale on by měl. Věděl, o čem mluvím, protože to sám taky zažil – i když jej to nepoznamenalo tolik jako třeba mě.

„Možná předpokládá, že to zvládne,“ promluvil po chvíli ticha Carlisle.

Nevěřícně jsem se na něj podíval. On nebyl překvapený z jejího možného rozhodnutí, ani netrval na tom, že jí to musím rozmluvit. Jako kdyby snad věděl, co se jí honí hlavou… a chápal to.

Zavrtěl jsem hlavou. „Nemůže to zvládnout. Ona není jako ty.“

Odpovědí mi bylo jeho neurčité pokrčení rameny. „Znáš ji bezpochyby lépe než já.“

Protočil jsem oči. Jako kdyby to znamenalo, že ji chápu.

Opět nastalo ticho, tentokrát delší a nepříjemnější. Oba dva jsme měli určitě co říct, ale ani jeden z nás nepromluvil.     

„A jak vidíš budoucnost ty?“ zeptal se mě po téměř minutě Carlisle.

Zamračil jsem se. „Co tím myslíš?“

„Záleží ti na ní dost na to, abys ji proměnil, kdyby to chtěla?“

Němě jsem zíral na Carlislea a váhal nad odpovědí.

„Ty si myslíš, že by to mohla zvládnout? Že by mohla zůstat stejná?“ vypadlo ze mě nakonec napůl nadějně, napůl nevěřícně.

„Dokud kolem sebe bude mít někoho, kdo jí bude pomáhat a držet pod kontrolou, neviděl bych v tom problém. Ona by věděla, do čeho jde, takovou výhodu nikdo z nás neměl, jedině Bella. A víš, jak dobře zvládla novorozenecké období… ale jistě ti nemůžu říct vůbec nic,“ dodal nakonec a ať už se mi v hlavě začaly rýsovat jakékoli představy a úvahy, posledními slovy mi je zase spolehlivě vypudil z mysli.

„A ty bys ji přijal do rodiny? Čistě teoreticky, samozřejmě.“

Trochu nechápavě se na mě podíval. „Čistě teoreticky mě nenapadá důvod, proč ne. Zvláště, pokud jste si vy dva opravdu souzeni.“

A je to tu zase… upíří věčná, nehynoucí láska. Sakra, proč se po každé nějakým způsobem dostanu k ní?


Málokdy nějak řeším kulatiny svých povídek, ale ta třicítka mě dostala. Zatím se jedná o moji nejdelší kapitolovku - a podle mě i nejlepší (nenajhůř druhou). 

Misqwa, Ceola, helly, Nel, Nessie92, Rena16, Natysss, Naťule, Andreabn, Squirl45, ZdeLla, Angie, Niki, NessieCullenBlack, jess, alicecullenhale2, Cora (vím, že teď nemáš čas a chápu to, ale tvoje komenty mi docela chybí, Coruš) a moje ségra... osůbky, které mě neskutečně potěšily a chtěla bych jim věnovat tuto kapitolu. Snad se vám bude líbit. ;)     


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jak převychovat upíra 30. kapitola:

 1 2   Další »
17. Cora
05.01.2013 [16:39]

CoraJůůů, Dani! Tys mi věnovala kapitolu?! Po tak dlouhé době?! I když jsem nekomentovala?! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Moc děkuji :). Strašně moc! Ani nevíš, jak mě toto potěšilo :))). Já jsem tak neskutečně ráda, že ani po tak dlouhé době jsi na mě zkrátka nezapomněla a že tě moje žvásty, které píši k tvojim povídkám, tak těší a nějak tě povzbuzují do dalšího psaní. Emoticon Emoticon Emoticon Proto ještě jednou moc děkuji Emoticon.
Jinak, co bych měla ke kapitole říct? Melino chování chápu, ovšem to Spikeovo ne. Já nevím, že začátku byl prostě takový ten rádoby borec, opravdu upír, arogantní, žízniví a tak... A teď se chová jak pako Edward - ano, Eďu opravdu nemám ráda :D. Nom, doufám, že se to zase nějak zlepší, ale tobě věřím, takže opravdu nemám strach :). Opravdu nádherná kapitola a už mě nějak omrzelo to psát, jelikož to píšu ke každé a u každé je to pravdivé :D Prostě nádhera :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16. NessieCullenBlack
01.11.2012 [17:41]

super kapitola.... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15. Naťule
28.10.2012 [9:52]

Ůžasný!!Rychle další!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. E.T.
26.10.2012 [22:53]

Tuhle povídku jsem přelouskala za dva dny a musím říct, že je fakt super. Hlavně se mi líbí kapitoly ze Spikova pohledu. Už se těším na pokračování. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13. misqwa
26.10.2012 [18:28]

Skvělej dílek.. :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. Nessie92
25.10.2012 [22:08]

No pecka Emoticon Spike nám začíná ,,Edwardověd,,. Jinak děkuji za věnování, ale věř mi, že kdyby se mi tvoje povídka nelíbila tak se nenamáhám s komentem ke každý kapitole Emoticon vážně pecka takhle moc mě baví už snad jen povídky od Domcamerci. Opravdová poklona Emoticon

25.10.2012 [21:59]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
naozaj fantastická poviedka... Emoticon
no WOW takže 30tka gratulujem... Emoticon
som zvedavá kedy to Spikovi dojde...
Emoticon
už sa neskutočne teším na pokračovanie... Emoticon Emoticon Emoticon
PS:ďakujem za venovanie veľmi si ma potešila... Emoticon

10. Rena16
25.10.2012 [21:40]

Rena16díky za věnování Emoticon skvělá kapitola jako vždycky Emoticon Spike by si měl konečně uvědomit že se chová jako vůl Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. Natysss
25.10.2012 [21:09]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. Nel
25.10.2012 [19:31]

kráásne ((:

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!