Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hříšná minulost - 1. kapitola

Pokračování povídky Prostopášník…

Isabella od Edwarda utekla. To už víme. Navíc byla těhotná! Narazila na upíra Robina, který se do ní bohužel zamiloval. Pomáhal jí v těhotenství a nakonec ji proměnil v upírku.

Se synem a i s Robinem se Bella stěhuje do Forks. Chce žít zase normální život. Studovat. Však její srdce už nikdo do kupy dát nemůže. Nebo že by ano?

Až bolestně zamilovaný Edward svou lásku hledal víc jak sedmdesát let. Nemohl ji najít. Smířil se s tím, že už nežije. Až po dlouhé době souhlasil, že zkusí znovu žít.

Po sto letech se jejich osudy znovu zkříží.

Má jejich láska naději? Nebo prostopášnický Edward už není sám…?

26.05.2012 (15:00) • Sharken • FanFiction na pokračování • komentováno 51× • zobrazeno 8364×

1. kapitola

Pohlédneme do tváře toho,

kdo nás nejvíce zranil, ale přesto k němu cítíme určité sympatie.

Tak to je, vážení, láska...

Za obrázek moc děkuji Kim. Jsi úžasná!

(Touto písničkou jsme skončili, tak proč i nezačít?)

K Edwardovi nikdy osud nebyl uctivý. Pykal za své hříchy tím nejhorším způsobem. Žena, kterou miloval víc než cokoli na světě, ta, za kterou by kdykoli bez zaváhání položil svůj život, tak ta už asi dávno zemřela. Nesčetněkrát se chtěl vypravit do Itálie a prosit za svou smrt, ale vždy mu to ta slepá naděje na poslední chvíli překazila. Doufal, že někdy znovu pohlédne do jejích očí a spatří v nich onen omamující lesk. Tu hloubku citů, která v něm vířila při letmých dotycích. Ale stejně jako neexistující vyhasnutí jeho zoufalé lásky k oné dámě, tak i tato naděje, prosba k Bohu byla nemožná…

Přesto se nikdy nedokázal smířit s tím, že by už nikdy neviděl její ruměnec. Jeho rodina ho měla za blázna, stále totiž hledal jakýkoli záznam alespoň o její smrti. Zde žádné výsledky přijímal s otevřenou náručí, ale to taky nic neznamená. Mohla zemřít při cestě, když od něj utíkala. Ten den před sto lety, kdy ji jel požádat o ruku. Mohla být s ním, i kdyby ho odmítla, on by ji už nikdy nepustil, vždy by ji hlídal, alespoň z dálky.

Ale ze všeho nejvíce ho bolel pohled na Alici. Tolik mu Isabellu připomínala. Měla skoro stejný sopránek a nevinný pohled v očích, kterým ho často častovala. Když Alice dovršila sedmnáctých narozenin, Jasper se jí vyznal z lásky. K jeho štěstí mu to ta drobná uličnice opětovala. Edward jim záviděl jejich štěstí. Žárlivě pohlížel na veselé manželské páry, přitom před očima stále viděl svou budoucnost s ní. Proč musela odejít? Copak k němu nechovala ani zlomek té… lásky? Čehokoli? Mohl teď v prázdných rukou držet její drobné prsty. A její rty, tvář a víčka zasypávat něžnými polibky. Mohl se po vášnivých nocích tulit ke své lásce a ne se ráno probouzet v chladné posteli. Sny o jejich bývalých nočních dobrodružstvích ho nikdy neopustily. Touhou bolavý se každé ráno probouzel, a i když se mu to příčilo, musel se uspokojovat jinak.

Snažil se na Isabellu zapomenout a dál žít svůj život, ale nešlo to. Ta láska byla příliš silná, tak moc, že nedokázal na jinou ženu ani pohlédnout.

Nikdy víc. Byl poloupír, a tak se mu některé slabiny lidí dostaly do DNA. Po večerech, kdy jen tak seděl na okenní římse, se mu často do očí draly slzy. Každá kapička, která mu stekla po tváři, patřila jen jediné osobě. Té zlodějce, kde ale je?

Tu otázku řval dennodenně do lesa, ani se nedivil, že se mu nedostala nikdy žádná odpověď. Nezasloužil si ji. Ale proč ji nenechala alespoň Alici? Ta trpí po nocích s ním. Ani silné pouto, které má s Jasperem, nedokázalo zahnat šrámy, které Isabella po sobě zanechala. Když byla menší, často mu Alice lezla do postele - plakala u něj. Byl to jediný člověk, před kterým nemusel nic předstírat. Jediný, který ho doopravdy chápal. Ale nyní už nemá ani ji. Když si Alice dneska zasteskne po své sestře, tak jde ke svému miláčkovi. Už ne k osobě, která by za Isabellu položila život, nyní si zbyl jen on sám.

 A dnes? Dnes má začít znovu žít.

Přišlo mu to nehorázné. Tak… nesmyslné. Ale pro svou rodinu to musí udělat. Musí se vzchopit a začít opět rozdávat své úsměvy – alespoň své rodině.

Věděl, že ona to myslí dobře. Jen proto dneska jeho auto stálo před střední školou, jen proto on dneska čeká za profesorskou lavicí. Jen proto se dívá do rozesmátých obličejů dětí, které nikdy nepoznaly bolest.

Chodbou se rozeznělo zapípání, hodina začala. Ale necítil se tak, jak jeho rodina předpokládala. Necítil se, že by začínal novou kapitolu svého života – tu šťastnější. Spíš naopak. Cítil se, jako by měl jít na popravu. Trpět sám ve svém pokoji obklopený ničím - to je jedna věc, ale muset se přetvařovat před kupou teenagerů, přitom by se nejraději rozplakal, je věc druhá. Postavil se.

„Dobrý den…“ zamumlal. A ve stejnou sekundu se mu hlavou prohnaly nejrůznější myšlenky studentů...

Sexy…

Dívá se na mě, mám v pořádku vlasy?

Ten si o sobě myslí, vsadím se, že bych ho přepral.

Bude hned první hodinu zkoušet?

Do prdele, to je kus.

Koho mi, sakra, připomíná?

Otočil se za poslední vyřčenou otázkou – a ztuhl. Ten kluk. Měl naprosto stejný odstín jako- Ne! Je to blbost. Ale jeho rysy, tvář, zmatené kmitání černých očí. Jeho pach. Všechno. To vše mu připomínalo jediného člověka, jediného, o kterého vždycky stál. Jediného, který mu dokázal porozumět. Isabellu.

Do kelu!

Střelil očima k tomu, co seděl vedle onoho kluka. Upír. Vše tomu nasvědčovalo. Edwardovi se na krku zježily chloupky. Zlaté oči, blonďaté vlasy a typické upíří aroma. Ale ty oči ho propalovaly s nenávistí. S nenávistí tak hlubokou, že by dokázala všechnu radost světa zahnat v pohodě do kouta.

„Podíváme se na film,“ zamumlal ostražitě. Pomalu se posouval zpátky za katedru, ale z toho upíra oči nespustil. Neurčitě si uvědomoval, jak zasouvá kazetu do přehrávače a mačká play. Ani přesně nevěděl, co tam dal. Sedl si, ale znovu k nim střelil pohledem. Dovolil si opustit zrakem blondýna a svůj pohled vpil do bruneta. Ve všech ohledech vypadal jako člověk, ale něco ho nutilo myslet si opak. Jak či tak, k němu nenávist nepociťoval. Nedokázal to. Spíš ochranářský instinkt. I když zbytečně. Ten kluk to evidentně nepotřeboval. Už teď měl docela vypracované svaly. Edward si všiml, že pěsti zatíná nebezpečně na lavici. Ten kluk se na něj hněval. Ale proč?

*

Den plynul neuvěřitelně rychle, snad jen proto, že stále myslel na svou první hodinu. Snažil se z myšlenek lidí o tom klukovi něco dopátrat, zjistit cokoli, co by dokázalo vyvrátit jeho souvislost s Isabellou, ale marně.

Ten kluk se jmenoval Nickolas, podle všeho zde byl teprve rok. Rok, ale stále se s nikým nebavil. Jen s Robinem – to byl ten blonďák vedle něj. Podle všeho je to přítel – ale to se neví jistě – nevlastní sestry Nickolase. O té se mu bohužel nepodařilo nic zjistit. Ale zdálo se, že chodí na tuto školu.

Ale to bylo jen malé rozptýlení, které stejně nedokázalo potlačit z jeho hlavy všechny myšlenky. Ani na jediné své hodině neučil své sourozence – prý by to byl sourozenecký střed zájmů či jak to nazvali. Neměl tak žádnou podporu, jen když zahlédl odstín hnědých vlasů, stejný odstín, jaký měla ona, tak Jasper k němu vyslal povzbuzující vlnu.

Teď Edward seděl na opuštěném stromě daleko od všeho. V mysli neměl žádné cizí myšlenky, jeho oči slzely jen pro jednu. Je to už tak dlouho – tak proč to tak stále neuvěřitelně bolí? Proč má chuť vyrvat si srdce z těla. To srdce, které nabídl andělovi, to, které mu bylo nemilosrdně vráceno.

V mysli mu stále kolovaly vzpomínky, stále syté a bezvadně ostré. Ne, zapomenout nedokázal. Jedno jestli to bylo tou dokonalou upíří pamětí nebo jen tím, že si je opakoval – a tím se i mučil – každý den už sto let…?

Nezáleželo mu na tom. Na ničem. Kdyby měl alespoň nějakou možnost, nějakou zprávu o tom, že stále žije, byly by to pro něj Vánoce. Ale ačkoli strávil dennodenně na internetu – ano, další vymoženost, se kterou přišli lidé pro horší fyzickou kondici teenagerů – nic nezjistil. Žádná Isabella Swanová nebyla v záznamech. Jakoby neexistovala. Nebo nechtěla, aby o ní někdo věděl…

 

---

Předem bych chtěla poděkovat za komentáře u poslední kapitoly Prostopášníka. Nikdy se mi ani nesnilo, že by někdy má povídka mohla dostat tolik úžasných větiček! Je to pro mě… Prostě je to úžasné. Nevím, jak to mám říct. Jak to lépe vyjádřit.

A navíc se Prostopášník dostal do Síně slávy! Stále mám pocit, že je to jen sen, ze kterého se nechci ale nikdy vzbudit!

Takže jako obrovské poděkování jsem na vaše přání napsala pokračování. No, nebylo to vůbec lehké. Rozestup od těchto dvou povídek byl obrovský, chvíli trvalo, než jsem se znovu dostala do jejich kůže.

Moc děkuji dušičkám, které mě "bombardovaly" na mém shrnutí a doslova dokopaly k této první kapitolce.

Začátek povídky – lépe řečeno první dvě kapči – budou spíše jako souhrn věcí, co se staly za těch sto let. A pak se to rozjede. V hlavě se mi už rýsuje plán, ale kdo ví, jak to nakonec skončí?

Znovu prosím o komentáře a o případné rady, poznatky atd. S těmi mi to psaní jde vždycky líp. ;)

Sharken…

Prostopášník - 1. kapitola

Následující díl »

Autor: Sharken (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hříšná minulost - 1. kapitola:

Panebože děkuju děkuju děkuju. Jedním hltem jsem přečetla první sérii a byla jsem ponořená do jejich pocitů. Konec byl zdrcující ale pak....pak se tu objeví pokračování. Píšeš úžasně, tak já musím číst dál a dál. Doufám že vydáš další a přeju hodně inspirace a zdaru při tvorbě

Už teď, ikdyž mám před sebou ještě 3 kapitoly, lituji, že se ti nepodařilo povídku dopsat, než jsi na těchhle stránkách skončila - vypadá to totiž velmi zajímavě. Už se nemůžu dočkat, až se Edward potká s Bellou

áááááááááccccccccccchhhhhhhhh konečně jsem se dočkala, pořád jsem nakukovala na tvoje shrnutí, jestli už třeba .... a vyplatilo se !! jsi úžasná, že ses do toho pustila a doufám, že konečně bude HE. Nemůžu se dočkat dalšího dílku, tak honem honem

Výborná povídka :-) Hrozně jsem se těšila na pokračování a tato povídka je dokonalá
Těším se na další díl :)

pěkné

Jáj, ty jsi přidala pokračování! To je bezva... I když musím říct, že jsem na tuto povídku skoro zapomněla. Ale hned jsem si vzpomněla.
Je to super, těším se na pokračování.

Do včerejška jsem neměla ani přečtenýho prostopášníka a hned poto co jsemsi přečetla tuhle kapitolu, nedalo mi to a musela jsem si přečíst celou povídku Prostopášníka, kterého jsem přelouskala za 20 minut a okmažitě jsem tomu podlehla . Smekám před tebou .DOufám že bude co nejr\ychlejší další pokračování !!!Jenom by mě zajímalo jestli Isabella zestáral nebo se při porodu změnila nebo jí Robin proměnil!! Těššííííím se na další díly!!!!!!!

Ani si nevieš predstaviť, ako sa teraz šťastne usmievam. Keď som to uvidela na titulke, tak akoby vo mne niečo vybuchlo. Ako nejaká bom ba šťastia... Fakt, som neskutočne rada, že pokračuješ. Neviem síce, či som ti ja pri poslednej kapitole zanechala komentár, ale viem, že tú poviedku ešte teraz milujem a hocikedy si ju rada prečítam znovu. Ale dôležité je, že nenecháš ten smutný koniec, ale že pokračuješ. A dúfam, že pri tomto pokračovaní, ktoré má, mimochodom, úplne super názov, už bude HAPPY END. Ale ty to tam dáš, verím ti.
Strašne sa mi páči, že aj Edward plače. Je mi ho ľúto, ale je to krásne napísané, popísané a dokonalý štýl. To už k tebe patrí, ty si jednoducho skvelá autorka. A ešte smutnejšie a krajšie je, že plače kvôli nej. To som teda nečakala.
A vieš čo ma prekvapilo? Že už v tejto kapitole sa stretol so svojim synom. A zaujímalo by ma, prečo ho prepaľoval nenávistným pohľadom. To mu jeho mamička už asi niečo povedala..
A v kútiku duše dúfam, že ten Robin sa do toho nebude nejako plieť a ohrozovať vzťah Edwarda a Belly. To by som sa potom nahnevala. Ale keď sa do nej zamiloval...
No, každopádne sa teším na pokračovanie a vážim si, že píšeš pokračovanie. Naozaj si úplne úžasná!
kRáSA!

no že jééééééééééééééj pokračovanie je na svete VELMI SA TESIM!!!! no som zvedavá... som zvedavá ako bude Edward reagovať, keď zbadá Bellu a ako bude Bella reagovať takú radosť si mi urobila keď som zbadala, že je to tu a rozhodne dúfam, že nakonci predsa len bude Bella s Edom... krása! teším sa napokračovanie

Ani nevieš aká som rada, že si napísala pokračovanie, už som tomu pomaly prestávala veriť, ale je to tu a my sa konečne dozvieme ako to celé dopadne. P.S. Myslím, že stretnutie Belly a Edwarda po toľkých rokoch len tak ľahko nepredýcham už aby to tu bolo

skvelé

Prostopášník jsem si přečetla až dnes, ale bylo to úžasné! Pokračuj!!!

Píšeš vážně úžasně, dá se krásně vcítit do postavy a člověk se ani nemusí snažit Nádhera, už se nemůžu dočkat dalšího pokračování

konecne!!!! huráááá dalsí hned.. to to trvalo. !!!!

pániii...jsem hrzoně moc ráda že je tu pokračování...moc prosím rychle dalšííí...

Páni... Právě jsem během chvíle zhltla celou kapitolovku, na kterou tento příběh navazuje, a nenacházím slov. Já važně nevím, co napsat. Je to prostě perfektní. Nechápu, jak někdo může tak neskutečně skutečně popsat pocity... Myslím, že můžu s jistotou říct, že to je jedna z nejlepších povídek, kterou jsem kdy četla a kterou asi kdy číst budu... Jsi neuvěřitelně talentovaná.
A teď k této kapitolce... Je mi Edwarda tak hrozně líto! Normálně ho nemám příliš v lásce, ale tady... To prostě nejde. Jak se kvůli pouhému nedorozumnění, neschopnosti vyjádřit své city může zrodit tolik bolesti? Doufám, že se co nejrychleji shledají, přestože pochybuji, že to budou mít lehké. A začínám pociťovat mírnou averzi k Robinovi.
Píšeš neuvěřitelně poutavě, po celou dobu, kdy jsem četla jejich příběh, jsem se od toho nemohla odtrhnout. Ani jednou se mi nestalo, že bych najednou nevěděla, o čem čtu, a musela se vracet. A to se mi moc často nestává.
A o nápadu snad není ani třeba diskutovat, je prostě bezkonkurenční! Bože, já se tak hrozně těším na pokračování...

Konečně pokráčko .... Juchůůůůůůůůůůůůůůůůůůů

Ahojky. Říká se kdo si počká ten se dočká a dočkali jsme se a je to paráda. Těším se na další kapitolky. Díky.

mě se líbil SE, ale tohle vypadá úžasně....:) :)

mě se líbil SE, ale tohle vypadá úžasně....:) :)

Já věděla, že "Prostopášník" musí pokračovat. Sharken, veliký dík

téda, Shark, ani nevíš, jak moc jsem ráda, že jsi to nakonec napsala!!!!! a že se ti to neuvěřitelně povedlo!!! kapitola byla opravdu dokonalá a .... znáš to, v očích mám slzy, jak jsi neuvěřitelně popsala edwardovi pocity a upřímně doufám, jako pokaždé, že s Bellou budou nakonec spolu a že ho bude mít nicholas rád, je to přece jeho syn, že?
k tomu prostopášníkovi: ta povídka si sín slávy zasloužila, je to opravdu dokonalá kapitolovka!!! a myslím, že tohle pokračování pojede hned za ní

Jéééj, som tak strašne rada, že si späť. A rovno prichádzaš s pokračovaním Prostopášníka. Ja som sa na túto poviedku neskutočne tešila niekoľko mesiacov. A som rada, že konečne prichádza. Veľmi pekný začiatok. Mne sa páči, ako si popísala tam tie pocity a spomienky. Aj bolesť, ktorú Ed cítil. Som strašne zvedavá, kedy príde Bells na scénu. Myslím, že aj keď je to nemožné, Edward odpadne, keď ju zbadá.
Stále si ale myslím, že aj Bella k nemu niečo cíti. Veď v Prostopášníkovi ho milovala, neverím, že by ju to prešlo.
Júj, Shark, som fakt veľmi rada, že si opäť tu. Strašne sa teším na pokráčko. Prosím, poponáhľaj sa..

Pane bože, díky! Díky!!! Myslela jsem, že už se ho nedočkám! Díky Díky Díky!!!

pěkná kapitola i povídka, těším se na pokračování

moc krásný

Jsem moc ráda, že pokračuje!!!
Vím, že v Prostopášníkovi byl Edward tak trochu hajzl, ale Bella utekla od něj sama, jen tak, i když teoreticky s dobrými umysly! Takže doufám, že Edward nebude moc trpět!!!

Nádhera už teď se nemůžu dočkat jak se to všechno bude vyvíjet dál, prosím kdy bude další kapitola??

úžasné :D moc jsem se těšila :D

svelé konečne aj pokračovanie

Bomba!!! Prostopasnik byl super takže se už těším na pokračování.

prstopášnika som nečítala ale tato poviedka vyzerá byt celkom zaujmavá teším sa na pokračovaine

KONEČNE !!!!Ja som vedela že sa to čakanie vyplatí ! Prvá kapitola a ja už som v tom po uši

Konečně pokračování! Chudák Edward. Jsem zvědavá, jak Bella trávila těch sto let. Další!!

parááádáááááá jsem ráda že jsi se rozhodla to napsat, jsem moc zvědavá na pokračování a těším se

Oh môj bože! Ono je pokračovanie! Pokračovanie! Bože môj, Shar, ja som už ani nedúfala. Neskutočne sa teším, až mi slzička vyletela. Toto je proste dokonalé prekvapenie a poviem ti, že už teraz som závislá a chcem tu mať pokračovanie! Ježiši Kriste, ono sa tu toho toľko zmenilo! Bella je upírka, má syna Nickolasa a ten Robin, no ten mi teraz pekne vŕta v hlave. Naozaj s ním Bella niečo má alebo je to len kamarát? Určite by viac vyhovovala druhá možnosť, ale neverím, že mám až toľko šťastia. No uvidíme, ale aspoň bude mať Ed zdravú konkurenciu, aj keď mi je ho chudáka po tejto kapitole vážne veľmi ľúto. Je vidno, že preňho bolo tých sto rokov veľmi náročných a smutných. Takže rozhodne mu budem držať palce, nech si Bells získa. No a nech si získa aj svojho syna... No a Alice... Fú, s tou to dopadlo dobre. Som rada, že je s Jasperom a je všetko tak, ako to má byť. Takže, Shar, nádhera! Mám obrovskú radosť a už sa neviem dočkať pokračovania. Dokonalosť!

Tak teď si představ asi tak tři řádky juchavých citoslovcí... Ne, že bych ti je nemohla vypsat, ale pravděpodobně by si už všichni u dvacátého Áuuu mysleli, že jsem asi trošku mimo. No, nic, tak to přeskočme.
Takže... tys mi nemohla říct, že tato kapitolka bude tak brzy, co? To tvoje: Možná zase budu psát; mi teda moc neřeklo.
Nicméně tahle kapitola byla fakt skvělá, i když jsme vlastně jen nahlédli Edwardovi do hlavy. Miluju tvůj styl psaní, opravdu... A těším se na další kapitolu! Takže co, co? Rychle.

Přidat komentář:

Nick:

Text: