Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Give a second chance - 27. kapitola

Give a second chance - 27. kapitola

Rozuzlení rodinných vztahů... Co více dodat?


Přeji příjemné počtení... N.

27. kapitola

V hlavě mi hučelo a v uších jsem stále slyšela ta slova. Zůstalo to v rodině…

Nechápala jsem, vůbec nic jsem nechápala. Nedokázala jsem si dát dohromady souvislosti, bylo to tak těžké… Co to jen říkal? Jak jen to myslel?

Můj poslední dobou velmi vytížený mozek odmítal spolupracovat.

„Jak… Jak to myslíš?“ vykoktala jsem po chvíli, během níž jsem jen naprázdno otevírala ústa, abych je hned zase zavřela. Nemohla jsem najít slova, hlas mě odmítal poslouchat…

„Tak, jak to říkám,“ odvětil tiše, pohled zapíchnutý do mého obličeje. Zkoumal moje reakce, pídil se po každičkém pohnutí svalu… Jako by se z něj snažil vyčíst, co se mi v tu chvíli honí hlavou…

„Já… Nerozumím…“ přiznala jsem, ústa nechápavě pootevřená. Upřela jsem na něj oči a čekala, až mi poskytne vysvětlení.

Nenechal mě dlouho čekat, za což jsem mu přičetla bod k dobru.

„Jak bych to jen řekl…“ Odmlčel se a chvíli mlčky přemýšlel. „Tak tedy… Abys to co nejlépe pochopila… Chci říct…“ Odkašlal si a stísněně pokračoval:

„Edward… Jeho matka… Jeho matka, Elizabeth… Bethie byla… neteř, moje malá, roztomilá neteř…“

Tak tohle mi dokonale vyrazilo dech. Jeho matka byla jeho neteř? Opravdu? Jak se to stalo? Jak je to možné?

„Ale… jak?“ vydechla jsem, oči překvapením doširoka rozevřené.

„To je dlouhá a složitá rodinná historie,“ odvětil, krčíc přitom rameny.

„Nikdy ti o tom nevyprávěl? Ne? Vlastně… Ani se nedivím. O tomhle mluvil jen málokdo… Můj skvělý a úžasný otec mě naprosto vyškrtl z rodiny, bylo to, jako bych se nikdy ani nenarodil…“

Jeho výraz rázem ztvrdl, jak se v myšlenkách vrátil do minulosti.

„Vždycky jsem byl ten špatný… Nikdy se mi nedostalo jedné jediné pochvaly. Vše, co jsem udělal, bylo špatně.

Otec byl… Jediného vlídného slova pro mě neměl! A matka… Škoda mluvit! Jako slepá ovce následovala otce, sdílela všechny jeho názory, myšlenky, plně souhlasila se všemi jeho rozhodnutími…

Jedinou oporou v mém neutěšeném dětství byl můj milovaný starší bratr. On jediný mě bral takového, jaký jsem byl. On jediný mě chválil, když se mi něco povedlo. On jediný se mnou mluvil, když jsem to potřeboval. On jediný se mě ptal, co si o tom či onom myslím. On jediný se o mě zajímal…

Vlastně nemám, na co bych si mohl stěžovat. Tenkrát byla těžká doba, děti často umíraly na polích, kde musely od nevidím do nevidím pracovat. Neměly žádné pořádné dětství, sotva se naučily chodit, musely jít vydělávat na živobytí. Bylo jedno, jakým způsobem, ale prostě musely…

Tohle já jsem nezažil. Nikdy jsem nestrádal, vždy jsem měl co jíst, měl jsem kde spát, nikdy mi nebyla zima…

Moje rodina byla na tehdejší poměry hodně bohatá, avšak stejně chladná, jako mince, kterých jsme měli dostatek. Alespoň co se mě týkalo…

Nikdy jsem nezažil milující matčino objetí, nebo alespoň si na to nepamatuji. Otec mě nikdy nepoplácal po rameni na znamení byť i jen vzdálené pochvaly.

Ne, to je Anthony… Ten si vždy našel čas, aby svého malého bratra potěšil, aby si s ním chvíli hrál, povídal si s ním…

Miloval jsem ho. Vzhlížel jsem k němu, byl pro mě vzorem. Ne otec, ale můj bratr. Byl pro mě jediným světlým bodem, byl tím, komu jsem se chtěl v budoucnosti podobat.

Všechno se však změnilo, když se oženil. To mi bylo pouhých sedm let…

Se svou manželkou, rozkošnou a stále se usmívající Jullianne, se odstěhoval daleko od rodinného sídla. Zprvu jsem ho ani nechtěl pustit, stýskalo se mi ještě dřív, než vůbec odjeli… Nakonec jsem je však nechal, ovšem pod podmínkou, že mě budou často navštěvovat…

Jako malé dítě jsem nebyl náročný, stačil mi obyčejný slib. Ten mi samozřejmě dali a přidali k tomu navíc další lákadlo – prý když budu chtít a rodiče mi to dovolí, můžu u nich kdykoli přespat, udělat si u nich prázdniny…

Té nabídky jsem využíval opravdu velmi často. Doma jsem byl zbytečný, akorát jsem zabíral místo u stolu při společných večeřích. Rodiče se nijak nerozpakovali a poslali mě k bratrovi, ať se o mě stará, když o to tak stojí.

U něj jsem se měl skvěle. Příroda kolem byla krásná, dům byl úchvatný a nabízel spoustu možností, jak se mohl chlapec v mém věku zabavit.

Čas u nich plynul daleko rychleji, než kdekoli jinde. Trávil jsem u nich každou volnou chvilku, protože jen tam jsem se cítil jako doma…

Ani jsem se nenadál a na svět přišla moje malá neteř. Elizabeth, tak ji pojmenovali. Zbožňoval jsem ji, hýčkal jsem ji, byl jsem tím nejpozornějším strýčkem na světě, ačkoli jsem sám byl stále ještě malé dítě.

Vyrůstala pod mým dohledem. Hlídal jsem ji, učil jsem ji střílet z luku, jezdit na kole… Společně jsme vyváděli různé lumpárny, hledali nové a nové skrýše v bratrově rozlehlém sídle.

Jenže pak jsem začal chodit do školy. Měl jsem stále méně a méně času na to, abych navštěvoval bratrovu rodinu, i když to pro mě bylo zprvu velmi těžké. Ale… zvykl jsem si.

V té době jsem se hodně změnil. V mnohém jsem se začal podobat svým někdy až příliš zhýralým přátelům, v některých ohledech jsem byl ještě horší, než oni všichni dohromady…

A tak vlastně začala moje neradostná upíří existence… Stalo se to při jedné obzvlášť nechutné párty, která se konala na lodi otce mého tehdy nejlepšího přítele.

Nevím přesně, jak se to stalo, ale najednou jsem ohromeně stál na palubě, v hrudi zabodnutý nůž. Všichni kolem se opilecky smáli, nikdo se mi však nepokoušel nijak pomoci.

Po několika minutách je přestalo bavit zírat na pobodaného ubožáka, a tak si šli za vlastní zábavou. A já tam zůstal sám…

Jako poslední si pamatuji, že někdo ke mně přišel a do ucha mi zašeptal: Neboj, všechno bude dobré…

Věřil jsem tomu laskavému hlasu, který zcela jistě patřil ženě. Tehdy mi ani nepřišlo divné, jak je možné, že mě dokázala zvednout, protože jsem pomalu, ale jistě ztrácel vědomí…“

Odmlčel se a ztěžka polkl. Bylo na něm vidět, že mu to vypravování není dvakrát příjemné, že na to nerad vzpomíná, ale ani jednou si nezačal stěžovat, ani jednou se nezarazil a neřekl dost. Prostě… mluvil dál. Protože jsem si to přála…

„Probudil jsem se po několika dnech v jedné malé chaloupce. I přes své nevelké rozměry však byla velmi dobře a účelně vybavená.

Překvapilo mě, že vše vidím zcela jasně a úplně jinak, než kdykoli předtím. Rozhlížel jsem se kolem sebe, neschopen uvěřit té změně.

Ale nic se nemohlo rovnat tomu, když jsem poprvé uviděl ji, svou zachránkyni…“

 


Věnováno JoheeeCullen a DarkFireflies - za jejich trpělivost, čas a krásná slova...


26. kapitola || Shrnutí || 28. kapitola

 

Týmová spolupráce = JÁ... ↑↑↑ + VY... ↓↓↓


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Give a second chance - 27. kapitola:

 1 2   Další »
19. Elis
28.10.2011 [15:35]

Je to mezi nebem a zemí... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

18. Kačka
23.10.2011 [12:18]

No teda Emoticon Emoticon Emoticon kdo jej zachráníl a jak to bylo dál? nemůžu se dočkat Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21.10.2011 [13:27]

WhiteTieZlato moje, kapitolu jsem četla už minulý týden, takže se chci stráášně omluvit, že komentuju až teď. Já opět nemám slov, povedlo se ti to, neskutečně, píšeš perfektně a kapitola se mi moc a moc líbila. Nemůžu se dočkat další a doufám, že ji brzo přidáš, protože to čekání je fakt šílený.

16. Zdenuše
16.10.2011 [19:48]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15. Faire
16.10.2011 [1:13]

FaireUž se těším na pokráčko.

14. Lucka
15.10.2011 [22:06]

tedy úplně mě to v táhlo do děje. Jsem zvědavá kdo je ta upírka, která ho přeměnila. Moc se těším, co mu na to všechno řekne Bells. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13. agathka
15.10.2011 [19:24]

nemůžu se dočkat další kapitolky Emoticon vůbec si nedovedu představit, jak tohle může skončit Emoticon jsem zvědavá, kdo zachránil Jeremyho

15.10.2011 [15:57]

JoheeeCullenTak já teda budu týmově spolupracovat! A to moc ráda a pořadně! Emoticon I když se určitě délkou komentáře nevyrovnám délce kapitolky... Emoticon
Nejprve samozřejmě začnu tím, že to znovu bylo úžasné, nepřekonatelné, jak skvěle napsané, tak i tak vymyšlené... Emoticon Hrozně se mi líbil Jeremyho vztah s jeho bratrem, i když ty rodiče jsem mu samozřejmě nezáviděla. Znovu se ti podařilo mě vtáhnout do děje, který mě nepustil ani teď a pravděpodobně na něj budu myslet ještě hodně dlouho po dopsání tohoto komentáře. Tím, že Edward je Jeremyho prasynovec... Čekala jsem, že to bude nějaký jeho utajený bratr, nebo kdo ví co, ale tímhle jsi mě úplně dostala. Prasynovec? Vážně? To má dobrý, když má v rodině dalšího upíra. I když, kdo ví, jaké s ním má vztahy, že... Emoticon Emoticon A pak ten nůž v jeho hrudi a tajemná záchraňkyně... Samozřejmě jsem asi jako většina lidí, co čte tuto nádhernou povídku, neuvěřitelně napnutá, kdo by to mohl být. Že by Jane? Nebo se do Volterry dostal jinak? Je pravda, že kdyby ho „zachránila” Jane, asi by se neprobudil v chatrči, ale v nějakém luxusním pokoji na hradě. Emoticon Takže se těším, co se z toho vyvrbí...
Musím říct, že proti tomuto mi Bellin příběh připadá tak trochu jako pohádka. Jasně, taky si toho hodně prožila, víc, než si kdy prožiju já, ale co to je proti skoro dvě stě letům převážně utrpení, které Jeremy pravděpodobně prožil? Odpoví si sama: téměř nic. A jsem také zvědavá, jak Bella na příběh našeho, teď už ne tajemného, Jeremyho zareaguje. Padne mu kolem krku? Emoticon Emoticon Bude ho litovat? Pošle ho k šípku s tím, že si to všechno vymyslel, aby ji získal zpět? (Hmm, velmi lákavá možnost... Emoticon Alespoň by pak Hádes zůstal sám... a někdo jiný by ho mohl utěšit... Bože, já jsem mimo! Emoticon)
Pak ti také v neposlední řadě móóóc děkuju za věnování, to si opravdu nezasloužím. To ty jsi napsala tuto úžasnou povídku a já bych ti měla děkovat! Já si ji pouze s chutí a dobrovolně přečetla, což bylo úžasným vyplněním volného času. Emoticon Emoticon Ale opravdu ti děkuju, je pro mě obrovskou ctí najít svůj nick pod tak úžasným článkem... Emoticon Emoticon To bych si nechala líbit i čaštěji! Emoticon
Píšeš opravdu jako pravá spisovatelka! Neuvěřitelné slovní obraty, obrovská slovní zásoba, plynulý děj... Prostě jedním slovem dokonalost! Emoticon Třeba jak v první kapitole -přibližně - bylo „O šedesát posunutí minutové ručičky později”. To by mě v životě nenapadlo! Emoticon Nebo... Už si ani nevzpomenu, kolik toho bylo! Emoticon
Tohle je vážně jedna z nejúžasnějších povídek, co jsem tu četla, čtu a pravděpodobně i kdy číst budu! Emoticon Emoticon Takže piš, piš, piš, ať se můžu zase co nejdřív málem roztéct nad další kapčou! Emoticon

15.10.2011 [15:03]

Mishulekrásný... Emoticon Emoticon Emoticon

10. Satanella
15.10.2011 [14:18]

Wow,,,paráda,skvělý,úžasný,,,nevím co dodat Emoticon Emoticon Emoticon Snad jen rychle daší,,,moc se mě to líbilo,,,stejně jako celá tahle povídka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!