Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » C-Style - 4. kapitola

23.09.2011 (08:15) • eMCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 45× • zobrazeno 5389×

4. kapitola

V noci jsem pořádně nespala, a když jsem se ráno probudila, měla jsem pod očima tmavé kruhy. Není divu, když jsem celý večer a v noci přemýšlela nad Jessicou. Nechtěla bych být v její kůži. Včera, když ode mě odcházela, tak měla na krajíčku. Určitě se také moc nevyspala a pořád brečela a brečela.

A také jsem samozřejmě přemýšlela nad tím, jaké bude moje rozhodnutí ohledně módní asistentky v časopisu C-Style. Tu práci jsem vlastně nevzala hned hlavně kvůli Jessice, ale teď... Proč to nezkusit? Skončit můžu vždycky, a jak řekla Jessica: „Taková šance se naskytne jen jednou za život.“ Měla pravdu, ale co já bych dělala v módním časopisu? Já jsem vůbec netušila, jak se móda dělá, a ani jsem neznala žádné nejnovější trendy jako většina uchazeček, které se včera dostavily na konkurz. Ale s tím bych si také nedělala hlavu. Včera mi Alice – ředitelka módy – slíbila, že jestli tu práci vezmu, tak ze mě udělá naprostého experta. Nevím proč, ale hned mi bylo jasné, že to myslí naprosto vážně.

Z myšlenek jsem se vrátila zpět do reality a šla jsem vykonat ranní hygienu. Když jsem se na sebe podívala do zrcadla, zděsila jsem se. Na hlavě jsem měla místo vlasů vrabčí hnízdo a oči mi rámovaly - jak už jsem řekla - tmavé kruhy. Popadla jsem tedy kartáč a vlasy jsem si pročesávala tak dlouho, dokud nevypadaly tak jako obvykle. No a ty kruhy... Není nic lepšího než pudr. Jemně jsem si tedy přepudrovala tvář a s výsledkem jsem – podle možností – byla spokojená.

Vrátila jsem se do pokoje, kde jsem se oblékla do pohodlného oblečení, když budu celý den doma. Vzala jsem si tedy černé aladinky a k tomu bílé tričko. Na domácí válení ideál.

Jelikož jsem včera večer nic nejedla, teď jsem měla pořádný hlad. Vydala jsem se tedy do kuchyně, kde jsem si udělala toasty a čaj, a sedla jsem si ke stolu. Když jsem všechno snědla a vypila, šla jsem omrknout svou sbírku DVD. Vybrala jsem si film Poslední píseň. Je to sice taková kravinka, ale na oddych perfektní.

Sotva skončily úvodní titulky, někdo zazvonil.

Šla jsem otevřít a za dveřmi stál... Kdo vlastně? Vypadal naprosto perfektně. Byl to muž asi stejně starý jako já, ale neznala jsem ho. Určitě měl vypracovanou postavu, ale přes dokonalý oblek, který měl stoprocentně ušitý na míru a padl mu jako ulitý, nebyla vidět. Prohlížela jsem si ho od nohou a když jsem se zastavila u jeho obličeje... Medově zlaté oči, bronzové vlasy rozčepýřené do stylového účesu a na tváři rozpustilý úsměv.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem rozpačitě.

„Dobrý den,“ odpověděl. „Vy jste Bella Swanová?“ Byla jsem mu neskutečně vděčná, že mě neoslovil mým celým jménem. Isabella. Nevím, co jsem rodičům provedla, že mě tak pojmenovali.

„Ano,“ kývla jsem. „Co potřebujete?“

„Ah, promiňte. Ještě jsem se nepředstavil. Jsem Edward Cullen, ředitel C-Stylu,“ představil se a na tváři mu pořád pohrával úsměv. Natáhl ke mně ruku na znamení pozdravu, a tak jsem mu jí potřásla. „Doufám, že jsem vás nevyrušil...“

„Ne, vůbec ne. Pojďte dál,“ pozvala jsem ho. Co ode mě může chtít ředitel C-Stylu osobně? Pochybuju, že takové návštěvy dělá běžně.

Vedla jsem ho do obýváku, kde jsme se posadili.

„Máte moc krásný byt,“ pochválil mi mé bydlení, které jsem si víceméně dělala sama a byla na ně patřičně hrdá.

„Díky,“ usmála jsem se. „Můžu vám něco nabídnout?“

„Ne, díky. Dlouho vás nezdržím.“

Pokrčila jsem rameny a zeptala se ho na důvod své návštěvy. „Tak co pro vás můžu udělat?“

„Včera – jak jistě víte – se pořádal konkurz na asistentku mé sestry, vlastně ředitelku módního oddělení. Žádná z uchazeček se Alici nelíbila, až na vás. O vás včera mluvila celý večer a říkala, že jste určitě velice šikovná a také říkala, že se rozmýšlíte, jestli tu nabídku máte vzít. No a tak jsem se chtěl jít na vás podívat, když má sestra pěla samé chvály,“ řekl důvod, proč jsem vlastně přišel. Začervenala jsem se a sklopila jsem oči. Alice o mně říká, že jsem šikovná, jo? Hmm.

„A vás sem poslala Alice?“ vyzvídala jsem.

„Ne. Vůbec neví o tom, že jsem tady. Nechtěl jsem jí to říct. A jak už jsem Vám říkal, včera o Vás pořád mluvila. Ještě jsem ji nikdy takovou neviděl. Nikdy nic nechtěla víc jako mít vás po pravé ruce. Bojí se, že tu nabídku odmítnete.“ Zadíval se mi do očí a čekal, co mu odpovím. Jenže já jsem nenacházela slova. Místo rozumné odpovědi jsem se topila v jeho karamelových studnách.

„Ale když vám o mně Alice tolik vyprávěla, určitě také říkala, že co se módy týče, jsem naprosté nemehlo. Nic o ní nevím,“ vypadlo ze mě konečně.

„S tím si vůbec nedělejte starosti, Bello. Jestli tu práci přijmete, tak si buďte jistá, že Alice z vás do týdne udělá machra. A nemyslete si, že přeháním. Týden, možná ani ne. A jestli Alice říká, že jste šikovná, tak budete stejně dobrá, možná i lepší, když si vás vezme do parády,“ řekl a zasmál se.

„To si nemyslím,“ pochybovala jsem.

„Alice je prostě takový blázen, který nedělá nic jiného, než že pořád nakupuje a nakupuje. A tím pádem si vlastně udělala z koníčku povolání,“ pokračoval.

„Bello,“ prohlásil už naprosto vážně. „Vůbec Vás nechci k ničemu přemlouvat, nebo něco takového, jen jsem Vám chtěl říct, že Vás Alice chce a byla by zklamaná, kdybyste její nabídku odmítla. Ale jsem si jistý, že rozhodnutí bude respektovat.“

„Já už jsem se rozhodla,“ řekla jsem nakonec. „A ujišťuju vás, že jste mě nemusel přesvědčovat. Prostě jsem v noci zvážila všechna pro a proti.“

„A?“ Chtěl vědět a já jsem nemohla přeslechnout naději v jeho hlase.

„Rozhodla jsem se, že tu práci přijmu. Jak řekla moje kamarádka: ‚Takovou možnost dostaneš jen jednou za život.‛ Jaká ironie, když právě ona chtěla tu práci dělat. Ale to je jedno. Tak... Kdy můžu přijít?“ zeptala jsem se s úsměvem.

„Páni! Jsem vážně rád, že budete pracovat u nás a s námi.“ Oba jsme se tomu zasmáli. „Ani se vám nebude chtít věřit, jakou bude mít Alice radost, až jí to řeknu.“

„Ne,“ utnula jsem ho. „Neříkejte jí to, prosím. Bude to pro ni takové překvapení, souhlasíte?“

„Dobře, ale jen pod podmínkou, že si začneme tykat, když teď budeme kolegové a budeme se určitě vídat i mimo práci.“

„Cože?“ podivila jsem se jeho poznámce o vídání mimo práci.

„Myslel jsem, že až tě bude Alice školit, tak počítej s tím, že spolu budete od rána do večera a domů se budeš chodit jenom vyspat. Ale čím dřív to překousneš, tím dřív to budeš mít za sebou, a pak budeš moct najet zase na normální režim, jaký jsi vedla do teď,“ řekl.

„Jasně. Už se těším,“ zasmála jsem se. „A kdy mám teda přijít oficiálně do práce?“

„Jestli chceš, tak můžeš jít se mnou hned, ale radím ti, užij si poslední den volna, než si tě vezme do parády Alice.“ Není nad radu od profesionála.

„Dobře, tak zítra. A kdy?“ To by byl docela špatný první dojem, kdybych přišla hned první den do práce pozdě.

„Vyzvednu tě v devět, dobře?“ ujistil se.

„Vyzvedneš?“

„Jasně. Když chce někdo Alici překvapit, chci být u toho,“ vysvětlil s úsměvem na tváři. „Protože to se jen tak někomu nepodaří.“

„V tom případě se o to pokusíme spolu,“ usmála jsem se.

„Fajn. Takže jsme domluvení,“ shrnul to Edward. „Už tě nebudu zdržovat a taky musím do práce. Tak zatím ahoj,“ rozloučil se se mnou.

„Ahoj.“ Zamávala jsem mu na pozdrav.

Až teď mi došlo, že jsem vlastně kývla na nabídku stát se asistentkou Alice Cullenové a podle Edwarda jsem podepsala smlouvu s ďáblem. No, a jestli jsem si myslela, že by se dalo naše přátelství s Jessicou ještě nějak urovnat, tak teď jsem to pohřbila definitivně. Třeba se to časem spraví, ale teď minimálně týden to nebudu pokoušet.

Celý den už jsem se víceméně válela a nedělala nic pořádného. Jen jsem hodila jednu kupku oblečení do pračky a jinou vyžehlila. To tvořilo mou náplň odpoledne. Psychicky jsem se připravovala na to, že zítra nastupuju do úplně nové práce, o které nevím ani Ň.

Opět chci moc všem poděkovat za komentáře! Ani nevíte, jakou mi dělají radost. :-) Díky. ♥

eMCullen

Autor: eMCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek C-Style - 4. kapitola: