Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolest pro upíra - 5. kapitola

Bella by Shire

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Bolest pro upíra - 5. kapitolaV úzkém koridoru se setkala s další ženou, kterou v životě neviděla. Okamžitě zbystřila a zarazila se. Mladá kráska se rovněž zastavila a její rozpačitý úsměv Anně vyrazil dech. „Ahoj. Jsem tady nová. Mohla bys mi poradit, kudy se dostanu do řídícího centra?“ zeptala se v očividných rozpacích a Anna se na ni chápavě usmála. Ochotně jí vysvětlila směr. „Mockrát ti děkuji. Nevím, co bych si bez tebe počala,“ poděkovala radostně a Anna se přistihla, že se směje s ní. „Hodně štěstí první den v práci!“ popřála jí Anna upřímně a dívka jí to vrátila nadšeným hollywoodským úsměvem a svižným krokem se vydala udaným směrem. „Jsem Anna Swanová a ty?“ křikla za ní. Dívka se zasmála. „Jmenuji se Heidi. Heidi Volturi.“

15.12.2012 (13:00) • Tam • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1404×

Anna byla ztuhlá hrůzou a hnusem. Jako by právě znovu prožila vraždu svých rodičů. S jedním rozdílem. Ve chvíli, kdy ho viděla s rudýma očima upřenýma ke sklu, uvědomila si, že se tady nesetklali poprvé. Byl jedním z nich. Byla si tím na sto procent jistá, přestože se k ní choval tak jemně a zachránil ji. Trvalo jí to téměř dvacet let. Ale nakonec jí došlo, kdo je zodpovědný za smrt její rodiny.

Myšlenky, které se jí za celý život shromažďovaly pod pokličkou pomsta a jejichž cíl nyní dostal přesnou podobu a tvář, se jí najednou samy utvořily v jeden konkrétní plán. Musí ho zničit. Měla pocit, jako by se jí najednou konečně ulevilo. Beze slova opustila zrcadlovou pozorovací místnost a zamířila do své kanceláře. Rázný krok a klapání lodiček, byť nízkých, o podlahu dělal její mysl ještě rozčilenější, bolestnější a vedl ji k její odplatě. Vlastně jí to vyhovovalo. Připadala si jako válečný bubeník, který určuje tempo před popravou válečných zajatců.

Náhle se k jejímu rytmu přidal ještě jeden, podobně hlasitý a stejně naléhavý. V úzkém koridoru se setkala s další ženou, kterou v životě neviděla. Okamžitě zbystřila a zarazila se. Mladá kráska se rovněž zastavila a její rozpačitý úsměv Anně vyrazil dech.

„Ahoj. Jsem tady nová. Mohla bys mi poradit, kudy se dostanu do řídícího centra?“ zeptala se v očividných rozpacích a Anna se na ni chápavě usmála. Sama si dobře pamatovala svůj první den, a že to nebylo tak dávno. Ochotně jí vysvětlila směr, ve vteřině úplně zapomněla na svoji pomstu.

„Mockrát ti děkuji. Nevím, co bych si bez tebe počala,“ poděkovala radostně a Anna se přistihla, že se směje s ní.

„Hodně štěstí první den v práci!“ popřála jí Anna upřímně a dívka jí to vrátila nadšeným hollywoodským úsměvem a svižným krokem se vydala udaným směrem.

„Jsem Anna Swanová a ty?“ křikla za ní Anna a pomyslela si, že tuto novou kolegyni musí přetáhnout na svoji stranu dříve, než ji zkazí Isabella. Dívka se zasmála.

„Jmenuji se Heidi. Heidi Volturi,“ odvětila nádherným hlasem a zmizela za rohem. Anna se pousmála. Krásné jméno. Italské? Zamířila k výtahu a zmáčkla knoflík. Byl snad až nejnižším nejvyšším patře, že mu to tak trvalo. Netrpělivě klepala podpatkem o podlahu a vztek s nenávistí vůči upírům k ní znovu vzrostl.

 

Isabella zanesla svá tajná data do počítače a pečlivě je zaheslovala. Potom zpozorněla. Něco jí připadalo v nepořádku, jen si nedokázala uvědomit, co jí na monitoru počítače nesedí. Otevřela kontrolu centrály. Koneckonců, bez profesora to tady měla na starost ona. Byla zodpovědná za bezpečnost. Pro jistotu spustila analýzu, která by zjistila případný neoprávněný vstup, a rozhodla se, že se půjde podívat do řídícího centra. Ve chvíli, kdy ale spustila antivirovou ochranu, která nebyla ničím jiným než rutinou, počítač se vypnul. Isabella zděšeně zírala na tmavý monitor a srdce se jí prudce rozbušilo. Dvě sekundy nato zhasla všechna světla, která osvětlovala celou laboratoř, a prostor zatížilo ohlušující ticho.

 

Výtah zaskřípěl, lehce se otřásl, zavibroval a docela zastavil. Anna na podpatcích málem ztratila rovnováhu a zapřela se do stěny výtahu. Znepokojeně pohlédla na ručičku ukazující, kde se výtah nachází. Zastavil mezi patry. S návalem netrpělivosti zkusila opakovaně stisknout tlačítko nejbližšího patra. Bez odezvy. Povzdechla a posadila se na paty. Jestli si Isabella nevšimne, že je tady zaseklá, může tady skončit taky až do konce pracovní doby. Pak světla zničehonic zhasla a výtah pomalu začal sjíždět do nejnižšího patra.

 

Když zhasla světla a jeho tyrance se rozbušilo srdce hrůzou, nastražil všechny smysly a přitom si neodpustil škodolibou myšlenku, že něco zkazila a připravila svou vládu o peníze a sebe o práci.

Pak ovšem ucítil kouř. Na chvilku ho napadlo, že někde zkratovaly pojistky, a čekal na spuštění generátoru a poplašného systému. Nestalo se tak. A zápach mezitím zesílil. Mohl jej cítit zatím jenom on svým dokonalým čichem, ale i na tu vzdálenost si uvědomil, že jde o otevřený oheň. Životu nebezpečný otevřený oheň. Očima rychle přehlédl celou místnost, aby analyzoval jakoukoli možnost útěku. Po krvi se teď cítil o poznání silnější a snad by byl schopen zničit kleště, které ho poutaly, ale lasery byly stále funkční a tvořily kolem celé místnosti neprostupnou klec. To bylo jediné bezpečnostní opatření, které bylo naprosto nezávislé na centrále a vypínalo se pouze manuálně. Bylo jedno, že celá budova třeba vyletí do povětří.

Hlavně že tady udrží to nejnebezpečnější. Mě, pomyslel si trpce a během setiny sekundy, kdy zhodnotil vlastní situaci, začal myslet na tu maličkou. Annino srdce bylo pryč. Právě bylo příliš daleko na to, aby ho slyšel, ale díky své žížni stále cítil její krev. Ta nádherná sladká vůně byla velmi blízko tomu kouři a jemu se sevřel žaludek.

Za každou cenu ji musím najít dřív, než se jí něco stane.

 

„Isabello, v budově hoří!“ Zděšeně se po něm podívala a nebyla si jistá, co má dělat. Poprvé na ni promluvil a šokovaně se dívala na jeho naléhavou tvář. Bude chtít, aby ho pustlila. A pak ji zabije. Zděšeně se dotkla svého krku. Je to snad nějaká lest?

Musela se odtud co nejrychleji dostat. Zřejmě padly všechny systémy a ona by měla evakuovat budovu. Byla tady jen ona a Anna, která už určitě šla domů po tom, co jí ukázala. Vlastně by se divila, kdyby se ještě někdy vrátila.

„Bello!“ zavolal na ni znovu naléhavě. Na chvíli si uvědomila ten nádherný iracionální pocit, že je na ní závislý, že na ni volá. Ten krásný sametový hlas a oči upřené jen na ni, přestože on viděl jen zrcadlo. Zřejmě cítil, kde stojí.

„Promiň,“ řekla tiše a v rychlosti popadla své desky a rozběhla se ke dveřím. Naneštěstí byly uzavřené a nic na ně nefungovalo, hesla byla odmítnuta. Isabella zděšeně upustila své věci a v panice začala bušit pěstmi do ocelových dveří a křičet o pomoc. Najednou ucítila kouř. Opravdu nelhal. Pochopila, že jediná cesta ven vede přes něj.

„Pomoz mi a dostanu tě ven!“ zavolal na ni ten upír.

Po nekonečně dlouhém váhání poslechla a vypnula lasery. Ozvalo se skřípění kovu a během setiny byl u ní. Zrcadlo bylo na kaši. Bolestivě jí bušilo srdce a ona se modlila, aby to nebylo naposledy. Snad odolá její krvi. Byla si dobře vědomá toho, jak je vyhladovělý po tak dlouhé době věznění. Prudce ji popadl a postavil do rohu místnosti dřív, než stačila mrknout. Zdemoloval dveře a vyvlekl ji tou dírou ven.

Budova už hořela.

Dusila se a nemohla dýchat. Vzduch byl tak těžký a jedovatý, že snad neobsahoval ani molekulu kyslíku. Zoufale lapla po dechu a cítila, jak jí rozžhavený kouř vniká do plic a spaluje jí ústa žárem a trhá jí průdušnici, jako by vdechla plameny. V ústech cítila krev. Oči musela zavřít, protože žhavý vzduch a kouř ji naprosto oslepily a oči jí selhaly. Mysl jí selhávala a síly jí došly. Už se nedokázala ani udržet na nohou a s hrůzou si uvědomovala, že se tady udusí. Musela se pousmát sama pro sebe. Upír shoří taky, pomyslela si a ztratila vědomí.


« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Tam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bolest pro upíra - 5. kapitola:

 1
4. Mcfan
15.12.2012 [17:40]

McfanTedy 5. kapitola.. Omlouvám se. Emoticon

3. Mcfan
15.12.2012 [17:38]

McfanNestává se, že si zajdu na nějakou 4. kapitolu, nějaké povídky. Ale teď jsem udělala dobře. Nikdy se mi ještě nestalo, že by mě upoutala jedna kapitola a já okamžitě musela přečíst ty předchozí. Tobě se to povedlo, takže úžasný! Emoticon Emoticon Ačkoliv moc komentářů tady nemáš, myslím, že je to úžasná povídka. Normálně bych zakončila, že jdu na dallší kapitolu, ale já jdu na předchozí a doufám, že budou skvělé jako tahle. Těším se na předchozí i další díly! Emoticon Emoticon

2. Seb
15.12.2012 [13:19]

Tak dlouho jsem hledala pokračování téhle povídky a najednou je tady. Zajímavý nápad. Emoticon Emoticon Emoticon

1. Hanulka
10.12.2012 [21:38]

HanulkaAhoj,
Je mi líto, ale článek vracím k opravě.
* Překlepy.
* Hodně chybuješ v přímé řeči. Drž se prosím následujícího konceptu.
Pokud za přímou řečí následuje věta uvozovací (řekl, zeptal se, vykřikl, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit tečkou a začínat velkým písmenem.
1) Přímá řeč může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Mohla bych tě o něco poprosit?“ zeptala se Alice.
„Prosím, nechoď tam!“ vykřikl zoufale.

2) V ostatních případech končí čárkou:
„Pojedu tam, ať chceš, nebo ne,“ řekla jsem odhodlaně.

3) Za přímou řečí následuje činnost někoho jiného:
„Prosím, pozdravuj všechny.“ Přikývl na souhlas.
„Slyšel jsi mě?“ Bezděčně pokrčil rameny.
„Prosím, nechoď tam!“ Jen přikývla.

4) Událost se stala, až když osoba domluvila:
„Prosím, vyřiď, že mě to mrzí.“ Popadla jsem svá zavazadla a utíkala pryč.

5) Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme jinou větu, může to být napsáno dvěma způsoby:
„Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe.“
„Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe.“

Až si vše opravíš, zaškrtni Článek je hotov.
Děkuji. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře