Kdopak je chudák v tomhle baráku celém? No, já… Chudák Bella to u těch druhých Cullenových vážně nemá jednoduché, ale tohle už bude poslední kapka. Přeji příjemné čtení a samozřejmě vás prosím o komentář.
02.09.2015 (07:30) • chloe • FanFiction parodie • komentováno 2× • zobrazeno 2623×
10. kapitola
Bella
Celou tu dobu jsem přemýšlela o tom, co mi řekla ta druhá Bella o Edwardovi.
Vážně mi tohle udělal?
Je mi podobná, ale jak to, že nepoznal, že to nejsem já? Vždyť… On by mě měl znát nejlíp, ale on si zkrátka pořád myslí, že jsem to já.
Celkově mě to dost štve a to, že se s ní dokonce i vyspal, to je… To je tak… No, já prostě nemám slov…
„Co tu děláš?“ zeptal se Jasper a přimhouřil na mě své rudé a podezřívavé oči.
Úlekem jsem málem vyskočila z kůže, ale to samozřejmě nebylo možné, takže jsem aspoň začala nesmyslně blábolit, ostatně jak už je to pro mě typické.
„Pokaždé, když vás vidím je to takový šok, oh, totiž potěšení,“ opravila jsem se rychle, než zase jednu koupím.
„Jsi divná,“ zhodnotil mé podivné chování laxně a dál si mě pak už naštěstí nevšímal.
Raději jsem těchto beztak momentálně zbytečných úvah zanechala a vydala se vstříc terorům nového dne v této rodině.
Jakmile jsem vešla do obýváku a uviděla, čím se tahle rodinka vlastně baví, téměř okamžitě se mi udělalo zle. Bylo mi nad slunce jasné, že tohle prostě nezvládnu…
Byli tu všichni kromě Edwarda a na zemi před nimi se nacházely ohlodané lidské kosti. Renesmé si s nimi zřejmě celou tu dobu hrála a když jsem ji tak pozorovala, tak mi došlo, že toho kdysi člověka, nyní kostlivce, vlastně skládá dohromady, jako by to bylo puzzle a ne živá bytost.
„Kam asi patří tohle…“ mumlala si právě a v rukou třímala klíční kost.
„Přímo sem, zlatíčko,“ napovídala jí Alice a poklepala si prstem na svůj dekolt.
„To si nemyslím,“ nesouhlasila s ní ta malá.
„Začalo období hurikánů v Bangladéši, neuděláme si výlet?“ navrhovala právě Rosalie svému hromotlukovi.
„Hm, rád bych. Tolik mrtvých pohromadě, to bude legrace,“ zasnil se.
„Nač jezdit až tam, když bouřka přichází sem,“ zajásala náhle Alice. „Existuje snad lepší konec dne?“
„Jdete na baseball?“ zeptala jsem se zkusmo.
Možná to tu dneska nebude tak hrozné, jestli si budeme hrát…
„Baseball?“ zasmál se Emmett. „Si snad upadla, ne? Raději bych řídil dopravu, než hrál něco tak stupidního.“
Ou, aha… Takže bude…
„Tak co tedy?“ vyptávala jsem se.
„Uvidíš, ale je to větší zábava, když je celá rodina pohromadě, takže zajdi pro Edwarda,“ přikázal mi a já ho raději uposlechla.
***
Edward se nacházel v jedné z ložnic v prvním patře. Nebylo těžké ho najít, protože nebyl právě potichu, i když ne že by mluvil. Vydupala jsem schody do patra a otevřela dveře.
„Co to?“
Zůstala jsem nevěřícně stát na prahu jeho pokoje s pusou dokořán. Nemohla jsem uvěřit, že to, nač se dívám, je skutečné a to už jsem se domnívala, že mě v tomhle světě už nic nepřekvapí.
Edward ležel na posteli, vedle něj ležela Jessica Stanleyová a její vnitřnosti byly snad úplně všude.
„No, co? Dostal jsem v noci trochu hlad a ta holka mě už svými myšlenkami otravovala dost dlouho a vůbec. To má být výslech?“ zavrčel na mě otráveně, přičemž si z prstů olizoval zbytky krve.
„Ovšem že ne,“ hájila jsem se chabě a pokoušela se zahnat hysterii, ke které jsem rozhodně neměla daleko.
„Znělo to tak,“ konstatoval.
„Já jen, že tohle teda uklízet nebudu,“ zkoušela jsem opět napodobit tu druhou Bellu, ale vážně nevím, zda to bylo úspěšné, protože mi z toho všeho tady kolem už bylo prostě zle.
„A chce to po tobě někdo?“ podíval se na mě jako na mentálně zaostalého jedince.
„No…“ váhala jsem a nevěděla, jak tu větu zakončit.
„Víš co? Pokud se nechceš přidat, tak zmiz. Myslím totiž, že z ní ještě pár kapek vyždímám a ty vypadáš, jako by to s tebou mělo každým okamžikem seknout. Ještěže už nemůžeš být zase v tom,“ ušklíbl se a sarkasmem jeho hlas přímo přetékal.
Tak jo, u tohohle být vážně nemusím…
Raději jsem rychle vzala nohy na ramena, než si to rozmyslí a bude trvat na tom, abych se k němu fakt připojila.
Musím se odsud nějak dostat, jenže jak? Tihle Cullenovi nevypadají, že by mi byli ochotni nějak pomoct a druhá Bella se sama od sebe zřejmě vrátit nemíní. To je teda situace…
***
Vrátila jsem se zpět do obýváku s tím, že se k nám Edward určitě hnedle připojí, jen co dodělá ty své záležitosti. Všichni se jen zasmáli mým rozpakům, poněvadž jsem neměla ani to nejmenší tušení, jak tu jeho činnost vlastně nazvat. Naštěstí to nikdo moc nekomentoval a společně jsme vyšli na travnatý povrch před domem.
„Pěkný plevel,“ pochválila jsem Esmé její zahrádku, když jsme vyšli před dům.
„Ano, už skoro zahubil všechno živé, ale trvalo nám to celé roky, než jsme toho docílili,“ zatetelila se, zatímco já jsem si o ní myslela, že je to vážně blázen.
Kdopak je chudák v tomhle baráku celém? No, já…
Ani jsem nestačila dokončit myšlenku a Edward už byl tady. Převlékl se do čistého oblečení černé barvy, a kdybych nevěděla svoje, zdál by se mi… Eh, no, docela sexy…
„O co jsem přišel?“ ptal se a přitom si navlékal velké gumové rukavice měsíčkově žluté barvy.
„Na co máš ty rukavice?“ podivila jsem se.
„Říkal jsem si, že do tebe vtluču trochu rozumu,“ zasmál se.
„No, anebo bychom konečně mohli začít s tou zábavou,“ poroučela si malá Renesmé s tou svojí umanutou andělskou tvářičkou.
Edward krátce zkontroloval stav oblohy a vyčkal, než udeří první blesk. Když se tak stalo, tak po mně, z nějakého mně nevysvětlitelného důvodu, hodil kovovou tyč.
Reflexivně jsem jí zachytila přímo v letu a zmateně jí v prstech otáčela, abych zjistila, k čemu to vlastně je a co s ní mám dělat, protože mi to opravdu nedocházelo…
A nedocházelo mi to přesně do chvíle, kdy do mě uhodil blesk…
Celým mým tělem projelo něco jako elektrické brnění. Oslepilo mě zářivé světlo a ucítila jsem pach spáleného šatstva a hořícího a škvařícího se upířího masa. Hořela jsem, ale než jsem začala pořádně vyšilovat, někdo mě postříkal hasicím přístrojem a já v tu ránu vypadala jako sněhulák zabalený do bílých pěnových obláčků.
Zhluboka jsem dýchala a nedokázala pochopit, co se to tu vlastně stalo.
Jako vážně? Vždyť oni mě zapálili!
„Lechtá to, co?“ smáli se jeden přes druhého.
„Jo, tak nějak,“ poznamenala jsem, zatímco se mi kouřilo z šatů a vlasy mi trčely do všech světových stran.
„To vypadalo tak legračně, zopakuješ to, mami?“ výskala Renesmé radostně.
Takhle si tedy zábavu nepředstavuji…
„Byl to vážně perfektní požár,“ pochvaloval si Edward. „Škoda, že jsi ho uhasila, Rosalie.“
„Ale stejně. Není to pěkné, když si rodina takhle hraje?“ rozplývala se Esmé a dělala oči na Carlislea.
„Vy jste totální magoři!“ rozčílila jsem se, zahodila konečně tu přitroublou tyč a vydala se zpátky do domu, abych se trochu upravila, protože tohle bylo vážně šílený.
Musím odsud odejít a musím to udělat dřív, než přijdu o rozum…
Moc děkuji za veškeré doopravy a komentáře, které se mi rozhodnete zanechat…
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: chloe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction parodie
Sdílet
Diskuse pro článek Tak to je brutus!!! 10. kapitola:
Rychle dalsi dilek.. 
hahaha to bola pecka ten blesk
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!