Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Emmett na skypu

31.10.2011 (20:45) • PetraCullen • FanFiction parodie • komentováno 34× • zobrazeno 4621×

Zasedl jsem k notebooku jako každý den a přihlásil jsem se na facebook. Nikdo nebyl k mé smůle online. Chtělo to změnu. Surfoval jsem po internetu, když tam byla reklama jako vyšitá. Skype nový komunikační program. Říkal jsem si: „To by mohla být vážně dobrá změna! A rodina mě pochválí, jak jsem šikovný!" Klikl jsem tedy na modré tlačítko „Stáhnout" a čekal jsem. 20%... 50%... 99%... Hotovo! A nyní jen... Nainstalovat program. Nadšeně jsem zajásal, že to muselo jít slyšet až do La Push.

„Jsem génius!“ zakřičel jsem na celý dům.

„Nejsi!“ ozval se Edward a vešel dovnitř s nalakovanými nehty na růžovo.

„Co ty o tom můžeš vědět?" zabručel jsem. Ten nagelovaný bručoun mi vždycky musí zkazit náladu!

„Podívej, co jsem našel za úžasnou věc! Říká se tomu Skype!“

„Vlastně je to blbost. Jen... komunikační program.“ Zamračil jsem se.

„Tak si jdi komunikovat jinam.“

„Kluci, nehádejte se!“ Slyšel jsem, jak Carlisle zazpíval z pracovny.

„Ticho, tady se nedá pracovat,“ obořil jsem se na ty dva narušitele.

„On si začal!“ zapištěl Edward.

„Buďte zticha,“ zavrčel jsem a díval jsem se do notebooku.

Přemýšlel jsem, jakou přezdívku bych si vymyslel, a pak mě to napadlo. GéniusEmmettek! Hm, ještě heslo. Co lepšího, než... Rosinkazlaticko? Vyplnil jsem heslo a ještě jsem datum narození a podobné hlouposti. Zaregistroval jsem a po chvíli se mi načetl tento zázračný program. Začal jsem jásat jako malý kluk.

„Emmette, sklapni!“ zakřičel Carlisle a rozrazil dveře.

„Tohle je vloupání. Ty dveře si zaplatíš,“ řekl jsem klidně a díval jsem se do skypu.

Problém byl, že jsem neměl zatím žádné přátele. Možná někdo z rodiny už skype má... Ne, to by byla pryč má jedinečnost! Zkusím... Pro jistotu... Počkat - cože?

„Jaspere Whitlocku Hale, okamžitě sem přiklusej! Jak si to dovoluješ zkazit mi takhle pověst?!“

V tu chvíli, koukám na status, se zpráva mění: Ten medvěd už zase bručí... Bručoun jeden.

„Tohle si vypiješ!“ zakřičel jsem na něj.

„Cože?! Já nic, já voják,“ odpověděl mi Jasper a dal oči v sloup.

„Jestli zjistím, kdo mi kazí pověst, tak ho vlastnoručně zaškrtím!“ Pohlédl jsem znovu na skype.

Po chvíli mi všechno došlo, zvedl jsem se ze židle a naštvaně jsem na něj pohlédl.

„Kdo jiný než ty by měl asi tak přezdívku ‚Jazzínek´?“ Po chvíli mi na skypu začaly vyskakovat další přezdívky jako třeba: Cárlíček, Edouš a další podobné přezdívky.

Jasper neodpověděl a zarytě mlčel.

„Carlisle, tak ty taky?“ zeptal jsem se užasle a měl jsem co dělat, abych nevyprsknul smíchy.

Zaslechl jsem tlumený smích. Rose se zatím zdržela. Hm, že bych si to dokázal živě představit? Rosinka.kill.Bellinka? Byla by toho schopna...

„Mám jí to říct?“

„Zapomeň, Edouši!“

„Nezapomenu ty, génie,“ oplatil mi stejnou mincí a já jsem ho žertem plácnul.

Edward zalapal po dechu a spadl na Carlislea.

„Co to vyvádíš, synu?“ podivil se Carlisle a chtěl vstát.

„Chytám zajíce,“ odpověděl.

„To ti tak budu věřit,“ ušklíbl se Carlisle.

„Můžete být zticha?! Tady se pracuje.“ Chtěl jsem se věnovat tomu úžasnému programu.

Oni se snad rozhodli, že mě budou schválně provokovat.

„Jih útočí!“ zařval Jasper a vtrhl do pokoje.

„Sever vyhrává, otroctví je hnus!“ odpověděl stejně hlasitě Edward a v žertu se do sebe pustili - v žertu, provokaci... To je jedno.

Začal jsem si přidávat do přátel náhodně vybrané lidi. Bylo mi to jedno, koho jsem si přidal, protože já jsem potřeboval mít nějaké přátele. Netrpělivě jsem bubnoval rukou do desky stolu a přál jsem si, aby si mě někdo z těch lidí přidal.

„Emmette, ať nezešedivíš,“ zasmál se Jasper a vypláznul jazyk.

„Nech si ty vtípky,“ řekl jsem naštvaně a hodil jsem po něm propisku.

Pár lidí si mě už začalo potvrzovat a já se začal radovat. Přidalo si mě i pár holek z nějaké České republiky. Uvažoval jsem, kde to může být, ale nic rozumného jsem nemohl vymyslet. Vlastně to byly dvě holky. Pro začátek úspěch. Přizval jsem obě náraz do konverzace, protože jsem chtěl, aby Rosalie žárlila. Bylo vidět, že se ty dvě holky odněkud znají. Nejdřív si psaly spolu a dohadovaly se o něčem, ale pak jsem si všiml v jejich větách zamotané naše jména. Protože mě zajímalo, o co jde, zapnul jsem si překladač.

„Kdyby se nám Emmett dostal do konverzace, Péťo!"

„No, Veru, to by byl pěkný malér!“

Začal jsem být čím dál tím užaslý, odkud mě znaly, a vše začalo ve mně vřít.

„Vy mě znáte?“ napsal jsem jim a ničil jsem další propisku, kterou jsem měl v ruce.

Chvíli ani jedna neodepisovala... Ale já stále čekal na odpověď.

„Ne, neznáme!“

Jenže to jsem se už naštval a vší silou jsem praštil do notebooku...

Autor: PetraCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction parodie

Sdílet

Diskuse pro článek Emmett na skypu: