Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Zachráněná - 3. část (Konec)

moře


Zachráněná - 3. část (Konec)Bella neměla hezký život po tom, co přestala být slavnou, to už víme. Ale co se stalo po noci, kdy podlehla drogám a utratila půjčku od kamaráda? Dopadne její strastiplná cesta životem dobře, či špatně? To se dozvíme v závěru mé povídky. Předem upozorňuji, že si musíte o konci udělat obrázek sami. Pokračování bohužel nebude. Na závěr bych chtěla poděkovat všem, kteří si udělali čas a trochu se do Zachráněné začetli. :) Vaše Baruu

Ležela jsem na studené zemi přímo v ulici. Kolem se procházeli lidé a dělali, jako že mne nevidí. Bylo mi nanic z toho, jak se chovají. Ale to nejhorší, bylo mi zle, zle ze sebe. Udělala jsem to nejhorší, co jsem kdy mohla. Zahodila jsem kariéru, odhodila přátele, rodinu, matku i otce...

Ach, rodiče. Tak moc se mi stýskalo po lásce, kterou mi dávali, úkrytu, který mi poskytovali. Byli tak vstřícní, hodní a nenahraditelní. Ale já se k nim zachovala špatně. Vím, že mne milovali a já milovala je, ale odvrhla jsem je. Dokonce i v přímém přenosu jedné televizní show, kde se mne ptali na rodinu. Mluvila jsem o nich, jako o hadru na nádobí. Jako o odhozené šlupce od banánu. V tu chvíli pro mne neznamenali nic. Nic na světě mi nevynahradilo rodiče tak, jako svazek peněz, nebo kamera prohlížející si mou postavu. V tu chvíli mi byla sláva a popularita daleko dražší. Nenáviděla jsem se za to, ale zároveň jsem milovala ten pocit volnosti. Mohla jsem dělat, co jsem chtěla, a kdy jsem chtěla. Nikdo mi do ničeho nemluvil, nikdo mne k ničemu nenutil. Byla jsem svobodná a bojovala sama za sebe. Až když jsem spadla hodně hluboko jsem si uvědomila, jak moc velkou chybu jsem tehdy udělala.

Oni mi to nikdy neodpustí. Zákazala jsem jim dokonce jakýkoliv kontakt. Nemají můj telefon, ani adresu, prostě nic. Jako bych neexistovala a já se chovám úplně stejně. To nejvíc mne zraňuje. Ta odcizenost, kterou jsem způsobila, za kterou můžu jenom já. Teď bych je tolik potřebovala.

Připadá mi, že každou chvíli zemřu. V myšlenkách se mi promítá můj děsný život. To, co bych už nikdy nechtěla zažít. Cítila jsem chlad. Každou chvíli zafoukalo mým směrem a mne oklepala zima. Pronikala mi kůží - snad až ke kostem. Pak jsem si na ni zvykla. Vítr mi přestal vadit, protože já pomalu přestávala cítit sama sebe. Nohama jsem nedokázala pohnout a prsty na rukách se pomalu měnily v malé ledové tyčinky. Pocit to byl děsivý, ale já se snažila jej nevnímat.

Minuty ubíhaly a já stále ležela na tom samém místě. Dokonce jsem si uvědomila, že jsem musela na pár hodin usnout, jelikož venku se začalo pomalu stmívat. Divila jsem se, že jsem se vůbec dokázala probudit. Že mne to nepohltilo. Byla jsem smířená s koncem. Dávky, které jsem si večer píchala byly silné, moc silné. Sama jsem nechápala, proč ještě žiji.

Milovala jsem šťastné konce, ať romantické, či jiné, ale já věděla, že tohle dobře nedopadne. Připadala jsem si jako spadlá hvězda. Popravdě, já byla taková spadlá, vyhaslá hvězda, která se pomalu ufetovala k smrti. Nebo se vážně ufetovala k smrti? Stále jsem nevěděla, jaký to bude mít konec, ale mé tělo ochabovalo. Příjemně ochabovalo. V tu chvíli jsem si připadala doopravdy volná. Svobodná. Ale pak začlo peklo. Mé tělo si přálo další dávku a já u sebe dávno nic neměla. I kdybych byla, nebyla bych schopná se zvednout a začít se hrabat ve věcech, které tu určitě už dávno nejsou. Třes se rozproudil celým mým tělem. Ruce se zkřivily do zvláštní polohy a já s nimi nemohla nic udělat. Krev mi vřela. V puse mi extrémně vyschlo a já neměla přístup k vodě. Vše se začalo motat. Kapky potu mi stékaly po obličeji. Hořela jsem. Hořela jsem touhou dát si svůj definitivně poslední fet.

Uběhlo možná dvacet, třicet, možná i šedestát minut, kdo ví. Já však byla stále naživu, obklopená odpadky a ve stádiu záchvatu. Pomalu mi kolaboval organismus. Vyžadoval hektolitry vody, kus jídla a hlavně drogu. Ani jednu věc jsem neměla po ruce. Blíží se to, já tu opravdu zemřu. Sama, v zimě, na ulici... Horší stav nouze jsem nikdy nezažila. Přežila bych rozčilujícího se správce domu, přežila bych Tomase po zjištění, že z jeho peněz nezbylo nic, přežila bych snad i přírodní katastrofu, ale tohle ne. Tohle už je konec. Konec Isabelly Amelie Swan. Ženy, jenž chtěla být na vrcholu slávy s milovanou rodinou. Chtěla milovat a být milována.

Už už jsem se loučila se životem, když vtom jsem se dostala ještě do horší situace. Jestli tamto bylo peklo, tohle bylo ohnivé jezero, do kterého jsem spadla a smažila se v něm zaživa. Cítila jsem, že mne drží něčí paže. Cítila jsem i jemné šimrání na tváři, studený dech, ale ten žár... Byl neuhasitelný. Pohlcoval celé mé tělo. Kousek po kousku jej požíral jako svou denní svačinku. Cítila jsem se jako upálená za čarodějnictví. A cítila jsem, jak ve mne roste něco zvláštního. A pak... Pak jsem necítila zhola nic.

Konečně konec?

Najednou jsem otevřela oči. Mé tělo, jako by bylo zceleno. Můj zrak, tak ostrý, tak jasný, tak nenormální. A on, sedící u mé postele, držíc mne za ruku a usmívajíc se na mne. Sen, či nebe? Takhle to tu vypadá? Jestli ano, miluji nebe.

„Ahoj.“ Ten hlas. Anděl, nic jiného. Stejně sametová pleť jako hlas. A ty oči. Uhrančivé a přece krásné a hlavně, zlaté.

„Jmenuji se Edward Cullen a vítám tě ve svém světě.“

Ano, je to nebe.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zachráněná - 3. část (Konec):

 1
07.12.2011 [13:05]

Myrtamoc pěkné :)

5. lucka2010
26.08.2011 [14:58]

proc konec???? :O Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.07.2011 [13:18]

AalexPáni, zajímalo by mě, kde se tam vzal a proč ji proměnil. Napsala jsi to úžasně. Čekala na smrt, docela ji i vítala, ale Edward s ní měl jiné plány. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. MRL
22.07.2011 [15:05]

Emoticon Krása. Tato povídka se ti moc povedla. A ten konec nemohl být lepší. Emoticon Fakt super Emoticon

21.07.2011 [16:55]

VeubellaKrásně jsi to zakončila, je to lepší než: A pak se do ní zamiloval a žili štastně až navěky. Takhle pořád tato povídka zůstává něčím výjmečná.Moc hezké, už se těším až si budu moc přečíst něco dalšího z tvých skvělých nápadů.
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21.07.2011 [16:08]

Matysboží
povedlo se ti to Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!