Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Tvář pod maskou - dokončení

4.wendy-Book


Tvář pod maskou - dokončeníChtěli jste pokračování a já ho přes váhání napsala. Doufám, že vás nezklame. Pokračování příběhu o Belle - herečce. Setká se někdy se svým princem?

Chtěla jsem vám poděkovat za úžasné komentáře k původní povídce a zároveň poprosit o další. Budu ráda za jakékoli projevení názoru. :o)

Hra skončila. Museli jsme se vracet ne třikrát, jak bylo zvykem, ale pětkrát. Poslední potlesk byl ve stoje. Dostala jsem tolik květin, že jsem je hned na jevišti rozdala, jinak bych je nebyla schopna odnést. Přesto mě to nijak zvlášť netěšilo - bylo to prostě stejné jako každý den.

Měla jsem jen pár chvil, než se ke mně úplatkem dostane nějaký z mých fanoušků, a tak jsem rychle vstoupila do šatny, abych zkontrolovala, že jsem stále dokonalá. Nemohla jsem je přece zklamat. Na mém toaletním stolku  stála váza s tak obrovskou kyticí růží, že přes ni nebylo vidět do zrcadla. Nedala se přehlédnout. Dostávala jsem různé kytice, ale taková… to musí být opravdu bohatý příznivec. Automaticky jsem se k růžím sklonila a nadechla se jejich vůně. Byla omamná. Připomněla mi jeho. Rychle jsem zamrkala, abych zahnala slzy, které se mi nedovoleně dostaly do očí. Přejela jsem prsty přes květy, ve snaze najít vzkaz. Smysly mi napovídaly, že jsou stejně hebké jako jeho rty. Já si ale nedovolila vzpomínat.

Nakonec jsem objevila malou obálku. Obvykle mi bylo jedno, kdo za mě tolik utrácel, ale tentokrát jsem byla zvědavá, kdo mě přiměl vzpomínat, a tak jsem ji otevřela. Kartička nebyla vizitka, jak jsem čekala. Místo ní se přede mnou skvěl krátký vzkaz napsaný úhledným písmem, které bych poznala kdykoli: „Nejsi jediná, kdo nosí masku, má labuti. Nechť její smutek vystřídá tvůj úsměv z dávných let. Žij tak, jak jsem si přál.“

Zírala jsem na kartičku a mé nitro bouřilo. Náhle jsem měla pocit, že už to déle nevydržím. Začala jsem sykat. Věděla jsem, že tohle jen tak nepřejde, a tak jsem si dokázala poručit vstát a zamknout dveře šatny, aby mě nikdo nemohl překvapit. Vzápětí se mé oči zalily slzami. Jediným pohybem jsem smetla vázu ze stolku. Roztříštila se na milion kousíčků, voda vystříkla vysoko a polila vše kolem včetně mě. Květiny vytvořily na podlaze rudozelený koberec. Skrz slzy mi připadaly jako krvavá skvrna. To krvácelo mé mrtvé srdce.

Nevím, kolik hodin jsem vydržela plakat. Nebyla jsem schopna zadržet slzy. Slyšela jsem klepání, ale bylo mi to jedno. Neodpověděla jsem a klepající to po čase vzdal. Už příliš dlouho jsem dělala vše proto, abych uspokojila ostatní. Teď jsem potřebovala být sama. Když jsem byla konečně schopna sundat dlaně ze svých očí, podívala jsem se na sebe v zrcadle. Málem jsem se nepoznala – opuchlá rudá tvář, rozcuchané vlasy, make-up dávno smytý…, ale přesto bylo v mé tváři něco, co mě zaujalo. Klid. Poprvé od jeho odchodu. Jako by něco zapadlo na své místo, nebo lépe… moje maska spadla. Mohla jsem ji sice nasadit zpátky, ale najednou jsem nechtěla. Možná byl čas přestat se starat o to, aby byli šťastni ti druzí. Možná už jsem pro ně udělala dost.


Madam Odette zmizela a s ní odešla i Bella Swanová. Ani jednu už nikdo nespatřil. Neozvala se ani svým rodičům. Její jméno plnilo přední strany všech časopisů kolik měsíců. Pro své tajemné zmizení ji začali srovnávat s Elvisem Presleym. Dohady a předpoklady… Po dvou letech už nikdo nevěřil, že je naživu. Lišily se jen verze toho, jak zemřela.

Nakonec byla prohlášena za mrtvou. Její rodina se rozhodla pro malý obřad ve Forks. Obřad bez těla, jak jinak. Rozloučit se přišlo tolik lidí, že se ani nevešli do obřadní síně. Spousta z nich se musela tísnit venku na dešti. Mezi nimi i žena v džínové bundě a kalhotách. Dlouhé hnědé vlasy jí padaly do obličeje tak, že nikdo neviděl její tvář. Ne, že by o to někdo stál. Byla jen jedna ze desítek lidí, kteří se choulili pod deštníky. Ona se ale neschovávala. Vypadala spíš, že si déšť užívá.

Ostatní se snažili dostat dovnitř alespoň po obřadu. Ona místo toho zamířila do města. Na hřbitov se vrátila o hodně později, teprve když si byla jista, že už tam bude sama. Najít správný hrob nebylo složité. Hřbitov ve Forks byl malý. Přejela rukou po prostém žulovém náhrobku. Bylo na něm její pravé jméno – Isabella Swanová, milovaná dcera a vynikající herečka.

Zbytek hrobu pokrývalo spousta květin, svíček a vzkazů.

Usmála se – jako by potkala starou známou. Sehnula se k hrobu a zvedla namátkou jeden ze vzkazů. Zaujal ji, protože k němu byla přivázaná stejně rudá růže, které kdysi dostala v obrovské kytici. Ten den, který změnil její život.

Rozevřela dopis a začetla se.

„Milá Bello,

moje srdce přestalo bít dávno předtím, než jsem tě potkal. Ale teprve ve chvíli, kdy jsem tě musel opustit, můj život skončil. Nedokázal jsem bez tebe pokračovat dál. Přesvědčil jsem sám sebe, že to byla jediná možnost, jak tě ochránit. Jak ti darovat možnost žít obyčejný život se vším, co k tomu patří. Mít normální lidské zážitky, děti… Dva roky jsem odolával, ale nakonec mě má sobeckost přemohla. Přesto jsem nechtěl zahodit tvou šanci na život, a tak jsem se stal tvým tajným ochráncem. Celá léta jsem ti byl na blízku, ale přál jsem si víc. Chtěl jsem být deštěm na tvé tváři, vánkem ve tvých vlasech… přál jsem se tě dotknout, pohladit tě, líbat… Zůstaneš navždy v mém nebijícím srdci. Smrt to nemůže změnit.“

Usmála se skrz slzy dojetí, které jí zalily oči. Setřela ty, které se jí skutálely po tváři, složila dopis a položila ho zpátky. Tichounce zašeptala: „Měla jsi vážně štěstí. Miloval tě…“

Sklonila se k batohu a vyndala z něj svíčku a zapalovač. Musela ji zaclonit bundou, aby chytla. Potom ji položila k ostatním na hrobě. Naposled pohladila čerstvou hlínu a zvedla se ze země. Hodila si batoh na záda a bez jediného otočení odcházela. Neviděla už, že ji ze stínu hřbitovní zdi sledují dvě jantarové oči. Nevěděla o něm, ale on se od ní nedokázal odpoutat ani teď. Byla jeho světem… a mělo to tak zůstat po zbytek jeho existence. Byl rád, že se tu stavila. Teď konečně znala pravdu.

♦œTHE END ♦


Tvář pod maskou



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tvář pod maskou - dokončení:

 1
08.08.2011 [20:25]

wolfgirltebe to určitě baví
sotva si utřu slzy z jedné povídky tak mě rozbrečíš další
povedlo se ti to Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

06.06.2011 [18:08]

lucka2010 Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!