Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Trvanlivá láska 1. část

28.06.2013 (16:00) • Zira • FanFiction jednodílné • komentováno 8× • zobrazeno 2138×

Špatná volba 1. část

Seděla jsem na sedadle spolujezdce v jeho autě a mlčela. Čekala jsem, jestli začne mluvit první on, protože jsem věděla, že já se k jakémukoliv slovu nedokopám. Vteřiny ubíhaly a stále se nic nedělo. Kapky stékaly ze střechy auta na sklo a vytvářely nekonečné obrazce. Venku se na chodníku začaly vytvářet malé kaluže, do kterých kolemjdoucí náhodně šlapali. Uběhly dvě minuty a stále se nic nedělo.

„Za chvilku mi začíná hodina,“ řekla jsem potichu a on se na mě otočil. Jeho tvář nic nenaznačovala. Žádný pohyb obličejových svalů… nic. Jakoby zamrzl. Jeho oči pronikaly skrz mé tělo. Připadala jsem si tak zranitelná, když jsem tu s ním seděla. Potichu jsem stlačila kliku, když jsem ucítila, jak mě svojí rukou zatlačil zpátky do sedadla.

„Nikam nepůjdeš, dokud ti neřeknu!“ Zmateně jsem se na něj podívala s nadějí, že to nemyslí vážně.

„Pojeď se mnou,“ zašeptal a já se zarazila.

„Chrisi, víš, že to nejde.“ Dala jsem ruku na tu jeho a políbila ho na tvář. Nakonec jsem vystoupila a šla pryč. Nechtěla jsem čekat, co přijde, jelikož jsem znala to, na co se mě zeptá. Vlasy jsem měla hned mokré, co jsem vystrčila hlavu z auta. Déšť byl intenzivní a nevypadal, že by ustal.

„Buď upírem jako já,“ zakřičel tak, abych to slyšela. Ani jsem se neotočila, jen jsem sklopila hlavu.

„Víš, že to nejde.“

„To furt opakuješ, ale sama to tak nechceš,“ řekl, když byl u mě. Dýchal mi za krk a já cítila jeho studený dech. Ruce si našly cestu kolem mých boků a já skoro nedýchala, jak jsem byla vzrušená. Odstrčila jsem ho svou mocí od sebe a vytvořila si kolem sebe štít.

„Nemůžeme být spolu a moc dobře to víš. Volturiovi přišli s tou nabídkou v pravou chvíli. Byla jsem hloupá, když jsem věřila, že by nám to mohlo vyjít.“ Dívala jsem se na něj a měla kamenný výraz. Nedala jsem vůbec na sobě znát, jak každé slovo, které jsem vypustila z pusy, mi trhá srdce na milion kousíčků.

„Emmo, to nemyslíš vážně!“ Nechtěl tomu uvěřit, to bylo jasné. I jeho obličej naznačoval, že je překvapený, jak vůbec něco takového dokážu říct.

„Myslím.“ Strhla jsem si náramek z ruky a hodila ho k jeho nohám. „Tohle si vezmi zpátky, ještě by mi to připomínalo tebe.“ Přišel ke mně a chtěl se mě dotknout, ale v té chvíli, kdy natáhl ruku k mé tváři, dotkl se štítu, který ho vymrštil přes dva metry dozadu. Naštěstí to nikdo neviděl.

„Emmo,“ zakřičel zoufale, jelikož jsem na něj svou moc nikdy nepoužila. Teda aspoň ne v obraně.

„Bude to tak lepší, Chrisi. Sbohem,“ zašeptala jsem, otočila se na podpatku a kráčela v dešti pryč. Mezitím mi slzy stékaly po tváři a já se cítila jako rozbitá panenka. Teď už mě nikdo nedokáže spravit, teď už ne.

Před dvěma dny

„Něco ti přišlo,“ řekla jsem a podala mu obálku.

„Že by mi konečně přišel ten nový opalovací krém?“ zeptal se vesele. Strhl mě k sobě do postele a já se celou dobu smála.

„Hned dva vtipy dohromady. Zaprvé, jsi upír a zadruhé, jsme v Londýně. Tady jen prší.“ Nic na to neřekl a začal mě líbat. Dala jsem ruce do jeho vlasů a přitáhla si ho tím blíž. Líbal mě na krku čím dál vášnivěji.

„Chrisi, co ten dopis?“ zeptala jsem se vzrušeně. Neodpovídal a dál si hrál na ochutnávače mého těla.

„Chrisi, no tak!“ Smála jsem se na celé kolo a uhýbala jeho polibkům.

„Nedráždi upíra!“ řekl naštvaně, ale já věděla, že to tak nemyslel. Jen se předváděl, jako obvykle.

„Tak já ho přečtu sama.“ Mezitím mi rozepl podprsenku. Roztrhla jsem rychle obálku a hodila ji na zem, když jsem držela kus papíru. Začala jsem číst.

„Drahý Chrisi, dlouho jsme se neviděli. Víš moc dobře, že tvůj dluh ještě nebyl spla…“ Chris mi vytrhl papír a přesunul se z postele do jiného pokoje. Vyhoupla jsem se rychle na nohy a běžela jsem za ním.

„Chrisi!“ řekla jsem potichu. Chris koukal do zdi a v ruce stále držel dopis. Vzala jsem mu ho, nic nenamítal. Dočetla jsem si zbytek a zděsila jsem se.

„Volturiovi? Ty víš, že…“

„Ano, já vím.“

„Jaký dluh, co chtějí?“ zeptala jsem se zmateně.

„Chtějí mě do svých řad. Jednou mi pomohli a…“

„Uzavřel si smlouvu s ďáblem. Když tam vejdeš, je konec. Už se nevrátíš.“ V hlavě jsem si přehrávala jména všech přátel, co tam vkročili a už se nevrátili.

„Přestaň!“ zařval.

„Promiň,“ omluvila jsem se, „já vím, jak tvá moc je citlivá. Neuvědomila jsem si to. Co se stane, když se tam do dvou dnů nedostavíš?“ Zhostilo se v místnosti ticho a dlouho jsem čekala na odpověď, kterou jsem nechtěla slyšet.

„Zabijí mě!“

…

A takhle to začalo. Volturiovi vždy dostanou, co chtějí. A pokud to nedostanou, zničí to, aby to nemohl mít nikdo jiný. Věděla jsem, že pokud si Chris zvolí jejich cestu, už se nikdy neuvidíme. Už nikdy neuvidím jeho úsměv, neuslyším jeho hlas a neucítím jeho vůni. Po čase jsem si na život bez něj zvykla. Pár let uplynulo a já si našla přítele, který nebyl žádného nadpřirozeného původu. Normální obyčejný prostý člověk s prací, jako měl každý jiný. Měli jsme krásný byt u Tower Bridge. Dítě jsme zatím neplánovali, ale pořídili jsme si malého retrívra. Thomas ho šel vyvenčit a já zatím připravovala večeři. V tom ale někdo zazvonil. Otevřela jsem dveře a usmála se.

„Kdo jste?“ zeptala jsem se.

„Otázka je, kdo jsi ty. Jsi Emma?“ zeptal se vstřícně. Potřásl mi rukou, ale já se mu vysmýkla.

Zarazila jsem se. Ty hábity… najednou se za ním objevila blondýnka a usmívala se.

„Jane, předpokládám,“ řekla jsem.

„A ty jsi ta drahocenná Emma, kterou chce Aro vidět.“ Usmála se zabijácky.

„Tak to ho budu muset zklamat!“ Zavřela jsem rychle dveře a zapečetila je na pár sekund kouzlem. Odtrhla jsem hadičku od plynu, rozeběhla se a vylítla z okna na požární schodiště. V tu chvíli vtrhli do bytu upíři. Zamávala jsem jim, z mé ruky vylétla jiskra a celý byt byl v tu ránu v plamenech. Skočila jsem ze sedmi metrů do velkého kontejneru na odpadky. Vyhoupla jsem se z něj a skočila na zem. Najednou přede mnou stála ožehlá Jane.

„Špatný plán,“ řekla naštvaně a chtěla mi uštědřit ránu. Podtrhla jsem jí nohy a ona spadla na zem. Další upíři vylítli z okna. Poslala jsem proti nim dvě ohnivé koule a běžela jsem pryč z uličky. Najednou jsem potkala Thomase s Cassidy na vodítku.

„Emmo, Emmo!“ Koukal se na mě jak na blázna. „Co se ti stalo s oblečením?“

„Věř mi,“ řekla jsem ve zkratce. Oba jsme se otočili a uviděli, jak k nám běží. Vzala jsem si psa, jeho vzala za ruku a běželi jsme.

„Kdo jsou?“ Bylo dobře, že jsme běželi v davu za slunečního odpoledne. Takhle si museli dát pozor, aby nebyli odhaleni.

„Thomasi, teď není čas na vysvětlování. Utíkej!“ řekla jsem. Na křižovatce jsme zahnuli do slepé uličky. Otočili jsme se, ale uviděli jsme je. Dala jsem mu Cassidy a políbila ho.

„Přežij!“ řekla jsem v polibku a v tu ránu byl pryč.

„Hloupá čarodějko! Stejně si ho najdeme!“ řekla Jane.

„Co po mně ten váš Aro chce?“ zeptala jsem se. Byla jsem slabá. Kdybych svoji moc využívala pravidelně, tohle by se mi nestalo.

„Nenáleží mi ti to vysvětlovat. Jeho plány jsou jen v jeho hlavě. Zavedeme tě k němu a on ti řekne, jaké s tebou má úmysly,“ pověděla a bouchla mě silně do hlavy.

Probudila jsem se, až když mě někdo silně kopnul do břicha.

„Vstávej, Růženko!“ řekl někdo nepříjemným tónem. Otevřela jsem oči a uviděla kluka, který se hodně podobal Jane. To bude nejspíš Alec. Posadil mě tvrdě na lavici a vůbec se mnou nekomunikoval. Byli jsme na nějaké chodbě do té doby, než přišel nějaký upír.

„Aro Vás očekává.“ Alec mě zvedl. Chytil mě za ruku a táhnul mě do jakési místnosti. Když jsem viděla tři trůny, neudržela jsem se.

„To si ze mě děláte legraci. Vážně?“ začala jsem se smát. Aro pokynul Alecovi a ten mě srazil na kolena.

„Christophere, tohle je ta Emma, o které si mi vyprávěl?“ zeptal se Aro a já zpozorněla. Alecova ruka, která byla na mém rameni, začala hořet a já vstala. Koukla jsem se na Ara a na Chrise, který stál za ním.

„Chrisi!“ zašeptala jsem. Vůbec se nezměnil, jen měl nečinný výraz. Bál se Ara, všichni se ho báli kromě těch dvou, co seděli na trůnech, Caius a Marcus, odhadovala jsem.

„Ticho!“ zařval Aro a upíří rychlostí se přesunul ke mně. Prohlédl si mě a potom mě vzal za ruku. Nic ale neviděl. Dostatečně jsem se obrnila před jeho mocí.

„Myslíš si, že jsem tak blbá?“ zašeptala jsem a podívala se na něj úsměvně. „Do mojí hlavy se nedostaneš,“ řekla jsem s kamenným výrazem.

„Dobrá tedy. Uděláme to po zlém. Felixi!“ řekl a otočil se na upíra, co nás sem přivedl. Udělala jsem kolem sebe bariéru. Když se ke mně Felix dobýval už přes půl hodiny, sedla jsem si na zem a začala se nudit.

„Vidím, že ani po zlém to nejde.“ Usmála jsem se a jak jsem viděla, Chris se smál taky.

„Tak už dost! Aro, akorát si tu z nás dělá blázny,“ řekl Caius a já se postavila. Nikdo nesměl vědět, že moje bariéra už byla fuč.

„Co po mně vlastně chcete?“ Kouknula jsem se na Ara. „Jsem jen pouhá čarodějka.“

„Ne jen tak ledajaká,“ řekl Aro a přisunul se ke mně blíž. „Možná jsi zapomněla na svůj rodokmen, ale já ne.“

„O čem to mluvíš?“

„Jsi z rodů nejstarších čarodějů. Těch, co dokázali neobyčejné věci. Jako upír…“

„Jako upír nic. Nechci být upírem.“ Otočila jsem se, ale Aro mě chytil.

„Vida, tvoje bariéra už není kolem tebe. Felixi!“ Felix mě chytil tak, abych se dívala Arovi do očí.

„Kde jsem to skončil? Ach, už vím. Jako upír bys byla neporazitelná. A v mé gardě by si zapadla přesně na to správné místo… vedle Chrise.“ Koukla jsem se vyděšeně na něj.

„Ty ses dočista zbláznil. Máš to v hlavě tak pomatený, že ti nikdo nedokáže odporovat, ale hádej co. Já dokážu,“ zakřičela jsem.

„Ne, drahá Emmo, mám svoji mysl přesně na správném místě. A brzo ji i ty budeš mít také,“ řekl natěšeně.

„Chrisi, no tak, tohle přece nedopustíš.“ Podívala jsem se na něj lítostivě. Chris se ale otočil a odešel pryč.

„Náš hrdina právě odešel a ty už nemáš nikoho, kdo by tě zachránil. Problém s tvou proměnou je ale v tom, že ty s tím musíš souhlasit, jinak celá tvoje moc bude pryč a to nehodlám dopustit. Pro dnešek toho na tebe ale bylo moc, měla by sis odpočinout.“ A pak už jsem cítila, jak mě někdo silně bouchnul do hlavy.

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Trvanlivá láska 1. část: