Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Smrt nás vysvobodí

Plakát 3


Smrt nás vysvobodíMá další jednorázovka. Je tak trochu ze smutnějšího soudku, ale doufám, že Vás nezklame. Příběh se odehrává v Novém měsíci, když se Bella učí jezdit na motorce. Co když všechno dopadne jinak, než v knížce? Možná se Vám to bude zdát, že je to okopírovaný příběh, ale i tato povídka má své opodstatnění. Je věnována zesnulému jezdci Moto GP. Více na konci. Hezké počtení.

Bella:

„Bello, já nevím, jestli je to nejlepší nápad,“ přiznal nejistě Jacob a starostlivě mě pozoroval. Jedna část mého já ho plně chápala. Taky bych svého nejlepšího přítele nenechala takhle riskovat život. Druhá část ale měla sto chutí mu vynadat, že se ke mně chová, jako k malému dítěti. Věděla jsem ale, že ať mě bude přemlouvat, jak moc bude chtít, já stejně nasednu a pojedu. Musím cítit strach, adrenalin… Jessica by mi řekla, že jsem závislá na nebezpečí, a že jsem naprostý magor, ale jenom já vím, proč to potřebuji. Musím jej znovu vidět. Svou lásku, která mě opustila a už mě nemiluje. Byla jsem závislá na něm…

„Jaku, víš, že to nemá cenu. Prostě pojedu, je jen na tobě, jestli mi pomůžeš.“ Naklonila jsem hlavu na stranu. Upřímně jsem doufala, že jsem se v něm nespletla, a že mě v tom nenechá. Neměla jsem totiž ani nejmenší tušení, čím se rozjet a čím brzdit.

„Bello,“ vydechl neurčitě, ale z jeho výrazu jsem poznala, že mi pomůže. Uprostřed mé hrudi se rozlil zvláštní pocit. Bylo to jako radost z toho, že brzo uvidím svou ztracenou druhou polovičku, ale i tak se tam vtíral strach. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli to zvládnu a umřít jsem nechtěla. Navenek ale jsem nedala nic znát a dál se tvářila sebejistě.

„Tady je spojka,“ začal zmučeně a omotal mé prsty kolem rukojeti. „Teď ji můžeš pustit, ale až ti řeknu, tak ji musíš držet pevně, ano?“ Pokývala jsem hlavou a nechala jej pokračovat. „Tohle je brzda, a tohle je plyn,“ ukázal na dvě páky zasebou, „a řazení tady,“ řekl a sklonil se k mé levé noze.

Chvíli jsem si všechny pojmy opakovala, a když jsem si byla jistá, že vím, co kde je, podívala jsem se na Jacoba. Tvářil se, jako kdyby jej mučili. Bylo mi ho líto, a tak jsem ho jemně pohladila po tváři a povzbudivě se usmála. Snažil se mi úsměv opětovat, ale vznik z toho takový škleb, že vypadal, že se každou chvíli pozvrací.

„Neboj se, pojedu pomalu,“ utěšovala jsem jej, i když jsem si sama sebou nebyla jistá o moc více, než Jacob.

„Věřím ti.“ Skousl si ret. „Dobře, teď mě dobře poslouchej. Stiskni spojku a nepouštěj ji,“ řekl vážně. Rychle jsem jej poslechla a čekala, co se bude dít.

Asi dvacet sekund se nic nedělo, tak jsem se zkoumavě podívala na Jacoba. „A?“ zeptala jsem se opatrně.

„Já jen zkoušel, jestli mě poslechneš a budeš ji pořád držet,“ řekl a jemně se usmál. „Tak, a teď ti to nastartuji, jo? Hlavně se nelekni a snaž se udržet rovnováhu,“ upozornil mě.

Mé srdce se rozběhlo šílenou rychlostí. Nechtěla jsem si to připustit, ale bála jsem se. Opravdu jsem se bála. Snažila jsem se myslet jen na spojku, kterou nesmím pustit a taky na všechno ostatní, co Jacob říkal. Všechno jsem si to znovu a znovu přehrávala. Ještě horší ale bylo, že se mi do hlavy vkrádaly myšlenky na něj. Za chvíli jej uvidím…

„Připravená?“ přerušil mé myšlenkové pochody Jacob.

Odhodlaně jsem kývla hlavou. Najednou se všechno seběhlo až děsivě rychle. Viděla jsem Jacoba, jak dupnul nohou na pedál, pak jsem cítila, jak se pode mnou motorka otřásla, a než jsem stačila vzpamatovat, už jsem byla několik metrů od svého přítele.

Ohlédla jsem se dozadu, abych věděla, jak dlouho už jedu, protože jsem to nedokázala odhadnout. Jaka jsem pořád ještě viděla a taky jsem slyšela, jak na mě křičí, ať se koukám dopředu. Rychle jsem ho poslechla, protože jsem si sama uvědomila, že dělám chybu. Před sebou jsem konečně zahlédla výplod své fantazie. Rozhlédla jsem se kolem a spatřila jich daleko víc. Byl pořád stejně krásný, ale jeho pohled byl vyděšený.

„Bello, okamžitě zastav,“ slyšela jsem jej říkat. „Slíbila jsi, že nebudeš dělat nic bláznivého,“ připomněl mi.

„Já? To ty jsi ten, který nedrží slib,“ zakřičela jsem. Neskutečně se mi ulevilo, a tak jsem slastně přivřela oči.

To, že jsem to neměla dělat, mi došlo, až jsem se i s motorkou točila ve vzduchu, a pak ucítila tvrdý náraz do stromu.

„Bello!“ To bylo to poslední, co jsem uslyšela. Nevěděla jsem, komu hlas patřil a bylo mi to jedno, protože během několika málo vteřin mě mé smysly opustily a já usnula… Věčným spánkem.


Alice:

Zrovna jsme se vraceli z lovu, když jsem dostala vizi.

Bella jede na motorce a nesmyslně se pořád otáčí dopředu a dozadu. Třepe hlavou, jako kdyby se snažila něco vytěsnit z hlavy nebo nechtěla něco poslouchat. Najednou něco zakřičí a úlevně se usměje. Pak zavře oči a motorka se pod ní začne třepat, protože ji nedrží tak pevně, jako předtím. Předním kolem najíždí na větší kámen a motorka se vymrští do vzduchu.

Udělá několik přemetů, Bella se od ní mezitím odpojí a hlavou narazí do nejbližšího stromu. Naposledy se rozhlédne, a pak už se její oči zavřou. Nadobro.

Prudce jsem zabrzdila a složila se do trávy. Začala jsem plakat, i když bez slz. Bylo mi mizerně… Umřela mi má nejlepší kamarádka, a to jenom kvůli mému hloupému bratrovi. Já mu říkala, že se to nějak vyřeší, a že ji nemáme opouštět. Jeho odpověď byla ale vždy stejná: Bude jí bez nás líp, Alice.

Věřila jsem mu, věřila jsem, že ví, co dělá. Byla jsem ale stejně hloupá, jako on. Jak jsem si mohla myslet, že na nás zapomene? Milovala nás stejně jako my ji. Byli jsme pro ni rodina a zklamali jsme ji. Byli jsme tak důležitou součástí jejího života, že spáchala sebevraždu?!

„Alice, Alice, co se děje?“ zakřičel Jasper a rychlostí blesku se ke mně přemístil a sedl si vedle. „Něco s Edwardem? No tak, řekni něco!“ Třepal se mnou.

„B-Bella,“ soukala jsem mezi vzlyky, „je m-mrtvá.“ Podívala jsem se na něj. Bolelo to… Ještě více, když jsem to musela říct nahlas.

„Ššš, řekneš mi, co se stalo?“ optal se váhavě a přisunul si mě do náruče.

Zhluboka jsem se nadechla, abych se trošku uklidnila. „Jela na motorce a spadla,“ řekla jsem nešťastně.

„Pojď domů, měli bychom to říct ostatním.“

Pokývala jsem hlavou a s Jasperem za zády vyrazila k domu.


(***)

Stála jsem před Charlieho domem. Věděla jsem, že je už pozdě snažit se Belle pomoci, ale chtěla jsem jí alespoň částečně vynahradit, co jsme jí udělali. A myslím, že když se postarám o Charlieho, tak bude ráda. Bože, co to říkám? Ona už nežije, je to tvrdé, ale je to tak. Prostě kdyby to věděla, tak by určitě byla šťastná, že se o jejího otce někdo postará.

Lehce jsem zaklepala na dveře. Za chvíli jsem slyšela skřípavé zvuky a kroky směřující ke dveřím. Mezi futry se najednou objevila Charlieho hlava. Čekala jsem, že bude smutný, že mi vynadá, ale tohle jsem nečekala… Měl úplně napuchlý obličej a oči slepené slzami. Nejhorší a zároveň nejhezčí bylo, když mě objal. Tedy spíše se na mě pověsil a plakal mi do ramene.

Asi pět minut jsme tam tak stáli, když se konečně vzpamatoval.

„Co tady děláš, Alice?“ zeptal se naštvaně.

„Já, já… Přišla jsem vám všechno vysvětlit a taky vám pomoci.“ Natáhla jsem k němu ruce, ale on se odtáhl.

„Nepotřebuji tvou pomoc,“ prskl. „To kvůli tomu tvému povedenému bratrovi je má dcera mrtvá. Moje Bellinka, má milovaná dceruška, je mrtvá, a to jen kvůli vám! Přišel jsem o všechno, ona byla smysl mého života, nikoho jiného nemám. Už chápeš, proč od tebe nechci pomoc?! Zabili jste mi dceru!“ Všechno to ze sebe vysypal a znovu se rozvzlykal.

Bylo to hrozné… Všechno to, co řekl, jsem si vyčítala už předtím, ale když jsem to slyšela od něj, bylo to jako další rána do mého mrtvého srdce.

„Omlouvám se…“ Oběma rukama jsem si chytla krk, protože jsem v něm měla obrovský knedlík.

„To mi dceru nevrátí! Vypadni, Alice,“ řekl docela vklidu na to, jaký byl význam slov.

„D-dobře, ale chci, abyste věděl, že můj bratr pro to měl důvod.“ Sklopila jsem hlavu a otočila se, abych byla co nejrychleji pryč.

„To určitě!“ zahřměl, když jsem sedala do auta.

„Mám vás ráda,“ řekla jsem potichu, pochybovala jsem, že to slyšel, ale bylo mi to jedno. Nasedla jsem do auta a vyjela.

Rozhodla jsem se trochu zavzpomínat, a tak jsem si to namířila k našemu bývalému domu uprostřed lesa. Bylo to tu pořád stejné… Všude naprostý klid, dům pořád ve stejném stavu dokonce jsem měla pocit, že ani lístky na stromech se neobměnily.

Pomalu jsem vešla do domu. Všechen náš nábytek byl zabalený do igelitu, ale i tak se mi tu pořád líbilo. Jediné, co bylo nepřirozené, bylo to tíživé ticho v domě. Vždy zde někdo vydával nějaké zvuky. Ať už to byla Rose s Emmettem, když měli svou chvilku, Carlisle, který neustále listoval knihami, nebo Esmé, která se urputně snažila uvařit Belle nějaké jídlo.

Seděla jsem na pohovce a najednou jsem dostala další vizi.

Edward stojí ve velkém sále. Přistoupí k němu Aro a nevěřícně kroutí hlavou. Chvíli spolu zaujatě hovoří a poté Aro důležitě vydechne a ramena mu poklesnou. Přistoupí k němu blíže a své sněhově bílé ruce položí na jeho líce. Edwardova tvář se trošku uvolní, ale pořád vypadá zmučeně. Aro jeho hlavu natočí na stranu a trhne. Na malý okamžik se v jeho tváři mihne úlevný výraz, a pak už žádná emoce. Nic.

Najednou mi zazvonil telefon. Na display stálo, k mému překvapení, Edward.

„Edwarde, jsem tak ráda, že se slyším. Nesmíš to udělat, slyšíš?“ vyjekla jsem hystericky.

„Alice, sama dobře víš, že mě tímhle nepřesvědčíš. Rosalie mi volala a všechno mi řekla. Můj život bez ní nemá smysl. Dokázal jsem žít s tím, že není po mém boku, ale nedokážu žít ve světě, kde ona neexistuje. Promiň, vyřiď všem, že je mám rád,“ řekl utrápeně a položil telefon. Ani jsem mu nemohla říct poslední sbohem.

 

 


 

Klidně mě zkritizujte, že to bylo neoriginální a uspěchané. Je to ale věnováno skvělému jezdci Simoncellimu. Doufám, že se na mě nezlobíte, že jste kvůli takové blbosti ztratily svůj čas. Předem díky za komentáře.

Pro adminku, která tohle opravuje: Omlouvám se za množství chyb, ale chtěla jsem to vydat co nejdřív.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Smrt nás vysvobodí:

 1
13.02.2012 [20:31]

AmiJanekrásne, ale úžasné. ako sa milovali. ešte že v knihe si opäť k sebe našli cestu. keby ju tu ale neopustil, toto by sa stať nemuselo

19. BuffyCullen
01.11.2011 [21:10]

Kvůli jaký blbosti? Vždyť je to super :)

18. Yriss
30.10.2011 [9:52]

YrissAké kritizovanie ? Veď to bola nádhera . Beruška chce na motorku hoci sa strašne bojí . Krátky rozhovor s halucináciou a nakoniec bum prásk - umiera . Je to úžasná pocta motorkárovi . Veľmi sa mi páčilo ako si to pojala z Alicinej strany . Ako ju to bolelo , ako chcela pomôcť Charliemu a to aký bol nešťastný ma dojalo takmer k slzám . Chudinka naša . A potom v ich starom dome ďalšia vízia . Edward sa chce zabiť a ona tomu už nemôže zabrániť . Strááášne tragická jednorázovka . Bola napísaná veľmi pekne . Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17. Nesii
28.10.2011 [13:03]

NesiiWau. Nemusíš sa báť. Je to originálne. Je to krásne a smutné. Fakt. Podarilo sa ti to. Emoticon Emoticon

26.10.2011 [23:47]

patulka13Páni... Tak tohle jsem nečekala... Ale to neznamená, že to není nádherné... Sice je to smutné, ale hlavní je, že je to opravdu, ale opravdu nádherné. Bella je hloupá, že tak kvůli tomu riskovala, i když to bylo jen proto, aby ho znovu uviděla.
Charlie z toho musel být opravdu hodně špatný, když byl takový i na Alice, která mu ani Bells nikdy nic neudělala... V tomhle případě ho opravdu lituji. Jak může rodič reagovat na to, když tratí vlastní dceru... Jedinou, milovanou dceru, která s ním konečně po dlouhé době bydlí.
Jinak Edward se zachoval přesně tak, jak se dalo čekat... Ale i přesto je opravdu škoda, že si nechal vzít svůj život, i když kvůli lásce, která už není na světě.
Abych to zakončila, opravdu se ti to povedlo a já budu ráda, když ještě někdy narazím na tvou jakoukoliv tvorbu. Nádherné! Emoticon Emoticon Emoticon

25.10.2011 [19:35]

Bella130Na mě to dosti zapůsobilo. A mě to přijde náhodou originální. Ty Belliny myšlenky a pocity krásně napsáno. A ten Alicin pohled tomu dodal perličku. Krásné, smutné a procítěné. Máš vážně talent. Emoticon Emoticon Emoticon

25.10.2011 [19:22]

BubulienkaTo bolo tak krásne, a tak smutné. Máš vážne talent a ja som nesmierne rada, že som natrafila na tvoju jednorázovku.
Bella to proste vyriešila po svojom a Edward... je typický Edward, ten komentár ani nepotrebuje k svojím činom. Emoticon Veľmi smutné. Mala som slzy na krajíčku (nepriznám sa nahlas, že som plakala), strašne sa mi to páčilo. Chudinka Alice... Tak ju mala rada... Chudinka Bella... opustil ju a ty si sa do toho krásne vžila a nádherne to opísala. Chudák Edward všetko to zapríčinil a ide sa zabiť... Ach jaj. Emoticon
Krásne... Krásne napísané a krásny dej. Skvelá myšlienka a od úžasnej autorky. Tlieskam. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25.10.2011 [12:53]

KikketkaMoc hezké! Nemohla jsem jinak, než si to přečíst. Tady v televizi neběží v novinách nic než jeho smrt. Marco byl svéhlavý sympaťák, a i když já jsem vždycky pro Valentina, Simoncelli vypadal tak trochu jako jeho nástupce... No nic, nebudu si tady vylívat srdíčko. Krásná jednorázovka, ikdyž smutná Emoticon Emoticon Emoticon

24.10.2011 [21:57]

JulieMaysmutný, ale krásný Emoticon Emoticon Emoticon

11. Bani
24.10.2011 [20:15]

I když je povídka hodně smutná, tak se mi i tak moc líbila! Hrozně pěkně se četla a bavila mě Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.10.2011 [20:09]

N1I1K1O1LJak už jsem ti říkala, je to neskutečně krásný a smutný. Emoticon Emoticon Emoticon
Ale nepřipadá ti, že poslední dobou píšeš hodně smutných jednorázovek? Chce to něco veselýho! Emoticon Emoticon
Ale jako pocta pro zesnulého motorkáře to bylo krásné. Máš mou hlubokou poklonu. Emoticon Emoticon Emoticon

24.10.2011 [19:05]

LuLuu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.10.2011 [18:50]

lelientunka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.10.2011 [18:23]

twilightynaJá taky nelituju Emoticon Je to hrozně smutný, ale krásně napsaný. Rozhodně si to zaslouží veký potlesk Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Paes
24.10.2011 [17:28]

Paesmoc se mi tahle povídka líbí, je oddechová a i smutná...rozhodně nelituji, že jsem ji četla Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.10.2011 [16:47]

DarkFirefliesNádhera... Smutná nádhera. Emoticon
Když si mě nerozbrečela včera tím smutným začátkem, nečekala jsem, že mě rozbrečíš Aliciným pohledem. a Navíc, stačilo si uvědomit, z jakého důvodu byla psaná, a celé se to zdálo ještě dvakrát smutnější. Emoticon
Samozřejmě, povídka byla krásná, skvělá, nádherná, a také skvěle a plynule napsaná ( a samozřejmě také smutná). I když ti to opakuji vždy, musím i dnes, protože mě tvůj talent stále více a více překvapuje, a proto ti to prostě nemůžu opět nepřipomenout. Psala jsi, že se může zdát povídka neoriginální... To je podle mě blbost! Situace, která byla v knize skončila úplně jinak a navíc, na co nevystačil děj, jsi doplnila popisem situace, vnitřními monology, opisy pocitů. Podle mě je to prostě nádhera. Emoticon
Nakonec mě rozbrečela to, jak byly navštívit Charlieho. Jeho zoufalý rozhovor s Alicí byl přímo srdcervoucí a když si člověk uvědomí, jak se asi musel cítit... Radši nemyslet. Emoticon Odešlo mu jediné dítě a on zůstal úplně, ale úplně sám. Vůbec se mu nedivím, že z toho obviňoval Edwarda, podle mě za to mohl. Ať už Bellu opustil z jakéhokoliv důvodu, i proto, že to mělo být pro její zdraví, odcházet od ní prostě neměl. Mohlo ho napadnout, že Bella udělá nějakou hloupost, jejímu slibu bych v tu chvíli rozhodně žádnou váhu nepřikládala. Nevím, co pro něj muselo být nejhorší, když se dozvěděl o její smrti - jestli výčitky svědomí, nebo samotná ztráta. Každopádně, jeho rozhodnutí zabít se docela chápu. Nejen, že bez ní nechtěl žít, ale žít s pocitem viny... To musí být šílené. Emoticon
Takže, povídka byla prostě nádherná, smutná, kouzelná. Patří ti můj obdiv. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. mňamka
24.10.2011 [15:53]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.10.2011 [15:31]

ada1987 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.10.2011 [14:45]

Kika57Mně se to moc líbí. Je to oddechové a svým způsobem romantické. Oba dva se milují, ale opět spolu budou až po smrti. Charlieho reakce byla pochopitelná. Každý rodič by tak reagovat. Je mi ho líto.
Kajko... Jsi opravdu báječná autorka. Jsem ráda, že jsem na tvou tvorbu narazila a hlavně na to, že si s tebou můžu psát, i když přiznejme se... Občas ti musím lézt na nervy. Emoticon Moc se těším na další tvou tvorbu... Píšeš báječně! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.10.2011 [5:59]

WhiteTieČlánek jsem ti opravila, příště si dávej pozor na chyby. Chybuješ v čárkách, měla jsi v textu dost překlepů. Stačilo by, kdyby sis po sobě článek znovu přečetla a tak bys ty chyby odhalila. Zabralo by ti to chvilku. Příště si na to dávej pozor, protože se může stát, že když budeš chybovat stále a často, můžou ti být práva OP odebrána.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!