Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Přátelé?

Alice


Přátelé?Bella letí z Phoenixu do Port Angeles. Těší se na Edwarda, ale zároveň se jí stýská po mamince. Vedle sebe má příjemného muže, se kterým se spřátelí. Kéž by pohádky skutečně existovaly...

Tragédie se stávají dnes a denně. Lidé spravedlnost nemohou ovládnout. Bohužel pro nás a pro ty, které jsme milovali či obdivovali.

Věnováno hokejistům, kteří zahynuli dnes při tragickém pádu ruského letadla. Pro kluky z hokejového týmu Jaroslavl.

 

Létání mi nikdy nevadilo. Ráda jsem sledovala zmenšený svět pode mnou, mraky, kterými jsme proplouvali, a ráda jsem sledovala sluníčko, jež se najednou zdálo být blíž. Jako kdyby stačilo natáhnout dlaň a dotknout se toho zářivého, žlutého kotouče, pohladit jej a cítit teplo, proudící z konečků prstů do zbytku těla.

„Mohu vám něco nabídnout?“ ozval se u mé hlavy vlídný hlas letušky. Otočila jsem na ni hlavu a rozpačitě se pousmála.

„Ne, děkuji.“

„A vy?“ otočila se na mého souseda.

Muž, jenž seděl vedle mě, vypadal velmi mladě. Mohlo být tak dvaadvacet a působil velmi sympatickým dojmem. Rozcuchané vlasy barvy čokolády, přívětivé ocelově šedé oči a jemný úsměv na rtech. Zkrátka takový ten typ, se kterým byste se určitě dokázali bavit celé hodiny, ale stále byste se nenudili.

Také zavrtěl hlavou. „Také ne.“

Jen kývla a s perfektně nasazeným úsměvem se posunula o řadu dál.

Natočila jsem hlavu zpět k okénku a zastrčila si pramen vlasů za ucho. Nastavila jsem tvář slunci a užívala si ten hřejivý pocit na své pokožce. Phoenix mi bude chybět, protože jsem tady nechávala maminku, ale do Forks jsem se těšila. Za ním.

Za Edwardem.

Jak moc mi chyběl… Stále jsem si v mysli zřetelně vybavovala jeho tvář. Nepřirozeně bledou a jistě sametově hebkou. Vzpomínala jsem si na jeho ostře řezané, leč dokonalé rysy samotného Boha. Bronzové, naoko rozcuchané vlasy, zářivé a od pohledu jemné. Dokonalé smyslné rty, rovný nos… Hřejivé, karamelové oči, které mne sledovaly s takovou něhou, že jsem nemohla uvěřit, že je můj. Jenom můj. Že mi patří jeho srdce, kamenné a bez života. Nebilo, ale patřilo mi.

Povzdechla jsem si.

„Děje se něco?“ Můj soused se ke mně zvědavě obrátil.

„Ehm… Cože?“ Trhla jsem sebou a zmateně se na něj podívala. „To bylo na mě?“ V okamžiku, kdy jsem to vypustila z pusy, jsem toho litovala.

„Ano, to bylo na vás,“ odvětil pobaveně a rty zvlnil do úsměvu. „Povzdechla jste si, tak jsem si drze dovolil se vás optat, jestli se něco nestalo. Omlouvám se, pokud to bylo moc troufalé.“ Povytáhnul koutky ještě výš.

„Ale ne, vůbec ne,“ vykoktala jsem a začervenala se. Absolutně jsem nechápala, proč jsem zrudla. Absolutně ne.

„Tak to jsem rád.“ Zakřenil se.

„Jen… Já jen… No, stýská se mi.“ Nehodlala jsem to rozebírat před cizími lidmi.

„Ah.“ A dál to nerozebíral. Místo toho změnil téma. „Vy bydlíte v Port Angeles?“

„Ne. Já jsem z Forks.“ Už to tak bude.

„A studujete?“

„Ano.“

„Já také.“

„Jak co nejúspěšněji zlikvidovat svého souseda v letadle?“ pokusila jsem se zažertovat.

„Těsně vedle,“ zasmál se. „Psychologii.“

„Psychopatický psycholog?“ zazubila jsem se vesele.

„To slovíčkaření…“ Naoko zoufale zavrtěl hlavou a zvednul ruce, jako kdyby se dovolával u toho nahoře. Pak po očku mrknul po mně. „A ženské k tomu…“

Dloubla jsem ho do boku. Vůbec mne nezaráželo, že bych se měla chovat rozpačitě, zdrženlivě. A hlavně jsem měla myslet na Edwarda, na okamžik, kdy mne znovu sevře v náruči, mé srdce podá výpověď… Ale místo toho jsem se uvolněně smála s naprosto neznámým chlápkem. Ty jedeš, Bello.

„Jau. A má to pořádně ostré lokty!“

„‚To‘ má jméno.“

„Vážně?“ vykulil oči, ale pak se rozesmál. „Fajn, To. Dovol mi, abych se ti představil. Mé jméno zní absolutně božsky.“

Vyčkávala jsem.

Ale nic se nedělo. „Mám snad hádat?“ Nechápavě jsem se na něj podívala.

„Ne.“ Zakřenil se. „Mark. Mark Delaney.“

„Těší mě. Já jsem Bella. Bella ‚To‘.“

„Isabella? Moc pěkné jméno. Proč si ho zkracuješ?“ Se zájmem se na mne podíval.

„Jsem Bella. Prostě Bella. Odjakživa jsem jí byla a vždycky jí budu.“

Usmál se, natáhl ke mně ruku a já ji jemně stiskla. Měl velmi příjemnou hrubou dlaň, mužskou a teplou.

„Přátelé?“ navrhnul a v očích mu zajiskřilo.

„Přátelé,“ přikývla jsem.

 

 

V okamžiku, kdy jsem chtěla pustit jeho dlaň, sebou letadlo začalo házet. Nahoru, dolů, nahoru, dolů. Neustále. Vyděšeně jsem vykvikla a pevně stiskla Markovu ruku. Oplatil mi stisk, ale sám se tvářil vyděšeně. Otřesy po chvíli přestaly a nad námi se ozval kapitánův hlas.

„Hovoří k vám kapitán letadla. Právě nás zastihly lehké turbulence. Prosím, nepodléhejte panice a hlavně zůstaňte připoutáni a na svých místech. Děkuji.“

Polkla jsem a podívala se na Marka. V obličeji byl nelidsky bledý. Jako Edward, pomyslela jsem si. Podíval se na mě a já zřetelně viděla, jak se v jeho očích zračí hrůza. Zděšení.

„Už je to dobrý,“ vydala jsem ze sebe přiškrceně, konejšíc jak sebe, tak jeho. „Bude to… v pohodě.“ Ale neznělo to příliš přesvědčivě.

„Jo,“ vydechnul. Jeho stisk ovšem nabíral síly. Byl křečovitý. V šoku.

„Marku… Marku, už je to dobré. Už je to dobré. Nic se nes-“

Moje slova přerušil další otřes, ale tenhle byl mnohem silnější než ty předchozí. Opět to s letadlem házelo nahoru a dolů, jako když si malé dítě hraje s jojem. Všechno se třáslo, slyšela jsem zvuk tříštících se hrnků, vyděšené ječení ženy… Bolest v ruce byla silnější a silnější. Pak se ozval výbuch.

Na vlastní oči jsem viděla, jak se přední část letadla tříští na kousky a odlamuje se od té zadní. Na vlastní oči jsem viděla, jak letadlo začalo padat, pamatuji si, jak jsem to cítila. Ten děsivý pocit, to zděšení… Cítila jsem žár ohně, jeho plameny, to zničující horko.

Bolest. Bolest. Bolest…

Vteřiny se zdály dlouhé, ba víc jak minuty, táhly se jako hodiny. Nekonečně dlouhé hodiny.

Ve smrtelných spirálách se zadní část i s námi řítila k zemi, nabírala rychlost… Všechno bylo tak děsivě reálné, a přeci jako ve snu. Tiskla jsem Markovu ruku a po tvářích mi tekly slzy. Plakala jsem, protože už jsem nikdy neměla spatřit své blízké. Plakala jsem, protože stejný osud čeká všechny cestující tohoto letadla. Plakala jsem, protože jsem věděla, že zemřu.

„Přátelé?“ ozvalo se mi v hlavě.

Zavřela jsem oči.

Prosím, ať to mám rychle za sebou. Prosím, ať nic necítím. Prosím, odpusť mi všechny hříchy.


Prosím.


 


 


Konec se vám zřejmě bude zdát uspěchaný, klidně se do mě pusťte. Je to neoriginální, uspěchané, hrozné. Já vím, ale nezáleží mi na tom. Oproti tragédii, co se stala, je to nic.

Touto povídku chci uctít památku zesnulých talentovaných hokejistů. Hokejistů, přátel, manželů, přítelů, synů či dokonce otců. Chci, aby mohli vědět, že na ně nezapomeneme.

Dále bych ráda poukázala na drabble Roxy, se kterou jsme se shodly v tématu... Určitě si jej přečtěte. A také té úžasné autorce díky za písničku. Nejen že mi ji poslala, abych ji do této povídky vložila, ale ona mne tou písní pomohla dokopat do fáze, kdy jsem se do té situace vžila. Moc díky, Roxy.

 

Rest in peace...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Přátelé?:

 1 2 3 4   Další »
39. Mishanka
21.10.2011 [20:10]

Můžu napsat jen jedno- totálně mě to dostalo... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.09.2011 [19:40]

nesinkaBoužel jsem si této povídky všimla až dnes. Emoticon Jinak mi to vůbec nepřišlo uspěcháný bylo to pěkný a jako vzpomínka na hokejsty Jaroslavle a na naše tři co tam zahynuli to bylo pěkné. Emoticon Emoticon

25.09.2011 [18:46]

ada1987ako to, že som si túto poviedku všimla až teraz?! Emoticon to som ale lajdák! Emoticon každopádne bolo to nádherné a plné citu! Emoticon dúfam, že sa takáto katastrofa už nikdy nestane. nepamatám si, kedy som tak strašne plakala ako pri pohrebe Pala Demitru. R.I.P. všetkých, ktorí tragicky zahynuli na palube lietadla. Nezabudneme na vás. Emoticon Emoticon

36. Kate
25.09.2011 [18:18]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17.09.2011 [12:36]

hanculin98 Emoticon Vždyť je to úžasné... RIP, kluci Emoticon

34. SiReeN
11.09.2011 [20:27]

SiReeNNeoriginální? Uspěchané? Hrozné? Ne, je to dokonalé - a strašně smutné. Emoticon Opět se nemohu ubránit slzám, prostě to nejde. A ta hudba k tomu... Emoticon
Ten popis letu na začátku byl skvělý, já, jakožto člověk, který nikdy neletěl - a ani nepoletí, jsem ti za něj vděčná, nějak jsem si to neuměla představit. Teď už umím, díky tobě.
Mark se jevil jako dobrý člověk, ho si prostě nešlo neoblíbit. Je dobře, že ho tam Bella měla. Alespoň nějaká "útěcha"... Emoticon
"Jsem Bella. Prostě Bella. Odjakživa jsem jí byla a vždycky jí budu." U této věty jsem se musela ušklíbnout, jelikož jsem věděla, co bude následovat. Alespoň co se týče tohoto příběhu, vždycky jí budeš, ale už pouze v našich srdcích...
"Přátelé?" "Přátelé". Tohle mě dostalo na kolena a vehnalo slzy do očí. A když se to na konci zopakovalo... Emoticon
Cítila jsem se úplně bezmocná, když Bella utěšovala Marka; už jim nebylo pomoci. Bohužel...
Nevím, jak bych měla charakterizovat ten konec a napsat jen smajlíka mi přijde blbé. Bylo to tak... tak hrozivé a nevyhnutelné. Emoticon
Chtěla bych ti moc poděkovat za to, že jsi to napsala na památku všech hokejistů (a ostatním, co byli na palubě), ne jen těm třem, popř. čtyřem. Moc to pro mě znamená, ty víš... Emoticon
Je mi líto, že tato krásná jednorázovka vznikla na popud tak strašné a až moc reálné události. Přála bych si, aby se to vůbec nikdy nestalo. Ale už to nejde zvrátit. :(
K povídce se určitě v budoucnu vrátím, protože je to dokonalá připomínka toho, co se stalo - a já nechci zapomenout.
Dokázalo se ti výborně popsat tu ztrátu, kterou mnoho z nás cítí. Jsi skvělá autorka. Emoticon Tohle je jedno z nejlepších děl, co jsem v poslední době četla, i když tak smutné.
A nakonec snad jen jedno slovo - přátelé...
Emoticon Emoticon

33. SummerLili
09.09.2011 [13:52]

Obvykle jednorázovky nečítam, málokedy.
Táto ma zaujala, tak som sa do nej pustila.
Bola veľmi smutná, najmä kvôli podmienkam, v ktorých vznikla.
Smrť toľkých ľudí za takých podmienok je strašná. Keď si pomyslím, že medzi tými úžasnými talentovanými nadanými ľuďmi bol aj taký skvelý človek s dušou ako Pavol Demitra, je mi strašne smutno. Mal rodinu, dve malé deti, manželku (ktorá si toho v poslednom čase vytrpela až príliš veľa - smrť dieťaťa po pôrode, vlastné zdravotné problémy a teraz aj manžel).
R.I.P.

32. Patt
08.09.2011 [20:57]

PattMoc děkuji za překrásné komentáře, ačkoli mne tolik netěší. Nečetla bych je, kdyby se ta ošklivá tragédie nestala. Jako věrnou hokejovou fanynku mne to velmi zasáhlo, a proto jsem se rozhodla na jejich počest napsat povídku.
Také bych ráda něco podotkla k Markovi. Nevím, jestli se si všimla toho jména, ale někteří z vás možná ano. Ptáte se, jak jsem na to přišla?
Jako sparťanský fanoušek jsem měla volbu jasnou. Přiznám se, že nejvíce mne zasáhla smrt Jana Marka. Tak proto. Je to pro mne vyjádření obrovské úcty k tomuto sympatickému muži, kterého jsem potkala jen jednou v životě, ale zanechalo to ve mne stopu.
Ještě jednou: díky...

08.09.2011 [20:50]

ElissaAlicemoc pěkné, a smutné. krásní Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.09.2011 [20:40]

BellaCullenSwan Emoticon Jak už jsem psala k drabblu. Zase pláču. Emoticon Už po několikáte. Emoticon Ta tragedie je hrozná... Jak se tohle mohlo stát? Vždyť ta letadla už neměla lítat... Emoticon Achjo. Je to hrozný. Ale tvoje jednorázovka je krásná a procítěná. Emoticon

 1 2 3 4   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!