Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Osud už nelze změnit... - 2. část

Eclipse1


Osud už nelze změnit... - 2. částTakže... po měsíci tu máte pokračování k mé jednorázové povídce. Doufám, že se vám to bude líbit a zanecháte mi komentář. Jinak... jak to nakonec dopadlo? Přežila Nessie i s dítětem, nebo oba zemřeli? To se dozvíte jen zde... patulka13

Osud už nelze změnit... Nebo ano?

Jacob

Běžel jsem, co nejrychleji mi to vůbec šlo. Musel jsem se vrátit zpátky k Nessie, nechci, aby se jí něco stalo. Měl jsem nějaké divné tušení, že ale něco není v pořádku. Jako by se stalo něco, co se stát nikdy nemělo. Doběhl jsem domů, vletěl rovnou do pokoje, kde měla Nessie být. Jenže ona tam nebyla... prostě tam nebyla. Kde je? Musím ji co nejrychleji najít.

Hledal jsem ji všude, ale nikde nebyla... a to doslova. Nikde jsem ji necítil, prohledal jsem celý les, kdekoliv to jen šlo. Po chvíli jsem narazil na silnici, tak jsem se šel podívat tam. A to mě zarazilo..., bylo tam nabourané nějaké auto, záchranka šla slyšet z povzdálí a policie byla na místě. Určitě se stalo něco strašného... ještě štěstí, že tu Nessie nikde nebyla. Tedy doufám!

Byl jsem už doma, několikrát jsem jí volal, ale nebyla dostupná. A to mě děsilo..., co když se jí něco stalo? Co když se naštvala a něco si udělala? Co když... co když ji přejelo... to auto? Ne! Tohle by se stát nemohlo! Po chvíli mi konečně začal zvonit mobil, tak jsem ho rychle zvednul, ani jsem se nedíval, kdo mi to volá.

„Nessie?“ zeptal jsem se pohotově a doufal, že je to ona.

„Dobrý den, je tam Jacob Black?“ ozval se nějaký mužský hlas, který jsem neznal. Vyděsil jsem se, protože v povzdálí jsem slyšel jen lehký šum. A to mi připomínalo... nemocnici.

„Ano, kdo je tam?“ rychle jsem odpověděl a rovnou se i zeptal.

„Tady doktor Rogers z místní nemocnice. Bylo mi uvedeno, že jste její přítel, je to pravda?“ zeptal se on a já stále nevěděl, o koho se jedná.

„Počkejte, o kom to mluvíte?“ ptal jsem se dál.

„Omlouvám se. Renesmé Carlie Cullenová je teď na sále a potřebujeme vědět, jestli jste, nebo nejste její přítel,“ vysvětlil mi a já jsem hltal každé jeho slovo.

„Co se stalo?“ zašeptal jsem slabě, můj hlas mě neposlouchal.

„Srazilo ji auto, a jak je mi známo, byla těhotná. Můžete, prosím, přijet?“ zeptal se znovu na tu samou otázku. Ale mě zajímalo to jediné slovo... byla těhotná. Ona už není?

„Jistě, za chvíli jsem tam,“ odpověděl jsem, položil to a rychle se vydal k autu. Nasedl jsem do něj a co nejrychleji se rozjel směrem do nemocnice... prosím, ať jsou oba v pořádku.

Nessie

Ten náraz mi zatemnil mysl, takže jsem nevěděla, co se se mnou děje. Od té doby jsem propadla temnotě, ale cítila slabé náznaky, že se mě někdo dotýká. Když jsem se už probudila, měla jsem divný pocit... na břichu. Chytla jsem se za něj a nic necítila... jako by uvnitř mě nic nebylo. Možná je to jen takový pocit.

Dveře se otevřely a dovnitř vešel mladý muž, mohl mít okolo dvaceti let. Zřejmě to byl doktor, protože měl doktorský plášť... stejně mi to ještě pořádně nemyslelo.

„Dobrý den, já jsem doktor Rogers. Jak se cítíte?“ zeptal se mě hned, jenže já jsem to nevěděla. Stále jsem se cítila jako pod nějakýma práškama.

„Ani nevím, je to divný pocit. Co se vlastně stalo?“ požádala jsem o vysvětlení, v hlavě jsem nic neměla. Jen to, jak jsme se s Jakem pohádali a já jsem šla pryč. Pak jsem uviděla, jak se ke mně nebezpečně rychle přibližuje auto. Tvrdý náraz a pak už nic... jako bych měla vymeteno.

„Srazilo vás auto, máte štěstí, že jste to vůbec přežila. Normálně byste už tady nebyla,“ řekl mi pravdu a já jsem byla alespoň za tohle ráda. Ještě štěstí, že jsem živá. Lehce jsem přikývla a na moment zavřela oči.

Dveře se najednou rozrazily a ten dotyčný, kdo je otevřel, rychle vběhl dovnitř. Nezajímalo mě, kdo to je, chtěla jsem spát. Slyšela jsem hlasy doktora a toho dotyčného.

„Vy budete asi doktor Rogers. Jak je na tom?“ šeptal ten hlas a mně někoho opravdu hodně připomínal. Zřejmě si myslel, že spím.

„Vypadá to, že je v pořádku. Jenom nesmí dělat prudké pohyby a hlavně musí odpočívat.“ Ten druhý hlas si úlevně oddychl a někdo mě chytnul za ruku.

„Ach, Nessie. Omlouvám se za všechno, netušil jsem, že by to mohlo takhle dopadnout,“ omlouval se mi ten hlas, tak jsem otevřela oči a podívala se, kdo to je. Jake!

„Jakeu!“ vykřikla jsem šťastně a rychle ho obejmula. Trochu se mi zamotala hlava, jak jsem se prudce posadila.

„Co jsem říkal o rychlých pohybech?“ ozval se zase ten doktor.

„Pardon, nechtěla jsem,“ omluvila jsem se mu, ale dál objímala Jakea. Stále mi něco chybělo...

„Jsi v pořádku?“ Odtáhl se Jake a podíval se na mě vážně. Pousmála jsem se, tohle mi chybělo. Ale není to všechno.

„Ano, jsem v pořádku... ale... mám nějaký divný pocit, že mi něco chybí.“ Rukou jsem nevědomky sjela k břichu a pak mi to doklaplo.

„Kde je naše dítě?“ otočila jsem se na doktora, který stále stál u dveří. Jake se podíval stejným směrem a čekal na odpověď stejně jako já.

„Jak už jsem vám dneska jednou řekl, měla jste opravdu štěstí, že jste to přežila,“ odvětil mi doktor, ale odpověď na dítě jsem nedostala.

„Kde je?!“ už jsem začala pomalu vyšilovat. Jasně jsem viděla, jak má Jake na krajíčku... stačí chvilka a bude brečet... stejně jako já.

„Posloucháte mě vůbec?“ osočil se na mě doktor a stále pozoroval mě, nikoliv Jakea.

„Jistě, že vás poslouchám, ale jestli mi okamžitě neřeknete, kde je, tak ho půjdu klidně hledat!“ vykřikla jsem na něj a opravdu zuřila.

„Nenašla byste ho,“ sdělil mi opatrně, ale usmíval se u toho. Je snad mrtvé? Kde je dítě? Já ho musím najít!

„Prosím?“ šeptla jsem, ale uvnitř zuřila. Jak se u toho může usmívat?!

„Nenašla byste ho, protože je v pořádku. Ale je na jiném oddělení než vy. Ale nebojte se, opravdu je v pořádku,“ vysvětlil mi a teď už se plně usmíval. Můj vztek vyprchal a já jsem měla nutkání teď jít a obejmout ho. Otočila jsem se na Jakea a ten se tvářil stejně jako já... štastně.

„Prosím, doneste nám ho,“ poprosila jsem ho slušně a doufala, že mi vyhoví. Přikývl a na moment odešel... za chvilku přišel a v ruce nesl malý uzlíček. Přešel až ke mně a předal mi ho... děvčátko. Šťastně jsem se podívala na Jakea a ten sledoval naši dceru..., jak krásně to zní. Naše dcera.

„Miluji vás, na tom se nic nezmění,“ zašeptal se slzami v očích Jake a já byla opravdu šťastná. Byla jsem v pořádku, mám přítele a ještě k tomu všemu mám nádhernou dceru.

1. část


 

Tohle pokračování k mé jednorázovce bych chtěla věnovat úžasnému človíčku... Kika57 :)


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Osud už nelze změnit... - 2. část:

 1
30.08.2011 [15:16]

NeverWow... Je to opravdu krásně napsané. Sice je to ze začátku trošku moc uspěchané, ale tím Nessiiným pohledem jsi to doplnila. Emoticon Doufám, že bude další část brzy... pokud tedy plánuješ další část a já doufám, že ano. Emoticon Čekala jsem, že to dítě zemřelo nárazem, jak se většinou stává, ale ohromila jsi mě. Emoticon Jsem ráda, že je živé, protože kdyby zemřelo, Renesmé by to asi nenesla nejlépe. A Jacob taky ne. Emoticon
Opravdu to bylo krásně napsané, prostě skvost! Emoticon Emoticon Emoticon

29.08.2011 [14:45]

PetraCullenTak komentuji jak jsi chtěla a říkám Máš štěstí!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Za tenhle koment můžeš vděčit Jirkovi, protože díky němu jsem se vzpamatovala a vrátila se mi má dobrá nálada Emoticon Emoticon Emoticon . Jsem ráda, že Renesmé přežila i její dětáko a že se s Jacobem usmířili!!§ Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Bylo to moc super! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.08.2011 [19:28]

DarkFirefliesTo je krásné, stejně jako první část Emoticon

27.08.2011 [12:25]

Kika57Zlato, moc děkuji za věnování. I ty jsi skvělá! Emoticon
A teď... Když hsem si četla jeho beznaděj a prostě jeho pocity, tak mi bylo strašně! Já, která ho nemám ráda, ale stejně vím, co se s Ness stalo... Připadala jsem si hloupě... V duchu jsem mu to říkala a on mě stejně neslyšel Emoticon Emoticon A potom ten telefonát a nemocnice? Normálně jsem brečela! Fakt jsem myslela na nejhorší a to se u mě nestává. Vyrazila jsi mi dech a toho doktora bych zabila! Je normální?! Takhle je děsit! Měl to prostě říct rovnou a nechodit okolo horké kaše... Jak by bylo jemu? Nejraději bych mu dala šlapáka! Emoticon Emoticon
Opravdu moc se ti to povedlo. Já ti říkám pořád, že píšeš prostě krásně, perfektně, dokonale a neskutečně. Je to originální a... prostě nejlepšejší Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
PS: jooooo! Jsem první!! Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!