Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Kašlu na kmen! 1/2

Kašlu na kmen! 1/2Shane je jedním z nejnovějších quileutských vlkodlaků. Stále se nemůže vyrovnat se svou přeměnou. Už nehodlá dále snášet další a další příkazy. Obrátí se proti smečce, postaví se Samovi. Jak to dopadne? Budu vděčný za komentáře.

 

Chtěl bych moc poděkovat Aalex za prvotní zpracování nápadu.

 

Sam:

 

Je to teprve pár dní, co jsme s Cullenovými vyřídili ty novorozené pijavice. Nezbylo z nich nic víc, než jen popel, stejně jako z jejich vůdkyně, zrzky Victorie. Nebezpečí bylo zažehnáno, kmen byl ochráněn. Jen pro jistotu jsem nařídil držet pár dní nepřetržitou pohotovost. Co když náhodou nějaká pijavice unikla a teď se tu potuluje po okolí?

Už byla tma. Vraceli jsme se hladoví z lesa. Byli jsme blízko našeho domku. Do okolí se linula nádherná teplá vůně jídla. Copak to Emily vaří? Hladově mi zakručelo v žaludku.

Všichni jsme se proměnili do lidské podoby. Ještě před tím, než jsme se začali rozcházet do svých domovů, jsem začal rozdělovat hlídky na další den. Kluci to chápali, chápali mé důvody, chápali mé obavy. Všichni až na jednoho. Shanea.

***

Shane je jeden z posledních kluků z La Push, co se přeměnili. Bude mu teprve patnáct. Od doby, co se poprvé přeměnil, se hodně změnil. Už to není ten veselý kluk, který pobíhal s kamarády po La Push. Nyní byl jiný. Temnější.

Ve vlčí podobě jsme všichni věděli, na co myslí ten druhý. Tento dar i prokletí jsme všichni nenáviděli. Soukromá tajemství, která nikdy neměla být odhalena, zakázané myšlenky, které měly zůstat pohřbeny, skrývané city, které nikdy neměly být vyjeveny. To vše leželo nepokrytě všem na očích. Už jsme si na to zvykli. Když jsem však zaslechl Shaneovy myšlenky, byl jsem šokován.

Shaneova mysl tiše kypěla zlobou, která přerůstala až v nenávist. Nenávist ve svůj úděl. Nenávist k podstatě toho co jsme. Nenávist k tomu, co je pro nás prioritou – kmen. A zejména pak choval nenávist ke mně.

Chápal jsem ho. Vinou proměny musel zpřetrhat veškerá pouta se svými kamarády, přirostly mu nové povinnosti. Nesměl se svěřit ani doma, jeho matka šílela z toho, že se její syn v noci tajně vytrácí z domu. Kromě toho ho stejně jako Embryho trápilo, kdo je jeho otec. Vyrůstal totiž jen s matkou, svého otce nikdy nepoznal. Nemohl se s tím vším vypořádat. Po čase si našel svůj způsob, jak s těmi rozsáhlými změnami vyrovnat – neustále se stavěl na odpor. Téměř od počátku se u něj projevovala nechuť k autoritám, k zákonům kmene a zejména mým příkazům. Často jsem byl donucen na něj použít alfa tón vůdce smečky, aby vůbec poslechl. Nic jiného totiž na něj neplatilo. Jenže tím jsem jeho odpor ještě posílil. Teď toho lituji.

Možná to bylo tím, že se proměnil do rušné doby, kdy kolem neustále pobíhala Victoria bažící po Belle a nakonec to vyvrcholilo bitvou s novorozenými. Kdo ví? Každopádně teď nevím, co s ním mám dělat. Před časem jsem ho poslal za Billym, aby s ním promluvil. Snad by mu pár slov od něj pomohlo vyrovnat se se svým údělem „ochránce“. Jenže Shane nepřišel.

Už fakt nevím. Shane teď začal vážně konkurovat Leah. Běhat s jedním z nich bylo za trest. Ostatní kluci to cítili stejně. Navíc jsem měl strach, že jednou z něj všechna ta nahromaděná zloba vytryskne ven. Kdyby se to stalo před lidmi, mohl by z toho být pěkný malér. Nemluvě o tom, že by mohl udělat někomu něco podobného jako já mé Emily.

***

„Same, já končím,“ otočil se čelem ke mně. Ostatní zůstali stát za mými zády.

„Mám už dost hlídek! Mám už dost příkazů a buzerace! Už mám dost toho všeho!“ obořil se na mě rozhněvaný Shane.  „Já už ve smečce končím. Končím!“ řekl rozhodně, stojíc čelem k nám.

„Shane, já myslím, že bys…“ začal jsem vyrovnaně poté, co jsem se vzpamatoval z jeho nečekaných slov. Když v tom mi do řeči skočil Paul.

„Děláš jenom samý potíže! Seš jak malý děcko! Všichni tě už máme dost! Jak končíš? A co tvá povinnost chránit kmen?“ vykřikl na něj rozhněvaně.

„Kašlu na kmen a nějaké kmenové povinnosti a tradice! Mám jich plné zuby!“ odpověděl mu pěkně zostra Shane, kterému se pohrdání usadilo jak ve tváři, tak ve hlase.

To bylo na Paula moc. Začal se nekontrolovatelně třást vzteky a v okamžiku vybuchl v obrovského stříbrošedého vlka.

Rychle jsem shazoval oblečení, neboť jsem věděl, co se stane. Události nabraly rychlý spád.

Shane se ještě stihl proměnit, a to už se na něj vrhl mnohem větší Paul. Chňapali po sobě, po okolí se rozléhalo ušidrásající vrčení a nakonec se rychlejší a zkušenější Paul zakousl do menšího, temně černého vlka. Ten zavyl bolestí.

Rychle jsem se proměnil a autoritativním hlasem alfa samce jsem přinutil Paula, aby Shanea nechal na pokoji. Paul se nuceně uklidnil.

Nyní se všechny zraky upínaly na menšího vlka, černého jak uhel, ležícího na zemi. Vlk se po chvilce zvedl, nezavadil o nás ani pohledem a utekl do lesa. Myslí se mu mihla jediná myšlenka.

Končím…

Já s Paulem jsme se proměnili zpět do lidské podoby. Chtěl jsem nechat Shanea o samotě, aby si vše mohl v klidu promyslet. Nicméně jsem věděl, že se situace po Paulově výpadu ještě zhoršila.

Musím mu dát čas.

 

O 5 týdnů později…

 

Shane nereaguje na vlčí volání, s nikým z nás se nebaví. Ignoruje nás. Ignoruje své povinnosti vůči kmeni. A nejhorší je, že se nám svým způsobem vysmívá. Dál se proměňuje.

Jako obrovský černý vlk pobíhá po okolí, ale i tak se nás straní. Kluci, co mají právě hlídku, občas slyší jeho mysl. Slyší pravidelný dusot tlap, slyší jeho myšlenky. Když jej však někdo osloví, nereaguje. Absolutně se s námi odmítá bavit.

Je zvláštní, že já jsem jej nikdy nezastihl ve vlčí podobě. Když se proměním a on je v té chvíli také v podobě vlka, vždy jen slyším vytrácející se vědomí. Nepochybně se chce vyhnout alfa příkazu.

Co mám dělat? Je třeba to začít nějak řešit. Promluvil jsem si o tom s radou. Shodli jsme se, že nejlepší by bylo, kdyby si s ním promluvil Billy. Snad by ho přivedl k rozumu.

 

Shane:

 

Někdo zaklepal na vchodové dveře našeho domku. Slyšel jsem, jak mamka odbíhá z kuchyně, kde právě vařila večeři, a otvírá dveře.

„Dobrý večer, Molly,“ pronesl hluboký hlas.

Sakra! Poznal jsem ten hlas. Patřil Billymu Blackovi. Věděl jsem, proč tu je. Nepochybně proto, aby mi dal kázání. To moje mamka byla o poznání zmatenější. Vůbec totiž netušila, že se její synáček sem tam proměňuje v obrovského černého vlka.

„Dobrý večer, Billy,“ pozdravila jej. Představoval jsem si ji, jak nad ním stojí v kuchyňské zástěře a s obočím zdviženým v údivu. Moje matka se totiž nikdy moc nezajímala o nějaké kmen a ty věci okolo. Proto pro ni bylo záhadou, co asi tak může chtít člen quileutské rady u jejích dveří.

Rychle se vzpamatovala. „Pojďte z toho deště,“ a pomohla mu do předsíně. „Zdržíte se na večeři? Budeme mít zapečené lasagne,“ zeptala se jako správná hospodyňka.

„Nedělejte si se mnou hlavu. Jen bych si chtěl na chvilku promluvit se Shanem,“ odmítl ji Billy mile.

„Se Shanem?“ zbystřila máma a její hlas nabral starostlivý tón. „Je snad něco, o čem bych měla vědět?“

„Ne ne, jde jen o takovou drobnost.“

Hm, tím mamku moc neuklidnil. Poslouchal jsem, jak ho nedůvěřivá máma nasměrovala na můj pokoj. Rychle jsem si na uši nasadil sluchátka. Za okamžik se ozvalo zaklepání.

„Dále,“ vyzval jsem ho otráveně. Mám se na co těšit, pomyslel jsem si znechuceně. Jak jim mám proboha vysvětlit, že se do smečky nevrátím? Jak jim mám vysvětlit, že kašlu na nějaké jejich tradice, kmen, smečku a kdovíco ještě?

Billy na svém vozíku potichu vjel do mého pokoje a zavřel za sebou dveře. Než přišel, tak jsem u stolu dělal domácí úkoly. Otočil jsem se na židli k němu, vzdor ve tváři. Chtěl jsem mu dát jasně najevo, že nehodlám ustoupit ani o krok. Stáhl jsem si sluchátka z uší a nechal je okolo krku. Billy se zastavil naproti mně.

„Ahoj, Shane,“ a rozhlížel se po mém pokoji. „Jak je?“ a upřel na mě pohled svých hlubokých černých očí. Bylo mi to nepříjemné. Měl jsem najednou pocit, že mi vidí až do žaludku.

„Jde to,“ odpověděl jsem normálním hlasem, místo zlobného procedění mezi zuby, jak jsem to měl v úmyslu. Jeho pohled mě úplně vykolejil.

„Shane,“ začal. „Slyšel jsem, co se stalo a nebudu ti tu povídat o tom, že vím, jak se cítíš. Nikdy jsem se neměnil, takže to nevím. Ale to neznamená, že nevím, co to je být lapený v síti povinností, o které nestojíš. Ostatní se s tím vyrovnali, i když jim to chvíli trvalo. U tebe ale nevidíme žádné pokroky. Tvrdohlavě si stojíš na svém. Nejsi pro kmen ani pro smečku přínosem.“

„Nechci být členem nějaké smečky a slovo kmen pro mě nic neznamená,“ odpověděl jsem zostra. Podivný klid toho muže mi byl nepříjemný.

„Co tedy chceš dělat?“ zeptal se mě přátelsky.

„Chci vést normální život,“ odpověděl jsem vzpurně.

„Normální život?“ zasmál se Billy. „Pro tebe už není cesty zpět. Jen kdyby ses na delší dobu neproměňoval, tak bys pak mohl znovu vést normální život. Navíc od Sama vím, že se pořád měníš ve vlka, takže hodláš využívat své schopnosti.“

„No a? To, že se proměňuji, ještě neznamená, že bych měl automaticky někam patřit, neznamená to, že bych měl poslouchat něčí příkazy, neznamená to, že bych něco musel! Hodlám si žít podle sebe a ne podle toho, jak Sam a rada píská.“

„Takže ty se chceš otočit zády ke kmeni? Chceš se vykašlat na komunitu, ve které jsi odmala vyrůstal a 15 let žil? Chceš poplivat odkaz svých otců, po kterých jsi zdědil schopnost proměňovat se ve vlka?“ ptal se s klidem.

„Otců? Vždyť ani nevím, kdo je můj otec!“ vybuchl jsem a nevědomky jsem vstal ze židle. „Co je mi po kmeni? Kmen má Sama!“ křičel jsem na něj.

Rozzuřilo mě, že mluví o otcích, když já svého otce ani neznám. Z toho, co jsem věděl od ostatních ze smečky, tak mým otcem mohlo být jen pár lidí, mezi nimi byl právě Billy Black. Co když je to on? Stejně je to jedno. Nestojím svému otci ani za to, aby přišel a řekl mi pravdu!

Nerad jsem si to přiznával, ale to, že neznám identitu svého otce, mě hodně zraňovalo. Neuvědomoval jsem si, že se třesu hněvem. Matka zaťukala na dveře a vešla.

„Je všechno v pořádku?“ zeptala se znepokojeně. Ohromeně zírala, jak se stojím nad jedním z členů kmenové rady, rudý vzteky.

Rychlým krokem jsem vyšel z pokoje, třískl dveřmi a nechal za sebou ohromenou matku s Billym. Vypadl jsem z domu a hustým deštěm utíkal k lesu. Musel jsem zmizet, protože hrozilo, že se proměním a Billymu něco udělám. Svým klidem mě tak vytáčel!

Zahodil jsem oblečení u blízkého stromu a pak už jsem jen letěl. Jedno kam. Letěl jsem vpřed a nemyslel na nic.

 

Kašlu na kmen! 2/2

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kašlu na kmen! 1/2:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!