Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Kašlu na kmen! 2/2

07.01.2011 (16:30) • Caius • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2157×

Sam:

Takže selhal i Billy. Nezbývá mi, než použít hrubou sílu. Tohle tak nenávidím!

Od té doby jsem se co nejčastěji zdržoval ve vlčí podobě, abych mohl zakročit hned, jak se Shane promění. Nemusel jsem čekat dlouho…

Běžel jsem s Collinem na společné hlídce podél hranic. Jen pravidelný rytmus tlap, čenich u země. Rutina. Už dlouho se nic nedělo a nepředpokládal jsem, že teď, když jsme vyřídili tu zrzku, budeme mít potíže s upíry. Nejbližší pijavice byli Cullenovi, ale od nich jsem popravdě nic nečekal. Začínal jsem jim po té společné akci důvěřovat, hlavně Carlisleovi. Navíc teď zrovna plánovali svatbu Belly a Edwarda, takže jistě nebudou chtít vyvolat nějaký konflikt.

Jen mě trápilo, že je Jake pryč. Měl by se už konečně oprostit od citů, které chová k Belle Swanové. Ona si vybrala a on se s tím musí smířit. Snad čas zahojí jeho rány. Zrovna teď byl kdesi hodně na severu, hádám, že v Kanadě. Jemu čas mohl pomoci, to ale neplatilo na Shanea. Shane se špatně rozhodl a já ho musím donutit jít po správné cestě, třeba i násilím.

Začínal jsem pochybovat, jestli se vůbec hodím na svou pozici vůdce smečky. Jak můžu být dobrý vůdce, když jsem ztratil Shanea a teď Jacoba?

Z rodících se výčitek mě vytrhla cizí mysl. Shane se právě proměnil!

Neproměňuj se zpět! poručil jsem mu velitelským tónem nejvyšší autority alfa samce.

Collinovi jsem přikázal, aby se proměnil zpět do lidské podoby. Chtěl jsem to se Shanem vyřídit sám. Brzy jsem jej našel, byl v lese jen pár minut běhu ode mě. Za chvilku černý vlk stanul tváří v tvář dalšímu temnému vlkovi.

Shane, ačkoliv chtěl zmizet, nemohl neuposlechnout můj příkaz. Z hrdla mu vycházelo temné vrčení, z očí mu sršely blesky. Právě proto mě nenáviděl. Nenáviděl tyhle nucené příkazy.

Shane, je mi to líto, ale nedáváš mi jinou možnost. Musím tě tedy k poslušnosti přimět příkazem vůdce smečky.

Vložil jsem do hlasu svých myšlenek plnou tíhu hlasu alfa samce.

Ode dneška budeš zase patřit do smečky. Budeš dělat to, co se od tebe očekává. Budeš plnit svou povinnost vůči kmeni! Budeš dělat, co se ti řekne!

Pod tíhou příkazu, kterému se marně snažil vzdorovat, se mu podlomily nohy. Padl na břicho, uši sklopené, čumák u země. Nemohl proti tomu bojovat, musel se podvolit vůdci. Nerad jsem se díval, jak se přede mnou pokořuje, ale nebyla jiná možnost.

Poté jsem jej propustil. Nechtěl jsem jej dále ponižovat, když to nebylo nutné. Každopádně, nyní už na svolávací zavytí bude muset přijít, i kdyby nechtěl. Musí se konečně poprat s tím, že patří k nám. My jsme teď jeho rodina. Smečka.

Druhý den ráno mě probudilo zaklepání na dveře. Zatřepal jsem hlavou, jestli se mi to jen nezdá, když v tom se zaklepání ozvalo znovu. Podíval jsem se na budík. Půl páté ráno. Proboha, kdo to je takhle brzy ráno? Opatrně jsem vstal z postele, tak abych neprobudil spící Emily, oblékl jsem se a šel otevřít. Jaké bylo překvapení, když jsem za dveřmi uviděl Shanea!

„Musím si s tebou promluvit,“ řekl chladně a kývl hlavou směrem k lesu.

Rozespalost rychle přešla. Co zase chystá? Další problémy? Nebo chce učinit první krok k dobru? Jeho chladný výraz tomu nenasvědčoval.

Noc přecházela do rozbřesku, vládlo šero. Ze stromů skapávaly kapičky nočního deště, na trávě rosa. Šel jsem za ním. Zastavil se na kraji lesa, mimo dohled domku. Otočil se ke mně. Jeho temný pohled mi rázem vzal veškeré iluze o tom, že se obrátil k lepšímu.

„Tak,“ řekl.

„Jak ti mám vysvětlit, že nehodlám být členem smečky? Jak ti mám vysvětlit, že už toho všeho mám dost?“ Na okamžik se odmlčel. Cítil jsem z něj chladný hněv „Chtěl jsem se domluvit v dobrém, ale po tvém včerejším příkazu už to není možné. Donutil jsi mě nasadit zbraně nejtěžšího kalibru. Můžeš si za to sám," pokračoval věcně.

Napjatě jsem poslouchal. Jeho sebejistota nevěštila nic dobrého.

„Takže, pokud na mě ještě někdy uplatníš svoje vůdcovské příkazy, přísahám ti, Same, že odhalím náš nadpřirozený svět! Jen považ, co by to znamenalo!“ Propaloval mě zlobným pohledem.

Z toho, co mi řekl, se mi zatajil dech. Ramena mi poklesla hrůzou při představě, co by to znamenalo. Nepochybně by zakročily ty italské pijavice, Volturiovi. A nemluvě o tom, jak by zareagoval okolní lidský svět!

„To bys přece neudělal!“ vypravil jsem ze sebe ještě stále v šoku. Mluvil tak vážně, on by to snad vážně udělal!

„Nebudu muset, když mě ty a tvá smečka necháte napokoji.“ Shane pozoroval můj šok a bezmoc s jistým zadostiučiněním.

„Same, zvaž to.“ Jeho hlas i výraz ve tváři náhle nabraly naléhavý podtón. „Nechtěj si ze mě udělat nepřítele.“

„Dobře,“ vypadlo ze mě.

To byla jediná odpověď, na jakou jsem se zmohl. Pořád mi v mysli probíhaly důsledky, jaké by mohly mít Shaneovy činy.

„Takže si rozumíme,“ uzavřel Shane téma. Pro změnu jsem mu nyní já neměl sílu odporovat.

„Sbohem, Same. Doufám, že mě nebudeš k ničemu nutit.“ Položil důraz na slůvko ničemu, aby mi to ještě jednou připomněl, co je v sázce. Otočil se a odklusal pryč.

Stál jsem tam u lesa, pořád v šoku a hlavou mi stále probíhalo, co se před chvilkou stalo. To snad není pravda! To je nějaká noční můra!

Nebyla…

Od té doby je Shane absolutně mimo nás. Vlastně si vydobyl svobodu, ale jakým způsobem? Zvláštní je, že jsem jej již nikdy v myšlenkách nezaslechl. Že by se dále neproměňoval? To bylo jediné možné vysvětlení.

Alespoň do té doby, než jsem jej zahlédl, když jsem byl na hlídce. Byl to on! Vlk, černý jako uhel, jehož oči si mne chvíli s pobavením prohlížely. Pak se otočil a zmizel v lese. Ale jak je to možné? Měl bych přece slyšet jeho myšlenky! Já však neslyšel nic.

Možná je to proto, že nade mnou nakonec zvítězil. Viděl mě poraženého. Kdoví, jak tyhle vlčí věci fungují? Nyní je Shane opravdu jen svým pánem. První svobodný vlk v La Push! Jenže je sám. Je tohle opravdu to, po čem vždycky toužil?

Dalších pár měsíců jsem o Shaneovi neslyšel. Smečka měla na práci důležitější věci. Nejdřív ta upíří svatba, potom to nebezpečné dítě a nakonec se smečka rozpadla na dva tábory.

Už jsem nechtěl Shanea řešit, svou cestu si vybral. Co jsem taky mohl dělat po tom, co mi řekl? Rada byla toho názoru, že se možná časem umoudří. Já jsem tomu na rozdíl od Billyho nevěřil.

Pak nastalo období relativního klidu. Než přišla vize. Vize o přicházející černé formaci, boji a utrpení. Vize o přicházejících Volturiových, vládcích upířího světa.

Nyní jsme byli znovu nuceni připravit se k boji. Musíme chránit kmen. Budeme bojovat! A to nejen po boku Cullenových, ale mnoha dalších spřátelených upírů, které si naše hodné pijavice přivolaly na pomoc. Přesto jsou naše naděje na vítězství mizivé. Carlisle mi vysvětlil, proti čemu stojíme. Proti tak velkým silám nemáme šanci. Stejně se jim postavíme, ani nemáme na výběr. Chránit kmen, to je naše priorita. I když to bude znamenat náš konec.

Nadešel onen den. Možná náš poslední.

Řekl jsem Emily, co mě čeká. Byla silná a nechala mě jít. Musela věřit, co jí také zbývalo?

Bylo brzy ráno, ještě tma. Rozhodl jsem se zajít ještě za Shanem. Nevím, co mě to popadlo, jen jsem cítil povinnost mu říct, že dnes možná všichni jeho bratři zemřou.

Doběhl jsem k malému domku, kde bydlel Shane se svou matkou a potichu zaklepal na vchodové dveře. Přišel otevřít rozespalý Shane, v což jsem doufal. Někdy jsou zbystřené smysly tak předvídatelné!

„Co… co se děje?“ Mnul si ospalé oči. Pak zpozorněl, když viděl, kdo před ním stojí. Ve tváři se mu mihl vzdor.

„Jen jsem ti přišel říct, že já a ostatní tví bratři dnes možná zemřeme při boji s upířími vládci, Volturiovými,“ řekl jsem mu klidným hlasem.

Vypadal, že nechápe, o čem mluvím. Pak se mu oči rozšířily hrůzou. Pochopil. O Volturiových už mnohé slyšel jako každý z nás. Slyšel, jakými mocnými dary disponují. V očích mu vířily otázky. Nedal jsem mu čas na jejich vyslovení a pokračoval jsem dál.

„Jen jsem ti chtěl říct, že pokud zemřeme, bude jednou na tobě, abys zplodil další generaci vlků. Musí být někdo, kdo bude chránit kmen.“

Vyjeveně na mě zíral.

„Kdybychom se už neviděli, sbohem, Shane. A věz, že jsem to s tebou myslel vždy dobře.“ Odvrátil jsem se od rozespalého a zmateného Shanea, který vypadal, že právě neví, která bije, a rozběhl jsem se z vesnice do blízkého lesa.

Dál už ze mě byl obrovský černý vlk, pádící za svou smečkou, svými bratry. Vlk, připravený, vést svou smečku do boje. Šli jsme do boje všichni. Carlisle nás ubezpečoval, že k bitvě možná ani nedojde. Přesto jsme každý věnovali myšlenku svým nejbližším a doufali, že není poslední.

Skryti v lese jsme čekali, až se ty volterské pijavice objeví. Když už musíme zemřít, pokusíme se vzít jich s sebou co nejvíc!

Když v tom jsme zaslechli blízko pohyb. Z hustého podrostu se váhavě vynořil vlk černý jako uhel. Pomalu se k nám blížil, nejistě našlapoval. V myslích nás všech se rozezněla dvě slova:

Jsem zpět…

Kašlu na kmen! 1/2

Autor: Caius (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Kašlu na kmen! 2/2: