Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » I hate this part

07.08.2011 (16:00) • LeeLee • FanFiction jednodílné • komentováno 10× • zobrazeno 1435×

Projížděli jsme v půjčeném autě Pátou Avenue. Ulice byly zasypány sněhem a drobné vločky poletovaly vzduchem. Po chodnících spěchali lidé, zachumlaní do svých plášťů, a tak bezohlední, co se jejich okolí týče. Neustále vráželi jeden do druhého, ale ani jeden se nezastavil, aby se omluvil nebo pomohl sebrat druhému to, co mu vypadlo, když se srazili. Zamračila jsem se. Neměla jsem tohle místo ráda. Chyběl mi domov, chyběl mi Londýn.

Už dlouhou dobu ani jeden z nás nepromluvil. Dala jsem mu jasně najevo, že o to nestojím. Z rádia se linuly tóny Vanilla Twilight od Owl City. Každý jednotlivý tón prořízl napjatou atmosféru, která mezi námi byla. Venku bylo chladno, ale mezi námi to bylo na bodu mrazu. Nemůžu si stěžovat, že by se mi nevěnoval nebo neměl zájem. Spíš naopak.

Nejdřív mi jeho pozornost přišla milá. Snídaně do postele, masáže, výlety a dárečky. Za těch deset let se ale nic nezměnilo. A to je to. Začali jsme upadat do jednotvárného stereotypu. Každý den to samé. On si to zřejmě neuvědomoval, ale mně to vadilo. Pořád dokola to samé. Znovu a znovu. Věděla jsem, jak moc Jacob dřel, aby mi tuhle dovolenou zaplatil. Nechtěl půjčky, chtěl na všechno poctivě vydělat. Měla bych mít radost.

Najednou se mého stehna dotkla horká dlaň. Otočila jsem hlavu a podívala jsem se mu do očí. Tak dětské. Nevinné a plné lásky. Všimla jsem si, jak se jeho pohled změnil, když se jeho oči setkaly s mým mrazivým pohledem. Ruku však nesundal.

„Ne,“ řekla jsem ostře. Jeho oči zaplavil smutek a ruku odtáhl.

„Proč?“ zeptal se tiše. Nedívala jsem se na něj.

„Proto,“ odsekla jsem jedovatě.

„Nepoznávám tě, Ness.“

„Ani nemusíš, Jacobe.“

Škublo to se mnou, když prudce zatočil ke krajnici. Tam auto zastavil. Nebezpečně se ke mně naklonil. Zdálo se mi, jako by svět zpomalil a mně strašně začalo bušit srdce. Ne z nervozity, ale ze strachu. Bála jsem se, co udělá.

„Prosím,“ zašeptal tiše, „řekni mi, co se děje. Prosím.“ Věděla jsem, že jakmile začnu mluvit, bude to tady. Začátek konce.

„Já… Já už nemůžu. Už mě to unavuje. Je to pořád to samé. Tobě to možná nedochází, ale já jsem tak nějak znuděná. Každý den děláš to samé, já chci trochu akce, změnu. Život nám proklouzává mezi prsty, jenom ztrácíme čas.“

„Změnu?“

„Ano, Jacobe, změnu.“

„Změnu ve smyslu…“

„Jo. Tuhle změnu.“

Chvíli se na mě díval, a i když se to snažil zakrýt, viděla jsem, jak se mu v očích lesknou slzy. Ihned je však potlačil. Tvrďák každým coulem. V duchu jsem se nad tím pousmála.

„Ness, já se polepším. Prosím Renesmé, prosím!“

„Jacobe, já už nechci nic zkoušet. Už jsme to zkoušeli dost dlouho. Nevím, jak ti to mám říct, Jakeu.“

„Co mi říct?“

„Sbohem,“ zašeptala jsem potichu.

Teď už slzy nepotlačoval. Jedna mu stekla po tváři.

„Ne, Jacobe. Ne-neplač. Nemůžu tě takhle vidět.“

„Tak jsi mi neměla lámat srdce. Pak bys to nemusela vidět. Ale já se ptám - proč. Proč nemůžeš pokračovat? Myslel jsem, že to mezi námi je silné. To pouto, co k tobě cítím, veškerá láska. Obětoval jsem toho kvůli tobě hodně, Nessie, opravdu hodně. Miluju tě celým svým srdcem, celou svou bytostí. Ale já ti nestojím ani za zkoušku.“

„Tak to není, ty víš, že mi na tobě záleží!“

„Jo, tak jako ti záleží na spoustě jiných věcí. Záleží ti na mně, ale nemiluješ mě!“ Jacob už téměř křičel.

„Tak to si myslíš? Že jsem bezcitná? Milovala jsem tě, Jacobe, milovala! Ani nevíš, jak se teď nenávidím! Nenávidím tuhle chvíli, nenávidím! Nenávidím sebe, za to, co jsem ti udělala, chápeš to? Nenávidím se za každou z těch slz, co ti tečou po tvářích! Nechtěla jsem se dál přetvařovat, nechtěla jsem ti lhát. Proto jsem ti řekla pravdu, i když tak bolí! Musela jsem to udělat, Jacobe, a ze všech osob na světě jsem myslela, že ty to pochopíš!“

Teď už jsem plakala i já a věděla jsem, že Jacob váhá. Tak mě miloval – miluje. Viděla jsem to na něm. Otočil klíčkem a nastartoval auto. Nad New Yorkem zapadalo slunce a jeho odraz jsem viděla v Jakeových očích. Díval se pořád před sebe, i teď v letadle, když jsme přistávali v Londýně. Celou cestu nepromluvil, od té hádky v autě. Sotva jsme přistáli, odešel. Ztratil se mi v hale a já to po chvíli vzdala. Chytila jsem si taxík a odjížděla do našeho domu v centru.

„Nessie! Co se stalo?“ vykřikla máma, když mě uviděla ve dveřích. Stála jsem tam, zmoklá a ztrápená.

„Maminko,“ dostala jsem ze sebe se vzlyky a objala ji. Hladila mě po vlasech a trpělivě vyslechla celý můj příběh. Postupně se do obýváku přesunula celá rodina a všichni mě utěšovali.

„To bude dobré, Ness. Jacob se vrátí,“ utěšovala mě Esmé.

Druhý den jsme se dozvěděli, že je Jacob mrtvý.

Příčina úmrtí: neznámá.

Jen já vím, že to bylo zlomené srdce. Zlomené srdce a upíří jed.

Autor: LeeLee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek I hate this part: