Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zadaná na druhou - 23. kapitola - Edwardův příběh

Stephenie Meyer


Zadaná na druhou - 23. kapitola - Edwardův příběhJaký byl Edwardův život před proměnou? Jaký byl po přeměně? Jak Bella zareaguje, když zjistí, že Edward má na svědomí několik lidských životů? A kdo na konci odejde? Bella nebo Edward? A vrátí se ten dotyčný? Příjemné čtení. :)

„Nechci ti ublížit, Bello,“ řekl Edward, když viděl můj vyděšený výraz.

Na nic jsem se nezmohla, na žádné slovo, větu, prostě na nic. Vyděšeně jsem jen zírala na Edwarda a naslouchala svému prudce bijícímu srdci, jak naráží do hrudníku. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem se ho nebála. Bála, a hodně. Stále jsem si pokoušela namluvit, že je to ten stejný Edward, do kterého jsem se bláznivě zamilovala, ale nešlo to. Pořád se mi do mysli vracel náš včerejší rozhovor o tom, kdo vlastně ve skutečnosti je, a pak to bylo jen a jen horší.

Uvědomila jsem si, že Edwarda obezřetně pozoruju a přitom se pomalu posouvám dozadu. Očima jsem ho sjížděla od hlavy k patě a zpátky. Došlo mi, že hledám nějakou známku potvrzující, že je opravdu upír. Ale kromě toho, že byl nezdravě bledý a jeho či měly barvu topazu, tu nic zvláštního nebylo – žádné extra dlouhé zuby, červené oči…

Po několikátém prozkoumání jsem si všimla, že v pravé ruce drží svou tašku. Nešlo mi do hlavy, jak se sem dostal, když jsem včera zamkla dveře. Umí snad jako upír procházet zdí? Po včerejším dni bych se už opravdu nedivila ničemu.

„Přišel jsem si jen pro věci,“ hlesl smutně a poklepal na své sbalené věci, když viděl, kam se dívám. „Je mi to tak líto,“ zašeptal zlomeně a pohlédl mi zhluboka do očí. Nevydržela jsem ten pohled a sklopila hlavu. „Sbohem, hvězdo.“

Pevně jsem semkla rty a dusila v sobě vzlyky, které se s Edwardovým sbohem začaly rvát ven. Z očí mi postupně tekla jedna slza za druhou, když jsem slyšela jeho kroky mířící po chodbě směrem ke vchodovým dveřím. Zavřela jsem oči a snažila se alespoň trochu uklidnit.

Nikdy by mě nenapadlo, že je něco málo pravdy na tom, že se vám před smrtí začne přehrávat váš život. Já jsem sice neměla úplně před smrtí, ale i jen myšlenka na to, že Edwarda vidím naposledy, mě donutila vzpomenout si na všechno, co jsme spolu prožili.

Vždyť on nebyl zlý, teď už jsem to věděla. Narovnala jsem se a podívala se před sebe. Už tam nestál. Místo toho se ozvalo klapnutí dveří. Byl pryč. Tak se seber a běž za ním, řvalo na mě moje svědomí.

„Edwarde,“ vzlykla jsem potichu, ale stále se neměla k nějakému pohybu. Setřela jsem poslední slzy, abych něco viděla, a trhaně se nadechla. „Edwarde!“ zavolala jsem už z plných plic a rozeběhla se chodbou. Klikou jsem trhla natolik, že byl jen zázrak, že mi nezůstala v ruce. „Edwarde,“ vydechla jsem úlevně, když stál na schodech a hleděl na mě plný naděje. „Ty nesmíš odejít.“ Už jsem zase brečela. „Nemůžeš mě tu nechat samotnou,“ huhňala jsem a přitom kroutila hlavou ze strany na stranu.

„Jsi si jistá?“ zeptal se Edward jemně a udělal krok mým směrem. Zvedla jsem k němu ubečený obličej, lehce se usmála a přikývla.

„Myslím, že to zvládnu. Sám jsi řekl, že mi nechceš ublížit.“ Edward vypadal, že mu spadl kámen ze srdce, a chystal se mě obejmout. Nenechala jsem se a couvla o kus zpátky. „Já… Nechtěj po mně, abych se hned chovala, že je všechno při starém. To nejde. Dej mi trochu času to vstřebat.“ Nervózně jsem přešlápla.

„Rozumím ti.“

„Možná by bylo nejlepší, kdybys mi všechno vysvětlil… Úplně všechno,“ dodala jsem. Věděla jsem, že takhle je to správně. Možná se dozvím něco, co nebude zrovna růžové, ale je to Edward. Muž, kterého miluju jako nic na světě a nikdo a nic už to nemůže změnit. Co na tom, že je to upír. Lepší být s Edwardem-upírem, než o něj přijít.

Společně jsme se vrátili do bytu. Já jsem šla do kuchyně, kde jsem se posadila ke stolu a čekala, než se vrátí Edward ze svého pokoje. Když se objevil ve dveřích, nejistě se rozhlédl po místnosti. Neklidně jsem si poposedla na židli a kývla k prázdné židli vedle mě.

„Takže upír,“ začala jsem váhavě. Nervózně jsem si hrála se svými prsty a sem tam hodila zvídavým pohledem po Edwardovi.

„Takže upír,“ zopakoval po mně Edward a nešťastně si povzdechl. „Vím, je to neuvěřitelné, že v dnešní době něco takového existuje. Neřeknu ti jak, ale už to tak bohužel je. Když mi Cullenovi prozradili své tajemství, taky jsem tomu nemohl uvěřit.“ Uchechtl se, jak si na něco nejspíš vzpomněl, ale nebyl to veselý smích.

„To znamená, že Alice…“

„Že je taky upír,“ dokončil za mě, „celá moje rodina je taková, Bello. Nikdo z nás není nadšený z toho, čím je, ale minulost se nedá změnit.“

Vše, co mi tu Edward právě říkal, mi přišlo tak nereálné, nemožné. Ač jsem se snažila sebevíc, prostě mi nešlo představit si Alice, jak běhá po městě a hledá nějakou oběť, do které by se s radostí mohla zakousnout. Musela jsem se otřást. Tahle myšlenka mě vedla k další otázce.

„A…a… a,“ nešlo mi to slovo ani vyslovit. Edward mě povzbudivě pohladil po ruce. „A krev? Piješ lidskou krev?“ zabrblala jsem, že mi snad ani nemohl rozumět.

„Ne.“ Tohle mě zarazilo. „My pijeme zvířecí krev.“ Nikdy jsem takový pocit úlevy, který právě prostupoval mým tělem, nezažila. Teď už jsem se neměla vůbec čeho bát.

„Zvířecí?“ zopakovala jsem po něm znovu, jen abych se doopravdy ujistila, že říká pravdu. Přikývl. „Lovíte zvířata, ne lidi,“ říkala jsem spíš pro sebe. Edward se na chvíli zarazil, ale poté s očima upřenýma na své ruce přitakal. „Nechápu to, vždy jsem si myslela, že upíři zabíjí lidi kvůli jejich krvi, ale ve skutečnosti loví zvířata.“

„Bello, neřekl jsem, že všichni,“ zdůraznil to slovo, „upíři žijí ze zvířecí krve. Jsou i tací, kteří přežívají pouze na lidské.“ Přestala jsem dýchat. „Nemusíš se bát, žádní takoví tu poblíž nejsou.“

Na tváři jsem vykouzlila úsměv, který říkal, že mu rozumím a nebojím se, ale to, co jsem cítila uvnitř, bylo jiné.

„Jak je poznám?“ zeptala jsem se tvrdě. Edward se na mě zaraženě podíval a zavrtěl hlavou.

„Říkám ti, že tu nejsou,“ pokoušel se mě uklidnit a i se židlí se přisunul o kus blíž. Srdce se mi rozbušilo rychleji, a nato se Edward zase odsunul. Zadívala jsem se na něj s otazníky v očích, jenže on místo mě smutně pozoroval podlahu.

„Jak je poznám?“ vrátila jsem se k předešlé otázce.

„Podle očí. Upíři lovící lidi mají červené duhovky, my, lovící zvířata, máme zlaté,“ upřesnil Edward a já mu jako na povel zkontrolovala barvu těch jeho. Jasně, že už jsem se mu do očí dívala nespočetněkrát, však mě ta zlatavá barva vždy dostávala uchvátit, ale tohle byl prostě reflex.

„Je tu ještě něco zvláštního, co bych měla o upírech vědět?“ zachraňovala jsem situaci dalším vyptáváním.

„Nejíme, nespíme, jsme neskutečně rychlí…“ S každým dalším zjištěním můj tep zrychloval a zrychloval. Bez mrkání jsem sledovala jeho rty a napjatě poslouchala, co dalšího se ještě dozvím. „Taky máme extrémně vyvinutý sluch. Slyšíme cokoliv,“ bez přerušení našeho očního kontaktu se natáhl přes stůl a svou dlaň přiložil na místo, kde tlouklo mé srdce, „jako například tvé srdce. Slyším každý jeho úder, který prozrazuje, jak velký strach v tuto chvíli máš.“

Zavrtěla jsem hlavou a přikryla jeho ruku svou. „Nemám strach. Jen jsem překvapená a stále nemůžu pochopit, že tohle všechno, co mi tu říkáš, je spojené s tebou.“

„Kéž by nebylo, lásko,“ povzdychl si smutně Edward. Bolelo mě ho takto vidět. Skousla jsem si ret a opatrně ho pohladila po tváři.

Na chvilku jsme oba ztichli. Já se snažila dát si všechny informace dohromady a Edward vypadal, že nad něčím přemýšlí.

V hlavě mi vířilo tolik otázek, na které jsem chtěla znát odpovědi. Taky jsem přemýšlela, kolik normálních lidí na tomto světě má vlastně o existenci upírů ponětí. Byla jsem jediná? A pokud ne, jak oni tento fakt přijali? A co ostatní upíři? Kolik jich ve skutečnosti je?

„Jak se někdo stane upírem?“ přerušila jsem to tíživé ticho. Edward se na mě překvapeně zadíval. Asi se divil, že toho všeho ještě nemám dost. Taky jsem samu sebe nechápala.

„Aby se člověk přeměnil v upíra, musí jím být pokousán a poté projít třídenní proměnou. Není to nic pěkného.“ Vážně se na mě podíval.

„A ty? Proč se z tebe stal upír? Chtěl…“ musela jsem na chvíli zmlknout a polknout ten knedlík, „chtěl jsi to dobrovolně?“

„Dobrovolně?“ vyplivl to slovo s odporem. „Bello, nikdo se upírem nechce stát dobrovolně, leda blázen.“

„Tak jak?“ zkusila jsem to znovu.

„To je dlouhý příběh,“ řekl nevrle a zvedl se od stolu.

„Chci ho slyšet,“ stála jsem si za svým a taky se postavila. „Řekla jsem, že chci slyšet úplně všechno,“ naléhala jsem na něj.

Překonala jsem ten malý kousek, který nás od sebe dělil. Obě ruce jsem položila na Edwardovu tvář, která byla sklopená k zemi, a donutila ho, aby se na mě podíval. „Prosím,“ zašeptala jsem.

„Dobře,“ ustoupil Edward. Mé paže pomalu stáhl ze svého obličeje, otočil se ke mně zády a přesunul se k jedinému oknu, které kuchyň nabízela. Zvědavě jsem čekala, kdy začne mluvit, ale k ničemu se neměl. Stále stál otočený a díval se ven.

Bylo to na mně. Rozhodla jsem se ho popostrčit. „Nejsi jím dlouho.“ Edward nahlas vydechl, a aniž by se obrátil, zakroutil hlavou.

„Měl jsem úžasnou matku,“ začal a mně se vybavila fotka z jeho domu na ostrově, „a ne už tak úžasného otce. Zatímco má matka pracovala od rána do večera, abychom měli z čeho žít, můj otec trávil celé dny v hospodě a domů se vracel značně opitý.“ Edward se odmlčel a konečně na mě upřel své zlatavé oči, které byly plné smutku. Došla jsem až k němu. Jednu ruku jsem mu položila na záda a druhou přikryla jeho položenou na parapetu. Krátkým přikývnutím jsem ho vyzvala k pokračování.

„Jedné noci mě probudil strašný křik. Ihned jsem věděl, že je něco špatně. Potichu, aby o mně nikdo nevěděl, jsem došel až ke schodům, odkud jsem měl výhled na dění v dolním patře. Otec byl zase opilý a s nožem v ruce mou matku ohrožoval, poté…“ Edward přestal mluvit a zavřel oči. Já ani nedutala. Měla jsem obavy, co přijde vzápětí. Když je zase otevřel, byly černé jako uhel a plné nenávisti.

„Zabil ji, Bello, přímo přede mnou a já nic neudělal. Místo toho, abych něco udělal, cokoliv, jsem utekl. Kdybych nebyl zbabělec, možná bych ji zachránil a stále by byla na živu.“ Rozzuřeně drtil okraj parapetu, který se postupně začal drolit. „Všechno je to moje vina.“

„Ne, to není. Nemohl jsi nic udělat, Edwarde. Určitě by tě taky zabil,“ snažila jsem se mu rozmluvit, že za to může on. Nemohl. Nebyla to jeho vina.

„Možná by to bylo lepší.“ Vykulila jsem oči. Co mi to tu teď říká? „Lepší být mrtvý, než být zrůdou.“

„Posloucháš se vůbec?“ vykřikla jsem naštvaně. Čapla jsem ho za ramena a natočila si ho čelem k sobě. „Tohle už od tebe nechci nikdy slyšet. Kdybys byl mrtvý, tak bych tě nikdy nepoznala,“ zamumlala jsem s rudou tváří, „a zrůda taky nejsi.“

„Ale jsem a nesnaž se mě přesvědčovat o opaku,“ mračil se na mě, „ty nemáš ponětí, co se dělo dál. Neměl bych ti to říkat,“ řekla najednou a chtěl odejít pryč. Nenechala jsem ho.

„Povídej.“

„Budeš toho litovat,“ zkusil to Edward, ale já jen pokrčila rameny. „Pak mě adoptovali Cullenovi. Přestěhovali jsme se do Forks, tam jsem nastoupil do školy a spřátelil s Jacobem. Postupně se má nová rodina rozšiřovala. Tehdy jsem byl ale ještě dítě, tak mi nepřišlo zvláštní, že ani jeden z nich se nemění. Později jsem se dozvěděl, co jsou zač. Zatímco se má rodina stěhovala, já dokončil střední, nastoupil na vysokou a…“

„Stal ses upírem,“ řekla jsem za něj a posadila se zpátky ke stolu.

„Šel jsem po městě, když jsem si všiml, jak skupina podnapilých chlapů obtěžuje mladou dívku. V tu chvíli mě nenapadlo nic jiného, než se tam vydat. Asi jsem měl dojem, že je to má povinnost jí pomoci, když u své matky jsem ji nevyužil.“ Šeptal. „Přecenil jsem své síly a především jejich zbraně. Nevím, co se dělo potom, pak už si jen pamatuju tři dny neskutečné bolesti.“

Edward se na mě podíval vážným pohledem. „Už před tebou nechci mít žádné tajemství.“ Po tváři se mi rozlil potěšený úsměv, který ale zmizel hned, když jsem spatřila to utrpení v Edwardově obličeji. Hned mi došlo, že to bude zlé. Copak je ještě něco horšího?

„Bello, teď chci, abys mi něco slíbila.“ Klekl si naproti mně a mé ruce schoval do svých.

„Do-dobře.“

„Slib mi, že ať teď řeknu cokoliv, nebudeš se mě bát. Přísahám, že bych ti nikdy, opakuju nikdy, neublížil. Rozumíš?“

„Ano.“ Přesně tohle slovo vyšlo z mých úst, přestože jsem měla neuvěřitelnou chuť zacpat si uši a z plných plic zařvat, že ne. Měla jsem strach, že to už nezvládnu.

Edward se mírně pousmál, pohladil mě po tváři a ustoupil několik kroků dozadu. Nelíbilo se mi to. Zhluboka jsem oddechovala a zkoušela uklidnit ten splašený sval v mém hrudníku.

„Po celou věčnost si to budu vyčítat.“ Ale co? Co si bude vyčítat? „Zabil jsem lidi.“

Ticho, které v tu chvíli zavládlo v místnosti, bylo příšerné. Edward ze mě nespouštěl zrak a napjatě čekal, co mu na to řeknu. Já jsem ale zaraženě hleděla před sebe a naslouchala zběsilému srdci. Ani jsem se neodvážila otevřít pusu a něco odpovědět. Věděla jsem, že by ze mě vyšel jen nepřirozený zvuk.

„Jako upír jsem byl nezvladatelný,“ pokračoval. „První týdny po přeměně jsem odmítal s kýmkoliv komunikovat, prostě jsem se zavřel ve svém pokoji a veškerou pomoct odmítal. Nenáviděl jsem je za to, co ze mě udělali, a stejně tak jsem nenáviděl sebe. Proto jsem pak udělal to, co jsem udělal – odešel jsem.

Naivně jsem si myslel, že si tím kdovíjak pomůžu, ale spletl jsem se. Cestoval jsem. Nevybíral jsem si určitá místa, jel jsem, kam se mi zachtělo.“ Edwardova čelo se na moment zkrabatilo, jak nad něčím zapřemýšlel. „Londýn skoro před čtyřmi lety. Stačil jediný pohled na toho muže, jediný náhled do jeho mysli a věděl jsem, že ho musím zabít. Neumím to vysvětlit, ale přišlo mi, jako bych v sobě měl nějaký spínač. Pokaždé jsem si vzpomněl na svou matku, na tu ženu v uličce a…“ Edward se sesunul na zem a obličej zabořil do dlaní. Měla jsem nutkání, kleknout si vedle něho a obejmout ho, ale neudělala jsem to. Nemohla jsem.

„Pak jsem se přesunul na Barbados.“ Vtom mi něco došlo a Edward přesně věděl co. „Ano, Bello, zabil jsem ho. Muže, který tě obtěžoval. Znovu jsem se dostal do toho stavu a udělal to. Shodil jsem ho z útesu. Musel jsem tě chránit.“ Každé slovo cedil přes zaťaté zuby. „Samozřejmě, že jsem věděl, že to co dělám, je špatné, ale nikdy jsem si to neuvědomil natolik, až když ses objevila ty.“ Při zmínce o mně se Edward něžně usmál.

„Zamiloval jsem se do tebe, hvězdo. Za svůj lidský život jsem žádnou ženu nemiloval tolik, jako právě teď tebe, a když jsem včera viděl, jak ses mě bála, srazilo mě to na kolena.

Možná mě potom všem už nebudeš chtít vidět, ale slibuju ti, že už nikdy a nikomu neublížím… Už jen kvůli tobě.
A poslední věc, kterou bys měla vědět a která mě nijak neočistí - nikdy jsem neochutnal ani kapku lidské krve.“ Konec věty jen zašeptal a přestal dál mluvit. Bylo po všem.

„A tvůj otec?“ vylítla ze mě otázka, aniž bych nad ní přemýšlela a která s tím vším podle mě nesouvisela. Edward se podíval naštvaným pohledem, jenž ovšem nepatřil mně. „Viděl jsi ho potom někdy?“ Jedno prudké přikývnutí a následné odvrácení mi jako odpověď stačila. Věděla jsem, co se stalo.

Edward zabíjí lidi… Edward je…

Paralyzovaně jsem jen seděla na místě. Nebyla jsem schopná žádného pohybu, žádného slova… Jedno dnešní zjištění za druhým se v mé hlavě přebíjelo. Hučelo mi tam jako v úlu a já nevěděla, co dělat. Jestli zůstat, nebo vzít nohy na ramena.

Při mé chvilkové neschopnosti vnímat jsem si ani nevšimla, že Edward odešel z kuchyně. Sebrala jsem všechnu sílu, která mi zbyla, a vyhoupla se na nohy. Už jsem chtěla vyjít z místnosti, když se Edward zjevil přímo přede mnou.

„Co-co- co to děláš?“ Když jsem zahlédla tu známou tašku, zmocnila se mě panika. „Proč máš tu tašku? Ty chceš odejít? Ale proč? Vždyť…“ Hlas mi selhal.

„Uklidni se, hvězdo.“ Edward odložil brašnu na zem a okamžitě se objevil přede mnou. „Ano, odjíždím -“

„Ne, ne, ne, prosím,“ opakovala jsem dokola a ani ho nenechala domluvit. Pevně jsem ho chytila za košili a odmítala ho pustit. Bylo mi jedno, že zabíjel lidi. Ano, znělo to hnusně, ale já už ho nechtěla ztratit. Nedokázala bych bez něj žít.

„Ššš, pojď, posaď se.“ Doslova mě dotáhl k židli a za pomocí síly mě na ni i posadil. „Rozhodl jsem se na pár dní odjet. Pojedu na Aljašku za rodinou. Neviděl jsem je už několik let a zrovna teď je nejlepší čas, abych je navštívil. Dlužím jim omluvu za své chování a taky bych jim měl říct o tobě, i když mi něco říká, že už stejně všechno vědí.“ Usmál se a pohladil mě po vlasech. I tak mi dál tekly slzy proudem.

„Pojedu s tebou,“ řekla jsem nekompromisně a postavila se na nohy.

„Ne, zůstaneš tady,“ usadil mě Edward. Koukala jsem na něj překvapeně a ublíženě zároveň. „Za poslední dva dny toho na tebe bylo hodně. Bude lepší, když zůstaneš tady. Měla by sis odpočinout.“
Měl pravdu a tak jsem poraženecky sklopila hlavu.

„Ale vrátíš se, že jo?“ ujišťovala jsem se nešťastně.

„Slibuju.“

Edward sebral svou tašku ze země, naposledy se usmál a odešel pryč. Klapnutí dveří mi oznámilo, že jsem zůstala sama – opuštěná, vyděšená a zamilovaná.

22. kapitola - 24. kapitola

 


Moc vám děkuju za hlasy, které jste povídce dali v anketě. Musím říct, že mě to nejen potěšilo, ale hlavně překvapilo, jelikož jsem začínala mít pocit, že povídka nějak upadá. Ale osmé místo mě utvrdilo v tom, že to tak není. Moc děkuju! :-)

A co dnešní kapitola? Možná se vám nebude líbit, že Bella Edwardovi odpustila to zabíjení, ale já už to nechci zbytečně rozmazávat. Do konce povídky zbývá cca sedm kapitol, tak bych ráda hlavním hrdinům věnovala trochu toho klidu, než se zase něco pokazí... A ono se pokazí.

Předem moc děkuju za všechny komentáře. :-)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zadaná na druhou - 23. kapitola - Edwardův příběh:

06.01.2012 [10:06]

TeenStarBože, cítim sa vážne hrozne. Emoticon A to najmä z toho dôvodu, že ten text pod čiarou, ktorý sa venuje Bellinej vete na to, že Edward zabíjal ľudí, patrí aj mne, pravdepodobne hlavne mne. Emoticon Ale ja som to až tak nemyslela, Kimuš, vážne nie! Emoticon Ach, mala som radšej držať hubu a krok. Emoticon Emoticon Ale snáď ma aspoň čiastočne ospravedlní to, že som to čítala s vážne vysokou teplotou... Emoticon No tak dobre, nemusíš mi nič odpúšťať, pretože dobre viem, že som to čítala pri plnom vedomí. Emoticon
Ale aby si vedela, tak si veľmi vážim to, že Edward ľudskú krv nikdy neochutnal. Emoticon Pretože predtým by ma nikdy nebolo napadlo, že niekto nechá Edwarda vážne takto abstinovať. Emoticon A taktiež si vážim aj to, že sa ho Bella ešte stále aspoň trošilinku bojí, čo som ti už síce písala. Emoticon

Uh, dobre, to by sme už pre zmenu mohli nechať tak a ja by som sa mohla začať venovať Edwardovi. Emoticon Pretože ty si nemysli, že mňa tento tvoj Edward nedostáva totálne do kolien. Emoticon Veď mne stačí len jediná zmienka o tom, ako sa na Bellu pozerá a už len cítim, ako sa mi po brade smerom na klávesnicu spúšťajú sliny... Emoticon A nie, nehanbím sa za to, aj keď to potom musím utierať. Emoticon
Takže teraz ale naspäť k deju. Emoticon
Čo myslíš tým, že Edward odchádza? Emoticon Ako dobre, ja viem, že tým myslíš len to, že odchádza, ale... Do riti, toto mi predsa nesmieš spraviť! Emoticon To sa tu mám akože v nasledujúcich kapitolách roztápať na Jacobom?!? Si ty vôbec normálna? Emoticon
Aj keď ja si myslím, že príchod Jacoba by bol najmenší problém. Emoticon Pretože z tých tvojich peciek mám zimomriavky už teraz. Emoticon Uff, dúfam v to, že Jacob so sebou nedonesie z New Yorku ničo totálne nepredvídateľné, lebo mňa už vážne šmarí o zem.

Oh, Kim, táto kapitola bola dokonalá! Emoticon A je mi vážne totálne jedno, že to odo mňa počuješ už asi po 1000-krát. Emoticon Lebo ja za to nemôžem, že je to stále pravda. Emoticon
Takže, zlato, ešte raz ti gratulujem k umiestneniu v tabuľke a už netrpezlivo vyčkávam na ďalšiu kapitolu, ktorá sa mi hádam čoskoro objaví na mailíku. Emoticon A keď už vravíme o tom maili, tak ďakujem za pravidelné zasielanie, strašne si to cením. EmoticonEmoticon Emoticon Emoticon Emoticon

06.01.2012 [8:20]

marcellemoc hezké Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

05.01.2012 [23:20]

lelientunka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

05.01.2012 [23:14]

LadyLilianne Emoticon Emoticon Emoticon

9. BellaEdward
05.01.2012 [22:19]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

05.01.2012 [21:57]

N1I1K1O1LS...Sed...Sedm kapitol? Emoticon To si ze mě děláš srandu? Emoticon Emoticon Sotva to začnu číst, je konec. Emoticon Emoticon Emoticon

Jsem ráda, že mu Bella to zabíjení odpustila. Edward to neměl jednoduché, ale lidskou krev neochutnal... To ho šlechtí. Emoticon Emoticon Emoticon Jen ten jeho odjezd se mi nelíbí. Doufám, že se za dobu jeho nepřítomnosti nevrátí Jacob. Emoticon To by nám to trochu zkomplikovalo. Pokud by si ovšem nenašel někoho jiného. Emoticon Emoticon Emoticon Nechám to na tobě. Emoticon

7. Romále
05.01.2012 [21:52]

Pokazí se-vrátí se Jacob a Bella mu bude muset všechno říct.
Skvělá kapitola, já jsem ani nedýchala, jak to bylo napínavý.

05.01.2012 [21:49]

JessyTeda Kim, ďalšia super kapitola. Emoticon Mne sa páčilo, že to Bella zobrala tak, ako to zobrala. Myslím, že si tým nič nepokazila Emoticon Teším sa na ďalšiu časť

05.01.2012 [21:44]

agathka Emoticon Emoticon jsem docela ráda, že to Bells takhle přijala Emoticon jenom se bojim, že se třeba Eda nevrátí, nebo já nevim, doufám totiž, že se teď dlouho nic nepokazí Emoticon

4. Nonie
05.01.2012 [21:43]

Nádhera, já věděla, že na další kapitolku stojí za to čekat! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!