Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zadaná na druhou - 22. kapitola - Co jsi zač?


Zadaná na druhou - 22. kapitola - Co jsi zač?K této kapitole neřeknu nic jiného, než že Bella se konečně dozví, co je Edward opravdu zač. Jak zareaguje, to už si musíte přečíst sami. :)

Stála jsem na místě jako přikovaná a vystrašeně se dívala do té bledé tváře. Žádný pocit bezpečí a jistoty, ale naopak strach a panika. To všechno ve mně vzbudil jediný pohled. Pokoušela jsem se dostat do plic nějaký vzduch, ale nešlo to. Lapala jsem po vzduchu, jak ryba na suchu. Hlavou se mi vířilo nespočetné množství zmatených myšlenek – co tu Edward dělal? Co to bylo za divný zvuk? Proč se tváří, jako by měl každou chvíli zemřít?

„Hvězdo,“ zopakoval Edward šeptem s notnou dávkou zoufalosti a udělal další krok směrem ke mně. Mé oči ovšem dokázaly vnímat pouze Edwardovy duhovky, které měly barvu té nejčernější noci. Moc dobře jsem si vzpomínala, že něco podobného už jsem u něj viděla, a to když jsem se na Barbadosu pořezala o sklo.

„Edwarde,“ hlesla jsem roztřeseně, „co se to tu děje?“ S obočím semknutým u sebe jsem se koukala všude okolo, jen abych se už znovu nemusela dívat do té temnoty. Se zaťatými pěstmi jsem pozorovala žvýkačku zažehlenou do chodníku a přitom špicovala uši kvůli Edwardově odpovědi. Nejprve bylo slyšet jen jeho nešťastné povzdechnutí.

„Nic… důležitého,“ řekl po chvilce a nervózně si odkašlal. To už jsem na něj opět pohlédla. Začínala jsem být naštvaná. Pán si zmizí a ani se neobtěžuje dát vědět, kam a proč jde, a když ho najdu, jak se tu potýká s cizím mužem, tak se nic neděje?

„Jasně, nic důležitého,“ zopakovala jsem po něm sarkasticky. „Nejsem blbá, Edwarde. Vím, že se tu děje něco zvláštního a že mi něco tajíš. Řekni mi, o co tu jde, prosím.“ Na konci můj hlas selhal. V krku se mi usadil velký knedlík a vidění se pomalu rozmazávalo.

Začínala jsem pochybovat, jestli jsem udělala správně chtít po něm pravdu. Můj šestý smysl mi našeptával, že to nebude nic, co by se dalo přejít pouhým mávnutím ruky. Jenže komu by se chtělo být s někým, u něhož víte, že před vámi něco tají?

„Lásko, pojďme domů. Tam ti všechno vysvětlím, ano?“ přesvědčoval mě Edward a snažil se mě chytit za ruku. Okamžitě jsem se mu vytrhla a ustoupila několik kroků vzad.

„Nepůjdu nikam, dokud mi to neřekneš.“ Rozzlobeně jsem si založila ruce na prsou a pevně semkla čelist. Bylo mi ohromně líto, že zrovna přede mnou má tajemství, přesto jsem se pokoušela nedávat na sobě nic znát.

„Nemůžu.“

„Jo, to máš pravdu. Ty mi to musíš říct,“ naléhala jsem na něj a doufala, že ho přesvědčím. Přiznal, že tu něco je, takže už jsem nemohla dělat, že se nic neděje. Ať chce nebo ne, já to z něho dostanu. Klidně i násilím. „Proč mi to nechceš říct? Copak je to tak strašné? Edwarde…“

Mlčel a bez mrkání zíral do mé nešťastné tváře. Uběhly tři dlouhé minuty ticha přerušované hlukem nedaleko projíždějících aut, když se Edward prudce nadechl a vyslovil tu jedinou větu: „Jsem upír, Bello.“

Byla jsem si vědoma toho, že se má pusa otevřela dokořán a oči se zvětšily do velikosti tenisových míčků. To jediné slovo převzalo veškerou vládu nad mým mozkem. Upír – dva špičaté, ostré zuby zarývající se nevinné oběti do kůže na krku kvůli nepostradatelné tělesné tekutině. A tohle jsem si měla spojit dohromady s Edwardem? Hloupost!

Zmateně jsem zamrkala, abych okamžitě vyhnala tu představu z hlavy a hluboce se zadívala Edwardovi do očí. Jenže snaha vyčíst, že to je jen blbá legrace, byla na nic. Edwardův pohled byl plný lítosti a utrpení. Trhaně jsem se nadechla a začala kroutit hlavou ze strany na stranu. Tohle musí být sen… hodně špatný sen, leda –

„Vím, o co tu jde, “ vydechla jsem úlevně a zavřela oči. „To ten včerejší film,“ zasmála jsem se při vzpomínce na včerejší večer, kdy jsme se s Edwardem společně dívali na nějaký film, kde byla hromada upírů vysávající celé město. Většinu času jsem strávila s polštářem před obličejem a po skončení se nemohla zbavit Edwardových posměšků. A teď to začíná od začátku… „Jsi hrozný, už nikdy se s tebou nebudu na nic dívat. Ale jedno ti musím nechat, málem jsem ti uvěřila. Mohli bychom –

Chtěla jsem ho poprosit, jestli už nepůjdeme domů, protože jsem byla docela unavená, ale Edwardovo mlčení mě zarazilo. Mučednický výraz stále nezmizel.

„Ty si neděláš legraci, viď?“ zašeptala jsem potichu a se zrychleným dechem čekala na odezvu. Edward ode mě odvrátil tvář a zahleděl se přes rameno. Naklonila jsem se na stranu, abych viděla, co hledá. U zdi nehybně ležel ten druhý muž, na kterého jsem dočista zapomněla. Měla jsem nutkání se za ním rozeběhnout a zjistit, jestli žije, ale strach udělat jen malý krůček směrem k Edwardovi byl větší.

„Žije,“ přerušil ticho Edward a já sebou leknutím trhla. Mé nohy udělaly automaticky krok dozadu. Cítila jsem, jak mi srdce začalo zběsile tlouct do hrudi, jakoby se pokoušelo dostat se ven a utéct míle a míle daleko. „Omlouvám se. Nikdy jsem neměl dovolit, aby se zrůda jako já zamilovala do někoho tak čistého a nevinného jako jsi ty. Měl jsem to stopnout hned na začátku. Poslechnout Alice.“

Ta útrapa, která z jeho hlasu vyzařovala, byla skoro hmatatelná, ale já se nemohla soustředit na nic jiného než myšlenku, že můj přítel zabíjí lidi. Panebože, ty večery, kdy se Edward plížil ven… Ruku jsem si přitiskla na ústa a doufala, že obsah mého žaludku prozatím zůstane tam, kde má být. Další, co mě dostalo, byla zmínka o Alice. Copak ona je taky…? Když jsem si teď vybavila jejich podobnost, měla jsem chuť si nafackovat. Jak je možné, že jsem si ničeho nevšimla? Oba dva byli úplně jiní než normální lidi.

„Hvězdo,“ oslovil už mě po několikáté, ale já ho to nenechala doříct. Krok po kroku jsem začala ustupovat. Strach zastínil mé veškeré racionální uvažování. Teď přede mnou nestál dokonalý Edward, ale vraždící monstrum. Jenže Edward se nehodlal jen tak vzdát a šel za mnou.

„Nepřibližuj se ke mně!“ vyjekla jsem a rychleji klopýtala dozadu. Udělalo se mi mdlo a musela jsem se hodně přemáhat, abych se udržela při vědomí. Zuby drkotaly o sebe, možná to bylo zimou a možná ne, z očí se mi řinuly slzy jako hrachy a z úst vycházel jeden vzlyk za druhým. Když Edward udělal další krok ke mně, nadobro jsem se rozeběhla pryč.

Slzy v očích mi trochu komplikovaly vidět na cestu, ale to byl teď můj nejmenší problém. Potřebovala jsem se dostat co nejdál od toho hrozného místa. Marně jsem si myslela, že čím dál budu, tím mi bude líp, ale naopak to bylo ještě horší. Hystericky jsem se pro sebe uchechtla, když mi došlo, před čím utíkám. Copak jsem mohla utéct před bytostí, která dokáže povraždit místnost plnou lidí během pěti sekund? Blbej film!

Přidala jsem na tempu a vběhla do té části města, která i přes pozdní hodinu neměla nouzi o lidi. Proplétala jsem se mezi procházejícími obyvateli Seattlu a nevšímala si jejich zvědavých pohledů.

Když jsem zaběhla za roh ulice, která se nacházela už jen kousek od té, kde stál náš dům, zastavila jsem se a s rukama opřenýma o oprýskanou zeď chytala druhý dech. Snaha o vydýchání se okamžitě změnila v záchvat pláče. Už jsem neměla sílu nic skrývat a naplno se rozbrečela. Pomalu jsem se svezla až na samotnou zem a dlaň si přitiskla na místo, kde se nacházelo srdce. Prsty jsem zarývala hluboko do bundy a toužila po tom, aby ta obrovská bolest zmizela. Ale mohla bych odpřísáhnout, že to bylo ještě horší.

Copak jsem si toho už neprožila dost? Nejdřív měsíce plné lží vůči Jacobovi a teď se ukázalo, že ten, kvůli kterému se to děje, je ve skutečnosti úplně někdo jiný. Ten nahoře mě z nějakého mně neznámého důvodu nemá rád, když mi sesílá jednu bombu za druhou. Rukávem bundy jsem si utřela mokrý nos a popotáhla. Zima se mi postupně dostávala pod kůži, tak jsem se vyšplhala zpátky na nohy. Zhroutit se můžu i doma. Vyřízeně jsem se opřela o zeď a se zavřenýma očima se dvakrát zhluboka nadechla. Konečně když se zdálo, že už jsem se tak nějak uklidnila, se metr ode mě něco ve křoví pohnulo. Nedívala jsem se, co nebo kdo to je, a raději vzala nohy na ramena.

Před dveřmi od bytu jsem se zarazila. Co když je uvnitř a čeká na mě, až přijdu, aby mě mohl…? Ne, zamítla jsem okamžitě. Jestli budu myslet na takové věci, nikdy dovnitř nevstoupím a už vůbec se nezbavím strachu. Svazek klíčů v mé ruce jsem zmáčkla pevněji a konečně ten správný klíč zastrčila do zámku.

Opatrně jsem otevřela dveře. Prvně jsem nahmatala vypínač a rozsvítila. V předsíni nikdo nebyl a ani Edwardovy boty či bunda se tu nenacházely. Trochu se mi ulevilo, ale přesto jsem zůstala ostražitá. Našlapovala jsem velice potichu. Došla jsem do obýváků, kde opět nikdo nebyl. Nakonec jsem třikrát prošla celý byt a zase se zastavila u vchodovek. Nechtěla jsem riskovat noční návštěvu, a proto jsem zamkla.

Když jsem procházela kolem pokoje, kde spával Edward, neodolala jsem a vešla dovnitř. Stačil jediný pohled na jeho věci a mé oči znovu poznaly, co je to pláč. Prsty jsem se postupně dotýkala jedné věci po druhé. U obálky s letenkami jsem se zastavila. Bylo jasné, že z našeho plánu odletět na Barbados nic nebude. Proč je vůbec koupil? Je možné, že si plánoval mě tam jen vylákat, aby si mohl dopřát čerstvou dávku krve? Otřásla jsem se a všechno to vyhodila do koše vedle pracovního stolu.

Netušila jsem, co s těmi věcmi budu dělat. Bylo pravděpodobné, že je Edward bude chtít zpátky, což znamenalo, že se s ním budu muset setkat, ale jak, když teď vím, co je zač? Zatřásla jsem hlavou, v tuto chvíli jsem nad tím nechtěla rozmýšlet.

Naposledy jsem se rozhlédla po jeho věcech a zavřela za sebou.

Ještě než jsem u sebe zalezla do postele, pootevřela jsem si okno a nechala noční větřík, aby mi rozcuchal vlasy a usušil morkou, ubrečenou tvář. Zavřela jsem oči a zakázala všem děsivým myšlenkám, aby se objevovaly.

Okno jsem nechala ještě na chvíli otevřené a zalezla do postele. Na nočním stolku jsem rozsvítila lampičku, dodávala mi alespoň trochu pocit bezpečí. Nejhorší bylo, že jsem nevěděla čeho se bát a co očekávat. S tím jsem o několik minut později usnula.

Probudil mě chlad, který obklopoval celé moje tělo. Vlasy mi rozčepýřil studený vánek a na těle vyskočila husí kůže. Zachvěla jsem se a bez otevření očí jsem rukou hledala přikrývku, abych se mohla zahřát. Cítila jsem únavu a zvláštní tlak na hrudníku, který se postupně zvětšoval a postupoval směrem k srdci. Ač jsem se snažila sebe víc, netušila jsem proč.

Konečně se mé prsty dotkly saténové látky a já se mohla přikrýt. Otočila jsem se na druhý bok a do nosu mě uhodila ta nenahraditelná vůně. Vše zapadlo na své místo.

Jsem upír…

Nadzvukovou rychlostí jsem vystřelila do sedu a s dekou až po bradu se rozhlížela po celém pokoji. Se srdcem v krku jsem zkoumala každičký centimetr prostoru a hledala něco, co by mi naznačilo, že tu byl. Musel být, cítila jsem ho. Ale všechno bylo na svém místě.

Zoufalá a s přílivem čerstvých slz jsem se zhroutila do polštářů a snažila se zklidnit ten třes, který mě zachvátil. Stále jsem to nemohla pochopit. Upír, a v dnešní době. Copak je tohle možné? Podle toho co říkal Edward je. Bylo to až směšné, že muž, kterého jsem potkala až na Barbadosu a zamilovala se do něj, je nadpřirozená bytost živící se krví… lidskou.

Jenže stále mi na tom něco nesedělo. Na ostrově jsem s Edwardem trávila den co den a nikdy jsem nepostřehla, že by mi chtěl ublížit. Stejně tak s Alice. Ta mi přišla jako ta nejmilejší osoba na světě. Bylo prakticky nemožné, aby tak křehká dívenka jako ona zabíjela lidi. A co ten den, kdy mě Edward vzal k sobě domů? Byli jsme spolu sami uprostřed lesa, kde by mě sotva někdo slyšel volat o pomoc, a stále žiju. Taky jsme byli ve městě, u mě v pokoji… Našlo by se spoustu chvil, kdy měl možnost mi něco udělat, a nestalo se tak. Na druhou stranu tu ale byly zase dny, kdy se staly nevysvětlitelné události, které měly s Edwardem spojitost. Například ten den, kdy jsem se za ním vydala do lesa a zrovna v ten den přišel o život ten muž z hotelu.

Byla jsem totálně zmatená. Nevěděla jsem, co si o tom myslet. Na jedné straně stál Edward, pan dokonalý, a na druhé…

Nahlas jsem zasténala a raději se vyhrabala z postele. Ze skříně jsem vytáhla čisté věci a naplánovala si dlouhou a oddychovou koupel. Ale všechny mé plány šly do kytek, když jsem otevřela dveře od ložnice na chodbu a můj pohled se střetl s Edwardovým.

21. kapitola - 23. kapitola

 


 

Bella už ví, co je Edward zač a já doufám, že jsem to s její reakcí nějak nepřehnala.

Původně si měli všechno vyříkat už v této kapitole, ale nakonec jsem se rozhodla to rozdělit na dvě. Příště se tedy můžete těšit na důležitý rozhovor mezi Edwardem a Bellou a taky nám Edward poví svůj příběh.

Taky bych ještě chtěla říct, že tohle je poslední kapitola v roce 2011, tak snad zůstanete Zadané na druhou věrní i v roce 2012.

Všem Vám přeji krásného Silvestra a šťasný Nový rok. :-)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zadaná na druhou - 22. kapitola - Co jsi zač?:

 1 2 3   Další »
25. Any12
02.09.2017 [23:50]

Any12Tak tohle bylo husté. "Jsem upír, Bello." Emoticon Takhle to na ni vybalit a čekat na její reakci. Myslím, že to by asi nevzal nikdo v pohodě... Emoticon Emoticon Emoticon Měla jsem chuť mu jednu vrazit za to, že se nesnažil to Belle jakkoliv objasnit. Jsem si jistá tím, že kdyby tam jen nestál a nemlčel a nečekal, jak si to Bella přebere, ale pokusil se jí to vysvětlit, tak by to vzala. Emoticon Ale takto? Vůbec se jí nedivím, že se zachovala, jak se zachovala... Emoticon Emoticon Naopak - i když je Edward vegetarián, tak to ona nemůže vědět, a co jiného si má spojit s tím, že je upír? Takže vlastně ani nemohla reagovat jinak. Emoticon Ale její pocity jsi popsala a vystihla perfektně, ten zmatek a strach, to, jak třikrát prošla celý byt... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Moc se mi nelíbila poznámka o tom, že Alice chtěla, aby ji Edward nechal na pokoji... Emoticon Emoticon To jako proč proboha??? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Když ti dva očividně patří k sobě! Emoticon Emoticon Co na tom, že je upír, a že má přítele, Edward je prostě ten pravý... Emoticon Emoticon Čímž by se ale možná vysvětlovalo jeho prvotní chování na Barbadosu... Emoticon Že by se od ní nejprve snažil držet dál, ale potom už to nedokázal? Emoticon Doufám, že při nahlédnutí do jeho minulosti nám to Edward prozradí, jak to vlastně bylo... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon teď, nebo klidně i později... Emoticon
S tím filmem to bylo celkem vtipné. Emoticon I ty Belliny myšlenky, jak k tomu přišla, a potom, když jí to postupně začalo docházet... Emoticon Emoticon Emoticon
A co ty letenky? Prosím prosím, že spolu poletí na Barbados! Emoticon Emoticon Emoticon Já je tam chci ještě vidět... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Ach jo, v jednu chvíli se raduju z toho, že poletí, a hned vzápětí končí letenky v koši... Emoticon No, nevadí, však on je kdyžtak Edward koupí znovu... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Kačenko, vystihla jsi to perfektně... tak realisticky... nepochybovala jsem o jediném slově.... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24. SiReeN
30.07.2012 [21:33]

SiReeNStručně, rychle, bez násilí. Prostě to na ni vybalí. A to je snad (pro ni) ještě horší, než kdyby se to snažil zabalit do ozdobného obalu. Tohle tedy ještě bude zajímavé. Emoticon Jsem zvědavá, jak se s tím vyrovná - a hlavně jak dlouho jí to bude trvat. Emoticon

23. rezule
03.02.2012 [15:48]

rezuleNé! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Tak nějak jsem brala jako samozřejmost, že Bella to příjme hned a bude jí to jedno. Ale ona? Ona se zhroutila. Ale upřímně? Nedivím se jí. Je to "jen" člověk a měla na to rozhodně právo. Krásně popsané pocity, klobouk dolů.

Upřímně doufám, že se nějak ukáže, že Ed za smrt toho chlápka nemůže. Protože jinak by to bylo asi hodně zlý - Bella by to asi nepřekousla.

Jak, že ještě stále neví, že všichni Cullenovi jsou na vegetariánské stravě? Jakto?! Emoticon Emoticon Doufám, že jsi to v další kapitole napravila. Emoticon Emoticon Emoticon

Krása! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Musím opět pochválit písničku - asi mám novou nejoblíbenější. Emoticon Emoticon

30.12.2011 [23:52]

NeyimissKrásné rozloučení se starým rokem... EmoticonÚžasná kapitola, pojala jsi to moc dobře. Už teď se nemůžu dočkat další, takže doufám, že bude co nejdřív. Je deprimující, že už jsem u konce. Zásoby došly... Emoticon

Mno, jde se chválit. Kim, tahle povídka mě okouzlila, nemohla jsem se od ní odtrhnout a četla jsem kapitolu za kapitolou, až tady jsem se zarazila. Bylo to vážně krásné a mně nezbývá nic jiného, než ti poděkovat za těch pár hodin, které jsem strávila u tvé krásné povídky. Rozhodně to nebyl zabitý čas... Emoticon Emoticon
Přeju mnoho úspěchů a hlavně hodně pilných čtenářů do dalšího roku... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30.12.2011 [23:40]

kikuskaJa sa ospravedlňujem, že komentujem tak neskoro, ale nebol čas. Emoticon Emoticon Mám toho veľa. Ale konečne som si kapitolku prečítala. Emoticon Emoticon Emoticon Hmm... Bellina reakcia bola pochopiteľná. Ja na jej mieste asi reagujem rovnako. Som strašný strachopud. Emoticon Ale teším sa, že v budúcej kapitolke sa to všetko vyjasní a snáď bude všetko OK. Takže, krásna kapitola a ja sa teším na pokračovanie. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30.12.2011 [17:59]

N1I1K1O1LProč? Proč musí Bella reagovat blbě zrovna v této povídce? Emoticon Ale jelikož si to příště vyříkají, tak ti odpouštím. Emoticon A protože kapitolu komentuju 3 dny po zveřejnění, tak doufám, že další bude brzo. Třeba... 1.1.2012? Emoticon

28.12.2011 [19:13]

nicolecullenhale Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Krása

18. BellaEdward
28.12.2011 [10:53]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28.12.2011 [9:38]

TeenStarV prvom rade... Čože? Emoticon V roku 2012? Emoticon Si sa s koňom zrazila? Emoticon Emoticon Emoticon Asi áno, pretože toto nemôžeš myslieť vážne! Naozaj nie... Emoticon A nesnaž sa mi vtĺcť do hlavy, že tri dni nie sú až taký dlhý čas, pretože to sa ti nepodarí! Emoticon Emoticon Emoticon Uh, keby si nepísala tak dokonalo, tak ti tu asi napíšem, že ťa pre to pridávanie kapitol nemám rada! Emoticon (No dobre, ja viem, že kapitoly pridáš často, ale aj tak... Od tvojich poviedok sa nedá len tak abstinovať.Emoticon)

Dobre, dobre, dobre, no... Konečne sa dostanem aj k niečomu logickému. Aspoň sa o to pokúsim, tak snáď mi aspoň jedna veta vyjde. Emoticon
Takže, ako som ti už písala, Bellina reakcia bola božská! Emoticon Ja síce viem, že Edward by jej nikdy neublížil, lenže jej reakcia bola normálna, úplne taká, akou by sa zachoval každý človek, ktorý by sa niečo podobné dozvedel. Emoticon Jednoducho mi to do tejto poviedky sadlo, konečne sme tu nemali výstup Belly v štýle: "Mne vôbec nevadí, že zabíjaš ľudí." Emoticon Proste... skvelé! Emoticon
No ale tak to, čo sa týka konca... Ako si vôbec dovoľuješ to tak useknúť?!? Emoticon To vôbec nie je fér, aby si vedela, také niečo sa čitateľom nerobí. Emoticon Ja viem, že v tejto dobe je to strašne IN, ale mne to len zbytočne žerie nervy, najmä ak na koniec napíšeš, že ten rozhovor tu pôvodne ešte ma BYŤ! Chjoo, pokúsim sa s tým zmieriť, ale nič nesľubujem. Emoticon Emoticon Emoticon

Zlato, kapitolka sa ti opäť nesmierne vydarila. Bola úplne dokonalá, nenachádzam ani jedinú vec, ktorú by som ti mohla vytknúť. Emoticon Emoticon Vlastne áno, tá dĺžka... Ale keď hnev ma už pomaličky prechádza, takže sa na takýto podraz z tvojej strany pokúsim zabudnúť. Emoticon
Nádhera! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16. :)
28.12.2011 [7:43]

falší další Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!