Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zadaná na druhou - 15. kapitola - Zpátky doma

J.C. Bower - TMI


Zadaná na druhou - 15. kapitola - Zpátky domaBella je zpátky doma a snaží se předstírat, že se nic nestalo, ale moc jí to nejde... Příjemné čtení. Kim :)

„Dereku!“

„Allyson, konečně jsi zpátky. Tak moc jsi mi chyběla.“

Pozorovala jsem mladého černovlasého muže, který s rozpaženýma rukama a zamilovaným úsměvem čekal na plavovlásku utíkající přímo do jeho připravené náruče. Mladík dívku pevně sevřel, dvakrát se s ní otočil dokola a nedočkavě spojil jejich rty.

Rychle jsem sklopila hlavu a zkoumala mé boty, které by potřebovaly chvilku strávenou v pračce. Když jsem znovu vzhlédla, mladík právě vytahoval kytku rudých růží schovanou za opaskem a vložil ji do rukou své přítelkyně, která mu poděkovala dalším polibkem. Následně ruku v ruce opustili prostory letiště a já je závistivě pozorovala.

Připadala jsem si jako šmírák, ale když mě tak štvalo, že tohle nemůžu prožívat i já. Žádné láskyplné vítání ze strany mého Jacoba. Jak by taky mohlo, když ani nemá ponětí, že už nejsem na Barbadosu, a chvilku to tak i zůstane. Do doby, než budu připravená se podívat do jeho hnědých očí a postavit se mému problému čelem. Teď to ještě nešlo. Stačila pouhá myšlenka na ten úzký kroužek, který ještě před pár hodinami zdobil můj prsteníček, a žaludek se mi obrátil naruby.

Nešťastně jsem stiskla víčka k sobě a povzdechla si.

Koutkem oka jsem zabloudila k mobilu položenému na vedlejší židli. Roztřesenu rukou jsem ho opatrně zvedla a podívala se na displej. Včetně nespočetného množství zmeškaných hovorů od jednoho a samého čísla mi tu blikala nepřečtená zpráva. Chvilku jsem na ten obrázek obálky zírala, ale nakonec jsem hlavu odvrátila na opačnou stranu.

Ovšem ne na dlouho. Zvědavost byla silnější.

Bello, zavolej mi zpátky. Nutně s tebou potřebuju mluvit… Prosím. E.

Jen pár vět stačilo mému srdci, aby se rozběhlo dvakrát rychleji a palec automaticky zmáčkl zelené tlačítko. Nevím, kde se ve mně vzala odvaha, ale potřebovala jsem slyšet jeho hlas.

Nervózně jsem si kousala nehty a čekala, kdy se ozve zvuk ohlašující, že telefon na druhém konci začal vyzvánět. Jenže než se to stihlo stát, zaslechla jsem odněkud své jméno. Okamžitě jsem to típla a mobil mi div leknutím nevyletěl z ruky. Zmateně jsem se rozhlížela po celé hale a hledala jeho.

Kráčel ke mně svižnou chůzí s úsměvem odhalujícím jeho bílé zuby. Bylo vidno, jak je rád, že jsem zpátky a stejně tak bylo vidět, jak je překvapený mým náhlým a brzkým návratem. Na sobě měl pracovní uniformu. Vadilo mi, že jsem ho vytáhla z práce, ale byl to první člověk, který mě napadl…

Spěšně jsem z kabelky vytáhla brýle a nasadila si je na zarudlé oči. Prsty jsem si prohrábla zacuchané vlasy a velmi neohrabaně se postavila na ochablé nohy. Musela jsem se chytit opěrky, abych sebou nesekla o zem.

„Holčičko,“ usmál se táta. Pokusila jsem se mu úsměv vrátit, ale vyšel z toho divný úšklebek. „Jsi zpátky. Přiznám se, že jsi mě tím telefonátem pěkně vyděsila.“

Nechápavě jsem povytáhla obočí.

„Měl jsem strach, jestli se ti náhodou něco nestalo. Přijela jsi o týden dřív, než jsi původně měla… Ale teď koukám,“ přejel očima po mém těle, „že vypadáš v pořádku.“ Úlevně jsem si oddychla. Táta nikdy nebyl moc všímavý. Nemusela jsem se dívat do zrcadla, abych věděla, jak vypadám… A v pořádku to určitě nebylo. „Tak už mi řekneš, proč tě vyzvedávám na letišti už dnes?“ zeptal se a posadil se na místo, kde jsem ještě před chvílí seděla já sama.

„Stýskalo se mi,“ zamumlala jsem a pokrčila rameny.

„Já Jakeovi říkal, že to bez něj dlouho nevydržíš,“ zasmál se táta a potěšeně si promnul ruce. „Jaké to tam bylo? Líbilo se ti tam? Povídej,“ vyzvídal nedočkavě.

Mně na rozdíl od něho do smíchu nebylo.

„Nemohli bychom jet už domů, tati? Tam ti všechno řeknu. Nechci to totiž opakovat dvakrát…“

***

„Bello, zlato.“ Vrhla se mi mamka kolem krku, než jsme stihli s tátou vejít dovnitř. „Nemůžu uvěřit tomu, že už jsi doma.“ Dělala, jakoby mě neviděla tak deset let. Držela mě za ramena a zkoumavým pohledem mi sjížděla od hlavy k patě. „Jak to, že jsi přiletěla už dnes? Očekávali jsme tě až za týden. Jak ses tam měla?“ brebentila a možná by ještě pokračovala, kdy by ji táta včas nezastavil.

„No tak, Renée, nech ji trochu vydechnout. Určitě nám všechno poví sama.“ Táta se na mě pousmál a povzbudivě pohladil po zádech. „Teď už raději pojďme dovnitř. Baba Weasleyová opět nemá nic jiného na práci, než postávat za oknem a šmírovat ostatní,“ procedil skrz zaťaté zuby a všichni tři jsme se podívali směrem k modře natřenému domu, kde se zahýbala záclona.

Máma s tátou zmizeli uvnitř a já ještě moment zůstala venku. Sedla jsem si na schody před domem a na chvilku se zahrabala do vzpomínek.

„Dáš si, Bells? Uvařila jsem špagety,“ zeptala se mě mamka, když jsem se konečně došourala do kuchyně, kde už táta seděl za stolem a cpal se těstovinami. Máma ani nepočkala na mou odpověď a už mi taky nabírala na talíř. Vypadalo a vonělo to hezky, ale já na jídlo neměla ani pomyšlení. Žaludek jsem měla scvrklý do velikosti vlašského ořechu a těžko bych do sebe něco dostala.

„Já nemám hlad, mami. Díky,“ odmítla jsem potichu.

„Je ti něco, zlato? Jsi nějaká pobledlá.“ Podívala se na mě starostlivým pohledem a přitiskla mi dlaň na čelo. Tím mi nahrála do karet.

„Není mi dobře. Myslím, že jsem tam něco chytla. Asi bude lepší, když půjdu nahoru do pokoje a na chvíli si lehnu.“

„Jistě. Běž se natáhnout, já ti zatím udělám meduňkový čaj a potom ti ho přinesu, ano?“

V očích mě začaly štípat slzy. Rychle jsem čapla menší kufr a vyběhla do prvního patra ještě dřív, než si těch slaných potůčků stihli všimnout. Bylo mi ze sebe na nic.

Celý pokoj vypadal stejně, jako když jsem tu byla naposledy. K rodičům jsem na návštěvu jezdila jen zřídkakdy. Většinou přijeli oni, ale když už jsem je navštívila já, do svého bývalého pokoje jsem nešla. Počítala jsem s tím, že už se proměnil v šatnu, pracovnu či něco podobného, ale nic takového se nestalo.

Na světle fialových zdech stále visely plakáty různých hudebních skupin, které v té době nejvíce letěly a do kterých jsem byla bezmezně zamilovaná. V malé knihovně vedle psacího stolu zůstalo pár starých knížek, které jsem si tu nechala pro jistotu, že bych se sem vrátila. A na komodě vedle postele byly vystavené fotky. Já s Liz, když ji naši přivezli z porodnice, já s tátou na rybách a v neposlední řadě já s Jacobem. Byla to naše první fotka od doby, co jsme spolu začali chodit. Nemohla jsem se dívat na Jakeovu šťastnou tvář a fotografii položila sklem dolů.

Lehla jsem si do voňavého povlečení a schoulila se do klubíčka. Z polštáře jsem sebrala mého plyšového medvídka a přitiskla si ho k tělu. Vzpomínala jsem na ty bezstarostné časy, kdy jsem byla dítě a nemusela nic řešit. Kdy jediný problém byl, s čím si budu hrát a jestli budu moct být déle vzhůru. Přišlo mi to jako včera, kdy jsem šla do první třídy a byla nejšťastnější dítě na světě, no a teď? Teď se tu utápím v slzách a k tomu všemu jsem vdaná…

Díra v hrudníku se opět začala zvětšovat a já se nemohla nadechnout. Zrovna ve chvíli, kdy jsem se zvedla do sedu, někdo zaklepal na dveře. Rychle jsem si utřela mokré tváře a nahodila opravdu falešný úsměv. Ve dveřích se objevila zvědavá tvář mojí malé sestřičky.

„Ahoj, Bell,“ vypískla Liz a nohou rozrazila dveře. „Nesu ti ten čaj od mamky a mám tě prý zkontrolovat, jestli už je ti líp.“ Konec věty zašeptala, takže bylo zřejmé, že tohle mi říkat určitě neměla.

„Ahoj,“ zaskřehotala jsem nakřáplým hlasem, „jak se máš? Něco novýho?“

„Nuda jako obvykle.“ Zakoulela očima a hrnek s kouřícím čajem položila na psací stůl. Pak se na mě se zvědavostí v očích usmála. „Přivezla jsi mi něco?“ vyhrkla nadšeně Liz po chvilce ticha a skočila ke mně do postele.

„Nevěděla jsem, že ti mám něco přivést,“ řekla jsem vážným hlasem a sledovala, jak se úsměv z její tváře pomalu vytrácí. Nakonec jsem to byla já, kdo se usmíval. Bylo to tak uvolňující se zase usmívat.

„Bello!“ Drkla do mě uraženě.

„Támhle je kufr,“ pohodila jsem hlavou ke zmiňované věci, „možná tam něco najdeš. Možná,“ zopakovala jsem se smíchem a pozorovala svou ztřeštěnou sestru, jak se přehrabuje v mých věcech. Zatímco Liz kontrolovala obsah mého zavazadla, já vylezla z teplé postele a pokoušela se urovnat rozházené povlečení.

„Ty jsi vážně blázen, ségra. Brát si Jacobovu košili s sebou na dovolenou,“ poznamenala bezvýznamně Liz. Neměla jsem ponětí, o čem to mluví, protože jsem žádnou jeho košili neměla, a tak se na ni tupě podívala. Z kufru opravdu vytáhla pánskou košili. Jenže ten černý kus oblečení nepatřil Jacobovi, nýbrž někomu úplně jinému.

„Dej to sem,“ šeptla jsem a se srdcem v krku jí ji doslova vyrvala z ruky.

Vyděšeně jsem ji žmoulala v prstech. Pravděpodobně jsem ji tam musela hodit, když jsem v rychlosti balila. Ta světlá chvilka, kdy jsem se mohla smát, byla nenávratně pryč.

„Bože, ty toho naděláš. Vždyť se za chvíli uvidíte.“ Nejdříve se své poznámce zachichotala, ale když viděla, jak nešťastně se tvářím, zmlkla a opatrně se posadila vedle mě. „Jsi v pohodě?“

„Mohla bys odejít?“ vzlykla jsem.

„Dělala jsem si srandu. Nechtěla jsem tě naštvat,“ omlouvala se a smutně sklopila hlavu.

„Nejsem naštvaná, jen potřebuju být chvilku sama.“

Elizabeth se bez řečí zvedla a na prahu se na okamžik zastavila. „Všechno bude dobrý, uvidíš.“

Poté, co Liz odešla pryč, jsem si znovu zalezla do postele. Toužila jsem usnout a po probuzení zjistit, že celá dovolená byla jen výplod mé fantazie.

Zatřásla jsem hlavou a raději zavřela oči. Doufala jsem, že se mi konečně podaří usnout, jenže to nešlo. Každé dvě minuty jsem se otáčela z jedné strany na druhou, až jsem to nakonec vzdala a vydržela s očima upřenýma z okna do té doby, než obloha přešla z šedé do tmavě černé.

Bylo na čase sejít dolů. Už tak jsem dala jasně najevo, že se něco stalo.

Našlapovala jsem, jak nejtišeji to šlo, aby si mě nikdo nevšiml. Zdola k mým uším dolehly hlasy mých rodičů. Jediné, co jsem zaslechla, bylo: „Říkal, že přijede.“

Udělala jsem posledních pár kroků a vešla za nimi do kuchyně.

„Kdo kdy má přijet?“ Nejistě jsem se zeptala, ačkoli mi něco říkalo, že vím, o čem si to ti dva špitali. Došourala jsem se k ledničce a vyndala vychlazenou vodu. Nevšímala jsem si rodičů, kteří si vyměňovali významné pohledy, a začala hltavě pít.

„No přece já, lásko.“

14. kapitola - 16. kapitola

 


 

Já vím, já vím, stojí to za nic...

Slibuju, že další kapitola bude lepší, a taky se můžete těšit na překvapení. Myslím, že všechny tušíte, co to bude. :)

Strašně moc vám chci poděkovat za komentáře u minulé kapitoly. Udělaly jste mi velkou radost, holky. :)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zadaná na druhou - 15. kapitola - Zpátky doma:

 1 2 3   Další »
30. Any12
28.08.2017 [21:16]

Any12Ajajaj Emoticon Tak to to schovávání před Jacobem Belle moc dlouho nevydrželo Emoticon Celkem jí nezávidím tu situaci, v jaké se teď nachází... Emoticon Ale teda musím uznat, že jsem celkem zklamaná, že si ani Renée ničeho na Belle nevšimla, a dokonce ani Liz nejspíš ne... U Charlieho se to předpokládá, přeci jen, je to chlap Emoticon Ale teda vypadá to, že teď už si toho, po delší době, všimli... Emoticon Tak co, jak to bude pokračovat? Emoticon Emoticon Přizná se Bella, nebo ne? Emoticon Osobně si myslím, že spíš bude zatloukat... Emoticon Jak já se těším na pokračování!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Nesmím zapomenout na to, že Edward poprvé oslovil Bellu jménem, i když jen v té smsce… Jak je to v téhle povídce zvláštní, najednou jiné, dává to tomu takový větší význam… Tolik jsem si zvykla na to, že ji oslovuje Hvězdo, a moc se mi to líbilo… Emoticon Emoticon Emoticon
Poznámka o košili Emoticon Emoticon Emoticon aspoň má s sebou jeho vůni... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29. SiReeN
30.07.2012 [20:18]

SiReeNAni se jí nedivím, že je z toho celá rozhozená. Tohle bude ještě hooodně zajímavé. Tvoje povídka byla dobrá volba. Emoticon Emoticon Emoticon

28. rezule
02.02.2012 [21:58]

rezuleMyslím, že tě holky v komentářích už přesvědčili, že tahle povídka je úžasná, ale já si to taky neodpustím. Je skvělá, líbí se mi snad úplně ze všech kapitolovek nejvíc, co jsem tu zatím přečetla. Píšeš dokonale poutavě, vtipně, čtivě. Emoticon Emoticon

Další dokonalý výběr písničky... Bella je rozhozená a tudíž už je naprosto jasné, že Bella Edu miluje, jinak by nebyla takhle zničená. Emoticon Emoticon

Liz se ukázala jako pravá super sestřička, doufám, že se v povídce ukáže ještě víc.

Já si pro dnešek dávám pohov, ale zítra mě tu zase máš. Emoticon Mimochodem už jsem za polovinou toho, co dočítám. Emoticon Emoticon Nějak rychle to utíká. Emoticon Ani se nenaděju a povídku přečtu celou. Jen pak budu litovat, že už mě čekají jen dvě kapitoly. Emoticon Emoticon

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30.12.2011 [23:08]

NeyimissČím dál lepší... Emoticon Emoticon Sice se mi nelíbí, že se mi pomalu, ale jistě menší zásoba dalších kapitol, ale co se dá dělat... Emoticon Pokud je to ovšem daň za tu dokonalost, nejspíš vydržím i nějaké to případné čekání. Emoticon
Krásné, Kim, opravdu... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10.12.2011 [21:02]

N1I1K1O1LJestli tahle povídka stojí za nic, tak já jsem královna Velké Británie! Emoticon Naopak... Myslím, že jsem našla další oblíbenou povídku. Emoticon Emoticon

14.11.2011 [14:01]

AshleyS Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24. van
13.11.2011 [17:12]

van Emoticon Emoticon Emoticon

23. kikuska
13.11.2011 [16:40]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22. BlackStar admin
13.11.2011 [15:36]

BlackStarNoo, ja som sprvu pozerala, aký Derek a kto je Allyson?! Emoticon
Njn, nie aby som si prečítala ďalšie vety, ja som na to čučala hádam päť minút, či nemám zlý článok. Emoticon
Ale konečne som sa dostala ďalej a bolo to celkom vyčerpávajúce. Ona sama nevie, čo má robiť a či sa vôbec priznať, nie? Na jej mieste by som sa s Jacom rozišla a utekala za Edwardom! Emoticon Emoticon Emoticon
Dobre, trocha blúznim, ale to je iba menší skrat. Emoticon
Ale tá košeľa na konci ma dostala! Uáá, ona si ju zbalila? Samozrejme, nejaké spomienky mať musí. Emoticon
No, som zvedavá, čo sa udeje s Jakeom. Emoticon

13.11.2011 [11:32]

ForevergirlPrekrásna kapitola.
Musím priznať, že sa veľmi teším na Jacoba, aj keď budú asi problémy, ale poviem to asi takto, mne sa v tejto poviedke hodí k Belle strašne Jacob, toto sa mi ešte fakt nikdy nestalo. :)
Veľmi by ma zaujímalo, ako vsadíš Edwarda do deja a hlavne či sa Bella prizná Jakovi, čo sa stalo. No uvidíme...
Dokonalá kapitola a ten začiatok sa mi ešte veľmi páčil, ako Bella pozerala na tých dvoch, čo sa stretli na letisku. Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!