Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Wrong generation - 4. kapitola

Wrong generation - 4. kapitolaSkupinka se domluvila a vydala zpět do podzemí, jenomže cesta nebude tak jednoduchá. Někdo jim zkříží jejich kroky. Kdo to ale bude? Nějaký upír či něco dočista jiného a odpudivého? Přátelé nebo...

4. kapitola:

Běželi mokrým kanálem, voda po kolena. Chtěli dorazit k někomu známému, avšak v podzemí se pohybuje hodně upírů. A nikdo vám nemůže zaručit bezpečný život ani tady. James byl v čele, když se najednou prudce zastavil. Jako by najednou srostl s betonem, jako by ho zachytily ocelové kořeny. Ostatní se zastavili jen asi metr před ním.

„Co je? Už nemůžeš?“ podivil se Alex.

James stál s nataženými pažemi, pak upažil, jako by čekal ledovou sprchu, se kterou by se probudil z noční můry. Najednou si povšimli něčeho zvláštního – jeho hruď se pomaličku nadmula. Že by snad dýchal? Ne, to ne, jen stopař něco zavětřil. Victoria pochopila.

„Cítíš lidi?“ optala se Victoria.
„Ne, jen upíry, ale nikoho známého,“ řekl, pak na ně šibalsky mrknul. „Nechcete si udělat generálku?“
„Zbytečně vraždit náš druh? Nebudeme jako oni…“ špitla Johana. 
„Nebuď až tak upjatá, James má pravdu, měli bychom podstoupit nějakej ten trénink na zítřek,“ pronesl Alex.

Johana jen zavrtěla hlavou ve stylu ‚jak chcete‘ a všichni se vydali kupředu se svým spoluvrahem po boku. Ať by byli sebevíc mrštní, kalná voda by je stejně vždy prozradila, takže nemělo cenu se nějakým způsobem plížit.

„Kolik jich je?“ optala se Johana. 
„Jsou tři, ale taky jsem zachytil puch zvířete.“
„Upír s pejskem?“ Zachechtal se Alex.
„Vicky, cítíš něco?“ Mrknul na ni James.
„Žádné hrozící nebezpečí,“ opáčila to, co jí napověděl vnitřní hlas. „Tedy alespoň pro mě ne,“ dodala. 
„Asi vás zklamu, ale trénink podle všeho končí,“ špitla Johana a zastavila se prudce, jako se zastavuje kůň v hustém písku. Jen místo zlatavých zrnek vytryskly perličky mastné vody.
„Přece se nelekneš psa,“ zavrčel James. „Není to vlkodlak, to bychom ho cítili všichni.“ Opět stáli všichni, aby vyřešili neshody v uspěchaném plánu.
„Taky že to není vlkodlak, ale měnič. Měnič, kterého jednou pokousal upír, možná jste tu historku slyšeli.“ Johana si stáhla dredy do copu, na čelo jí ale poklekl jemný pramen vlasů, který byl svobodný. Dodával jí lehký náznak jemnosti, který ale předčily pronikavě útočné oči. 
„Kašlu na to, upír jako upír,“ přecedil James mezi zuby. Už dlouho neprolil krev svých druhů. Upřímně ho to vždy těšilo, dokazoval si tak svou sílu. U člověka mu přišlo zabíjení vždy moc snadné, proto si ho také často mění v krvavou hru. Avšak konec je vždy zfixlovaný…
„Trochu ho znám, pohybuje se v dost pochybných skupinách. Radši si vylej svoje komplexy jinak.“
„Rrr…“ zavrčel nesouhlasně, ale nakonec upustil od útočného postoje a raději si stoupnul dozadu, aby nevypěnil, až je uvidí. Už jsou dost blízko, aby si jich také všimli.
„Jo, třeba s Vicky,“ řekl Alex velice potichoučku a zašklebil se. Samozřejmě ale věděl, že každý z nich uslyší jeho slova.
„Že nezabiju je, neznamená, že tebe nemůžu,“ zasyčel James.
„Jako by měl šanci,“ přidala se Victoria k popichování. 
„Tak ti bude muset stačit ruka,“ pronesl Alex. James byl v tu chvíli u něj, ale Alex byl už za Victorií. „Klid, brácho.“
„Ten tu hubu nezavře.“ Usmála se Johana.

Potom trhla hlavou ke klidné hladině vody, až příliš klidné a poddajné. Na suchých okrajích se pohybovala krysa, ale tahle se jí dívala do očí. Bylo jí to jasné – špeh, který zkoumá cestu.

„Nazdar, Vincente,“ pozdravila vítězoslavně.

Odhalila jeho chabý převlek. Měniči se dokážou přeměnit v jakékoliv zvíře, jenom létání jim dělá potíže, než se ho dokonale naučí. Krysa najednou zmizela. Ovšem… Za pár sekund se odpornými močůvkami valily šestery nohy. Vincent – tentokrát už ve své upíří podobě. Též přezdívaný Prašivec, hlavně díky jeho otrhanému oblečení a neupravenému vzhledu. Působí nemilosrdně, někdy též zbaběle, když se přemění ve zvíře, aby utekl před bojem, pokud ví, že jeho tlupa prohraje. Často ulhaný prospěchář, který se právě podobným způsobem zprotivil Volturiovým, když se přidal k jejich řadám, a poté uprchl jen proto, že se zalekl jejich nadvlády nad svým divokým zvířecím pudem. Nejčastěji nadělá jen samé problémy. A další dva po jeho pažích.

„Tady je celkem veselo.“ Jeho hlas zněl spíše jako šepot – zastřený a děsivý. „Nepředstavíš nás, John?“
„James, Alex, Victoria.“ Při každém jméně dotyčný pokývl hlavou. „A co tvoji kamarádíčci?“ optala se.
„Dorian,“ zasyčel muž, který byl oděn jen do starého kabátu a roztrhaných kalhot.

Dlouhé tělo i krk, hlava dočista holá jako by posetá šupinami, které se barvily jemně do zelena nebo do hněda. Pod rozevlátým kabátem se jich pár zrcadlilo o vodní hladinu. Jeho oči byly dravé a nacucané jedovou žlutí. Jako mají kočky… nebo hadi. Poté, co si ho všichni pronikavě prohlíželi, roztáhl tenká ústa v úzkém úsměvu a skrz pevně sevřené linky pronikl rozdvojený jazyk. Ale pusou jako by ani nepohnul, jako by tam měl nějakou štěrbinu, kterou pronikal kmitavě ven a zpět. Hadí muž.

„Co to máš s jazykem?“ podivil se Alex. Hned potom, co tuhle otázku vypustil z pusy, se zalekl jeho reakce. Nemyslel, jen nedržel hubu na uzdě. Je po mně, pomyslel si.  
„Říkají mi Hadí muž. Klidně pojď blíž,“ šeptal syčivým hláskem, „pokud ti nevadí hadí jed.“ Alex jen zavrtěl hlavou a udělal nepatrný krok zpět. 
„A tohle je Quentin,“ řekl Vincent. „Není moc hovorný, ale neradil bych vám ho naštvat.“

Všichni si všechny podezíravě prohlíželi. Chvilku nikdo nevydal ani hlásku, dokud si Vincent nesepnul ruce. Tehdy už Alex nevydržel to ticho, navíc měl znervózňující dojem, že ho Dorian – čili Hadí muž – sleduje.

„Takže… na procházce?“ Vincent se pousmál.
„Byli jsme se podívat po nějakých nevinných duších, takže jako obvykle,“ řekl a pousmál se takovým stylem, kdy nešlo poznat, jestli mluví pravdu nebo ne. „Hádám, že vy patříte k Alistairově partě upírů s pravidly vycházení.“
„Ano, to patříme. Vycházíme jen v noci, zato Hadí muž musí vypadat ve dne opravdu všedně,“ podotkla Victoria. Vincent se pousmál, opět.
„Celkem dobrá připomínka, ale nejjednodušší způsob bývá často řešením. Svou tvář zahalí pod kápí, prosté.“
„To ve dne vychází ven to správné maso,“ zazpíval Quentin. Vůbec poprvé co promluvil, navíc tak nadšeně. „Dívky, které se v noci bojí chodit tmou. Ano, ty. Chodí naopak za jasného dne beze strachu.“ Trochu úchylné, prolétlo Alexovi hlavou.
„A sluneční svit?“ opáčil James. 
„Dobrého psa nepálí,“ zašvitořil Vinc. „Jsme upíry jen na půl. Až na Quentina, ten… má svůj způsob.“ Bylo jasné, že to nikdo dál nerozvede a ještě jasnější, že to nebude tak jednoduché vysvětlení jako u oněch dvou. 
„Máte namířeno k Alistairovi? Napadlo mě, když jsme se tu tak krásně sešli, že bychom mohli zajít na návštěvu! Co ty na to, John? Nebudeš se pokoušet mě zabít jako minule?“
„Pokusím se ovládnout, ale nic neslibuji,“ řekla naprosto neutrálně a šla směrem k síni, kde se scházeli.

Cestou prošla naprosto klidně kolem Quentina. Ten se na ni díval jako pes na slaninu. Avšak v tomhle případě už byla tvrdá a stará, on má rád mnohem pružnější oběti, přestože ho na ní něco přitahuje. Někdy mohu udělat výjimku, pomyslel si a následoval ji. Poté i ostatní. 

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Wrong generation - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!