Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Wrong generation - 5. kapitola

Wrong generation - 5. kapitolaParta podivných bytostí se připojila k Johanině menší skupině, aby je dovedli za Alistairem. Bude jejich shledání radostné? Možná čeká pár upírů překvapení, ale jak se to mohlo jen stát? Odpověď je jednoduchá. Ale co je více znepokojující... Johana začíná být nervózní z možnosti, která se jí má brzy naskytnout.

5. kapitola:

Celá skupinka upírů se plížila podzemím jako vlna v oceánu. Zde už tak běžná jako slaná voda v moři. Cesta do síně nebyla dlouhá, přesto se stihlo pár závodů. Alex ani Victoria nechtěli nikoho z oné skupinky divných zjevů dráždit, ale když si James tak nějak dával s Vincentem závod o to, kdo bude v čele, přidali se i ostatní. Nikdo ale nestačil Johaně, která byla asi dva metry před nimi, když si všimla, jak se ji snaží dohonit, na chvíli se zalekla. Nikdo to ale nemohl spatřit, protože před ní nikdo nebyl. Okamžitě odhodila nervózní obličej a nahodila kamennou tvář. A pomalu, velice lehoučce, začala zpomalovat. Vypadalo to, jako by ji pomalu dobíhali z jejich vlastní iniciativy, ale ve skutečnosti nechtěla, aby věděli, že je tak rychlá. Avšak ještě než se jim podařilo ji porazit, přiblížil se k ní Quentin. Johana na něj pohlédla (běžel po jejím boku), on se díval prudce dopředu, nevěnoval jí ani setinu svého času, hnal se jen pro cíl – být první. Johana mohla zase přidat a být nejlepší, jenomže nechtěla. Nikdo nemá vědět, jak moc je rychlá, silná nebo jiná… Přestože měla sebevětší chuť mu ukázat, že i když si myslí, kdovíjak není drsný, že ona je nejlepší, neudělala to. Quentin běžel jen nohama, ruce mu vůbec nepomáhaly. Na pohled to vypadalo dost divně, ale efekt toho, že je rychlejší než ostatní i bez pomoci rukou ho stavil do prvotních pozic. Vypadal jako by plul, jako by snad ani neuměl ohýbat lokty jako někdo, koho nechcete mít za nepřítele. Jeho pohled se upíral před sebe tak chladně, že i kalná voda před ním skoro měnila skupenství. Takový irský způsob běhu? John se mezitím dostala na třetí místo, kde se rozhodla držet.

Zanedlouho dorazili do síně, kde už bylo pár desítek upírů. A proto, že běželi prakticky na sto procent, vrazili do ní jako býci, co honí svobodu. Snad všichni se za nimi ohlédli. I přesto, že upíři se většinou ostatních členů svého druhu nebojí, vzbuzovali určitý respekt před něčím, co ještě nikdy nespatřili, k něčemu neznámému a neprozkoumanému.

„Kde je můj drahý přítel?“ rozezpíval se (snad to mělo znít) nadšeně Vinc. „Hohó? Kde seš, Alistaire?“

Pár upírů ho nechápavě sledovalo, ale Al se neukazoval. Za chvíli si už všichni hleděli svého, ba i tak zůstávali v pozoru k nově příchozím. Jako první známou osobu uviděl Alex Hannah. Na dunivě vysokých botách k nim klapala naprosto sebevědomě a kapku otráveně. Na sobě měla dychtivost vzbuzující rudé šaty, které se jí lepily na tělo jako muž. Dokonalé, dlouhé nohy. Kožešina kolem krku. Zářivé šperky svíraly její hrdlo. Vlasy dokonale uvázané do drdolu. Vypadala jako člověk na úrovni.

„Už je čas, chce vědět, jak se rozhodli,“ promluvila na Johanu nezaujatě. Ostatních si vůbec nevšímala, přestože se na ni Dorian i Vincent dívali s velkou libostí. 
„Už nemáme pochybnosti,“ řekla Johana odhodlaně. 
„Skvělé, tak jdeme.“ 
„A co my?“ Zachechtal se Vinc. „Pro nás žádné vzkazy, sekretářko?“ Hannah ho propalovala očima. 
„Sekretářka?“ optala se líbezně. Její zuřivost se vytratila jako duha. Byla milá a roztomilá. „Ale to jsme si asi nerozuměli.“ Jako učitelka k nejoblíbenějšímu dítěti.

Rychlostí blesku si vytáhla starodávnou dýku odněkud ze zad. V jedné vteřině už svírala jeho hrdlo dlaní, zatímco dýku upoutal jeho rozkrok.

„Nedáte si kafíčko, pane?!“ zahřměla. Vinc se zpočátku zalekl. Nečekal tak ráznou a tvrdou bytost pod tou rudou skořápkou s diamanty, ale hned na to se jí vysmíval přímo do očí. 
„Raději nulu pozitivní, díky.“ Jeho hlas byl pořád tak neokázale zastřený. Jeho troufalost dováděla Hannah k šílenství.
„Klidně ti ho ufiknu! Vsadím se, že nebude nikomu chybět,“ šeptala mu zlostně do obličeje. 
„Jen do toho.“ Usmál se.

Ano, jen málo zbraní dokáže proniknout upířím tělem, ale Hannah má své válečné zbraně už dlouho a řádně si je vyráběla z té nejsilnější oceli, která se kdy na světě slila. Její aparatura vraždících nástrojů je vskutku impozantní. Sbírá zbraně ze všech koutů světa. A jelikož má tuhle dýku již od své proměny, je velice starodávná a zkušená. A s upířím tělem si dokáže poradit jako kočka s myší. Začala mu drtit hrdlo, což se mu moc nelíbilo. Přece jen je o pár stovek let mladší než ona, takže má menší sílu.

„Jak chceš,“ šeptla a vrazila mu dýku do břicha.

Vincentův obličej byl opravdu překvapený. Tohle se mu nejspíš ještě nestalo. Všichni kolem slyšeli jen neblahé praskání jeho těla, jako by se mělo rozdělit vedví. Hannah si vytáhla dýku, chtěla znovu bodnout, když jí někdo položil klidnou dlaň na rameno.

„Konec hry, zlato,“ pronesl Alistair a zasmál se.

Hannah se naštvaně vzdálila a zastrčila zbraň tam, kde ji prve našla. Chtěla si jeho utrpení užít. No, bohužel. Jednou tě nebude nikdo chránit! My nezapomínáme a ani neodpouštíme. Hlavně ne těmhle podlým červům, znělo jí vzrušeně v hlavě.

„Zbabělec Vincent a jeho… zajímavý doprovod. Čemu za to vděčím?“ 
„Nemáš zač, Ale.“ Už se poměrně vzpamatoval a stoupnul si pěkně rovně a uvolněně. Al se na něj díval s odporem. V minulosti s ním neměl dobré zkušenosti. Většinou ho podrazil, nebo se nad něj povyšoval. Velice divné, že se chová takhle. Skoro až… mile?, pomyslel si. „Chceme vám pomoct.“
„A v čem? My máme všeho dost. A ne že bychom nebyli pohostinní, ale tady pro vás nic není.“
„To bych neřekl.“ Uculil se Vinc. Ba i Quentin se lehce zákeřně pousmál a Dorian vystřelil svůj jazyk. „Chceme se přidat k vaší dnešní výpravě.“ Alistair se v duchu zarazil: Jak to oni mohou vědět? Mohli by náš plán všem prozradit a já bych u nich ztratil úctu. Zvlášť když jsme se o tom ostatním z nás ani nezmínili. Ale možná myslí něco jiného, jak by to mohli vědět? Zrádce?
„K naší… k čemu to?“ odfrknul nenuceně. „Měli byste raději jít,“ řekl a vyzývavě se podíval po své tlupě. 
„Nebuďte hned tak zlí, chceme vám jen pomoct. Taky chceme nějakou tu spravedlnost, ačkoli jen třetinovou,“ mluvil jasně a přímo se mu díval do očí. Věděl už jistě, že myslí Caia, ale jak se to, ksakru, dozvěděl?!
„Možná to můžeme probrat stranou,“ připustil Alistair a odešel, ostatní ho následovali. Johaně i ostatním samozřejmě došlo, že o jejich akci vědí, takže ihned spěchali za nimi. Všichni upíři, co se právě nacházeli v síni, se nevěřícně otáčeli. Alistair bude mít nejspíš co vysvětlovat.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Wrong generation - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!