Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 24.

Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 24.Dozvíte se, co to bylo za překvapení. Snad se Vám bude líbit. A bude i romantika, bez té by rande nebylo.

 

Bella:

Obrovská místnost zahalená v tmě. Jediné, co připoutávalo pozornost, byla obrovská skleněná stěna. Vypadalo to, jako by se někdo snažil vtěsnat celý oceán do jedné budovy. Svým způsobem to bylo krásné, ale mě to akorát rozrušilo. Snažila jsem se na to dívat Edwardovýma očima a doufala, že mi to pomůže utajit, že jsem z toho spíš smutná než šťastná.

 

„Chtěl jsem ti trochu vynahradit tvůj ztracený domov. Vím, že oproti tomu, na co jsi byla zvyklá, je to ubohá náhrada. To, co jsi měla ve svém světě, se nedá nahradit. Jen jsem nechtěl, abys byla smutná,“ řekl tiše, aby neporušil okamžik.

 

Celou dobu stál za mnou, tak snad neviděl, jak se tvářím zmučeně. Aspoň já se tak cítila. Jakoby mě mučil. Ukazoval mi jen zlomek toho, co už nikdy nebudu moct mít. Jedna moje část mi stále opakovala, že mám jeho. Lásku svého života, že já jsem se pro něho rozhodla a že nic z toho, co se mi děje, není jeho chyba. Jen já sama jsem si tak moc ublížila. Polkla jsem bolest a zadrhla se mi v hrdle jako těžký balvan. Stiskla víčka a vypustila tak další příval slz. Pokusila se o cvičný úsměv a otočila se na svoji lásku.

 

Hned jak spatřil moji mokrou tvář, zatvářil se překvapeně a ublíženě.

 

„Děkuji, je to moc krásné překvapení,“ vysoukala jsem ze sebe a modlila se o trochu síly, abych ho dokázala ujistit, ze všech sil jsem se pokusila o úsměv a obtočila svoje ruce kolem jeho pasu. Pevně se k němu přitiskla a smočila jeho volnou košili několika slzami. Maskovala jsem svoje zoufalství za dojetí. Aspoň tak jsem chtěla, aby to vypadalo.

 

„Miluji tě,“ zašeptala jsem mu do hrudi. Nejistě mě pohladil po páteři a já se zachvěla.

 

„Jsi si jistá, že se ti to líbí?“ zeptal se smutně.

 

„Je to dokonalé,“ řekla jsem pevně a sama se divila, kde se to ve mně bere. Nikdy jsem moc neuměla lhát, ale nejspíš jsem se už něčemu přiučila. Pevně mě objal a přitiskl k sobě ještě silněji.

 

„To jsem rád. Ani nevíš jak. Bál jsem se, aby to nevypadalo jako nátlak,“ zašeptal mi do vlasů. Měl pravdu. Tak jsem to opravdu cítila. Stále mě od mého návratu lákal do nemilosrdných vod, ale já si stála za svým a ani jednou nepolevila, ať to bylo sebe lákavější. Nikdy bych mu nepřiznala do očí, že jeho bolestivé tušení bylo pravdivé. Pustila jsem se jeho těla a zahleděla na imitaci mého domova.

 

Náhle jsem procitala ze svého soukromého pekla a zkusila si vychutnat ten pohled. Akvárium bylo obrovské a plné zářivých a barevných korálů. Sasanky se vlnily v ladném tanci a malé rybičky honily ty větší, které si všímaly jen samy sebe. Byla to krása. Pokud zapomenu tu skutečnost, že za starých časů jsem k nim patřila jako do rodiny. Edward mě vzal za ramena a dovedl k lavičce, která byla přímo před sklem. Posadila jsem se a sledovala tu nádheru.

 

Můj smysl existence se posadil vedle mě a zaujatě sledoval výjev před námi. Po chvíli, kdy i ten barevný svět ztratil moji pozornost, jsem ji zaměřila na muže vedle mě. Zlatýma očima sledoval každý rychlý pohyb a já měla pocit, že mu neuniká ani jediná rozepře rybek o ždibek potravy. Bylo to zvláštní. U srdce mě hřálo a koutky úst se mi zvedaly do užaslé grimasy. Bylo zvláštní, jak vedle jeho krásy vybledl i pohyblivý obraz v barvách duhy. Chvíli jsem sledovala jeho zápal v očích nepozorovaně, ale moc dobře věděl, že ho sleduji, a podle jeho nevinného pohledu do mé tváře mu to nebylo příjemné.

 

„Děkuji,“ řekla jsem s přesvědčením, že tentokrát to myslím vážně.

 

„Děkuji ti za to všechno.“ Naznačila jsem paží nás dva a ukázala i na prosklenou stěnu.

 

„Děkuji, že jsi mě přijal, když jsem tě opustila. Děkuji, že jsi mi dal domov, který jsem nikdy neměla. Všechno to bylo jen pozlátko. Nikdy jsem neměla to, co mám s tebou. Lásku a pravý domov. Konečně mám pocit, že někam patřím. Sice jsem vždy byla obklopená pohádkovou krásou, ale to nebyl život. Konečně žiju a to kvůli tobě a jen pro tebe,“ vyznala jsem se ze svých pocitů. Usmála jsem se jeho vyjevenému pohledu.

 

„Co to povídáš? Nemáš mi za co děkovat. To já bych ti měl být vděčný za tolik věcí. A taky jsem. Nikdy ti nebudu moct dokázat, co pro mě všechno znamenáš a jak moc je mi líto, že jsi ztratila to, co jsi tolik milovala. Kdyby to šlo, šel bych za tebou kamkoliv. Já, k svojí ubohé existenci nepotřebuji nic. Jen tebe,“ zašeptal sladce a já znovu cítila slzy na lících.

 

Tentokrát byly ze štěstí, které jsem v tomto muži měla. Pohladil mě po mokrém místě a setřel kapičku prsty. Cítila jsem slabé zachvění z toho místa, jak se moje kůže vrátila k lidské. Byla jsem vděčná, že zrovna v této chvilce se moje staré já ozvalo. Edward mě obdařil zářivým úsměvem a hned byly všechny pozůstatky smutku pryč.

 

Z akvária jsme odešli asi po hodině. Nakonec jsem si to krásné překvapení užila. Procházeli jsme se pomalými kroky po prázdné ulici a usmívali se jeden na druhého. Bylo to tak přirozené a dokonalé. Cítila jsem nekonečný klid. Ničeho jsem se nebála. S ním jsem se cítila bezpečně, tak zvláštní pocit. Náš idylický klid vyrušila až hlasitá hudba, která se linula z rušné ulice plné lidí. Davy lidí mě trochu rozrušily, ale i tak jsem se chtěla k nim dostat blíž. Chtěla jsem si tento večer užít, jako by byl můj poslední, a tak jsem se rozeběhla za hudbou a Edwarda táhla za sebou. Slyšela jsem jeho smích, který mi vstoupil přímo do těla a prováděl se mnou trestuhodné věci. Nohy mi zdřevěněly a náhle jsem se zastavila, otočila se k němu čelem a přitáhla si jeho pevné tělo k svému. Toužila jsem po něm. Už dlouho jsem se necítila tělesně tak živá.

 

Pozvedla jsem svůj pohled a podívala se mu zatím do zlatých očí. Jeho pohled mě propaloval a byl zaměřen přímo do mých lačných očí. Prsty, které jsem měla na jeho boku, jsem lenivými pohyby vloudila do jeho delších vlasů. Pohltila mě jejich sladká a kořeněná, mužná vůně. Celá jsem se rozechvěla. Jeho oči začínaly tmavnout a já cítila tak velké rozpaky, že jsem uhnula pohledem na jeho rty. Moc jsem si nepomohla. Pohled na jeho klenuté a sametové rty byl tak hříšný. Lehce je pootevřel a ovanul mě svým dechem. Naplnila mě jeho vůně a já zalapala po dechu. Ve stejný okamžik se pohnul směrem ke mně a trvalo celou věčnost, než se mě dotkl. Když se tak stalo, v hlavě mi vybouchl zlatavý ohňostroj a jeho chuť mě propalovala. Nepatrným pohybem se dotkl mého jazyka a já se přestala ovládat.

 

Přitáhla jsem si ho pevněji k sobě a polykala vášeň, která se mi plnila v ústech. Zuby stiskl můj spodní ret a já se neubránila bolestnému zakňučení. Tolik jsem ho chtěla cítit po celém těle, že mě to až trýznivě bolelo. Jeho velké ruce mi přejížděly po pažích a zádech, až mu jedna ruka zabloudila na moji hýždi a pevně ji stiskla. Uniklo mi další bolestné zaskučení, které následovalo Edwardovo povzdechnutí. Bože, jak může touha tak spalovat. Byla jsem jako na hranici, ale oheň by byl vysvobozením. Náhle opustí moje vzrušené rty a opře si čelo o mé. Pracně vydechuju a snažím se uklidnit svoje rozrušení. On s tím má očividně také problém. Když jsem si sebou trochu více jistá, otevřu oči a jsem znovu ztracená.

 

Hledí na mě skrz ty své neskutečně dlouhé řasy, černé oči tak temné, spalující.

 

„Nejradši bych se vrátil a miloval se s tebou na pláži, ale nechci ti kazit tvůj večer plný nového poznání. Tak mě, prosím, neprovokuj,“ zašeptá a já v jeho hlase slyším výzvu. Musím několikrát zamrkat a soustředit na to, kde jsme a proč tam jsme. Protože jsem byla v tu chvíli tak slabá a málem jsem prosila, aby splnil svoje přání. Ale nevěděla jsem, kdy ho zase přemluvím, aby mě vytáhl na další rande. Vypletla jsem svoje prsty z jeho vlasů a trochu odstoupila od jeho chladného, ale roztouženého těla. Styděla jsem se za svůj výpad proti jeho ústům, a tak jsem si hleděla na boty, co mi půjčila Esme.

 

Pochopil moje rozpaky, vzal mě něžně za ruku a pokračoval v cestě do hloučku lidí. Všude se ozývala hudba, jak už jsem věděla od mojí lásky. Zamilovala jsem se do hudby hned, jak mi pustil první cédéčko, a zbožňovala jsem pohyb, který mnou proudil, když jsem ji zaslechla. Bylo až zvláštní, kolik se toho dokáže někdo jako já naučit. Vždy jsem myslela, že už mě nic nepřekvapí. V mém světě jsem znala vše a nic nemohlo být nové. Ale tady s tím úžasným mužem bylo všechno úchvatné a nepoznané. Hudba mě lákala k sobě, a tak jsem Edwarda zatáhla do jedné z budov, odkud se ozývala. Stála jsem u vstupu a vše si pozorně prohlížela. Bylo tu hrozně moc lidí, ale nikdo si nikoho nevšímal. Ti, co stáli ve skupinách, pohupovali boky do rytmu hudby, jiní seděli kolem kulatých stolů a popíjeli ze sklenic s barevnými deštníčky a střapatými ozdůbkami. Na stěnách byly namalované hvězdy, na druhé stěně byla malba pláže a poblíž byl stánek s palmovým listím místo střechy. Bylo to úchvatné. Edward mě ze zadu postrčil dovnitř a já váhavě vešla.

 

„Co to je?“ zeptala jsem se Edwarda, který stál vedle mě a pevně si mě tiskl k boku.

 

„Taneční bar,“ zahulákal na mě a já si všimla, že není slyšet skoro ani vlastního slova.

 

Chtěla jsem to vše ještě chvilku pozorovat, ale Edward mě zatahal po schodech do hloučku lidí. Dal si moje ruce kolem krku a svoje dlaně položil na mé boky. Opatrně jsem je rozhýbala a sám se začal pohybovat. Na první pohled to vypadalo dost neslušně, ale když jsem se koukla kolem, děly se tam i horší věci. Byla to neskutečná zábava. Smála jsem se jako blázen při každé prudké otočce, kterou se mnou Edward udělal, a v jeho už zase zlatých očích byly jiskřičky. Byl neuvěřitelně dobrý tanečník. Začínala jsem pochybovat, že je něco, co ten úžasný vysoký krasavec neumí. I přestože nikdy nic nevařil, jemu to šlo od ruky a bylo to vynikající. Často se s Esme přetahoval o pomyslné žezlo krále kuchyně.

 

Z nadměrného pohybu jsem se těžce zadýchala, ale nechtěla jsem přestat. Až když jsem měla šaty propocené na zádech a cítila ledové cestičky i na svých stehnech, ustala jsem pomalu v pohybu. Cítila jsem se neskutečně hříšně a začala myslet úplně na jiné věci než na tanec. Edwardovy doteky ve mně probouzely znovu vášeň, a kdybych se nejspíš nekrotila, skončili bychom jako některé páry, které se opření o stěnu nedočkavě líbaly. Na moment jsem nad tím zauvažovala, ale radši to rychle pustila z hlavy. Sám mě varoval, abych ho neprovokovala. A přestože vyhlídka na vášnivé polibky, následné hříšné milovaní byla lákavá, víc než to, nechtěla jsem ještě končit naše zábavné rande.

 

„Asi se potřebuju trochu zchladit,“ zařvala jsem do hlučné hudby. Ani jsem se nestačila rozkoukat a už jsme šlapali do schůdků a šli rovnou k baru. Edward mi plynulým jazykem, kterému jsem nerozuměla, objednal barevnou limonádu s deštníčkem a já byla spokojená. Opřela jsem se o bar, srkala brčkem ledovou tekutinu a sledovala dění kolem.

 

O tolik jsem přišla na dně moře. Tohle byl prostě úžasný zážitek a já byla ráda, že se mi Edwarda podařilo přesvědčit. Jen co jsem dopila, ocitla jsem se zase v taneční horečce. Tentokrát jsem neodolala a párkrát svého miláčka vášnivě políbila, ale vždy, když jeho pohled potemněl, radši jsme oba ustali. Vždy, abych se trochu odreagovala, jsem sledovala páry kolem nás a obdivně sledovala jejich synchronizované pohyby. Oproti nim jsem se tu jen tak plácala a nebýt Edwardových rukou, které mě pevně držely kolem pasu nebo boků, vrážela bych do jiných tanečníků kolem. Musím přesvědčit, aby mě to Alice naučila, abych při příští návštěvě podobného podniku nebyla za blbce.

 

 

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 24.:

 1
21.03.2013 [12:16]

liliboTak jsem se k tomu dnes konečně dostala.Emoticon
A líbí! Emoticon Emoticon
Jen.. trochu jsem na této kapitole cítila, že je psaná v pozdější době. Všechno ti sedělo správně, příběh pokračuje, ale v některých chvílích... Já nevím. Těžce se ten pocit vysvětluje. Emoticon
Každopádně, stále máš čím zaujmout. Bavilo mě to. Emoticon Emoticon
A malá připomínka: Vím, že někdo rád píše v přítomném čase (i když tady si teď nejsem jistá, jestli to nebyl spíš budoucí), ale já tohle nemám moc ráda. Hrozně mě to ruší. No, ani by to tak nevadilo, kdyby tak byla napsaná celá tahle povídka/kapitola. Ale když celou dobu píšeš v minulém čase a pak pokračuješ: "Náhle opustí moje vzrušené rty a opře si čelo o mé." Nevím, nesedí mi to tam. Najednou musíš jakoby přepnout, aby sis znovu mohla představovat co se děje a to "přepnutí" tě pak vyruší z celého děje.
No, doufám, že se nezlobíš za tu malou kritiku, co jsem ti napsala. Byly to jen takové připomínky. Emoticon Emoticon Ale vážně jsem jinak spokojená. Jdu dál.Emoticon
Je fajn, že se jim rande zatím daří. Jen je trochu škoda, že to svoje překvapení Eda moc nevychytal. Ale tak nevadí, nakonec to nedopadlo zas tak špatně. Emoticon

4. Noriska
27.12.2012 [22:10]

Moc pěkná povídka jsem ráda že pokračuješ a přibývají nové kapitolky ráda si počkám Emoticon

3. BellaEdward
21.12.2012 [15:05]

Moc dobrá povídka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Katule
20.12.2012 [19:10]

Emoticon konečně jsem rada ze je další !! Emoticon

19.12.2012 [21:47]

HanulkaAhoj,
Článek jsem ti opravila, ale dávej pozor na tyto chyby:
* čárky,
* se mnou vždy zvlášť,
* shoda podmětu s přísudkem.

Tak pro příště.
Děkuju. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!