Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 23.


Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 23.Příprava, cesta a začátek prvního rande. Konec je trochu napínavý. Je mi jasný, že se budete rozčilovat, ale zajímal by mě Váš názor. Snad se Vám bude kapitola líbit. Dala mi zabrat. Ne, že by byla tak složitá, ale měla jsem v hlavě toho tolik a nevěděla jsem, co bude to pravé. Takhle jsem celkem spokojená. Když se do toho dám, tak si moje hlava dělá, co chce a já na to jen čumím s otevřenou pusou a fakt nechápu. Takhle to mám s touto povídkou poslední dobou pořád. Přeji hezké čtení :)

Bella:

Nastal den D a čekalo nás naše první opravdové rande. Těšila jsem se jako malé dítě. Alice se mě snažila upravit podle svého vkusu, ale já skoro všechny její pokusy bojkotovala. Chtěla jsem být sama sebou. Doufala jsem, že i tak se budu Edwardovi líbit. Vzala jsem si šatičky, které mi koupil. Ve vlasech jsem si zapletla pár copánků a ty vlnky, které nevynikaly podle mých představ, jsem si trochu natočila. Musela jsem si vzít boty, což byla změna. Ale uznala jsem, že bych vypadala asi divně, kdybych se procházela mezi lidmi naboso. Po ubohých pokusech udržet rovnováhu v jedněch z Aliciných bot, jsme nakonec obě uznaly, že budeme muset vybrat něco víc při zemi. Naštěstí nám pomohla Esmé.

Byla jsem nervózní, ale zároveň jsem se hrozně moc těšila. Alice se na mě culila jako největší zrádce a podle jejích poznámek mi došlo, že má Edward překvapení, které by mi neprozradila ani za zlatou hvězdici. Chvilku jsem dělala uraženou, ale nikam to nevedlo, tak jsem si radši svůj krásný večer nekazila.

Už jsem byla hotová. Alice se ještě zlobila s posledním pramínkem, který se nekroutil podle jejího přání, já na sebe užasle zírala do zrcadla a byla přesvědčená, že se budu Edwardovi líbit. Esmé seděla na posteli. Rukou si zakrývala ústa a její pohled posmutněl.

„Stalo se něco? Nelíbím se ti?“ ptala jsem se zklamaně a přisedla si vedle ní.

„Ne, holčičko. Jsi krásná. A já mám z vás moc velkou radost,“ řekla a přitáhla si mě do náruče. Bylo to úžasný. Už je to tak dávno co mě objala moje maminka. Už si skoro ani nepamatuji, jaká byla. Vím, že byla krásná, ale jaký by měla názor na to všechno, co se kolem mě dělo? To jsem si nedokázala představit.

„Hlavně nebrečte, nebo budu taky,“ vyrušila nás Alice a rukávem si otřela nos.

„Ty jsi komediant,“ zhodnotila ji Esmé. Naposledy mě opatrně pohladila po vlasech a odešla z pokoje.

„Tak, hotovo?“ ptala se Alice s roztomilým úsměvem. Postavila jsem se znovu před zrcadlo a zhodnotila se. Ano, byla jsem spokojená. Aniž bych odpověděla, odešla jsem do obývacího pokoje, kde už na nás všichni čekali. Edward přecházel u dveří jako tygr v kleci. Měla jsem z něho pocit, že je víc nervózní než já. A to jsem si myslela, že není možný.

První si mě všiml Carlisle. Usmíval se srdečněji než jindy. Políbil mě na čelo a dovedl ke svému synovi, který si mě už také všiml. S otevřenou pusou mi hleděl do očí. Bylo to roztomilé, tak jsem se na něho povzbudivě usmála. Nejspíš mu to dalo moc velkou práci, ale vypadal, že se trochu uklidnil. Vzal mě za ruku a políbil mi její hřbet. Přesně tak, jak to dělali ve filmech. Ani jsem nepřemýšlela nad tím, co to gesto znamená, a těšila se na další dotek jeho rtů.

„Hezky si to užijte, děti. A dávejte na sebe pozor.“ Carlisle nás doprovodil k otevřeným dveřím. Těkala jsem pohledem po všech přítomných. Edward se ani jednou nenadechl, jakoby zapomněl, jak se to dělá. Jeho otec si ho pobaveně měřil. U prahu mu zdůraznil, aby nezapomněl koukat na cestu, ale i tak to bylo k ničemu. Můj zázrak zaškobrtl, ale okamžitě to vybral. Skoro bych si toho ani nevšimla, kdyby to neprozradil Jasperův dusivý smích.

Vyšli jsme na pláž a pomalými kroky šli k molu, kde na nás čekal člun.

„Měl jsi možná Edwarda zasvětit do randění. Tím, že na ni bude slintat, to akorát všechno pokazí,“ vykřikla Alice za námi.

„Nejspíš máš pravdu, ale teď už je asi pozdě. Takhle jsem ho ještě neviděl. Opravdu se tvářil jako blbec?“ zajímal se Carlisle starostlivě.

Edward se zastavil a trochu se nad tím co slyšel, zarazil. Nechtěla jsem, aby si z toho něco dělal. S ničím, co zaznělo z domu, jsem nesouhlasila. Pohladila jsem ho po tváři a počkala, až se jeho oči zase uklidní. Omluvně se usmál a já mu pohled opětovala. Nevadilo mi, že je tak nesmělý. Naopak se mi to líbilo. Ať si říkají, co chtějí.

Pomohl mi do člunu a já dávala pozor, abych se nenamočila. Nechtěla jsem další důkaz o svojí ztrátě. Edward odjistil všechny ty lana a po tom, co se ujistil, že je vše v pořádku, rozjel to monstrum.

Před námi byl západ slunce. Vzrušeně jsem vyčkávala, až uvidím siluetu města. Ač jsem se tomu bránila, vzduch byl vlhký. Užívala jsem si vítr ve tváři, jemnou spršku mořské vody, která ve vlnách narážela do člunu a rozbíjela se. Necítila jsem na sobě žádnou odezvu a snažila jsem si to nepřipouštět. Ale nejhorší na tom bylo, že jsem skoro neslyšela ani volání moře. A to bylo vždy silné. Vždy to bylo jako hlas sirény nebo světla majáku, které tě k sobě lákají, ale teď to bylo spíš jako neznatelný šepot, který přehlušovaly vlny.

Přemýšlela jsem, jestli oni cítí mě. Vědí, že by stačilo převrhnout ten člun a jsem zase s nimi? Chybím někomu? I když jsem si to nechtěla přiznat, mně chybělo všechno a všichni. Nemohla jsem se s nikým nijak spojit a neměla jsem u sebe ani žádnou vzpomínku na svoje rodiče. Byla jsem jako znovuzrozená. Bez ničeho. Jediné, k čemu jsem se mohla upínat, byla moje nová rodina a moje láska. Ale i tak jsem se cítila, že mi to stačí. Mít jistotu, že s nimi budu moct být navěky, byla bych spokojená a už si možná ani neposteskla po ničem, co bylo před nimi.

Moc jsem se ponořila do vlastní mysli a nevšimla jsem si ani blížící se pevniny. Hned, jak jsem se probrala ze svého snění, jsem užasla nad tolika světly. Před námi se tyčila v dálce obrovská hora, která se při každé ujeté míli měnila na budovy. Pomalu se vykreslovala a já se zatajeným dechem čekala na další detaily, které jsem zvládla v temné noci rozeznat. Ani jsem si nevšimla, že už jsme na místě. Edward zajistil člun u mola, které bylo o hodně větší, než to, co jsme měli před domem na ostrově. Dřevěné cestičky se napojovaly na bílé, pevnější. Byly spletité a na první dojem vypadaly jako bludiště. Po tom, co Edward vše zabezpečil, čekal na moji reakci.

Chtěla jsem se na všechno podívat zblízka. A tak jsem ani nečekala na jeho pomoc z lodi a vyskočila na pevnou zem. Pospíchala cestičkami ven, až jsem došla k vysokým schodům. Vyběhla jsem je a ocitla se na rušné ulici. Všude kolem se pohybovala auta a tolik lidí jsem neviděla ani v televizi. Bylo to úžasné. Edward mě dohonil a rychle vzal za ruku. Držel mě pevně, asi nechtěl, abych mu utekla. Nejspíš jsem se usmívala jako šílenec, ale bylo mi to jedno. Chtěla jsem se zapojit do průvodu lidí, i když jsem netušila, kam míří. Bylo mi to jedno, hlavně abych viděla víc. Vykročila jsem, ale Edward mě držel pevně na místě. Ohlídla jsem se k němu a nesouhlasně se zašklebila.

„Počkej, nejdřív jsem ti chtěl ukázat jedno překvapení, než tě vypustím mezi ty ubohé lidi,“ smál se mojí touze poznávat.

„Překvapení? To, o kterém mi Alice nechtěla říct?“

„Přesně to. Musíme tam dojet, ale budeš se moct kochat z okna,“ utahoval si ze mě. Roztomile se usmál a já mu to jeho pošťuchování musela odpustit. Mávnutím ruky zastavil jedno z vozidel a nastrčil mě na zadní sedadla. Celou dobu mě držel za ruku, ale nerušil moje zírání z okénka.

Bylo zvláštní být lidem tak blízko. Svým způsobem se jich náš druh obával. Považovali jsme je za hloupé, ale mohli nám ublížit. Kdyby věděli, že existujeme, byli bychom pro ně senzací, kterou by chtěli zkoumat a využít. Něco ve mně se příčilo jim být tak nablízku, ale zároveň to bylo vzrušující. Snad nikdo nepozná, že jsem jiná. Tedy, zatím jsem stále tak trochu jiná. Ale měla jsem pocit, že se na ně podobám víc, než bych si chtěla sama přiznat.

„Už tam budeme,“ zašeptal mi u ucha Edward. Trochu jsem se ho lekla. Vůbec jsem nedávala pozor. A jeho si vlastně nevšímala vůbec, což bylo hloupé, když šlo o rande. Zastyděla jsem se nad sebou.

„Je mi to líto, ale aby to překvapení bylo nečekané, musím ti zakrýt oči. Nevadí?“ Jen jsem se na něho usmála a nechala jeho dlouhé prsty zavázat mi kolem očí černý šátek. Cítila jsem z něho Alicin parfém, ale neviděla jsem přes něj vůbec nic. Vnímala jsem jeho pohled na svém obličeji a byla z toho celá nesvá.

Cítila jsem, jak se ke mně přiblížil. Srdce se mi na povel roztlouklo a snažilo se probojovat z mé hrudi. Jeho chladný dech mě omámil a já už jen čekala, co bude dál. Modlila jsem se, aby se mě dotkl. Když se jeho pevné rty dotkly mých, slastně jsem vydechla a topila se ve svých pocitech. Moje tělo bylo pryč, necítila jsem ani nohy, natož ruce. Podvědomě jsem tušila, že mu je objímám kolem krku, ale nebyla jsem si tím jistá. Ústa mi brněla, jako by jimi procházely elektrické jiskřičky. Polibek byl nevinný, ale ve mně se probouzela touha pálivá jako chilli paprička. Chtěla jsem víc. Potřebovala jsem vše, co mi mohl dát.

Tělo se probralo z omámení a já zjistila, že jsem měla pravdu. Ruce jsem měla kolem jeho krku a tiskla si ho k sobě. Tělo na tělo. Tam, kde jsme se dotýkali, mě brnělo a pálilo zároveň. Jeho ruka, která poslušně spočívala na mém boku, se pomalu přesouvala přes pas k linii mého ňadra. Nedočkavě jsem vzdechla. Na což reagoval úsměvem, který se vtiskl do mého. Bylo to neuvěřitelně vzrušující. Moje kolena se rozechvěla a nepatrně pootevřela. Chtěla jsem ho cítit všude a nejvíce uvnitř sebe.

Podle jeho něžného, ale naléhavého doteku jsem si byla jistá, že je na tom stejně. Toužila jsem si jeho vzrušení zkontrolovat prsty. Pohladit ho tam, kde vždy při doteku vydechne přes zatnuté zuby a nebezpečně zapřede. Nechala jsem snění sněním a odhodlala se k činu. Odvinula jsem jednu paži z jeho krku a pomalu ji přesunula přes jeho svalnatá ramena. Pokračovala jsem po předloktí jemnými tahy, které spíš polechtaly než působily tlak. Když moje prsty silněji stiskly jeho silné stehno, zachvěl se jako nezkušený chlapec. Milovala jsem jeho nezkušené projevy tělesné rozkoše.

Byla jsem šokovaná, když jsem se dozvěděla, že jsme se odevzdali jeden druhému bez jediné zkušenosti. Ale mělo to svoje kouzlo. Vzrušovalo mě, že to troufalé zvíře, v které se moje láska mění při vzrušujících dotecích, je jen moje.

Nenechala jsem ho dlouho čekat a prsty něžně polaskala jeho vzrušení. Tlačilo se na jemnou látku lehkých černých kalhot. Tlumené zapředení rozvibrovalo jeho hruď a příjemné brnění přenesl i na moje rozechvělá ňadra, na která naléhal vahou.

Jeho rty se zaměřily na moje ušní lalůčky a pevně stiskl zuby. Věděla jsem, že to nebylo celou jeho silou, ale i tak jsem byla vzrušená na maximum a cítila vlhko mezi svými stehny. Vzrušený vzdech jsem vypustila přes zuby a snažila se vzpamatovat a myslet na to, že v autě nejsme sami. Můj nemilosrdný anděl ale všechno zkazil.

„Nádherně voníš,“ zašeptal mi sametově do polaskaného ouška, a aby mě ujistil o tom, že nemyslí ani moji krev nebo parfém, který jsem si půjčila od Esmé, proklestil studené prsty pod lem mých šatů a dotknul se mého středu. I když to bylo přes jemnou látku kalhotek, mělo to stejný účinek, jako bych byla nahá. Tentokrát jsem neudržela zuby u sebe a vzrušeně a zároveň prosebně zasténala jeho jméno. Odpovědí mi bylo další zavrčení. Tentokrát v něm nebylo ani zrnko stopy po vzrušení. Znělo to spíš hrozivě. Znejistěla jsem a ztuhla jako socha. Nic jsem neviděla, a tak se jen pozorně zaposlouchala.

Edward rozčíleně vysypal několik slov, kterým jsem nerozuměla. Někdo na něho reagoval stejným rozčíleným dialektem. Usoudila jsem, že šlo o řidiče. Asi se mu moc nelíbilo, co provádíme na zadním sedadle. Ani jsem se mu nedivila a zastyděla se, jak nejvíc jsem dokázala. Ruce jsem sundala ze svého objektu vášně a položila si je do prázdného a vyhladovělého klína, který stále pulzoval. Edward se mě také nedotýkal a nejspíš spořádaně seděl vedle mě. Neslyšela jsem žádný jeho pohyb, jen si stále mumlal něco, čemu jsem nerozuměla.

Auto zastavilo velice prudce a já jsem se vymrštila několik centimetrů dopředu. Vystrčila jsem ruce dopředu a zachytila se něčeho, co mi připadalo jako opěrka předního sedadla. Jak mi zprvu přišlo vzrušující, že nic nevidím, teď mě to silně znepokojovalo. Studená ruka mě přidržela na místě a její majitel spustil další nadávky v cizí řeči. Zaslechla jsem šustění papírků a další rozčílený hlas toho člověka.

Edward mi pomohl vystoupit. Prudce zavřel dveře a já slyšela skřípění kol, jak se rychle snažily dostat pryč. Zajímalo by mě, co se vlastně stalo, ale radši nebudu dráždit upíra hloupými otázkami.

„Věříš mi?“ zeptal se mě ten nejkrásnější hlas, jaký jsem kdy slyšela. Byl tak jemný a hladil mě po duši. Byla jsem jako hypnotizovaná, ale i kdybych nebyla omámena sladkým dechem, odpověděla bych stejně.

„Ano, věřím,“ řekla jsem pevně.

„Vezmu tě za ruku a odvedu na to místo. Povedu tě, nemusíš se bát,“ řekl sametově.

„Nebojím se,“ vysoukala jsem ze sebe pohotově. Kdo by se bál po jeho boku? Nemohlo se mi stát nic.

Chvilku jsem měla pocit, že jsem jako hadrová panenka. Jediné, co jsem ovládala, byly moje kroky. Byly sebejisté. Věřila jsem, že by nedopustil, abych si ublížila. Jeho paže na mých ramenou mě postrkovaly a natáčely na správné strany. Slyšela jsem několikery dveře, které se tiše přivřely. Hluk z ulice ustal a pak mě dovedl někam, kde bylo naprosté ticho. Slyšela jsem jen svůj dech. Naposledy mě pevně stiskl na ramenou, pomalu po nich sklouzl, po mých pažích a pak mi uvolnil šátek z očí.

Oči jsem měla zavřené. Bála jsem se toho, co uvidím, a také případného ostrého světla. Zhluboka jsem se nadechla a při mělkém výdechu otevřela pomalu oči. Hned jsem věděla, na co se dívám. Oči mě zapálily a cítila jsem slzy, které se snaží dostat ven. Rychle jsem mrkla a nechala jim volnou cestu po tvářích. Byla jsem za ně vděčná, protože mi ulevily od bolestivého vzlyku, který se také snažil prodrat mými ústy.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 23.:

 1
14.10.2012 [14:20]

liliboÚžasná kapitolka. Emoticon Zajímalo by mě, kam jí Edward zavedl. Emoticon Snad nás nebudeš dlouho napínat! Emoticon Emoticon Emoticon

2. Eleonor
08.10.2012 [21:31]

Jsem zvědavá jak to dopadne a hlavně na to překvapení! A tolik romantiky :D Wow ! :D Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.10.2012 [10:24]

MyfateAhoj,
článek jsem Ti opravila, jen si, prosím, dej příště pozor na:

- čárky
- překlepy
- správný tvar jména Esmé
- moji/mojí
- ni/ní

Děkuji. Myfate Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!