Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vášnivý vjem - Kapitola 9.

10.07.2011 (21:45) • Roxana • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 1932×

Vášnivý vjem – Kapitola 9.

(Já jsem tu šéf!)

Čekala, že bude Edward protestovat, ale nestalo se tak. Otočil se k ní zády a ani se neobtěžoval otázkou, zda jí není zima. Aby pravdu řekla, nebyla. Jeho polibek jí natolik rozproudil krev v žilách, že do teď byla její tělesná teplota poměrně vysoká. Když už cítila, že je skoro na dně její vlastní fantazie, kde se její život odehrává podle nereálných představ, cítila na svém pasu ledové objetí mohutných paží a teplo z beraního kožichu. Ale jestli to byla pouhá náhražka v podobě snu, nebo krásná realita, to Bella určit nedokázala.

ﻺ

Ranní mráz se Belle vtíral pod kožich a usazoval se na holé kůže. Cítila kolem svého těla silné objetí, které jí dodávalo tepla, ale nestačilo natolik, aby opět zabrala. Pomalými tempy začala mrkat víčky, až rozpoznávala siluety stáje. Než se stačila vzpamatovat, vyběhl naproti ní velký pes s vypláznutým jazykem a začal se o její obličej otírat. Bella vystrašeně vyjekla, ale naštěstí tím neprobudila Edwarda.

Podívala se na něj přes rameno a neubránila se nevinnému úsměvu. Vzpomněla si na jejich včerejší nesmyslnou hádku a zavrtěla hlavou. Chvíli se dívala na jeho neposedně rozházené prameny, až se rozhodla, že je na čase, aby se začalo něco dělat s těmi klíčky uvnitř domu.

Tiše se vyprostila z Edwardova objetí a objala si hrudník. Ve stáji byla zima jako v mrazáku, ale snažila se ignorovat mráz, který jí byl nepříjemný na kůži. Rozhlédla se po zemi a na kupě sena našla Edwardův bílý svetr. Chňapla po něm a už si jej nandávala. Byla ráda, že má alespoň něco, co by ji zahřálo, když je její košile na cáry a slouží jako obvaz s ledem.

Emmett se začal Belle otírat o ztuhlá lýtka a Bella byla nucena k ne příliš příjemnému kroku. Sehnula se ke psovi a začala jej hladit po hlavě. Zdálo se to lehké, dokud nezačal Emmett žádat víc a nezačal se převalovat po zemi. Bella s pozvednutými koutky psovi vyhověla, ale když na ni začal skákat, ztuhla a co nejrychleji se vymrštila do stoje.

Emmett začal štěkat a kňučet. Bella naznačila prstem, aby se ztišil, doufala, že ten pes bude natolik chytrý, aby ji pochopil. „Pšt, musím se dostat ven ze stáje a dojít pro klíčky,“ napomenula Emmetta a naposledy jej pohladila. Chvíli se přehrabovala kupkou sena, pokavaď nenašla svou kabelku. Aby nevyrušila Edwarda, v tichosti se odebrala ven.

Tichými krůčky se plížila ze stáje. Když za sebou zavřela dveře, usmála se pro sebe. První krok by měla za sebou, teď ještě, aby jí Edward nenačapal. Vyndala ze své kabelky pracovní telefon a na chvíli se zastavila nad poznámkovým blokem a magnetofonem. Vzpomněla si na jejich včerejší rozhovor a samozřejmě na její myšlenkové pochody, které jí nedávaly klidu.

Jaká byla pravděpodobnost, že je Edward Cullen nevinný a s těmi podvody a vraždami nemá nic společného? Téměř nulová, nepočítaje strávenou noc s podezřeným. Kdyby se o tom takhle zmínila šéfovi, dosáhla by toho, že by dostala výpověď a její kariéra v oblasti žurnalistiky by se rozplynula v nicneříkající prach. A po tom rozhodně netoužila.

Vytočila Jakovo číslo a netrpělivě přešlapovala sem a tam. Křupání čerstvě napadaného sněhu jí lezlo na nervy, ale neměla na výběr.

Druhé vyzvánění…

Stále měla ten pocit, jako by ji někdo sledoval, ale nedokázala říct kdo. Neustále se otáčela ke dveřím stáje a vždy si slyšitelně oddychla, když mezi nimi nespatřila Edwarda.

Třetí zazvonění…

Pohrávala si s rukama a nervózně jimi máchala ve vzduchu. Neměla představu o tom, co bude Jakovi vyprávět, až se jí zeptá, jak na tom je s článkem, ale ráno od něj našla tři zmeškané hovor, což je známkou toho, že se po ní shání.

Čtvrté zazvonění…

„Sakra, tak už to zvedni,“ šeptla nervózně do telefonu. Šustění ustalo a ve sluchátku se ozval známý hlas.

„Prosím, Jacob Black, jak vám mohu pomoci?“ Bella si přestala kousat nehty a zadívala se na dřevěné dveře. Musí se odhodlat říct Jakovi, že je stále na nule a absolutně neví, kde má začít.

„Ehm… Jaku? To jsem já Bella,“ zachraptěla do telefonu. Na druhé straně se ozvalo překvapené vyjeknutí.  Jake zřejmě nečekal její telefonát tak brzy.

„Bello!“ zakřičel. „Jsem rád, že tě slyším. Ani nevíš, jak jsem se o tebe bál, když jsi mi nezvedla telefon. V rádiu jsem slyšel, že se počasí ve Forks zhoršilo, obával jsem se, že tě bouře zastihla nepřipravenou,“ žvatlal své výmluvy obarvené citlivými slovíčky, ale Bella moc dobře věděla, že to je maska dobrého šéfa, aby získal co nejvíce informací do svých novin.

„Jistě,“ dala mu za pravdu a odkašlala si. „Vlastně mě to zastihlo nepřipravenou a moje auto visí někdo na silnici, asi pět kilometrů od Forks, ale jinak jsem v pořádku a dýchám čerstvý vzduch, jak sis všiml,“ řekla poněkud jízlivě. Jakovo nechápavé povzdychnutí ignorovala a pokračovala ve vyprávění. „Nemohla jsem ti zavolat, protože jsem u Cullena doma. Shodou náhod mě našel zrovna on a já stojím před sídlem známého lumpa.“ Těžká ironie, pomyslela si, ale nechala si tuto poznámku radši pro sebe.

Další obdivuhodné zavýsknutí.

„To myslíš vážně, nebo si ze mě střílíš?“ zeptal se obezřetně, ale vzrušení v jeho hlase bylo poznat. Protože to byl on, tak by nejradši lhala, ale nemohla. Přijela sem za jedním cílem, který musí splnit.

„Ano, myslím to vážně. Na to, že by údajně měl mít na kontě mnoho zpronevěřených miliónů, si žije střední příčkou běžného života. V dřevěné chaloupce, vlastní jednoho psa a víc jsem zatím neviděla,“ přiznala, ale o strávené noci na seně se nemínila zmiňovat, bůhví, co by si o ní Jake pomyslel.

„Bello, to je úžasné! Jsi první reportérka, která se dostala dál. Už teď ti gratuluji! Opravdu jsi mi udělala radost a jsem rád, že jsem tě tam poslal. Určitě mě svou prací překvapíš a mohu ti zaručit článek na titulní straně, to už vím teď.“ Pouhá slova, pomyslela si, ale vůbec ho nezajímá, že přitom riskuje život. Jestli Edward Cullen zjistí, co u něj pohledává, poletí z jeho domu jako namydlený blesk, nevyjímaje její práce. Jake Black je velice proradný, a pokud vše nešlape podle jeho představ, může si člověk balit kufry.

„Když už ses dostala tak daleko, jistě dostaneš také víc, než jsme přepokládali, takže na tebe, Bello, spoléhám. Mohla bys mu prolézt dům a nahlédnout do dokumentů, které jsou veřejnosti zapovězené. Jeho rodina, manželka, popřípadě děti. Vše, co se o něm zjistit dá.“ Jak jinak…

„Jaku, měla bych k tomu menší výhrady. Slíbila jsem, že se budu snažit zjistit něco o jeho životě, ale lézt do jeho osobního života, to mi připadá nespravedlivé. Ani nevíme, jestli je to ten pravý, co když se pleteme?“ Ani za mák se jí nelíbilo, že by měla zjišťovat vše kolem jeho minulosti. Už jen pomyšlení, že bude prolézat jeho pracovnu jako krysa, se jí nezamlouvalo, natož taková špinavá práce, kterou po ní požadoval.

„Bello, drahoušku, jistě víš, že je to pro nás důležité…“ Jeho slizký hlas Belle zněl v uších jako otravný hmyz.

„Možná, ale nejsme na tak nízké úrovni, abychom vytahovali na něj veškerou špínu. Tohle neudělám, Jaku, nechtěj to po mně,“ řekla mu přísně. Avšak uchechnutí, které mu uniklo z úst, svědčilo o pravém opaku.

„Poslouchej mě dobře, řeknu to jen jednou.“ Telefon na chvíli oněměl. „Já jsem ten, kdo drží tvou smlouvu v ruce, a když řeknu, že tam bude vše o jeho minulosti, přítomnosti, ba i budoucnosti, tak to uděláš a nechci slyšet odmluvy. Nezapomínej, Bello, že jsem jediný, kdo tě může někam dostat. Stále jsem výš postavený než ty.“ Stále dokola jí to připomínal a Bella to měla na paměti jako blikající majáček.

„Hm,“ zabručela. „V tom případě bych se měla snažit,“ pronesla naštvaně. Když si vzpomněla na jeho oči, polilo ji horko. Bože můj, do čeho jsem se to namočila? ptala se sama sebe.

„Hodně štěstí, drahoušku,“ pronesl sladce, než zaklapla telefon. Nasupeně jej uklidila do kabelky a podívala se na žebřík, který byl opřený o dřevěnou budku.

Proč si včera nevzal žebřík a lezl po železné rouře? Vrtalo Belle hlavou. Ušetřilo by to čas a také zranění, které si nedopatřením udělal. Bella si řekla, že je na čase, aby začala pracovat, a tak se ohnala po žebříku a po menším zápolení s ním došla k dřevěné chalupě. Opřela jej o zeď, kabelku si přehodila přes rameno a krok po kroku začala stoupat po žebříku nahoru.

Byla v polovině, když slyšela praskání ztrouchnivělého dřeva a najednou ji zachvátila panika. Dřívka pod ní praskají. V tu chvíli se vyřítil ze stájí Edward, poskakující na jedné noze a s rozevlátou košilí.

„Liso, co tam děláte? Okamžitě slezte dolů!“ zařval na ni, ale instinkt jí velel, ať leze dál, pokud nechce mrznout na kupce sena.

Pokračování příště...

Spadne? Nespadne?

Za komentáře k minulé kapitole děkuji a omlouvám se, že kapitol přibyla až teď, ale nějak jsem k tomu neměla náladu ani chuť...

Roxana → Kapitola 10.

Autor: Roxana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vášnivý vjem - Kapitola 9.: