Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Uprchlík 15. díl

Zalezla jsem zpátky do postele a přikryla se až po hlavu, jako kdyby na mě měl každou chvíli zaútočit gynekolog.

Nemohla jsem usnout, pořád jsem kolem sebe cítila Edwardovu vůni a jeho košile na mém těle moc nepomáhala, přirovnala bych jí ke stromečku v autě, taková voňka do místnosti.

Bylo mi strašné horko, jeho doteky mě stále ještě pálily na těle, v myšlenkách jsem se toulala k Edwardovu nahému tělu, které jsem na sobě mohla cítit, nebýt životního omylu Emmetta. Bože, kde ho dělali? Tipovala bych, že na plotně, to nejlepší se z něj zdá se vypařilo.

Uslyšela jsem hroznou ránu ze zdola, až jsem nadskočila. Zajímalo by mě, kdo to schytal?

Usmála jsem se a otočila se na druhý bok, mohla bych vylézt z postele a dojít se dolu podívat, ale to bych musela přijmout zvědavé uculující se pohledy obecenstva a na to si mile ráda počkám až do rána.

Ráno mě probudilo lehké klepání na dveře, uvědomila jsem si, že jsem večer zamkla, jakoby mi to bylo něco platné, před nadrženým upírem by mě nezachránily ani ocelové dveře. Došla jsem rychle otevřít, stála tam Esmé usmívala se, v ruce držela džus a toasty.

,,Dobré ráno, holčičko, doufám, že jsem tě nevzbudila, přinesla jsem ti snídani.´´

,,Dobré ráno, Esmé, to vůbec nevadí pojďte dál.´´ Pokynula jsem jí a kousek poodstoupila od dveří.

,,Jenom ti jí sem postavím a hned půjdu, musím do práce.´´ Mateřsky se usmála a postavila podnos na noční stolek.

,,Děkuji vám moc, nemusela jste si dělat škodu, najedla bych se doma.´´ Trochu jsem se začervenala jak jsem nebyla zvyklá, aby se o mě někdo staral, kdybych měla maminku chtěla bych, aby byla stejná jako ona.

,,Jakápak škoda, dělám to ráda, tady to nikdo neocení.´´ Usmála se a v jejích slovech byla narážka na rozdílný apetit jejích dětiček, což jsem jakožto ,,nezasvěcený,, člověk nemohla pochopit.

,,Esmé, mohu se zeptat, včera večer jsem slyšela hroznou ránu?´´ Podezřívavě jsem si ji měřila a čekala, jak to vysvětlí. Začala se smát a neměla se k odpovědi.

,,Uvidíš sama až přijdeš dolů, myslím, že to nebude potřebovat další komentáře.´´ Třásla se smíchy a v jejím hlase bylo slyšet zadostiučinění.

Pořád jsem přemýšlela, co tím myslela, rychle jsme se najedla a došla se do koupelny umýt. Slyšela jsem zaklepání na dveře a Alici, která na mě křičela, že mi nechává oblečení na posteli.

Vyšla jsem z koupelny vzala jsem si lehké šeříkové šaty, co tu nechala Alice se zapínáním na knoflíčky, které byly jen něco málo pod zadek, balerýnky a sešla jsem schody do obýváku.

Už cestou jsem cítila, jak se mi potí dlaně, včera jsem nemusela ani křičet, každé slovo, které padlo, bylo na doslech všem ostatním a to je velice trapná představa.

V půlce schodů už bylo vidět do spodní části domu, kde se válely všechny Cullenovic dětska na gauči.

Esmé a Carlisle chyběli, protože museli do práce. Prvního jsem si všimla Emmetta, který mezi ostatními vyčuhoval z řady jako Sněhurka na hlavním nádraží.

No to snad ne? Musela jsem se začít strašně smát, nemohla jsem přestat, složila jsem se na spodních schodech a válela se na dlaždicích.

Emmett měl úplně modrou hlavu a vypadal jako Šmoulinka.

,,Emme,´´ chachacha ,,co - se,´´ chacha ,,ti - stalo?´´ nemohla jsem se ovládat. Okolí už se taky začalo šklebit teda kromě Emmetta, ten stál naštvaně opřený o stěnu a vraždil mě pohledem, i když mu, sem - tam z mojí reakce škubaly koutky.

,,Co? Vážně to chceš vědět? Zeptej se toho svýho muchlouše, co udělal.´´ Přimhouřil oči a očividně mu dělalo dobře, ventilovat naše malé noční dobrodružství před všema okolo, určitě ho mrzelo, že to nestihli rodiče, popřípadě škola, nemocnice, úřady a kdokoli kdo má uši.

Zrudla jsem ještě víc, než když jsem se válela smíchy a podívala se na Edwarda, který se škodolibě šklebil na Emmetta.

,,Edward chytil Emmetta zrovna když utíkal kolem Esméiny pracovny, vzal ho za nohy a po hlavě ho necpal do sudu, kde má Esmé připravené dekorativní interiérové barvy, odolné proti dešti, škůdcům a korozi. Emmett se v nejbližší době nemusí bát, že se do něj dá červotoč, tahle nebeská modř mu vydrží s jistotou až do středy, pokud se bude Emmík pravidelně mýt.´´ S klidem vyprávěla Rosalie noční příhodu a já se zase mlátila na zemi, byla jsem ráda, že jsem tam včera nevlítla, to bych byla mrtvá smíchy, i když Emmett se díval stylem, ať si užiju poslední břišní kontrakce, než budu po zbytek věčnosti čuchat ke kytičkám ze spodu.

Alice se zvedla a přihopsala ke mně.

,,Tak co budeme dělat, Bell? Doufám, že už nám nechceš utéct, ještě jsme si tě neužili,´´ zazpívala a Emmett dodal.

,,Mluv za sebe Alice.´´ A mrknul na Edwarda. Který na něj zasyčel.

,,Ne, Ali, nikam nespěchám, nechám to na tobě.´´ Potom jsem se trochu zarazila, tahle věta se může povědět komukoli, kromě závislým na nakupování, chronickým blbcům a perverzním šmírákům. Teď jsem stihla vyjmenovat půlku rodiny, která nepotřebuje bližší přiřazení.

,,Supééér! Dostala jsem skvělej nápad,´´ zaječela Alice, až mi málem prdly bubínky v uchu.

,,Bell umíš hrát poker?´´ zeptala se mě s obrovským úsměvem, ze kterého byly vyceněné zuby a přimhouřenýma očima krupiéra.

,,Ehm… jo, Alice, už jsem ho hrála.´´ Docela mě to děsilo, ale je pravda, že karty mi šly, s tátou a Sessi jsme se jich nahrály dost.

,,Nerada tě zklamu, ale nemám tu sebou žádné peníze,´´ řekla jsem jí s mírným pokrčením ramen.

,,To vůbec nevadí, pravidla jsou jednoduchá, kdo vyhraje dává úkol tomu kdo prohraje.´´ Smála se na celé kolo a já dostala potřebu zavrtat se pod zem, jak to asi vypadá pod těma kytičkama, které mi ještě pořád od Emmetta hrozí, podívala jsem se na něj a on se tvářil naprosto nadšeně, vlastně všichni teda kromě Eda.

Aha? Pánovi vadí, že neuslyší ničí myšlenky, když budeme s Alicí blízko sebe.

,,Fajn, jdeme na to.´´ Usmála jsem se a mnula si ruce.

Kluci přivalili do obýváku obrovský, kulatý, starožitný stůl z tvrdého, tmavého dřeva a kolem postavili šest židlí.

Připadala jsem si jako Artuš a vybrala si místo hned vedle Edwarda, abych měla pojištěno, že opravdu neuslyší.

Začala hra, Alice rozdala karty a každý nasadil bezkrevnou masku pokerového hráče. Není nic těžšího než-li hrát s upíry, ale díky Sessi vím, jak je mást, podle uměle vyvolaného tlukotu srdce, červeně v tvářích a změně emocí, stačí pomyslet na něco jiného.

První hra trvala dlouho, Emmett s Jasperem podváděli a syslili si karty pod stolem, na které jim přišla Rosalie. Alice nahlížela do budoucnosti a snažila se předvídat, byla jasným favoritem, ale kdykoli se ponořila do nevědomí Jasper do ní drknul a tím docílil, že ztratila nit. Edward se motal v kruhu a byl mimo z ticha kolem sebe, zapojila jsem se do hry a studovala tváře.

První hru vyhrál Jasper a dal úkol Emmettovi, který díky rozptylování Rosalie prohrál. Musí po dobu, co bude modrý, nosit veliké stejně modré tričko s nápisem Šmoulové. To ho naštvalo a připomnělo mu tak mě, ale těžkou hlavu si z toho nedělal.

Já bych místo Šmoulové, dala moulové, ale i tak je to trefné.

Další hra byla ještě delší Emm a Jazz se navzájem hlídali a pošťuchovali, Edward se nebezpečně oklepal a táhl na vedení. Tak to ne, zkusím taktiku Rosalie.

Sesunula jsem ruku pod stůl, vyhrnula Edwardovi tričko a prsty zajela mírně pod pásek. Ne tak, abych to přeháněla a docílila toho, že by se stůl začal otřásat, ale dost na to, aby si uvědomoval můj dotyk na podbřišku.

Celý ztuhl na místě a otočil na mě hlavu, oči jako talíře, poslala jsem mu vzdušný polibek a věnovala se hře, celou dobu mě nechal, abych ho trápila, vypadal, že je v transu.

Šla jsem do vedení s Alicí, občas jsem si všimla mírně stydlivého pohledu Jaspera, který cítil Edovy emoce ve vzduchu.

Alice mě očividně nechala vyhrát, věděla dopředu, co mám v úmyslu. Po zbytek té doby jsem svými prsty ještě začala pohybovat a jemně hladit obnažené bříško, kdyby to bylo možný, až po zuby rudého upíra.

Myslím, že si ani neuvědomil fakt, že prohrál. Pořád zíral před sebe a nebyl schopný ani zamrkat.

Vyndala jsem ruku, abych ho přivedla na zem, do přítomnosti.

,,Ede? Usnul jsi?.´´ Vracel mu to Emmett ,,Bells, doufám, že mu vymyslíš takový úkol, který mi nahradí mou dokonale natřenou fasádu." Mrknul na mě a čekal.

,,Tak Ede, dávám ti úkol, že mi budeš po celý den, který si vyberu, 24 hodin sloužit jako můj otrok.´´ Upřesnila jsem a usmála se na všechny, kteří mi to rádi oplatili.

,,Tak to teda ne, to není fér.´´ Štěknul po mně Edward a tvářil se jako Emmett před chvílí, ale zřejmě se mu nechtělo vysvětlovat, proč to není fér, tak se jen mlčky zvedl, obešel stůl a zamířil do svého pokoje.

,,Neumí prohrávat no!´´ zavolala jsem.