Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Uprchlík 14. díl

,,Bello, můžu se tě na něco zeptat?´´ ptala se Alice sotva jsme vyjely na cestu.

,,Klidně, pokud to nebude nic komplikovaného a nebo pokud se to nebude týkat tvého bratra.´´ Přimhouřila jsem oči a čekala, co by tak elfíka mohlo zajímat.

,,Ne o Emmetta tady nejde," řekla a křenila se.

,,Proč jsi mi před tím nezvedala telefon a když jsi ho vzala byla si vyděšená k smrti?"

Zamyslela jsem se, jestli má vůbec cenu vysvětlovat moji přílišnou fantazii.

,,S tím si nelam hlavu, jen se mi něco zdálo, nic víc.´´ Snažila jsem se to zamést pod koberec.

,,Ráda bych to věděla.´´ Dodala chladně, až mě zamrazilo.

Pověděla jsem jí svůj sen a sledovala její reakce.

,,Víš, Bells, asi bys nějakou dobu neměla chodit do lesa a měla se držet blízko nás. Jak jsi sama řekla, občas míváš vize v podobě snů a já mám poslední dobou problém s nahlížením do tvé budoucnosti, tak se prosím vyvaruj kontaktu s lesem. Jsi člověk, tvé vize nemusí být doslovné, spíše nebudou, ale tohle není jen tak.´´ Poslouchala jsem jí a cítila jak mi přejíždí mráz po zádech. Zřejmě si všimla mého výrazu a usmála se.

,,Neboj, teď si s náma a v bezpečí, Edward by nedovolil, aby se ti něco stalo, navíc nás čeká srandááá.´´

Tak teď jsem se vyděsila ještě víc. Že by Eda nedovolil, aby se mi něco stalo? Tomu věřím, s radostí se toho ujme sám, proč to někomu přenechávat.

Za půl hodinky jsme dojely před obrovský dům, ukrytý v lese. Vystoupila jsem z auta a byla naprosto unešená. Byl prosklený, světlý, prostě kouzelný.

Vešly jsme dovnitř, Alice mě zavedla do obýváku, kde už čekala Rose a s ní ještě dva, samozřejmě, také krásní členové rodiny.

,,Ahoj Rose," pozdravila jsem nejdříve člověka, kterého znám a který se na mě natěšeně usmíval.

,,Dobrý den, jsem Bella Swanová.´´ Podala jsem jim ruku a tvářila se mile.

,,Ahoj Bello, já jsem Carlisle Cullen, jsem doktorem v místní nemocnici a tohle je moje žena Esmé, navrhuje interiéry," řekl mi s úsměvem nádherný blonďatý anděl.

,,Ahoj Bello, ráda tě poznávám, prosím tykej nám, moc jsme o tobě slyšeli, hlavně od Edwarda.´´ Zaculila se a mrkla na Carlislea.

Začervenala jsem se. No super, hošík si pustil pusu na špacír i před rodičema, co jim asi hezkého pověděl? Minimálně to, že jsem zralá na psychiatrii, třeba by mi tam Carlislea sehnal nějaký pekný pokoj s výhledem do zdi.

,,No nic, necháme vás si užívat, rádi jsme tě poznali a doufáme, že k nám budeš chodit častěji," řekl Carlislea a odcházeli někam do chodby, Esmé za mnou ještě zavolala, kdybych něco potřebovala, stačí zavolat. Poděkovala jsem jí, a šla za holkama, které šly napřed, někam bůh ví kam.

Šla jsem rovně až k velikým proskleným dveřím na zahradu, za kterými jsem už viděla Rose, jak leží na dece a prohlíží si časopis.

Hned jak jsem tam vešla, už se na mě vrhly a začala zběsilá debata na téma móda.

Pořád mi vrtal hlavou ten včerejšek.

,,Můžu se jen zeptat, no prostě mě napadlo, jak to vlastně dopadlo včera, když jste mě vysadili před barákem?´´ Chvíli se smály a pak se na sebe zadívaly.

,,Jessica byla pěkně naštvaná, ale jen co jsi vylezla, nálada se jí zvedla. Začala se mačkat na nic nechápajícího Eda, který se tvářil jako vylíhnutá koroptev."

Válely se smíchy a já zatím doufala, že ze mě v pondělí Jessica neudělá míchaný vajíčka.

,,Jen co jsme přijeli domů, vzal Edward do ruky zapalovač, honil Emmetta po baráku a křičel ,,stůj naučím tě tancovat, to jsi přece chtěl!´´ řehtala se Alice.

Debatovaly jsme až do večera a smály se na celé kolo.

Pocítila jsem na sobě únavu, tak jsem se omluvila, že si půjdu lehnout. Přišla jsem do pokoje pro hosty, kde mi připravili spaní, otevřela tašku co mi připravila Alice a chtěla se převléct do pyžama.

,,Alice? Můžeš sem?´´ zakřičela jsem hlasitě přes celý barák.

,,Co potřebuješ?´´ objevila se ve dveřích Alice a šklebila se.

,,Můžeš mi, prosím, ukázat, kde mám pyžamo?´´ Pozvedla jsem obočí a doufala, že se mi to jen zdá.

,,No víš, Bell, promiň mi to, já jsem ti ho tak nějak zapomněla zabalit, vzpomněla jsem si na to až, když jsme byly tady.´´ Tvářila se naprosto normálně, jakoby se bavila o škole, ani stopa po tom, že by jí to mrzelo.

,,A v čem mám jako spát? V oblečení, ve kterém jsem přijela nemůžu, je celé od trávy.´´

,,Neboj, něco najdeme.´´ Vzala mě za ruku a táhla k sobě do pokoje, šatník měla větší než ložnici.

Vyndávala různá prádélka, na kterých jsem marně hledala nějakou látku, zavolala si na pomoc Rosalii, ta mi nabídla kousky, které jsem snad v životě neviděla, myslím, že na jedný podprsence dokonce vysela pouta.

Když mě Alice viděla, zatvářila se konečně poprvé za půl hodiny soucitně.

,,Asi ti dáme na spaní nějakou z pánských košil, tváříš se na to nějak divně.´´

Asi si všimla mého výrazu, který vypadal, jako by mi v zadku vězela pantofel.

Pak začalo dilema.

Rosalie: Emmett je moc velikej, bude to jako by na ní spadl cirkusovej stan a už jí nenajdeme.

Alice: Jasper je akorát, ale zrovna dnes jsem mu koupila nové košile od Dolceho, promiň, zbývá Edward.

Zatvářila se tak dojemně, že by jí mohli posadit do jesliček v Betlémě. Určitě to měla moc dobře naplánovaný. Tak fajn, je mi to fuk, když to nebude Emmovo spodní prádlo.

,,Alice, je mi to vážně jedno, jen abych se tu nemusela promenádovat nahá.´´

Šla jsem do svého pokoje a čekala na Alici. Za minutu se přihnala a nesla sněhově bílou dlouhou košili.

,,Edwardova oblíbená, tak ji neznič, nebo zničí on mě.´´ Zasmála se, podala mi košili a zmizela.

No docela živě si v ní Edwarda dokážu představit. Přivoněla jsem k ní a cítila jeho vůni.

,,Tak to bude dlouhá noc,´´ povzdechla jsem si rychle se vysprchovala a převlékla.

Zalezla jsem do měkké postele a usnula. Znovu se mi zdál ten sen jako v lese, až jsem se škubnutím vzbudila. Mžourala jsem do místnosti a snažila se uklidnit, když jsem si všimla drobného pohybu v rohu pokoje.

,,Úchyl!!! Pomóóóc.´´ Zařvala jsem tak, že mě museli slyšet až v Port Angels.

Něco na mě přistálo, zatlačilo mě do peřin a přikrylo mi rukou pusu, abych nemohla křičet.

,,Uklidni se, to jsem já, Edward,´´ řekl mi tiše a cukaly mu koutky.

,,Co ty tu děláš? Máš být s klukama kempovat a okamžitě slez ze mě, nejsem kanape!´´

,,To nejsi, ale leží se mi stejně pohodlně.´´ Chechtal se jak malej. A místo toho se uvelebil mezi mýma stehnama a opíral se o lokty, jak pozorné, nechce mě sešrotovat, čeká, že mu poděkuju?

,,Můžeš mi odpovědět?´´ Znovu jsem se ho zeptala a zdvihla jedno obočí.

Tvářil se naprosto nevinně, jako bych já za něco mohla.

,,Vrátili jsme se o něco dřív a když jsem zjistil, že tu jsi, šel jsem se podívat jak spíš.´´

,,Šmírááák.´´ Zaječela jsem znovu na barák.

Zamračil se a znovu mi přikryl ústa.

,,Neřvi nebo sem někdo vlítne, že tě vraždím.´´

,,Nevím, jestli ti to ještě nedošlo, ale když někdo řve o pomoc, tak se většinou dožaduje, aby někdo přišel.´´ Šklebila jsem se mu do obličeje, kterej se tvářil jako, že jsem úplně blbá.

,,Opravdu chceš, aby někdo přišel?´´ Přivřel oči a s pokřiveným úsměvem se dotkl mého obnaženého kotníku.

,,Nevím, co tím chceš docílit, ale předem tě upozorňuji, že se ti to nepodaří.´´ Držela jsem se svého scénáře a snažila se nevšímat si Edwardovo dlaně, která se pomalu posunovala výš.

,,Neprovokuj.´´ Pohrozil mi a usmál se ještě víc.

Nohu mi vložil pod koleno a donutil ho, se pokrčit. Rukou mě stále hladil výš, přes lýtko až ke stehnu, obkreslil mi bok když si všiml, že cestou o nic nezavadil. Podíval se mi do očí a ty hořely.

,,Jsi nahá?´´ zeptal se udiveně a hlas mu přeskakoval.

,,Nevěděla jsem, že to někdo bude kontrolovat,´´ řekla jsem mu sarkasticky, ale bůh ví proč jsem ho neskopla ze sebe.

Chytil mě za kolena a ještě víc mi je rozevřel, aby se nemusel opírat a mohl se na mě položit. To už jsem nevydržela a hlasitě zalapala po dechu.

Cítila jsem, jak se zasmál.

,,Pěkná košile.´´ Poznamenal s úsměvem a mrknul na mě.

,,Jo, taky se mi líbí, asi si ji nechám.´´ Zašklebila jsem se.

,,Myslím, že ne.´´ Chytil mě za konec košile a začal mi ji vyhrnovat. Cítila jsem jeho prsty, jak po mě kloužou. Přitom se začal trochu pohybovat a sledoval mojí reakci. Myslela jsem, že z něj zešílím, proč mi to dělá.

,,Ještě chceš, aby tě někdo zachránil?´´ pošeptal mi.

,,TEDA DĚTSKA!´´ Ozvalo se za námi, až jsme nadskočili metr vysoko.

,,Co tady sakra děláš, vypadni! Než zapomenu že jsi rodina,´´ zavrčel Edward na řechtajícího se Emmeta, kterej se držel futer dveří, aby se neskácel smíchy k zemi.

,,Slyšel jsem volání o pomoc, teda Bello? Od tebe bych to čekal, ale ty Edíku?´´ Vrtěl hlavou a smál se čím dál víc. Byla jsem rudá až na zadku.

,,Emmette, jestli okamžitě neodejdeš a nezavřeš za sebou dveře zvenku, tak přísahám, že tě ani Rosalie nezachrání.´´ Pohrozil mu Edward a tvářil se jako upír, jako hodně nakrknutej upír, kterého zrovna vyrušili když…

Moment tak to ne!

,,Edwarde,´´ zaťukala jsem mu na rameno, ,,mohl bys prosím ze mě slézt drtíš mi nohu?´´ zeptala jsem se ironicky.

To Emmetta dodělalo a smíchy se svezl za zem.

,,Mami, tatí, Edward žulí Bellu a ještě mi vyhrožuje,´´ řehtal se ten Imbecil a řval jak pavián.

Než jsem stihla něco říct, Edward vyletěl ze dveří, a hnal se za zdrhajícím a stále se smějícím Emmettem, ani se neobtěžoval za sebou zavřít.

Zakroutila jsem hlavou, vstala a zavřela dveře, pro jistotu zamkla, dnes už sem těch prdlejch upírů měla tak akorát dost.