Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upravené Stmívání - 5. kapitola

tttttttttttttttttttttttttttttzz


Upravené Stmívání - 5. kapitolaBella řekla konec. Bella se odhodlala říct Edwardovi, ať ji ignoruje a nevšímá si jí, Edward byl překvapený, ale vzal to dobře, spíš vypadal, že se mu ulevilo. Proč to Bella vůbec udělala a jak to bude pokračovat? To si přečtěte. ;)

Všude byla tma, nikde nikdo, stála jsem uprostřed úplné tmy. Nevěděla jsem, kde jsem, byla tma, takže každý můj krok doprovázel pád a já nevěděla, co mi brání jít dál, aniž bych neupadla.

Podívala jsem se nahoru, tam byla taky tma, ale menší, byly tam hvězdy, dívala jsem se do nebe, viděla jsem jen nebe ohraničené hustými, černými stromy. Až pak mi došlo, že jsem v lese, v té tmě jsem ale zřejmě nebyla sama. Něco nebo někdo tam byl se mnou, slyšela jsem jen kroky, příbližovaly se, najednou jsem se otočila a patrně jsem v té tmě viděla jakousi postavu.

Začalo svítat, čekala jsem, až aspoň trochu uvidím, kdo to tam se mnou je. Rozjasnilo se, stál tam ten, koho jsem nechtěla vidět, Edward. Stála jsem tam bez výrazu ve tváři a pozorovala ho, co tu dělá, slunce svítalo víc a víc, Edward tam chvíli stál, usmál se a pak zmizel. Stála jsem tam a čekala bůh ví na co.

Les už jsem viděla jasně, slunce hřálo. Najednou jsem uslyšela nějaké zvuky a z lesa se vynořil Jacob. Až byl kousek ode mě, zastavil se a byl docela vážný.

„Já ti to říkal," řekl najednou.

Nechápavě jsem ho pozorovala...

„Bello, vzbuď se," uslyšela jsem něčí hlas.

Otevřela jsem oči a uviděla Charlieho.

„Tati? Co tu děláš?“ Byla jsem zmatená.

„Já? No, bydlím tu," zasmál se.

„Co?" Podívala jsem se kolem sebe a uviděla jsem, že jsem v obýváku.

Najednou jsem si uvědomila, že to v lese byl jen sen.

„Usnula jsi tu, když jsem přišel z práce, nechtěl jsem tě budit, tak jsem šel k Billymu a myslel jsem, že až přijdu, budeš vzhůru, nebyla jsi, tak jsem tě musel vzbudit, protože asi před hodinou zapadlo slunko a nechtěl jsem tě až do rána nechat na té matraci, ráno by jsi byla celá polámaná," vysvětlil mi, co se stalo.

„Aha," zamumlala jsem.

Jo, byl to sen a dost divný.

„No, mám ti udělat večeři?"

„Ne, děkuju, jedl jsem u Billyho," usmál se.

„Aha, no, tak já jdu nahoru," oznámila jsem Charliemu, ať ví, kde mě hledat.

„Už jdeš spát?" zeptal se mě.

„No, já nevím, šla bych, ale pochybuju, že usnu, když jsem dneska prospala skoro celý den."

„No, tak to bude noc," zasmál se.

„Hm... To bude," zamručela jsem a odešla nahoru.

Šla jsem do koupelny a osprchovala se, vyčistila zuby a šla zpátky do pokoje.

Zalezla jsem si do postele a vzala si knížku, kterou jsem si půjčila v knihovně a zatím přečetla jen tři stránky.

Otevřela jsem knihu a začla číst... To mi vydrželo asi pět minut, pak jsem knížku zavřela a hodila na zem. Nejde číst, když na něco pořád musím myslet.

Vzpoměla jsem si na ten sen, co se mi zdál, nevěděla jsem, jak to Jacob v tom lese myslel, jak říkal: „Já jsem ti to říkal.“

 Ale co?! A nechápu, co tam dělal Edward. Nemělo by se mi zdát spíš o tom, že odjel pryč, nebo neexistuje, když jsem se rozhodla ho ignorovat?

Nedalo mi to a rychle jsem sešla dolů do kuchyně k telefonu.

„Bello, kam jdeš?" zeptal se Charlie, když mě viděl v pyžamu, jak se řítím do kuchyně.

„Musím si zavolat."

„Teď? Není moc pozdě?" divil se.

„Ne není, vdžyť je..." Nevěděla jsem, kolik je.

„Je devět hodin," doplnil mě Charlie.

„Jo, je devět, já vím."

Charlie se zasmál a otočil se zpátky k televizi.

Vytočila jsem Jacobovo číslo a čekala.

„Halo?" ozval se.

„Ahoj, tady Bella."

„Ahoj, Bello, co potřebuješ?" zeptal se.

„No... Co jsi mi říkal?" vyhrkla jsem na něho, i když jsem věděla, že nemůže vědět, co myslím, protože to bylo ve snu.

„Cože? Kdy?" řekl nechápavě.

„No, nevím, prostě, vysvětlím ti to zítra, máš čas?"

„Ehm… Jo, myslím, že mám, tak po škole?"

„Dobře, tak ahoj zítra."

„Dobrou, Bello," zasmál se.

Položila jsem telefon a podívala se na Charlieho.

Charlie na mě s úsměvem zíral.

„Hm… To byl zajímavý hovor," zasmál se.

„Tati! Víš, že poslouchat cizí rozhovory není slušné."

„No jo, ale tohle nešlo přeslechnout... Byla jsi stručná!" začal se smát.

„Billy ti dal vtipnou kaši?"

„Ne, já jsem vtipný od přírody," prohlásil.

„Aha, že jsem si nevšimla," škádlila jsem ho.

„Takže zítra po škole...," nedokončil Charlie větu.

„Jedu za Jacobem," upřesnila jsem.

„Dobře, tak dobrou, už půjdu taky spát."

„Dobrou." Šla jsem zpátky do postele.

Lehla jsem si a dívala se do stropu, taky jsem ten můj dnešní sen nepochopila, snad to bude něco říkat Jacobovi.

Zhasla jsem lampičku a zavřela oči.

Ráno jsem se probudila a první, co jsem uslyšela, byl strašný hluk v kuchyni, něvěděla jsem, co nebo kdo to je, protože jsem si nebyla jistá, jestli Charlie už odjel nebo ne.

Vstala jsem z postele a šla se dolů podívat, co to sakra je. Šla jsem potichu po schodech, už jsem byla skoro dole, než jsem sešla úplně, nakoukla jsem zpoza rohu, kdo to je, nebyla jsem si jistá, jestli to byl Charlie nebo zloděj. Koukla jsem a uviděla Charlieho, jak má hlavu ve skříni a hrabe se mezi hrnci.

„Tati, co to děláš?" zeptala jsem se, aniž bych nějak upozornila na můj příchod.

Charlie se lekl, škubl sebou a praštil se do skříně.

„Sakra," zamumlal.

„Promiň," omluvila jsem se, že jsem ho vylekala, ale chtělo se mi smát.

„Ty už jsi vzhůru?" zeptal se a rukou si držel hlavu, do které se praštil.

„Jo, tohle by vzbudilo i mrtvýho," odpověděla jsem a ukázala ke skříni.

„Promiň, Bells, jen jsem něco hledal," řekl.

„Co jsi mohl hledat ve skříni s hrncema?" divila jsem se, protože tam byly jen hrnce.

„No... Vzadu si, mezi škvírou, schovávám pár peněz pro případ nouze," vysvětlil a ukázal mi malý balíček bankovek.

„Aha, a jaký případ nouze je teď?"

„No, peněženku jsem si zapomněl v práci, takže nemám peníze, ale už nemám skoro benzín, takže se musím stavit cestou do práce, obávám se, že až na policejní stanici by auto nedojelo."

„Jo, aha... Zajímavá skrýš," usmála jsem se a podívala se na skříň.

„No jo, nic lepšího mě nenapadlo, ale aspoň by je nenašli zloději, kdyby nám vybrakovali byt, tak by nám zbylo aspoň tohle."

„Tati, tohle stačí tak na jedno natankování a tři rohlíky," zasmála jsem se.

„Jo, to máš pravdu," podíval se na peníze a schoval si je do kapsy.

„Tak já už jedu, měj se, Bello," odvětil a zamával mi.

„Ahoj, tati."

Táta byl pryč a já musela do školy.

Šla jsem nahoru. Vyčistila jsem si zuby, převlékla a udělala všechny potřebné věci, pak jsem šla dolů, nasnídala jsem se, popadla batoh a šla k autu.

Venku bylo zataženo jako vždycky, ale dnes bylo docela teplo, takže jsem si bundu sundala, hodila na zadní sedadlo a byla jen v šedé mikině.

Vyjela jsem a jela pomalu po cestě, dnes jsem měla čas, na rozdíl od včerejška.

Myslela jsem na ten sen, co se mi zdál, v tom lese s Edwardem a Jacobem, byl to zvláštní sen. Nechápala jsem ho... Najednou jsem si uvědomila, že jsem vlastně volala Jacobovi a po škole se máme sejít. Bože, to bude trapas, asi jsem mu neměla volat, vždyť to byl jen sen, nejspíš nic pravdivého, zajímalo by mě, jak mu to budu vysvětlovat, protože v tomhle moc dobrá nejsem.

Už jsem byla u školy, bylo tam docela hodně aut, zaparkovala jsem na svoje obvyklé místo a vypnula motor. Seděla jsem v autě, bylo ještě pár minut do zvonění, takže jsem neměla kam spěchat, seděla jsem tam a dovolila si jeden krátký pohled k místu, kde obvykle parkujou Cullenovi. Byli tam. Jeho stříbrné auto a Jeep, co stál hned vedle, nešly přehlédnout, vyčnívaly z davu jako vždy.

Vystoupila jsem z auta a šla na dějepis. Dneska jsme biologii naštěstí neměli, takže jsem se s ním nemusela potkat.

Dorazila jsem do třídy, sedla si na místo a čekala, až začne hodina, všimla jsem si, že Jessica není ve třídě, myslela jsem si, že teprv přijde, ale když zazvonilo, tak mi došlo, že tu prostě není.

O přestávce jsem se šla zeptat Angely, kde Jess je, ale Angela mi někam zmizela. Vypadalo to, jako kdyby se mi dneska všichni vyhýbali, ale myslím, že to byl jen můj pocit.

„Mikeu, kde je Angela?" zeptala jsem se ho.

„Ehm... Myslím, že je na chodbě," odpověděl a pak se zvedl a šel za ostatníma klukama.

Chvíli jsem se na něho dívala a pak šla najít Angelu na chodbu.

Rozhlížela jsem se, kde by mohla být, a pak ji uviděla, chodila tam a zpátky po chodbě a máchala rukama.

„Ang? Angelo, co je?" zeptala jsem se jí, když jsem k ní přišla.

„Nic, v poho," odpověděla rychle a nesoustředěně.

„Aha, hmm... Nevíš, kde je Jessica?"

„No, nevím, možná je nemocná, volala jsem jí a zněla nějak divně," vysvětlila.

„Aha, tak se za ní po škole stav a zjisti to, ne?" navrhla jsem.

„Jo, to mám v plánu," řekla a odešla.

Dneska byli všichni nějak divní, jako kdyby se mnou nikdo nechtěl mluvit.

Zazvonilo a já jsem šla na další hodinu, měli jsme matematiku.

Po matice jsme měli další hodinu a pak angličtinu, tělocvik a přírodopis.

Uběhlo to docela rychle a v pohodě, jen v tělocviku jsem myslela, že se zblázním, nikdo se se mnou dneska nějak extra nebavil a dostala jsem pár ran míčem do hlavy.

Celá zmrzačená jsem šla na oběd, ale když jsem došla ke dveřím do jídelny, zastavila jsem se. Podívala jsem se okýnkem dovnitř ke stolu Cullenových, byli tam a jako vždy jen seděli u netknutého jídla a dívali se na sebe, nebo si potichu povídali, Edward se jako vždy díval do země, bylo to divné, jako kdyby něco poslouchal.

Nechtěla jsem tam jít, mohla bych si něco koupit v bufetu nebo někde něco místo oběda.

Něco na mě křičelo: „Ne, nebuď srab!“ A mělo to pravdu. Nemohla jsem se před ním věčně schovávat, proč se kvůli němu vůbec omezovat? Může mi být ukradený.

Zhluboha jsem se nadechla a pomalu vešla do jídelny.

Stoupla jsem si do řady a čekala na jídlo. Až jsem si ho nabrala, nenápadně jsem šla ke stolu, ale myslím, že jsem si jen připadala nenápadná a jinak jsem byla normálně viditelná jako ostatní lidi.

Sedla jsem si ke stolu za Angelou, Mikem, Benem a Erikem, Jessičino místo bylo prázdné. U stolu bylo podezřelé ticho. Sedla jsem si a dívala se na ně. Angela byla úplně mimo, Ben s Erikem si četli časopis a Mike tam seděl a pozoroval je, stejně jako já. Myslím, že jsem nebyla jediná, kdo dnešek nechápal, a Benovi a Ericovi to bylo jedno, nebo si toho nevšimli.

Jedla jsem a občas se koukla na Angelu, myslím, že se od té doby, co jsem přišla, nepohnula.

Mike dojedl a odešel, mně zbýval na talíři ještě kousek, ale už jsem neměla hlad, takže jsem to nechala. Šla jsem odnést svůj tác a vydala se na parkoviště.

Došla jsem k náklaďáčku a opřela se o něj. Podívala jsem se doprava a uviděla Mikea, stál u auta, najednou otočit hlavu směrem ke mně a uviděl mě.

„Ahoj," usmál se.

„Ahoj."

Otočil se zpátky a díval se do nebe.

„Hele, Mikeu, nevíš, co to má dneska znamenat?"

„Taky sis toho všimla, viď?" otočil se zas na mě a přišel blíž.

„Jo, Provedla jsem snad něco? Nebo co je s Angelou?"

„Myslím, že ty jsi nic neprovedla, dneska nemluví s nikým, je divná, ptal jsem se kluků, co je, a ti říkali, že neví, a když jsem se ptal Bena a Erica, tak ti byli zas mimo a říkali, že si ničeho nevšimli."

„Byla jsem za Angelou, ptala jsem se jí, kde je Jessica, říkala, že neví, že je možná nemocná, ale Ang chodila po chodbě tam a zpátky jako zombie, když jsem se jí ptala, co je, říkala, že nic."

„Hm... Zajímavý, promiň, Bello, už musím jet, tak se měj," řekl s úsměvem.

„Jo, já taky, ahoj," odpověděla jsem.

Mike nastoupil a odjel. Hned potom jsem se rozhodla, že už taky pojedu.

Když jsem vyjížděla z parkoviště, ještě jsem se naposled ohlídla a divila se. Angela nestála u svojeho auta jako obvykle. Bylo to divný, tak snad je všechno v pohodě. Zajela jsem za zatáčku a už jsem viděla jen stromy a něčí auto, co jelo v dálce za mnou.

Najednou jsem si uvědomila, že se mám po škole setkat s Jacobem, šlápla jsem na plyn, co nejvíc to šlo, abych už byla doma.

Dorazila jsem k domu a vystoupila z auta. Chtěla jsem Jacobovi zavolat, protože jsem nevěděla, kde se chce sejít, tak jsem mu musela zavolat z telefonu z kuchyně. Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř, namířila jsem si to přesně k telefonu, zvedla jsem ho a vyťukala číslo, čekala jsem...

„Ehm... Ahoj," ozvalo se z ničeho nic.

„Ááá… Panebože!" zaječela jsem leknutím a telefon mi vyletěl z ruky.

Byl tam Jacob a smíchy se válel po zemi.

„Jacobe?! Co to, sakra?! Tohle mi už nedělej!" vynadala jsem mu zděšeně a srdce mi bušilo jako o závod.

„D… dobře, Bello." Málem nevyslovil větu, z toho, jaký měl záchvat smíchu.

Moje srdce se pomalu uklidňovalo, šla jsem si sednout za Jacobem na pohovku.

„Promiň, Bello, asi jsem se měl ohlásit," řekl a usmíval se od ucha k uchu... Záchvat přešel.

„Jo, to jsi měl."

„Kdyby ses viděla, jak ses tvářila!" řekl a začal se zase smát a já musela s ním.

„Tohle mi už nedělej, mohla jsem dostat infarkt, nebo začít koktat, to by ti Charlie neodpustil," varovala jsem ho.

„No, to asi ne, ale ber to takhle, měl by míň práce." Chtěl vtipkovat.

„Tím chceš říct co? Hele, já jsem samostatná, jestli sis nevšiml, takže Charlie ani neví, že tu vůbec bydlím," usmívala jsem se.

„No jo, to může být rád, že má tebe a né například mě," zasmál se.

„Hm… To jo," souhlasila jsem s úsměvem.

„Hele, o čem jsi to chtěla mluvit?" zeptal se najednou.

„Kdy?" Byla jsem trochu zmatená, beztak tím, jak mě Jake polekal.

„No, včera večer, volala jsi mi, byl to opravdu zajímavý hovor, nic z toho jsem nepochopil," zasmál se.

„Jo, aha, ten sen..."

„Ptala ses mě, co jsem ti říkal. Co jsem ti měl říkat a kdy?" zasmál se.

„No, zdál se mi jeden sen, který jsem moc nepochopila, byl jsi tam ty a něco si mi říkal a já nepochopila, jak si to myslel, tak mě napadlo, že ty bys to mohl vědět."

„Aha, a o čem se ti zdálo?"

„Povím ti to od začátku." řekla jsem a chystala se vyprávět. „Takže..."


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Upravené Stmívání - 5. kapitola:

 1
8. twilight
07.08.2013 [21:37]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. twilight
07.08.2013 [21:36]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. lulu
01.03.2013 [17:23]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. jan
01.03.2013 [17:23]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. maru2
27.11.2012 [9:42]

moc se mi to nelíbí, skus tam dát i jiný slova ne ty z předchozích dílů.

3. martty555
07.09.2012 [0:03]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

06.09.2012 [21:46]

kikuskaNo, Ter, ten rozdiel tam je fakt vidno. Že si kapitolu začala písať dávnejšie a len nedávno si ju dokončila. V každom prípade sa mi zdala vrchná časť kapitoly fakt veľmi dobrá, dole si to troška odflákla, ale to bude asi tou pauzou. Emoticon No nič, ono sa to zase vráti do starých koľají, nič sa neboj.
No a čo sa týka deja... Uvidíme, či Jacob povie Belle niečo zaujímavé alebo nie... A taktiež som poriadne zvedavá, čo sa to deje s Angelou... Emoticon Emoticon Emoticon

06.09.2012 [16:00]

TerusQaBerusQaAhoj :) Promiňte tahle kapitola se začala psát 20.7 a dokončila se teprv před dnem-dvouma :D Takže promiňte...Nenavazuje tam všechno přesně tak jak jsem chtěla protože jak jsem měla tu pauzu tak jsem zapoměla jak to mělo být :D tskže jsem to pozměnila...doufam že to kuli pauze není tak hrozné tahle kapitola Emoticon No uvidíme :D Kdyžtak prosím..Nechte tu komentář Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!