Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upravené Stmívání - 4. kapitola

Upravené Stmívání - 4. kapitolaMusela jsem to s Edwardem skončit, aspoň pokusit se. Myslím, že to bude asi pro oba dobré. Měla bych... Tak do toho!

Věděla jsem, že to musím udělat, musím to nechat být, pro něho jako kdybych tu nikdy nepřijela, musím se pokusit ho ignorovat... Přemýšlela jsem o tom všem a o tom, co dneska musím udělat.

Bylo šest hodin ráno, měla jsem ještě celou hodinu na spaní, ale na to jsem neměla zrovna teď pomyšlení. Charlie byl ještě doma, ale už si balil věci, aby mohl vyrazit do práce, najednou se od mého pokoje pomalu otevřely dveře.

„Ahoj tati," pozdravila jsem ho, když vešel.

„Dobré ráno." Byl překvapený.

„Promiň, myslel jsem, že ještě spíš, jen jsem se na tebe přišel podívat, než odjedu."

„Jo, to nevadí, za chvilku vstanu, tak se měj dobře."

„Jo, ty taky, tak ahoj, Bells," řekl a odešel z pokoje.

Pak už jsem jen slyšela, jak odjíždí.

Zadívala jsem se do stropu a na chvíli zavřela oči.

 

..........

 

Musela jsem usnout protože najednou bylo 7:32 a já v 8:00 musela být ve škole.

„Sakra!" Jaksi jsem nestíhala, musela jsem se nasnídat, převléct, vyčistit zuby, a tak, a hlavně dojet!

Rychle jsem popadla věci na převlečení a utíkala do koupelny, převlékla jsem se a hned si vyčistila zuby a učesala se, pak jsem šla do kuchyně se nasnídat, bylo 7:38. Rychle jsem si nasypala cereálie s mlékem a házela to do sebe, do osmi hodin byl docela čas, ale já do školy musela dojet mým náklaďáčkem a dojít do třídy, hlavně jsem ještě chtěla zastihnout Edwarda, abych mu mohla všechno říct, chtěla jsem to mít za sebou už první hodinu, ale momentálně to asi nestihnu.

Když jsem dojedla, hodila jsem misku do dřezu a rychle popadla bundu a klíče, utíkala jsem k náklaďáčku, když jsem nasedala, najednou zahřmělo, no, to mi ještě chybělo... bouřka, ale třeba to sem ani nedojde, doufala jsem.

Nastartovala jsem a vyjela, snažila jsem se co nejrychleji, protože už bylo 7:45, ale můj náklaďáček nejel jak Ferrari, tak jsem se musela spokojit s docela malým číslem na tachometru.

Jela jsem a doufala, že do toho všeho nezačne pršet, minuty ubíhaly, už jsem konečně uviděla školu a parkoviště. Zaparkovala jsem na prvním volném místě, které jsem viděla, když jsem vystoupila z auta, podívala jsem se na hodinky, bylo 7:51, utíkala jsem do třídy a měla jsem štěstí, že jsem to jen tak tak stihla, zrovna jsme měli přírodopis, zazvonilo a za chvíli začla hodina.

Edward tam teď nebyl, měl jinou hodinu, ale pak je biologie a to má i Edward takže... Řeknu mu to. Učitelka něco říkala, ale já vůbec nevěděla co, nedávala jsem pozor, musela jsem myslet na to, jak to Edwardovi řeknu a jaké budou následky, najednou mě napadlo, jestli je Edward vůbec ve škole, měla jsem jedinou možnost, jak to zjistit, podívat se z okna, které bylo skoro vedle mě.

Začla jsem se naklánět, abych viděla na parkoviště, nakláněla jsem se k oknu víc a víc, až jsem viděla skoro celé parkoviště, a to, co jsem potřebovala vidět tam bylo, stálo tam jeho stříbrné Volvo.

„Bello?!" ozval se najednou něčí hlas a já málem spadla ze židle, jak jsem byla nakloněná k oknu.

Všichni se podívali na mě, odklonila jsem se a sedla si zase normálně, nechtěla jsem riskovat, že dostanu poznámku.

„Ano?"

„Nechceš dávat pozor?" zeptala se učitelka s pravítkem v ruce a opřená o stůl.

„Promiňte," omluvila jsem se.

Učitelka se obrátila zpátky k tabuli, ale já stejně nedokázala dávat pozor, byla jsem nervózní z toho, co musím udělat, vzala jsem si papír a začala si čmárat. Konečně zazvonilo na konec hodiny. Sbalila jsem si věci a vyšla ze třídy, pane bože, to nezvládnu, bojím se, jak bude reagovat, proč se tak bojím? Vždyť to není tak hrozný, jenom mu nějak řeknu, ať mě nechá... Měla bych opatrně? Já nevím!

Loudala jsem se na biologii, skoro všichni už tam byli, ale já jsem šla jak na popravu, věděla jsem, že to Edwardovi musím říct než zazvoní na hodinu, abych to měla za sebou, ale vůbec se mi do toho nechtělo. Najednou jsem došla ke třídě a zastavila jsem se, stejně tam musím jít, tak nemá cenu tady stát a ztrácet čas, chvíli jsem tam stála a pak zas vyšla, vešla jsem do třídy a můj pohled střelil přímo na místo vedle mě, byl tam.

Pomalu jsem šla na místo, měla jsem pravdu, už tu všichni byli, Edward tam seděl a čekal na začátek hodiny.

„Ahoj," vykoktala jsem.

Vyndala jsem si věci na hodinu a batoh položila na zem. Edward se na mě podíval se zaujatým pohledem.

„Ahoj," odpověděl.

„Ehm... Můžu s tebou mluvit?" zeptala jsem se ho.

Zvědavě se na mě podíval, zdál se být překvapený.

„Klidně, o čem?" Byl vážný ale zvědavý.

„No, Ehm.. No, prostě...

„Crrr..." Nedokončila jsem větu, protože zazvonilo.

No, super, takže další odklad a k tomu všemu budu celou hodinu sedět vedle něho.

„Proberem to o přestávce," řekl a usmál se.

„Dobře," zašeptala jsem.

Učitel Higgs vešel do třídy a zhasl světla.

„Tak, dneska vám pustím jeden dokument, týká se to samozdřejmě biologie, tak dávejte pozor," řekl a pustil cédéčko.

Dokument začal a všichni se ztišili, byla to buňečná teorie, to mě moc nebavilo, ale poslouchala jsem, protože co jinýho bych taky měla dělat. Občas jsem se podívala na Edwarda, on se taky díval, ale někdy se díval stranou a vypadalo to, že přemýšlí.

„Zapisujte si poznámky," ozval se učitel někde ze tmy.

Bylo zataženo a k tomu jsme v místnosti měli zatažené žaluzie, takže to, co neosvítil projektor s dokumentem moc nešlo vidět.

Vzala jsem si blok a tužku a začala si psát podrobné informace, Edward se na mě chvíli díval, ignorovala jsem ho, po chvíli si taky začal psát poznámky. Byla jsem nervózní už z toho, že sedí vedle mě, a už jsem tu řeč k Edwardovi chtěla mít za sebou. Zapisovala jsem, biochemické procesy, buněčný metabo... metbo... metabolismus, nemohla jsem se soustředit na psaní, tak jsem toho nechala a trošku rozčíleně jsem hodila s tužkou o stůl, Edward se na mě zas podíval, ale teď zřejmě na reakci mého hlučného způsobu položení tužky.

Najednou zazvonilo a se mnou to trhlo, ach né, tak jdem na to...

Edward seděl na místě, otočený ke mně, a já jsem byla pořád otočená normálně u stolu, čekala jsem, až všichni odejdou a pozorovala je.

„Bello, jdeš se mnou?" zeptala se Angela.

„Ne, Ang, já za váma pak přijdu," řekla jsem a podívala jsem se na lavici.

„Aha... No tak, zatím čau," řekla trochu překvapeně s nechápavým pohledem, asi co tu budu s Edwardem sama dělat, vsadím se, že se mě na tohle hned zeptá, jak přijdu na angličtinu.

Všichni už byli pryč a on čekal, co ze mě teda vypadne, otočila jsem se na židli taky směrem k němu.

„Takže... No, předtím jsem ti jen chtěla říct, nebo, nebo poprosit jestli no, prostě,... Prostě bychom se už neměli vídat," vykoktala jsem trochu divně.

„Ou... No, dobře, ale smím vědět proč?" zeptal se docela zaskočený mým rozhodnutím.

„No, prostě..." Nevěděla jsem, co mu mám říct.

To jsem mu měla říct, no, víš, Jacob, můj kamarád, říkal něco o tvojí rodině a legendách a já jsem se dívala na internetu a našla jsem, že bys měl být upír, ale myslím si, že to není pravda, ale není dobré, abychom se vídali... To nemůžu, no, bylo by to divné a hodit na něho, že je upír? Třeba o těch legendách ani neví. Musím to nějak vymyslet.

„Prostě si myslím, že bychom se už neměli vídat, prostě chci, aby sis mě už nevšímal, nesledoval a nezachraňoval život..." Měla jsem v plánu mu to vysvětlit trochu jinak a stručně, ale tohle se tomu vůbec nepodobalo.

„No, aha, a můžu vědět, co jsem provedl? Není to tím, že jsem se ani nepředstavil a moje jméno znáš bůhví od koho?" Pořád nechápal, proč jsem se tak rozhodla.

„Ne, nic jsi neprovedl, ale, no, prostě si myslím, že to bude pro oba lepší, prostě jak kdybych do Forks nikdy nepřijela, prosím."

„Když si to tak přeješ, vlastně máš pravdu, měli bychom přestat, jen, jen mě to zaskočilo, od tebe, myslel jsem, že bych to měl navrhnout já."

„Ty? Proč?"

„No, prostě tak, neřeš to." Asi mu taky něco vadilo a nedokázal, nebo nechtěl to vysvětlit, jinou možnost jsem neviděla.

„Jo, takže, to by bylo všechno," ukončila jsem to.

„Jo," řekl.

Zohnula jsem se pro batoh a jak jsem se zas narovnala a ohlídla se, už byl pryč, sice jsem nevěděla, jak to za ty dvě sekundy stihl, a tak potichu, ale to jsem už radši neřešila, už jsem nic nechtěla řešit.

Došla jsem na angličtinu a tam na mě čekala Angela, celá zvědavá.

„Ahoj, Bello, už jsi tu?"

„Ahoj, jo, jak vidíš, jsem," usmála jsem se a sedla si.

„Tak co?" vyhrkla najednou.

„Co, co?" Asi jsem věděla, že myslí, co jsme tam dělali, ale nachala jsem ji, ať se zeptá.

„Ty a Edward, v biologii, proč jste tam zůstali, co jste dělali?" Byla nedočkavá.

„Nic jsme nedělali, jenom jsme si potřebovali promluvit."

„S Edwardem Cullenem, jo?" zahihňala se.

„Jo."

„Takže ty s ním teď randíš, jo?" Angela, jako vždy blbé nápady.

„Ježiši, Ang, ne! Jsi blázen? Vždyť se skoro neznáme."

„Aha, tak o čem jste si povídali?" ptala se pořád.

„Promiň, Angelo, ale tohle je naše věc," řekla jsem a nachystala věci na anglinu.

Angele pohaslo nadšení a úsměv, musela vědět všechno, ještě, že jsem ji nenechala u její teorie, že já a Edward spolu chodíme, to by totiž za chvíli věděla celá škola, a to fakt nechci.

Začala hodina a do třídy vstoupil učitel, v ruce samé papíry a sešity, no, jasně, určitě budem zase něco opisovat z tabule. Učitel byl snad zažraný do psaní, protože jsme skoro každou hodinu něco opisovali.

„Takže otevřte si sešity a budete opisovat z učebnice," prohlásil učitel.

Aha, tak že by ho to psaní už omrzelo?

„Musím si něco zařídit, tak si v učebnici nalistujte stranu padesát tři a opište text," řekl a odešel.

Aha, takže tohle je ta příčina, proč dnes nepíše na tabuli, ale opisujem z učebnice.

Všichni už psali, jen já jsem byla trochu pomalejší, pořád dokola jsem si v hlavě přehrávala ten moment, kdy jsem mu to řekla, pravda, neuměla jsem vůbec vysvětlovat, to byl trapas, alespoň to už mám za sebou a můžu žít dál svůj snad poklidný život.

Začla jsem opisovat, psala jsem rychle, protože jsem to už chtěla mít za sebou, snažila jsem se, aby to šlo vůbec přečíst, protože jsem měla strašný pravopis a hlavně, když jsem psala hodně rychle, ale co už.

Psala jsem jako stroj, vůbec jsem se nehýbala, jen ruka mi pořád kmitala, myslela jsem, že mi upadne, ale pak jsem konečně dopsala poslední slovo, položila jsem prupisku na stůl, vzala si sešit do ruky a dala ho kousek před sebe, abych se podívala, co za hrůzu jsem to vytvořila. Vypadalo to docela dobře, počítala jsem s tím, že to bude horší.

„Hmm... Jo, to by mohl přečíst," usoudila jsem nakonec.

Pár lidí ze třídy ještě psalo a učitel byl pořád pryč, tak jsem toho využila a natáhla se na lavici, přemýšlela jsem. Od té doby, co jsem to Edwardovi řekla, se mi poměrně ulevilo, nevím proč, asi tím, že už nemusím nic řešit a být pořád ve střehu.

Učitel se vrátil a řekl, ať mu to odevzdáme, poslední rychle a zoufale s tím, že to nestihnou, dopisovali. Bylo pět minut do zvonění, učitel potichu opravoval text a ve třídě se rozléhalo tiché šeptání ostatních spolužáků, Angela se bavila s Jessicou a já jen doufala, že jí zrovna nevypráví, jak jsme já a Edward zůstali sami v učebně biologie, nebo co hůř, že spolu chodíme, ale to snad ne, myslím, že o tom, že to není pravda, jsem ji už přesvědčila.

Zazvonilo, všichni vyskočili z lavic a šli na další hodinu, já jsem si sbalila věci a následovala je, teď byla matematika. Když jsem došla do třídy, cítila jsem se unavená, nevím, čím to bylo, právě proto, že jsem dneska zaspala a spala jsem o třicet minut dýl, bych unavená neměla být, možná je to tím dnešním vyčerpávajcím dnem.

Sedla jsem si, na matematiku jsem seděla s Mikem, ten poslouchal hudbu a ani si nevšiml, že jsem přišla, nachystala jsem si věci a čekala, až zazvoní, už jsem chtěla být doma a odpočinout si, ale ještě to pár hodin musím vydržet.

Najednou zazvonilo, Mike měl pořád sluchátka v uších a vůbec nevěděl, že hodina už začala.

„Hej, Mikeu!" poklepala jsem mu na rameno, abych ho na to upozornila.

„Jé, Bello, ahoj!" zaječel na celou místnost, zrovna když procházela učitelka.

Mike sebou trhl, když spatřil vyučujcí ve třídě, chudák Mike, nevěděl, že už začala hodina, a jak mě zdravil, ani si neuvědomil, jak moc řve, protože měl sluchátka v uších, nešlo se tomu nezasmát.

Učitelka tam chvíli stála a dívala se na něho, pak šla ke stolu a položila si věci, matika utíkala celkem rychle, paní Carterová něco psala na tabuli, poslouchala jsem její výklad, když něco psala na tabuli, bylo uklidňujcí ticho a mně se z toho chtělo spát, šlo jen slyšet ťukání křídy, když začala psát nové slovo.

Podobné byly i další hodiny po matice, snažila jsem se soustředit na školu, i když mi myšlenky občas odběhly někam jinam, vždycky jsem to srovnala.

Takhle to doběhlo až na poslední hodinu, pak už byl jen oběd a my se loudali na oběd, vešli jsme do jídelny a já ucítila, že se na mě nekdo dívá, věděla jsem, kdo to je, Edward Cullen, otočila jsem se, abych si ověřila, jestli je to skutečně on, ano, byl to on, když jsem se na něho podívala, uhnul pohledem a díval se do talíře.

Byla jsem ve frontě a čekala na jídlo, cítila jsem, jako kdyby se na mě zas díval, ale teď jsem to nevěděla jistě, bylo mi to jedno, nemohla jsem s ním být v jedné místnosti, i když jsem věděla, že na biologii musím, vystoupila jsem z fronty a byla připravená k odchodu.

„Počkej, Bello, kam jdeš?" zeptala se mě Jessica a chytla mě za rukáv, v tu ránu se na mě Edward podíval.

„Promiň, Jess, dneska nemám hlad," odpověděla jsem, vytrhla se jí a šla pryč.

Ještě, než jsem odešla úplně, dovolila jsem si podívat se naposled k jejich stolu, Cullenovi tam seděli a dívali se buď na talíř nebo na sebe, Edward se už díval na zem.

Rozrazila jsem dveře jídelny a vyrazila na parkoviště za náklaďáčkem. Když jsem k němu došla, nasedla jsem si, nastartovala a snažila se co nejrychleji odjet, samozřejmě tak rychle, jak jsem si představovala, to nešlo.

Až jsem dojela domů, zaparkovala jsem náklaďáček a šla dovnitř, doma ještě nikdo nebyl, hodila jsem bundu na křeslo a batoh na zem a lehla si na pohovku.

Tak tohle byl opravdu náročný den, řekla jsem, ještě, než jsem stihla zavřít oči.

 


Prosím zanechte tu aspoň malý komentář :) Byla bych moc ráda Děkuju :)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Upravené Stmívání - 4. kapitola:

 1
4. MikyTiky
03.11.2012 [12:33]

Další povedená povídka... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25.08.2012 [10:45]

TerusQaBerusQaJá vím :D ale ona mu to řekla aby jí už nechal být protože i když si ho nevšímala tak pořád tam byl on... Emoticon

16.07.2012 [14:46]

TerusQaBerusQaAhoj všchni :) Prosím když si přečtete povídku zanechte tu aspoň malý komentář.
Byla bych ráda.
Díky :)

12.07.2012 [13:22]

kikuskaTak, Ter, myslím, že sa Bella zachovala rozumne. Emoticon Síce ja byť na jej mieste asi sa s Edwardom neporozprávam, proste ho len začnem ignorovať presne tak, ako to on spravil Belle v Twilight a vidíš, že to zabralo. Po čase si ho prestala všímať. No páči sa mi, že si to spravila po svojom a dala si tam svoj nápad. No a teraz tak nejak nemám ani potuchy, ako chceš pokračovať. Emoticon Predpokladám, že to vzájomné ignorovanie im obom nevydrží veľmi dlho. V každom prípade kapitola sa ti zase podarila. Zase bola o niečo lepšie, ale ak môžem poradiť, tak nerozpisuj moc zbytočné veci ako tá hodina, kde Bella musela prepisovať učebnicu... Nieoč také je podľa mňa zbytočné. Inak nemám čo vytknúť. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!