Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Třetí do páru 3. část

03.01.2020 (10:00) • chloe • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1370×

3. kapitola                         

Bella

Poblíž Forks byl pouze jeden jediný motel, ve kterém bylo možné se ubytovat, a ten pokoj byl jednoduše odporný. Nechápala jsem, jak to majitelé mohli i nadále provozovat, aniž by jim k tomu měla co říci hygiena, ale nebylo zbytí.

Snad to tu ten víkend nějak přežiji…

Ihned po svém příjezdu jsem se osprchovala v napůl rezavé sprše a začala se připravovat na své opětovné shledání se svými přáteli.

Chtěla jsem je vidět ještě před tím, než vyrazíme na onen sraz, protože jsem se obávala toho, že to mezi námi bude po takové době poněkud divné.

Vyzkoušela jsem si hned několik možných variant toho, co si mám obléci na sebe, ale nakonec jsem se rozhodla pro černé džínsy, béžový top s volnými rukávy a balerínky, protože to byl jeden z mála dní, kdy ve Forks zrovna ani nemrzlo a ani nelilo jako z konve.

Lehce jsem se nalíčila, což jsem normálně nedělávala a v duchu si nadávala, proč jsem tak nervózní. Vždyť přeci o nic nejde, uklidňovala jsem se a splétala si své dlouhé, tmavě hnědé vlasy do poměrně komplikovaného copu.

Pak jsem si přes sebe přehodila pončo a na rameno si pověsila kabelku, do které jsem posléze hodila klíče od motelového pokoje.

V Los Angeles jsem auto nepotřebovala a tak jsem jej ani nevlastnila. Musela jsem si jej vypůjčit na letišti a pronajmout si ho na celý tento víkend.

Zasedla jsem za jeho volant a pokoušela se nedat na sobě nic znát. Už na střední jsem řídila nerada a nezměnilo se to ani nyní. I tak jsem ale nastartovala a rozjela se směrem k Forks.

***

Asi po deseti minutách jsem se ocitla na okraji malého městečka, a i když to byla trošku zajížďka, vzala jsem to okolo svého tehdejšího domu. Po smrti mého otce jsme jej s matkou prodaly. Nyní už v něm bydlela jiná rodina, ale i přesto to zvenčí vypadalo stále stejně.

S tímto místem jsem měla spojenou velkou spoustu vzpomínek. Hlavně tedy na své dětství a rodiče, ale byly tu i ty vzpomínky, které se týkaly Jacoba.

Malá bílá veranda, kde jsme se spolu vždy loučili polibkem, okno mého pokoje, kam se noc co noc vplížil, abychom spolu mohli býti o samotě. A v neposlední řadě také malý zahradní altán, kde mě připravil o panenství.

Zkrátka a dobře samé krásné vzpomínky, které mi ale rázem zhořkly, když jsem si vzpomněla na to, jak mě začal podvádět s tou jeho vlkodlačicí Leah Clearwatterovou.

S odstupem času už tomu rozumím o něco více. Procházel si těžkým obdobím a já jeho vlčí záležitosti pochopit nedokázala. Tedy alespoň ne tak docela a rozhodně ne tak jako to chápala ona.

Své upíří záležitosti jsem také neřešila ani tak s ním jako s Edwardem a měli jsme na to i své zvláštní místečko.

Nedaleko tohohle domu totiž byla překrásná louka, kam mě Edward brával. Strávili jsme tam spolu spoustu času. Hlavně teda poté, co jsem se dozvěděla nejen o upírech jako takových, ale i o tom, cože to vlastně jsem já sama.

Vysvětloval mi, co vlastně obnáší být upírem a poloupírem. To s ním jsem poprvé lovila a okusila krev.

V současné době jsem si ale vystačila pouze s lidskou stravou, a když to na mě jo přišlo, protože i takové momenty se stávaly, tak jsem slevila ze svých vegetariánských zásad a dala si pořádný biftek, tatarák nebo krvavý steak. To mé choutky tlumilo podobně jako zvířecí krev ty Edwardovy.

Po lidské krvi jsem ale naplno nezatoužila nikdy. Edwardův nevlastní otec Carlisle na to měl svou vlastní teorii. Myslím, že zněla nějak tak, jakože mé tělo se z lidské krve částečně skládá, takže dokud se mi krev tvoří tak jak má, pravděpodobně ji vůbec nepotřebuji požívat orálně.

Jeho slova ne moje, ale každopádně to nejspíš byla pravda, protože jsem se krví nikdy neživila.

Ze začátku jsem ale byla zvědavá. Chtěla jsem to vyzkoušet. Vědět, jak se Cullenovi cítí, když loví, jenomže jsem na to neměla patřičné vybavení. Ani zuby, ani ostré nehty, natož potřebnou rychlost k tomu, abych něco chytila a tak to byl právě Edward, kdo mi byl nucen ulovit srnku, abych ji vůbec kdy směla okusit.

Nedopadlo to moc dobře, protože mi bylo umírajícího zvířete strašně moc líto a jeho krev jsem měla snad úplně všude kromě v ústech. Nemluvě o tom, že jsem se nakonec pozvracela.

Tenhle způsob života zkrátka nebyl pro mě…

Na tu louku bych se sice opět ráda podívala, ale neměla jsem na to ani čas, ani vhodnou obuv. Tak snad jindy…

Opět jsem rozpohybovala auto, a jelikož mě už trochu tlačil čas, rozjela jsem se přímo do bistra bez dalších nostalgických zastávek.

***

V bistru zatím nikdo nebyl a tak jsem si mohla sama zvolit, kam že se to vlastně usadíme. Už kvůli soukromí jsem zvolila jeden ze zadních boxů.

Sotva jsem si odložila pončo, objevila se u mě servírka a podala mi jídelní lístek. Poděkovala jsem jí, usadila se a krátce se do něj zahleděla.

Nebylo by špatné něco sníst. Naposledy jsem totiž jedla v letadle a to bylo vážně dost hrozné…

Polední meny ještě nebylo aktuální, ale i tak se tam daly vybrat moc dobré věci a já měla hrozný hlad.

„Máte vybráno, slečno?“ optala se servírka.

„Ano. Dala bych si dva máslové croisanty s meruňkovým džemem, míchaná vajíčka s jarní cibulkou a bílý jogurt s lesními plody.“

Servírka mírně vykulila oči, ale jinak to nijak nekomentovala.

„K pití kávu nebo čaj?“

„Džus.“

„Máme pomerančový, jablečný nebo kaktus s mangem.“

„Kaktus s mangem. Rozhodně.“

Servírka přikývla, já jí poděkovala, navrátila jídelní lístek a pak už nezbývalo než jen čekat, než mi doručí mou maxi objednávku. Ta ale dorazila až po příchodu Edwarda.

Vycítila jsem jeho přítomnost hned, jak vstoupil do dveří. Ta jeho sladká vůně zaplnila celou místnost a mě se z toho rázem zamotala hlava.

Vypadal přesně jako tenkrát, ale to se ostatně dalo očekávat. I když na něm bylo znát, že se někdo moc a moc snažil, aby vypadal starší, takže ho vybavil dobře padnoucímy džínsy, světle modrou košilí a sakem, o kterém nikdo nemohl pochybovat, že je značkové a stálo hotový majlant.

Sotva mě spatřil, jeho tvář se rozzářila. Ramena měl ale stále podivně napjatá, jako by byl stejně nervózní jako já, což mě potěšilo natolik, že jsem se na něj doširoka usmála. Nebyla jsem v tom totiž sama a to je vždy příjemné vědět.

Sotva vykročil mým směrem, automaticky jsem vyskočila ze svého místa a skončila v jeho něžném, leč váhavém objetí.

Byl to příjemný pocit, ale pak nás poněkud neomaleně přerušila servírka s podnosem plným jídla. Na Edwardovi samozřejmě mohla oči nechat a to i přesto, že jí už bylo alespoň čtyřicet.

Způsobně jsem se tedy usadila zpět na své místo a Edward usedl na židli naproti mně, zatímco před nás poskládala talíře s mou objednávkou. Edward se celou tu dobu tvářil poněkud rozpačitě.

„No co? Mám hlad,“ ohradila jsem se, protože jsem se domnívala, že je to kvůli tomu mému podivnému apetitu.

„Tím jsem si jist,“ pousmál se tím svým typicky pokřiveným úsměvem a já se přistihla, že na něj hledím poněkud očarovaně.

Tohle mi ale dělával vždycky. Uměl mě vyvést z míry, aniž by se o to jakkoli snažil. Nebyla to jeho vina. To už zkrátka patřilo k tomu, kým byl.

Sklopila jsem pohled k talíři s míchanými vajíčky a začala se cpát, abych zaplašila ten nepříjemný pocit z toho trapného ticha, které se u našeho stolu rozprostřelo a trvalo dokonce i po té, co servírka poodešla stranou.

„Jakou jsi měla cestu?“ otázal se distingovaným konverzačním tónem.

„Cestu dobrou, ale ten příjezd nic moc. Je tu spousta vzpomínek. Asi jsem nečekala, že mě to takhle semele,“ přiznala jsem a pak si do pusy nacpala další várku vajíček.

„To mi povídej,“ povzdechl si a začal se rozhozeně rozhlížet po okolních stolech.

„Doufám, že se tu zdržíš celý víkend.“ Zamračila jsem se na něj přísně a výhružně zároveň.

„Slíbil jsem ti to, ne?“

Spokojeně jsem přikývla a odložila vidličku na prázdný talíř, ale jen proto, abych si k sobě mohla přitáhnout jogurt a croisanty, které jsem si v něm pomalu namáčela.

„Kde tu vlastně bydlíš?“ optal se, jako by ho jiné téma snad ani nenapadlo.

„No, náš dům už je léta prodaný, takže kde myslíš?“ ušklíbla jsem se.

„Proboha! Snad ne v tom zavšiveném motelu u dálnice?“ zhrozil se Jacob, který k nám náhle přistoupil, ale věděla jsem jistě, že předními dveřmi dovnitř určitě nepřišel, což mi přišlo přinejmenším podivné.

„Jacobe,“ podivil se Edward, jehož jeho přítomnost vyvedla z míry přinejmenším stejně jako mě.

„Tys nevěděl, že mě pozvala taky?“ nechápal jeho údiv Jake.

„Vlastně jsem ti zavolala až po Edwardovi, takže jsem ani neměla příležitost mu o tom říci,“ vysvětlila jsem jim.

„Aspoň v něčemu jsi mu dala přednost,“ ušklíbl se.

„Nebuď zlý,“ pokárala jsem ho a jemně ho plácla přes rameno jako neposlušné štěně.

„Co? Mám jen radost, že vás znovu vidím. Byl to vtip, Bello a nic víc.“

„No, dobře, a abych ti odpověděla, jo. Bydlím přesně v tom špinavém motelu, který máš na mysli a mé nadšení z toho je přímo nezměrné,“ zaškaredila jsem se ironicky.

„Proč jsi něco neřekla? Vždyť víš, že tě s Billym moc rádi přivítáme u nás doma.“

„Nechtěla jsem obtěžovat.“ Pokrčila jsem rameny.

„Ty nikdy neobtěžuješ,“ ujistil mě. „Navíc mám dojem, že mu i docela chybíš.“

„Vážně?“

„Jasně. Kdo jiný by mu po kuchyni tancoval jenom v kuchařské zástěře, prozpěvoval si hity z muzikálu Mama mia a opékal přitom slaninu?“

„To bylo jen jednou,“ zaúpěla jsem a nechápala, proč to vůbec vytahuje.

Vždyť se budu červenat…

„Ale bylo to nezapomenutelný,“ rozesmál se, uzmul mi bez dovolení jeden z croisantů z talíře a suverénně se do něj zahryzl.

Byla jsem zvyklá se s ním dělit o jídlo, takže jsem mu jen přisunula misku s jogurtem, aby si jej do něj mohl také namočit.

Sledovala jsem jeho bílé zuby, široký úsměv a rozesmáté vřelé hnědé oči. Nemohla jsem si pomoct, ale bylo to skoro jako tenkrát, když jsem ho ještě milovala a mohla na něm oči nechat.

Po všech těch letech zestárl jen málo. Vlastně mu to dodalo na mužnosti. Jeho rysy i tělo bylo znatelně pevnější, a kdyby to bylo jen trochu možné, přísahala bych, že zase o něco povyrostl.

Edward si ale hlasitě odkašlal, jako by nám chtěl připomenout, že on je tady taky a já se zastyděla, že jsem na něj skutečně na okamžik úplně zapomněla.

„Nebo můžeš jít ke mně,“ navrhl mi.

Nyní bylo mé překvapení přímo nezměrné. Takovouhle nabídku bych od něj totiž rozhodně neočekávala.

„Přijel jsem sám a dům je obrovský, takže budeš mít spoustu prostoru a taky soukromí, když budeš chtít… Smažit slaninu,“ zavtipkoval, aby to celé zlehčil a Jake se tomu zasmál.

Na okamžik už zase vypadali jako přátelé a přesně tak se mi to líbilo.

„Moji dva hoši opět pohromadě. Tak se mi to líbí,“ usmála jsem se a pokoušela zakrýt slzy dojetí, jež se mi hrnuly do očí.

„Nepřeháněj,“ odmávl to Jake a nacpal si do pusy zbytek mého croisantu.

„Tak jo,“ řekla jsem si. „V tom motelu určitě zůstat nehodlám, takže si vážím vaší nabídky a minimálně jednu z nich hodlám určitě využít.“

„No jo, ale kterou…“ vybídl mě k pokračování Jake.

„Myslím, že u Edwarda mi bude dobře,“ prohlásila jsem nakonec, protože kdo by si nechal ujít nabídku strávit noc v domě, který svým vybavením připomínal spíše pěti hvězdičkový hotel? A já tam vlastně strávím celý víkend!

Jupí!

Děkuji za opravy i komentáře, pokud se mi tedy rozhodnete nějaké zanechat... Chloe. :-) 

Autor: chloe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Třetí do páru 3. část: