Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Třetí do páru 4. část

Třetí do páru 4. částVítejte u příběhu tří nadpřirozených přátel, které po letech opět svede dohromady jistá událost. Dojde zde k několika odhalením, ale jinak je to spíše taková oddechovka. Snad vás bude bavit a těším se na vaše reakce, děkuji. Chloe.xoxoxo

Edit: článok nepriešiel korekciou

4. kapitola

Bella

V bistru jsme proseděli skoro celé odpoledne. Povídali jsme si, kam nás život vlastně během těch let zavál a Jake si z Edwarda moc rád utahoval, že dosáhl jen toho, že má ve škole samé jedničky, což měl ostatně celou dobu, takže se vlastně z místa vůbec nepohnul.

Byla to sice pravda, ale Edward za to nemohl. Chtěla jsem se ho nějak zastat, ale nevěděla jsem jak, takže jsem se zkrátka snažila co nejvíce odpoutávat pozornost od jeho osoby tím, že jsem jim vyprávěla klepy z Hollywoodu, kterých jsem byla leckdy přímo svědkem. Jacoba velice pobavila historka o tom, jak jednu známou zpěvačku nachytali, jak krade v drogérii lesky na rty s melounovou příchutí.

Kolem půl třetí se Jake zvedl s tím, že musí ještě do práce.

Samozřejmě jsme ho museli nechat jít, ale byla to škoda, protože jsem se s ním vždy velmi dobře bavila.

Co se Jacoba týká, jeho život se zase tak moc nezměnil. Vysokou si dodělával dálkově. Hlavně teda kvůli Billymu, který čím byl starší, potřeboval stále více péče. K tomu všemu ještě stále musel hlídkovat společně s vlky po hranici La Pushské rezervace. Sam na tom trval, přestože sem nikdy žádný jiný upír než Cullenovi a můj biologický otec nikdy nezavítal. Prevence je ale dobrá věc, takže jsem to vesměs chápala.

Koneckonců, opatrnosti není nikdy dost…

Mimochodem tou prací, o které Jacob mluvil, myslel vypomáhání v servisu Clearwalterových. Otec Leah zemřel na infarkt a její bráška Seth byl moc mladý na to, aby se o něj dokázal postarat.

Sice jsem neměla moc velkou radost z toho, že se s Leah stále vídá, ale je mi jasné, že sehnat si práci v okolí je dosti těžké. Možná s ní dokonce stále ještě něco má, ale o tom se nezmínil, takže se mohu jen a jen domýšlet, což není právě super varianta.

Nicméně nám slíbil, že si zítřejší setkání nenechá ujít za nic na světě.

S Edwardem jsme se v bistru ještě zdrželi, aby mi mohl povyprávět, jak se má zbytek jeho rodiny a jak se mu vůbec na Aljašce daří. Bez Jakových komentářů jsme si o tom totiž mohli konečně popovídat v klidu.

Cullenovi jsem měla ráda, ale nijak přehnaně. Byla to prostě rodina mého kamaráda. Jediná, se kterou jsem se znala o trošku líp, než s ostatními byla Alice. Takže mě logicky zajímalo, jak se má. Udělalo mi radost, když jsem se dozvěděla, že dobře a že nyní studuje design v Paříži a užívá si, že o stylu ví mnohem víc než její profesoři.

Když jsme všechno, jak se patří, probrali, nastal čas zaplatit a odejít. Toho placení se samozřejmě ujal Edward a bylo to od něj moc milé.

Jelikož přišel pěšky, jeli jsme do motelu mým autem a já řídila, což se mu moc nezamlouvalo.

***

Ani Edward si o mé ubikaci nic hezkého nemyslel. Chybělo už jen, aby tu po zemi pobíhali šváby.

Své věci jsem si balila rychlostí blesku a ledabyle je házelo do cestovní brašny. Stejně jsem si toho sebou na víkend zase tak moc nebrala a těch pár věcí se mi do ní v pohodě vešlo.

Edward mi s balením zprvu pomáhal, ale když se omylem dotkl mého spodního prádla, s rozpaky se mi omluvil a s pomáháním bylo konec.

Bylo to od něj zábavné a milé zároveň, jak tak cudně klopil zrak. To Jake už by měl hloupé řeči a rádoby vtipné poznámky.

Na recepci jsem vyrovnala svůj účet a odhlásila se.

***

„Než pojedeme k tobě, měli bychom se zastavit pro zásoby,“ zamumlala jsem, když jsme míjeli obchoďák.

„Jaké zásoby?“ nechápal.

„Nerada bych tě podceňovala, ale silně pochybuju, že se ti doma jenom tak povaluje lidské jídlo…“

„To skutečně ne,“ uznal nakonec a tiše zasakroval jako by právě něco pokazil.

„V klidu. Dej mi pět minut a já to napravím…“

„Ne, víš co? Já jsem hostitel. Já to zařídím,“ odporoval mi.

„Ale ty nevíš, co mám ráda,“ namítala jsem.

„Poradím si, věř mi.“

„Když myslíš,“ ustoupila jsem nakonec.

Opět jsem se opřela o sedadlo a nechala ho, aby vystoupil a obstaral nám nákup. Nebo respektive mně, protože on nic z toho samozřejmě jíst nebude. To by bylo prachsprosté mrhání.

Mezitím jsem si čas ukrátila rádiem a poklepáváním svými nehty o okenní tabulku do rytmu hudby.

Byl zpátky coby dup a nesl dvě velké bílé tašky plné jídla a balení koly, kterou jsem nepila… No, od nižší střední, kdy jsme se bavili tím, že jsme do nich házeli mentosky.

Pobaveně jsem zakroutila hlavou a vložila klíčky do zapalování.

***

Opět jsem se ocitla pod proudem teplé vody, ale tentokrát jsem stála uprostřed naleštěného, zářivě bílého sprchového koutu s hnedle několika masážními tryskami.

Jo, to je holt jiný kafe, lebedila jsem si v duchu a vůbec se mi odsud nechtělo.

Nakonec mi ale začalo být přeci jen chladno a i na prstech už jsem měla varhánky.

Z ručníku jsem si vytvořila turban a zabalila do něj své mokré vlasy. Do druhého jsem se zamotala já. Byl příjemně hebký a krásně čisťounký.

Bosky jsem odcupitala do ložnice Rosalie, která spolu s Emmettem vlastnila tu největší postel v domě, jelikož v ní také trávili nejvíce času, a z brašny si vytáhla pruhované pyžamové kalhoty a vytahaný šedý svetr.

Osušila jsem si většinu svého těla, nasoukala se do kalhotek a poté se převlékla i do toho ostatního. Bylo už docela pozdě, tak mi ani moc nevadilo, že mám na sobě pyžamo a s podprsenkou jsem se také neobtěžovala. Koneckonců, jsem tu jen s Edwardem, který mě zná jako vlastní boty, tak na koho bych tu měla dělat dojem?

Když jsme sem dorazili, začali jsme tím, že jsme z nábytku z obýváku a kuchyně postahovali bílé plachty, kterými byl nábytek zakryt kvůli ochraně jeho povrchu a také prachu. Pak jsem si šla vybrat pokoj, z nichž nejlepší se mi zdál právě tento, zatímco Edward mi v kuchyni vyndával nákup z tašek.

Jak jsem tak prozkoumávala jednotlivé ložnice, všimla jsem si, že jejich osobní věci i oblečení zůstávalo na místě. Vůbec nic si sebou tedy nebrali a to mi připadalo přinejmenším zvláštní. Mně na svých věcech totiž záleželo. Možná bych se bez nich obešla, ale chyběly by mi.

V domě bylo podivně chladno a za okny už se rozprostírala tma, když jsem scházela dolů ze schodů a hledala Edwarda. Místo něho jsem ale nalezla pouze obývací pokoj a v něm hořící krb, ze kterého sálalo báječné teplo.

No, Edward po našem příchodu přeci říkal, že se mám cítit jako doma, ne? A přesně to jsem taky učinila…

Vrátila jsem se zpátky do ložnice, sbalila z postele přikrývku a rozběhla se zpátky ke krbu. Flákla jsem sebou na pohovku, zabalila se do deky a zapnula si televizi.

Právě měli dávat Scream Queens a i když už mi to pomalu přestávalo dávat smysl, kdo že to vlastně je ten rudý ďábel, hodlala jsem to dokoukat až do konce, protože Chanellky byly prostě nej. Byla to sice repríza, ale já to právě minule prošvihla, takže jsem se vlastně dívala poprvé.

Není nad to se pořádně zasmát…

***

Během reklamy jsem se konečně začala zajímat také o to, kde je vlastně Edward. Zkusmo jsem na něj zavolala, ale namísto odpovědi jsem zaslechla jen to, jak v kuchyni zařinčelo nádobí.

I když se mi z vyhřátého místečka u krbu nechtělo, vydala jsem se za ním a přikrývku si vzala sebou.

„Co to děláš? Ty snad vaříš?“ pronesla jsem nevěřícně.

„No, zkouším to,“ přiznal a na rtech mu pohrával rozpustilý úsměv, zatímco vařečkou míchal jakousi červenou směs v nerezovém hrnci.

„Ale víš, že nejím maso, že jo?“ ujišťovala jsem se.

„Ráno jsi vynechala slaninu, takže mi to došlo.“ Přikývl.

„A co teda vaříš?“

„Rajčatovo-paprikovou omáčku a rýži,“ oznámil mi slavnostně.

„Bezva,“ zajásala jsem a zatleskala.

„Budeš jíst tady nebo v obýváku?“

„U televize.“

„Fajn, tak já ti to tam donesu, až to bude hotové. Prozatím můžeš sledovat tu tvou fantasmagorii.“

„Takhle o Scream Queens nemluv! Je to boží,“ pokárala jsem ho s humorem a obrátila se k odchodu.

Samozřejmě, že jsem sebou opětovně flákla na gauč a znovu se vžila do děje svého v současnosti nejoblíbenějšího seriálu, ve kterém co věta to hláška a čím přehnanější charaktery postav tam jsou, tím víc boží to je.

***

Sotva seriál skončil, Edward už byl tu a servíroval mi svůj výtvor se skromným úsměvem ve tváři.

„Ježiš, to je tak dobrý,“ rozplývala jsem se a ládovala.

„Nepřeháněj.“ Zakoulel očima.

„Nepřeháním! Je to úžasný a musíš mi dát recept, protože to určitě vyzkouším, až se vrátím do Los Angeles.“

Jeho tvář náhle jakoby posmutněla, což mé pozornosti rozhodně neuniklo.

„Co je?“ nechápala jsem.

„Nic, jen jsem moc rád, žes přijala mou nabídku a zůstaneš tu. I když jen přes víkend.“

„Jak říkám, kdo by si nechal ujít příležitost strávit pár nocí v nebi?“ žertovala jsem.

„Vážně? Takže jsi mou nabídku přijala jen proto, že mám lepší vybavení?“

„No jistě,“ zasmála jsem se, ale když se na mě zaraženě podíval, raději jsem zvážněla a vyklopila mu celou pravdu. „Pravým důvodem toho, proč jsem si vybrala tebe je ten, že nám nehrozí takovéto trapné chvění v ovzduší, jaké by mezi mnou a Jakem jisto jistě nastalo. Koneckonců, chodili jsme spolu dost dlouho a taková věc prostě jenom tak nezmizí…“

„To asi ne,“ uznal, ale jeho tvář byla čím dál zasmušilejší.

„Vážně se nic neděje?“

„Jen, žes mi chyběla a až odjedeš, bude se mi moc stýskat,“ vysvětlil mi, ale já měla dojem, jako by za tím bylo něco víc.

***

Připadala jsem si divně, že zatímco já se tu tak láduji, Edward nedělá nic. Ale co jsem asi tak měla udělat? Nabídnout mu svou krční tepnu, aby taky měl na čem hodovat? No, ne že by to nebylo fyzicky možné, ale on lidskou krev nepije, takže to nepřipadalo v úvahu.

„Už jsem unavená,“ konstatovala jsem a napůl zívla. „Byl to vážně dlouhý den.“

„Tak ráno?“

Přikývla jsem a na chvíli zauvažovala nad tím, co tu bude Edward celou noc dělat tak sám, zatímco půjdu spát, ale pak mi došlo, že mi do toho vlastně nic není a že má jistě nějaké plány. Jako třeba lov nebo tak, při kterých bych mu stejně nebyla nic platná.

„Dobrou,“ zívla jsem na znamení souhlasu.

„Dobrou,“ popřál mi tiše, ale to už jsem byla na půl cesty do schodů a jenom na něj rozespale mávla dlaní.

Vešla jsem k Rosalie do ložnice, flákla sebou do peřin a téměř okamžitě usnula.

Tohle byl vážně dlouhý den… 

 


 

Copak bude dál??? 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Třetí do páru 4. část:

 1
2. BabčaS.
31.01.2020 [21:03]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Zvedavka
09.01.2020 [17:59]

Emoticon Emoticon Emoticon Už, už, už dalsi:) přeju Edwardovi, aby mu to tentokrát vyšlo a třetí do páru nebyl on, ale Jake Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!