Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Substitution - 6. kapitola

12.07.2015 (07:00) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 2149×

6. kapitola - Vztahy

(pohled Belly)

Nepřítomně jsem hleděla před sebe na hodině španělštiny a snažila se nevnímat propalující pohledy profesora Blacka. Nechápala jsem, jak si toho nikdo jiný nemohl všimnout. Vždyť nápadnější už být přeci nemohl!

Odtrhla jsem pohled od katedry a zadívala se z okna. Jessica vedle mě si něco zarputile psala do sešitu, ale já si poznámky dělat nemusela, španělsky jsem mluvila plynně. Jako v podstatě všemi nejpoužívanějšími jazyky. V myšlenkách jsem se však stále vracela k tomu Edwardovu polibku. Rty mě stále mravenčily a já nechápala proč. Něco takového jsem ještě nezažila a pochybovala, že s někým jiným ještě zažiji. Bylo to zvláštní.

„Beth, nevíš, jak se řekne ústí řeky?“ zeptala se mě Jessica najednou. Až pak mi došlo, že nám Black zadal nějaký zeměpisný projekt. Skvělé.

Jessice jsem její dotaz zodpověděla, vzala si papír a tužku a do konce hodiny stačila vypracovat půl projektu. Možná bych tomu mohla věnovat ještě nějakou další hodinu, abych se tím nemusela zabývat po škole. Biologie by možná byla příhodná.

Byla jsem natolik zabraná do svých myšlenek, že jsem sebou překvapeně trhla, když zazvonilo a za sebou jsem uslyšela Mikeův pobavený smích.

„Snad jsi nespala, Beth?“ Usmál se na mě zářivě a položil mi ruku kolem ramen. Stále mě překvapovalo, jak má ke mně uvolněný vztah. A Jessica také. Možná nevěděli o tom, že jsem nesmrtelná bytost, ale rozhodně věděli, že je se mnou něco špatně. Třeba to, že mám téměř nulovou teplotu. Ale nevypadali, že by je to nějak trápilo.

„Jen jsem se zamyslela.“ Protočila jsem oči. Mike se ušklíbl.

„A neobdivovala jsi náhodou zase profesora Blacka?“ utahovala si ze mě Jessica. Překvapeně jsem se na ni podívala a ona pokračovala. „No, to ty jsi ještě před nějakou dobou tvrdila, že by stál za menší hřích u něj v kabinetu.“

„Mám přeci Edwarda,“ pokusila jsem se hájit.

„Jako by ti na tom někdy záleželo,“ odvětil mi Mike, ale trošku hořkým tónem. V hlavě se mi pak vynořila myšlenka na to, jestli náhodou i on neměl o Beth zájem a ona ho odmítla.

„Řekla jsem si, že se zkusím změnit.“ Pokrčila jsem rameny, když jsme vcházeli do jídelny. Mike mě stále objímal a Jessica zírala tupě před sebe. Láska bolí.

„Mikeu, nezlob se, ale půjdu si zase sednout k rodině. Zatím, Jess,“ rozloučila jsem se s nimi a nechala je o samotě. Třeba to Mikeovi jednoho dne dojde. Snad.

Když jsem se podívala ke stolu Cullenových, všimla jsem si, že Nessie a Rosalie chybí. Možná byly někde spolu? Kdo ví. U stolu jsem si přisedla k Edwardovi a on mi přišoupl tác jídlem, který mi vzal. Gentleman. S povzdechnutím jsem se do toho pustila a okatě Edwarda přehlížela, obzvlášť jeho zvědavý pohled. Nebyl ale jediný, kdo mě sledoval. Jasper se na mě nenápadně díval, ale já ho viděla. Pokusila jsem se vytěsnit myšlenky na to, že právě nejspíš zkoumá mé pocity. Nebyla jsem si jistá, jak vysvětlit, že k žádnému z nich nechovám vlastně skoro žádný vztah, možná leda k Esmé, která mi byla sympatická. Ať už ale Jasper tušil cokoliv, nic neřekl. Zvláštní.

„Už by se mi měly ozvat,“ zavrčel potichu Edward.

„Třeba šly na lov,“ snažila se ho uklidnit Alice.

„Co se stalo?“ Nedalo mi to.

„Nessie se dneska poprala s jednou svojí spolužačkou a ona se poranila. Málem ji napadla, Rose ji vzala domů se uklidnit,“ vysvětlil mi Emmett a já chápavě přikývla. Tohle nikdy nebyla lehká situace. Obzvlášť pro Nessie, která byla stále moc mladá. Nebylo jí ani dvacet.

„Stejně,“ trval na svém Edward a bylo na něm vidět, že má o svoji dceru starost. Rozuměla jsem tomu, přestože jsem již neměla možnost děti mít. Ve Volteře jsem se kdysi setkala s malou dívkou, mohlo jí být asi pět. Nějaký upír ji omylem přeměnil. Pokoušela jsem se Ara přesvědčit, ať mi ji nechá na starost, že se o ni postarám. Ale nemělo to smysl a ona byla do večera mrtvá. Za to jsem jej nenáviděla ještě víc.

„Bude v pořádku,“ vyslovila jsem nahlas svoji domněnku, ani nevím proč. Možná ve snaze ho uklidnit?

„To nemůžeš chápat,“ odsekl mi, ale pak si uvědomil svoji reakci a zřejmě viděl i můj ublížený obličej. Omluvně se na mě podíval. „Promiň, vím, že děti jsou pro tebe citlivé téma.“

To mě zarazilo. Co všechno věděl? Myslela jsem si, že tohle je jedna z těch věcí, kterou by si Beth vzala raději do hrobu, než aby ji někomu řekla. Musela mít Edwarda hodně ráda. Možná ne věčně, ale určitě byl čas, kdy ho velmi milovala.

„Ne, máš pravdu, nemůžu,“ zašeptala jsem, bez jediného slova se zvedla a odešla na další hodinu. 

*      *      *

V učebně biologie jsem byla mezi prvními kvůli mému předčasnému návratu z jídelny. Využila jsem poloprázdné třídy k tomu, abych dokončila svůj projekt do španělštiny. Když jsem dopisovala poslední odstavec, posunula se židle vedle mě a já ucítila známou vůni. Ach ne…

„Odkdy děláš úkoly?“ zeptal se.

„Potřebuju vylepšit známku.“

„A odkdy se o známky zajímáš?“ podivil se.

„Asi odteď. Ještě nějaké dotazy?“ Začínala jsem být nevrlá. Edward si povzdechl.

„To s těmi dětmi mě mrzí, to jsem vážně přehnal, promiň.“

„Omluva přijata.“ Kývla jsem, ale stále zírala do sešitu před sebe. Po chvilce jsem ho zaklapla a schovala do tašky.

„Víš, tahle naše maškaráda před rodinou i před spolužáky nebude fungovat, pokud na mě budeš pořád tak naštvaná.“ Zamračil se a já se na něj konečně podívala. Seděl natočený na židli směrem ke mně a měřil si mě dost frustrovaným pohledem. Možná ho štvalo, že mi nemůže číst myšlenky.

„Ty jsi začal být nepříjemný. Od okamžiku, kdy ses vrátil.“ Založila jsem si ruce na hrudi.

„Ale ty víš proč. Mě už to prostě nebaví, hrát pro tebe jenom druhé housle, když se náhodou vrátíš na noc domů. Mám toho dost,“ zavrčel.

On ví, že ho Beth podváděla? Aj…

„Já…“

„Ne, nic neříkej. Nechci to slyšet. Jediný důvod, proč jsme pořád spolu, jsou Esmé a Carlisle a ty to víš. Asi bych se už konečně měl smířit s tím, že na lásku nemám štěstí. Víš, co je na tom všem ale nejhorší? Že tě pořád miluju!“ vrčel stále hlasitěji a nakonec se zvedl a odešel. Bylo mu jedno, že už byla hodina. Neschopna slova jsem se dívala, jak se za ním zaklaply dveře. Bylo mi ho hrozně líto. Toužila jsem ho nějak uklidnit nebo mu pomoct, ale nevěděla jsem jak. Všechno se na mě sypalo jako domeček z karet.

(pohled Edwarda)

Rozzuřeně jsem dorázoval k jedné z laviček na školním dvoře a posadil se na ni. Co jsem dorazil domů, Beth mě nehorázně vytáčela. To dělala i před tím, ale teď to bylo mnohem horší. Před mým odjezdem jsme byli schopni vedle sebe žít a vzájemně se ignorovat. Od té doby, co jsem přijel, z nějakého důvodu stála o moji interakci. Alespoň mi to tak přišlo. Navíc mě pořád provokovala. Promenádovat se po naší ložnici jen v ručníku, když moc dobře ví, že bych s ní nejradši praštil o postel a až do rána ji z ní nepustil? Proč mi to dělá? Proč mě mučí?

Když jsem si ji bral, netušil jsem, co mě čeká. Byla to ta nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl, a to včetně matky Nessie. Byla milá, hodná k mé dceři i rodině. Říkal jsem si, že by mohla být Nessie dobrou matkou. Šeredně jsem se ale pletl. Asi po pěti letech našeho manželství se něco změnilo. Beth začala být zlá a my spolu přestali vycházet, hádky byly čím dál častější. Teď už zhruba čtyři roky žijeme prostě vedle sebe. Kdybych věděl, že to Esmé nezarmoutí, dal bych se s ní rozvést.

Nebo ne?

Přesto, co mi provedla, kolikrát mě podvedla a ublížila mi, stále jsem ji miloval a viděl v ní tu ženu, kterou jsem si vzal. Potřeboval jsem z toho zakletého kruhu ven a nevěděl jsem jak.

Pak jsem zaslechl hlasy. Bylo to zvláštní, touhle dobou už ve škole neměl být nikdo. Seděl jsem tu skoro tři hodiny.

Zvědavost mi nedala a zamířil jsem k místu, odkud přicházely hlasy a došel až pod okno kabinetu profesora Blacka. Toho hajzla, co spí s mojí ženou. A nebylo žádné překvapení, že ten druhý hlas patřil právě jí.

„Jak to jako myslíš?“ slyšel jsem ho říkat překvapeně.

„Tak jak to říkám,“ odvětila Beth v klidu. Nahoru jsem neviděl, ale podle jeho zrychleného tepu jsem snad ani nechtěl. I když to vypadalo na to, že se spíš hádají. Možná potíže v ráji?

„Já to nechci, Beth, udělal jsem něco špatně?“ Panikařil.

„Ne, neudělal, ale já… tohle prostě nemůžu, omlouvám se.“

„Dřív ti to nevadilo.“

„Byla jsem… já… prostě jsem si to rozmyslela. Chci to skončit.“

„Včera jsi tak ještě nevypadala,“ vyhrkl a já uslyšel kroky. Pak nějaký divný zvuk a jako by se někdo rozpřáhl a vrazil někomu facku. Nepotřeboval jsem tam vidět, abych věděl kdo komu.

„Nech toho! Já to myslím vážně!“ zakřičela Beth.

„Ale proč?!“

„Protože svého manžela pořád miluju, proto!“ zavrčela a pak jsem uslyšel třísknutí dveří. Jacob zůstal stát jako solný sloup nahoře a já zase dole.

Ona mě pořád miluje?

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Substitution - 6. kapitola: