Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Strach milovat - 4. kapitola

27.04.2012 (14:00) • Kim • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 1912×

 4. kapitola

Spolubydlící

Na tváři jsem zacítila lehké zašimrání. Nespokojeně jsem zamručela, a aniž bych se unavovala otevřít oči, mávla jsem rukou do vzduchu. Doufala jsem, že tím tu otravnou mouchu odeženu. Přetočila jsem se na břicho a zabořila hlavu do polštáře. Chtěla jsem spát. Z levé půlky postele se ozval tlumený smích. Moucha, která se směje? Natočila hlavu za tím zvukem a zvědavě rozlepila víčka.

Edward ležel kousek ode mě a s podepřenou hlavou mě s něžným úsměvem na rtech pozoroval. Pár vteřin mi trvalo, než mi došlo, kde to jsem. Zmateně jsem zamrkala, jestli se mi to jen nezdá. Nezdálo. Opravdu tady byl.

„Nechtěl jsem tě vzbudit,“ zašeptal a zastrčil mi pramen vlasů za ucho. Bříšky prstů mi opatrně přejel po obličeji a nakonec nechal ruku spadnout na polštář. Blaženě jsem se usmála a přisunula se blíž k němu. Dlaň jsem přiložila na jeho tvář, kde mu rašilo strniště.

„Jsi tady,“ šeptla jsem opatrně, jako bych se bála, že mi poté zmizí. Edward krátce přikývl a přikryl mou dlaň tou svou. „Nejsi v práci.“ Stále jsem si udržovala ten udivený tón. Edward mě znovu potěšil kývnutím. Bylo to úplně poprvé, co jsem se probudila v jeho bytě a on byl vedle mě. Už nikdy jsem nechtěla, aby to bylo jinak. Přesně to jsem si přála. Probouzet se vedle člověka, kterého… dobře, tohle budeme muset ještě probrat.

„Přesunul jsem si schůzku na později,“ pochlubil se, jako by uzavřel nejlepší obchod všech dob. Oči se mi překvapením rozšířily. Ten příjemně hřejivý pocit u srdce byl mnohem lepší, než si koupit deset párů bot od Gucciho. „Nemohl jsem se vynadívat, jak spíš,“ zamumlal Edward a začal obličej přibližovat k tomu mému. Pouhých pět centimetrů od mých rtů se zarazil a zamračil. „A teď nemůžu uvěřit, že jsem to řekl nahlas,“ postěžoval si s hranou zoufalostí. Zasmála jsem se a zakroutila hlavou. Ruce jsem přesunula za jeho krk a konečně si ho k sobě přitáhla.    

Vždycky jsem přemýšlela, jaké to bude dostat polibek na dobré ráno. Teď už jsem to věděla a bylo to něco úžasného. Edward mě líbal pomalu a opatrně, snad aby mi neublížil. Já ale byla nenasytná, chtěla jsem víc. Vysvobodila jsem nohu zpod přikrývky a přehodila ji přes Edwarda. Snažila jsem si ho k sobě přitáhnout, jak nejvíc to šlo. Edward neprotestoval. Dlaní mi po odhalené noze přejížděl od lýtka ke stehnu, až se nakonec jeho ruka přesunula pod košili, kterou jsem měla na sobě. Nesnášela jsem ji, chtěla jsem, aby zmizela. Zasténala jsem. Edwardovy doteky na mém břiše mě přiváděly k šílenství. Přála jsem si, aby tahle chvíle nikdy neskončila. Nechala jsem se ovládnout vášní, kterou jsem do téhle chvíle krotila, a prohloubila náš polibek. Oba jsme do hry zapojily jazyky. Nemohla jsem to dál vydržet a začala se dobývat Edwardovi pod oblečení. Jenže v tu chvíli nespokojeně zamručel a odtáhl se. Nevšímala jsem si toho. Dál jsem se pokoušela o jeho svlékání a zahrnovala mu krk roztouženými polibky.

Edward mě musel pevně chytit za ramena a násilím od sebe odtrhnout, abych přestala. Nechápavě jsem se zamračila.

„Musím jít,“ povzdechl si Edward a z kapsy u kalhot vytáhl bzučící telefon. Tak proto… Omluvně se na mě usmál. Zhroutila jsem se zpátky do peřin a přetáhla si přikrývku přes rozpálený obličej.

„Říkal si, že sis schůzku přesunul na později,“ zamumlala jsem do peřiny a pak zvědavě vykoukla ven. Edward se skláněl přímo nade mnou. S pravým koutkem úst zdviženým vzhůru mi stáhnul peřinu až k pasu.

„Říkal,“ připustil bez toho, aby se výraz jeho obličeje změnil, „před čtyřmi hodinami.“ Rychle mě políbil a postavil se na nohy. Zamyšleně jsem ho sjela zkoumavým pohledem. Teprve teď jsem zaregistrovala, že má na sobě sako a košili. Povzdechla jsem si a vytáhla se do sedu.

„Kolik je vůbec hodin?“ Podrbala jsem se ve vlasech a dezorientovaně se sháněla po hodinách. Závěsy byly stále zatažené, tudíž podle situace venku jsem se řídit nemohla. Shodila jsem nohy z postele a zabořila prsty do huňatého koberce okrové barvy.

„Za deset minut bude dvanáct.“ Zrovna jsem se protahovala, když ke mně dolehla Edwardova odpověď. Málem jsem si přitom šoku hnula se zády. Počítala jsem tak kolem deváté.

„To jsem spala tak dlouho?“ zabručela jsem se zrakem upřeným do Edwardova odrazu v zrcadle, kde si převazoval modrou kravatu. Jeho pobavený úsměv mi jako odpověď bohatě stačila. „Taky jsi mě mohl vzbudit dřív,“ nadhodila jsem možnost, která by nám zaručila několik nerušených hodin, o nichž jsem věděla, jak by se daly využít.

„Mohl,“ připustil Edward a naposledy zhlédl stav své kravaty v zrcadle, „ale nechtěl.“ Zakroutil hlavou a přesunul se ke mně. Pažemi mě objal kolem pasu. „Klidně se vrať do postele a… relaxuj.“ Uchechtal jsem se.

„Samotný se mi tam být nechce,“ pípla jsem a dělala na Edwarda psí oči. „Je to nuda.“ Prsty jsem si pohrávala s lemem jeho kalhot. Edward pobaveně zavrtěl hlavou a mé nenechavé ruce mi strčil za záda.

„Věř mi, že bych raději zůstal tady s tebou, ale…“

„Musíš jít,“ dokončila jsem za něj. Tuhle větu jsem slyšela nespočetněkrát. Nikoliv však od Edwarda, ale od svého otce. Už jako malá holka jsem se o něj musela dělit s prací. „Chápu to,“ povzdechla jsem si, „no co, stejně si musím něco zařídit.“ Mávla jsem rukou a posadila se na lenošku před postelí. „Budu muset zajet k nám domů,“ zarazila jsem se, „k otci domů, sbalit si zbytek věcí.“ Žaludek se mi stáhl do velikosti ořechu, když jsem si představila, jak procházím vchodem do jámy lvové. Třeba budu mít štěstí a Charlie tam nebude. Stejně tam bývá jen ojediněle.

„Nikam nepůjdeš,“ zavrhl rázně Edward můj plán. Odtrhla jsem zrak od svých červeně nalakovaných nehtů na noze a zvedla hlavu k Edwardovi. Sledovala jsem, jak vytahuje telefon a chystá se někam volat. „Objednám nějaké lidi, kteří tam pojedou a udělají to za tebe.“ Vyletěla jsem na nohy a vytrhla mu telefon z ruky. Edward protočil oči, když jsem ho schovala za zády.

„Nemůžeš tam poslat cizí lidi.“ Dívala jsem se na něj jako na blázna. Už jsem viděla, jak můj otec nechává po svém domě chodit neznámé lidi. A zvlášť lidi pověřené Edwardem. Jindy by mi to přišlo jako dobrý vtípek, ale dnes ne. „Za prvé by je tam nikdo nepustil a za druhý by stejně nevěděli, co sbalit, takže…“ pokrčila jsem lítostivě rameny.

„Vzali by všechno,“ hádal se Edward. Jen tak tak jsem uskočila dozadu, když se pokusil mi sebrat jeho mobil. Naštvaně zafuněl a založil si ruce na prsou.

„Ty asi nevíš, kolik mám věcí, co?“ utrousila jsem polohlasem poznámku, kterou jsem chtěla naznačit, že by se sem všechny mé věci nevešly, ani kdyby samy chtěly. „Dojedu si tam sama, ale děkuju za nabídku.“ Vrátila jsem se zpátky k němu a mobil mu sama strčila do vnitřní kapsy saka. Rychle jsem to místo přikryla dlaní, když se ho chystal znovu vytáhnout. „Ne, prosím.“

Rezignovaně rozhodil rukama. Němě jsem ústy naznačila poděkování a sundala ruku z jeho saka.

„Nelíbí se mi, že tam půjdeš sama,“ zabručel Edward najednou. Trhla jsem rameny ve znamení, že mi nic jiného nezbývá, když nechci, aby tam místo mě šli cizí a pak se vydala ke své tašce položené na malém gauči v rohu místnosti u okna. „A co kdybys to nechala… třeba na zítra?“ vymýšlel zase něco Edward. Skloněná nad taškou jsem slyšela jeho těžké kroky směřující ke mně. Kolem pasu se mi omotaly silné paže. Odtáhl mě o kus dál od mého oblečení a otočil si mě k sobě. Vyjeveně jsem na něj koukala. „Udělám si volno a zajedu tam s tebou.“ Očima visel na mých rtech. Trpělivě vyčkával, až si jeho návrh nechám projít hlavou. On se musel vážně zbláznit. To už by byli lepší nějací pohunci, než sám Edward.

„Hmm,“ vysvobodila jsem se z jeho sevření a znovu se vydala najít si vhodné oblečení, „To volno beru všemi deseti,“ kývla jsem na souhlas, „ale to, že bys tam šel se mnou… ani náhodou.“  Příčilo se mi ho odmítat. Naopak bych byla ráda, kdyby tam šel za mnou, ale ne. Tohle se týkalo jen mě a Charlieho. Byla jsem si jistá, že tohle on přesně chtěl. Vidět, že mám z něj strach a nedokážu se mu postavit sama. To potěšení jsem mu ale dělat nehodlala.

„Swanová,“ zavrčel Edward. Povzdechla jsem si. Vyndala jsem si čisté džíny a triko a pokračovala do koupelny sleděné do bílé a červené barvy. Edwardova zjevného nesouhlasu jsem si nevšímala. „Tak mi aspoň slib, že mi zavoláš, kdyby se něco stalo,“ vzdal se Edward po chvíli, když se objevil ve dveřích. Vítězně jsem se pro sebe usmála. Hned jsem ale nasadila vážnou tvář a ohlédla se po tom morousovi.

„Ano, Masene,“ zašklebila jsem se, „slibuju, že kdyby po mně začal házet své kubánské doutníky, tak ti zavolám.“ Stiskla jsem pevně rty k sobě, abych aspoň částečně skryla smích, který se o mě pokoušel. Ale v místnosti jsem očividně byla jediná, která se bavila. Edwardův strohý výraz mluvil za vše. Polkla jsem se a zrak od Edwardovy tváře přesunula na vanu.

„Myslel jsem to vážně.“ Edward lapil mou ruku, která se právě snažila otočit kohoutkem teplé vody.

„Já vím,“ ujistila jsem ho a svá slova potvrdila krátkým pousmáním. Viditelně se uvolnil. Jeho prsty zmizely a já si konečně mohla napustit vodu. „Nemusíš se bát –“

„Musím,“ vyjel Edward podrážděně. Sám se pak nad svou reakcí zarazil a zavřel unaveně oči. „Copak nechápeš, že tohle všechno – tvoje práce, domov – je jen kvůli mně?“ Netušila jsem, že to Edward bere takhle. Překvapilo mě to. Edward se na minutu odmlčel. „Měl bych za tvým otcem zajít a –“

„A co?“ zhrozila jsem se. Před očima se mi promítl obrázek výměny názorů Edwarda s Jacobem. Zničehonic Jacoba nahradil můj otec. Otřásla jsem se. „Ty za nic nemůžeš.“ Vzala jsem do dlaní Edwardův obličej a zadívala se mu zhluboka do očí. „Tohle je prostě Charlie. Vždycky takový byl a vždy bude. Kdyby mě nevyhodil, odešla bych sama. Dřív či později by k tomu určitě došlo.“ Byla jsem naštvaná sama na sebe, že jsem to s tím odchodem tolik odkládala. Možná by to teď nebylo mezi mnou a otcem tak vyhrocené. „Edwarde, prosím tě, nechoď za ním.“ Stoupla jsem si na špičky a otřela se svými rty o jeho. Byla jsem si jistá, že tenhle způsob přemlouvání zabere. „Zapomeň na něj,“ šeptla jsem a pořádně ho políbila.

„Dobře,“ zahučel Edward nepřítomně do mých úst. Neubránila jsem se pousmání. Jak já to jen dělám? Ačkoliv Edward souhlasil, tak jsem se stejně ve skrytu duše bála, aby si to nerozmyslel a přece jen neudělal nějakou hloupost. Budu si ho muset pohlídat. „Vůbec se mi nelíbí, co se mnou děláš,“ zabručel si Edward pod vousy, když jsem od něj odstoupila, abych zastavila tekoucí vodu, jinak bych riskovala potopu. Nad jeho slovy jsem se uchechtla a prala se nutkáním vypláznout na něj jazyk. Už jsem to chtěla udělat, když náhle podlaha pod mýma nohama zmizela. Leknutím jsem vyjekla, když si mě Edward hodil přes rameno a já se tak ocitla hlavou dolů. 

„Co blbneš?“ smála jsem se a pokoušela se nějak dostat na zem. Ale byl to už předem prohraný boj. „Edwarde…“

„Ty blbneš mě a za to si zasloužíš ten nejkrutější trest,“ poplácal mě Edward po zadku a přesunul mě nad napuštěnou vanu. Vykulila jsem oči a začala kopat nohama. Ječela jsem jako na lesy, když jsem se znenadání pohnula směrem dolů. Konečky vlasů už se namáčely ve vodě, čímž mi pomalu docházelo, že to Edward myslí vážně. Rukama jsem se ze všech sil zapřela o hranu vany a doufala, že mu tím znemožním pokračovat. Už to vypadalo nadějně, když Edward ustoupil dozadu, jenže místo aby mě postavil na zem, tak mě přesunul přímo doprostřed nad vanu a já tak přišla o možnost se něčeho chytit.

„Masene, varuju tě,“ zasyčela jsem, „jestli to uděláš, tak…“

„Tak co?“ ozval se odněkud nade mnou veselý hlas.

„Zabiju tě,“ vyhrkla jsem spěšně, protože jsem znovu zaregistrovala, jak kloužu dolů. Rychle jsem zavřela oči a zadržela dech, neboť se dalších několik centimetrů mých vlasů ponořilo pod vodu. Čekala jsem, kdy konečně zacítím na kůži vodu. Nic se nedělo. Opatrně jsem otevřela nejdřív jedno oko a zkontrolovala situaci. „Už nikdy s tebou nepromluvím,“ zahučela jsem nabroušeně a tvrdě ho plácla po zadku. Ha! Přece jen má tahle pozice světlou stránku.

Zrovna když jsem našla něco, co se mi líbilo, už jsem seděla na desce mezi umyvadly. Chvilku mi trvalo, než jsem byla schopná zaměřit na Edwarda. Díky krvi, která se mi za dobu mého visení hlavou dolů nahrnula do hlavy, se mi příšerně motala hlava.  

Naštvaně jsem si založila ruce na prsou, našpulila pusu a natočila hlavu do strany. Chtěla jsem, aby ten zmetek přede mnou věděl, že jsem svá slova myslela vážně. Jenže on se tomu akorát pochechtával, což mě naštvalo ještě víc. Odfrkla jsem si.

„Ty se zlobíš?“ Edward přistoupil blíž a natahoval ke mně ruku. Ucukla jsem. Jen ať si to hezky vyžere, hošánek. Chystala jsem se seskočit dolů a pěkně ho ignorovat, ale Edward byl rychlejší. Pažemi se opřel z každé strany vedle mě a tím mi zabránil v útěku. „Ty se mnou nemluvíš?“ zapředl a nosem mi přejel po krku. Zalapala jsem po dechu. Hned jsem se ale vzpamatovala, zavrtěla jsem hlavou a zapřela se mu do hrudi. Srdce mi pod náporem vzrůstajícího vzrušení bušilo ostošest, ale přesto jsem hodlala být neoblomná. Ale jen do chvíle než se mi Edward vklínil mezi nohy. Prsty mi zlehka přejížděl po vnitřní straně stehna a já se musela bolestivě kousat do rtu, abych nezavzdychala nahlas. „Stále sis to nerozmyslela?“ Znovu jsem zatřepala hlavou, ale už o poznání méně. Edward věděl, co se mnou jeho dotek dělá a nestydatě toho využíval. „Ani když udělám tohle?“ Nejdřív políbil jeden koutek mých úst. Když viděl, že se stále k ničemu nemám, udělal to samé i s druhým.     

„Nesnáším tě, Masene,“ vzdychla jsem a přisála se na jeho rty.

„Já tebe víc, Swanová.“

Líbali jsme se jako o život. Jako bychom se snad přetahovali, kdo do polibku dá víc. Zatímco naše jazyky vedly soukromou válku, Edwardovy prsty zápasily se zapínáním jeho vlastí košile, kterou jsem měla na sobě. Kdyby to bylo na mně, stačil by jeden pohyb a byla bych volná. Přesto jsem to nechala jen na Edwardovi a sama se jala jeho svlékání. Šikovně jsem ho zbavila saka a přesunula se ke kravatě, která v další vteřině skončila někde v dáli.

„Ty už nemusíš do práce?“ dostala jsem ze sebe trhaně, když se Edward věnoval mému krku. S mými slovy, ale ihned přestal a ustoupil. Zalovil v kapse a vytáhl mobil. Zoufale si zajel rukou do vlasů a div si je nezačal rvát. 

„Krucinál,“ zaklel Edward. Sehnul se a ze země sbíral své věci.

„Ne, ne, ne, ne,“ panikařila jsem, když si uvazoval kravatu. „Nic jsem neřekla, pojď zpátky.“ Natáhla jsem se po něm, ale byl moc daleko. Zoufale jsem zasténala. Měla jsem chuť si dát pár facek. Kdybych mlčela, mohla bych teď prožívat něco nezapomenutelného.

„Dokončíme to večer.“ Edward ke mně přiskočil a vlepil mi rychlou pusu. Než jsem stihla cokoliv udělat, byl pryč. Seděla jsem jako opařená a zírala na otevřené dveře, ve kterých před momentem zmizel. Zafňukala jsem a opřela se o zrcadlo za mnou. Proč jen já musím mít takovou smůlu? Nezbývalo mi nic jiného, než doufat, že se Edwardova poslední věta stane skutečností. Zrakem jsem zašilhala k vaně. Z napuštěné vody stoupala horká pára. Povzdechla jsem si. Horká koupel byla to poslední, na co jsem teď myslela. Potřebovala jsem sprchu… a hodně studenou! 

Shrnutí

 Taková oddychová kapitola... Příště se nám ale zase zadělá na komplikace.

Všem komentujícím děkuju za komentáře. Jsem ráda, že povídku čtete! :)

Speciální věnování na konec...

TeenStar, kapitola je vážně tvoje. Všechno nejlepší k blížícím se narozeninám, ty moje velká holko! ♥

Autor: Kim (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Strach milovat - 4. kapitola: