Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí zvané mimčo 1

02.02.2010 (18:30) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 7614×

Je to už měsíc. Měsíc, co jsem si ničeho nevšimla. Měsíc, co jsem si ničeho všimnout nemohla. Až v tuhle chvíli, v tento okamžik mi to docvaklo. Celý týden jsem se cítila nějak unavená, čímž jsem Edwardovi naháněla patřičnou hrůzu. Blázínek, chtěl mě hned brát do nemocnice. To jsem rázně zatrhla, ale druhý den jsem si říkala, jestli jsem neudělala chybu. Bylo mi ten den opravdu mizerně. Edward o ničem nevěděl, stalo se to ráno, když běžel domů pro auto.

Můj stav se přes noc nezlepšil a další ráno se to opakovalo znovu. V koupelně mi padl zrak na jednu nepatrnou věc. Začala jsem si v hlavě počítat a zjistila, že se mi nedostavili mí měsíční kamarádi. Zasmála jsem se nad názvem, kterým jsem to pojmenovala a rázně zakroutila hlavou. Jsou to jen tři dny, to není ještě tak hrozné.

Druhý den mi to ale nedalo. Nechtěla jsem, aby se po Forks něco neslo a tak jsem poprosila Alice o nákupy v Seattlu. V obchoďáku jsem si zaskočila do lékárny a koupila test. Nejdřív jeden a pak asi pět dalších. Každý byl jiný, abych měla jistotu. Spokojeně jsem si vyšlapovala z obchodu a šla na místo, kde na mě čekala Alice. Ta se usmívala od ucha k uchu. Nejspíš viděla, co jsem šla koupit.

,,Ano, mám podezření,“ řekla jsem jí včera.

,,Nevěděla jsem, že to jde, ale je to báječné!“ poskakovala vedle mě, jak čertík z krabičky.

,,Nikomu to zatím neříkej. Nechci zbytečně plašit.“

,,Neboj, pohlídám si myšlenky.“ Kdyby kolem nás nechodili lidé, nejspíš by tancovala od výlohy k výloze.

,,Alice, nech toho.“ Musela jsem jí krotit, protože po nás všichni pokukovali.

,,To je vážně skvělé, Bello. Pokud je to pravda, tak budu nakupovat do tvého šatníku kousky, které jsem v životě nenakupovala.“ Radost, která z ní čišela, byla nepopsatelná.

A teď zpátky do reality. Jak už jsem říkala je to už měsíc, což by odpovídalo našemu prvnímu milování. Tenkrát jsem byla neskonale šťastná, že na to Edward přistoupil. Pořád se zdráhal, ale když jsem na něj zaútočila radami a prostředky, které mi poskytly Alice a Rose, nemohl odolat. Nikdy nezapomenu na ten jeho výraz. Chvilku to vypadalo, že je v nějakém šoku, což mě vyděsilo. Byli jsme tenkrát u nich a já vyšla z koupelny za ním do pokoje, když takhle zamrzl. V domě jsme byli sami, všichni jeli na lov. Jediná možnost, jak mu pomoci bylo zavolat jim. Už jsem měla mobil v ruce, když mě Edward prudce přirazil ke stěně a začal mě líbat. I přesto, že se na mě takhle vrhnul, byl opatrný. Ke stěně nepřirazil tak docela mě, jako spíš své ruce, které měl na mých zádech.

Od té doby proběhla spousta dalších vášnivých nocí, ale já stejně nikdy nezapomenu na tu první. Nikdy nezapomenu na Edwarda, který se se mnou od stěny opatrně přemístil na postel. Jak do ní narazil, a ačkoliv je upír, tak ho to vyvedlo z rovnováhy a oba jsme se na ní skulili.

Ten pocit, když mě líbal úplně všude, jeho černé oči žhnoucí touhou, ruce bloudící po mém těle. Neskutečná energie, která mnou projela pokaždé, když se mě dotknul nebo políbil. Tohle všechno se mi vrylo do paměti a nikdy se toho už nehodlám vzdát.

Byla jsem na vrcholu blaha, že se mi nakonec podařilo Edwarda přemluvit k tomuto kroku v našem vztahu. Sice jsem ho přinutila menším nátlakem – pomocí vyzývavého prádla, které asi po prvních pěti minutách Edward roztrhal na cáry, ale to mi bylo jedno. Věděla jsem, že i on žhne touhou po mně, po mém těle.

Oba dva jsme se nechávali unášet v něčem doposud nepoznaném. Ten jeho pohled, když do mě začal vnikat, jeho oči plné omluv, když protrhl mou panenskou blánu a tím mi způsobil nepatrnou bolest. Byl u toho tak rozkošný, měl takový strach, že mě to bolí, že na chvíli přestal.

Vrývala jsem si do paměti každý okamžik a on mi později přiznal, že dělal totéž. Oba jsme zrychleně dýchali, vzdychali a vykřikovali svá jména až do okamžiku, kdy nás celá ta rozkoš přemohla a zahalila nás do oparu milostných stahů.

Tenkrát jsem se cítila plna energie, ale zároveň tak unavená. Svalila jsem se na něj a on nás přikryl do teplé deky. Přitáhl si mě k sobě co možná nejblíž a začal mi broukat mou ukolébavku.

Ještě teď, když nad tím přemýšlím a vzpomínám, mě příjemně mrazí. Ano byl to úžasný zážitek. Žádný jiný nebyl stejný. Vlastně teď, když nad tím uvažuju, mi dochází, že každé další milování s Edwardem bylo úplně jiné.

Během mého vzpomínání mi ručka sklouzla na bříško a nepatrně ho objímala. V druhé ruce jsem stále držela ten malý kousek plastu. Na posteli jsem měla rozházených dalších pět. Byly různých velikostí a tvarů, ale všechny hlásaly to samé.

Na nočním stolku se mi rozdrnčel telefon, až jsem se lekla a test mi z rukou vypadl na zem. Natáhla jsem se pro telefon, kde mi blikalo Alicino číslo.

,,Bello,“ promluvila do telefonu.

,,Co potřebuješ, Alice?“ optala jsem se.

,,Zlato, je skoro půl osmé Edward k tobě za chvíli přijede, jestli nechceš, aby tě našel na posteli sedící mezi těhotenskými testy, tak si pospěš.“ Alice měla pravdu. Z ulice se ozval zvuk přijíždějícího auta.

,,Děkuju za informaci. Zatím se měj.“ Rychle jsem ukončila hovor a začala sbírat testy z postele. Byla jsem hrozně nervózní, protože jsem nechtěla, aby to zjistil Edward. Musela jsem mít jistotu, než mu to řeknu.

Testy mi padaly z rukou, jak jsem je měla roztřesené. Věděla jsem, že za chvíli Edward přijde, už na mě troubil a já nevyšla. Bude mít o mě strach.

Slyšela jsem prasknout schod a to mě donutilo vykašlat se na sbírání testů. Prostě jsem je shrnula z postele a rukama je zametla pod postel. Málem jsem zapomněla na ten poslední, který mi vypadl z ruky, když mi zazvonil telefon. Kopla jsem ho pod postel zrovna ve chvíli, kdy bral Edward za kliku.

,,Bello, ty jsi ještě v pyžamu?“ nevěřícně na mě koukal a vrtěl přitom hlavou za strany na stranu.

,,Zaspala jsem.“

,,Jsi zase unavená? Měl bych tě odvést za Carlislem.“

,,Ne, Edwarde, to je v pořádku. Nejsem unavená, jen jsem zaspala. Dej mi minutku, něco na sebe hodím a můžeme vyrazit.“ Díky bohu, že jsem před mým ranním průzkumem provedla i ranní hygienu, jejíž potřeba byla zdvojnásobena mou ranní nevolností.

,,Dobře, počkám dole a připravím ti alespoň nějaký sendvič.“

Edward odešel a já se vrátila k posteli. Klekla jsem si na všechny čtyři a sesbírala testy. Dala jsem je do malé krabičky, kterou jsem uložila mezi spodní prádlo – taková menší ochrana před Charliem. Přihodila jsem k nim i krabičky, ve kterých testy byly, a pak už mi nic nebránilo, abych se šla převléknout.

V zrcadle jsem si prohlédla své bříško, které vypadalo úplně stejně jako před měsícem. Lehce jsem po něm přejela dlaní a pak na sebe hodila tričko. Ještě chvilku jsem se nakrucovala před zrcadlem a pak jsem šla dolů za Edwardem.

,,Už jsem si myslel, že pro tebe budu muset jít,“ smál se a podával mi obložený sendvič.

,,Díky.“ Zakousla jsem se do té lahodné snídaně a šla za Edwardem k autu.

,,Je už trošku pozdě, budeme muset jet ještě rychleji, abychom to stihli do školy včas.“ Kývla jsem Edwardovi na souhlas. Přiskočila jsem k němu do auta a mohli jsme vyjet.

Jízda to byla opravdu rychlá a já si uvědomila, že jsem ten sendvič měla sníst až ve škole. Z té rychlosti se mi zvednul žaludek a hned co Edward zaparkoval před školou, já vyběhla z auta do křoví.

,,Bello, co je ti?“ strachoval se Edward a držel mi mé rozpuštěné vlasy.

,,To nic,“ pípla jsem a znovu se vrátila do křoví.

,,Tohle není normální, jedeme za Carlislem.“

,,Ne, Edwarde, prostě se mi udělalo špatně. To je u lidí normální.“ Můj žaludek se konečně uklidnil a já se mohla narovnat.

,,Vážně nechceš jet do nemocnice?“ přemlouval mě Edward.

,,Není potřeba. Vidíš, už je mi skvěle.“ Vzala jsem si od něho batoh, který stihnul vyndat z auta, než mi běžel pomoci.

Šli jsme ruku v ruce na naší první hodinu. Bylo dávno po zvonění. Edward zaťukal na dveře a pak nás oba omluvil za pozdní příchod. Ještěže z toho náš profesor angličtiny nedělal vědu.

Hodina se blížila ke konci, když mi ten malý nezbeda znovu podráždil žaludek. Alespoň doufám, že to byl on, protože jinak nevím, z čeho by mi bylo takhle blbě.

Zvedla jsem ruku, abych si mohla odskočit.

,,Ano, slečno Swanová?“ zeptal se učitel, když si všimnul mé ruky máchající ve vzduchu.

,,Mohla bych si odskočit? Udělalo se mi nějak nevolno.“

,,Jistěže můžete.“ Zvedla jsem se ze židle doprovázena Edwardovým ztrápeným obličejem.

Před třídou na mě čekala Alice.

,,Alice, co tady děláš?“ ptala jsem se vyjeveně a spěchala na záchod.

,,Volala jsem Carlislovi a domluvila ti s ním vyšetření.“

,,Ty jsi mu to řekla?“ zeptala jsem se nevěřícně předtím, než jsem zalomila hlavu do záchodové mísy.

,,Neřekla jsem mu jaké vyšetření. Vlastně jsem to celé nazvala konzultací.“

,,A na kdy?“

,,Na dnes. Až tahle hodina skončí, tak pojedeme.“

,,Ono to bude možná lepší,“ kývala jsem hlavou.

Na záchodech jsem vydržela až do konce hodiny, což bylo asi pět minut. Když jsem vyšla ven, čekal na mě Edward.

,,Už je ti líp?“ ptal se vyplašeně a podával mi batoh.

,,Zavezu Bellu domů,“ vložila se do hovoru Alice.

,,To je ti tak špatně, Bello?“

,,No, trošku víc než ráno.“

,,Tak já tě odvezu,“ nabídl se mi.

,,Ne, Edwarde, jen tu zůstaň. Bude míň podezřelé, když jí odvezu já. Učitelé si můžou začít myslet, že jste to měli domluvené.“

,,Chceš jet s Alice?“ zeptal se mě.

,,Alice má pravdu, Edwarde. Pojedu s ní a ty se nestrachuj, budu v pořádku. Po škole se stav ano?“ ptala jsem se s otázkou v očích.

,,Budu u tebe,“ slíbil mi a políbil mě na čelo.

Alice jela k nemocnici docela pomalu. Vysvětlila mi to tím, že bych mohla chtít zvracet.

Na recepci nás ohlásila. Carlisle na nás čekal ve své pracovně.

,,Tak co potřebuješ, Bello?“ zeptal se zvesela a pokynul mi, abych si k němu přisedla.

,,Nejlepší bude, když to řeknu narovinu.“

,,Tak prosím,“ vyzval mě.

,,Carlisle myslím, že jsem těhotná.“

,,A z čeho tak usuzuješ?“ ptal se s mírným překvapením v hlase.

,,Zpozdila se mi menstruace, už celý týden jsem nějaká malátná a k tomu všemu mě otravují ranní nevolnosti.“

,,To vypadá na příznaky těhotenství, ale stoprocentně jistý si nebudu, dokud ti neudělám krevní testy.“

Shrnutí

Další

--------------------------------------------------------------

Jak jsem napsala do perexu. Je to oddychovka, takže nečekejte nějaké drama. Doufám, že se bude alespoň trošku líbit a budu ráda za Vaše komentáře, kritiku, apod. A hlavně jestli mám pokračovat. Mockrát díky.

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí zvané mimčo 1: