Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola

3.IsabellaCullen-LaPush


Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitolaCo asi tak odpoví Bella na tu nejdůležitější otázku v jejím životě? A bude jejich štěstí až do konce věčnosti? Osud má s námi většinou jiné plány. Vaše Stregoni

EDIT: Článok bez opravy administrátorom

 

15. kapitola

 

„Isabello Volturiová, prokážeš mi tu čest a staneš se mojí ženou?“

 

Pohled Edwarda:

Stále jsem klečel a čekal na odpověď. Bella ztuhla.

„Lásko?“ zašeptal jsem nervózně. „Pořád jsi mi neodpověděla.“

„Ehm,“ přešlápla na místě. „Já…“ vypadala, že je nervózní. Začínala mě pohlcovat beznaděj.

„Jsi si jistý, že si mě chceš vzít?“ zeptala se sklíčeně. Úlevně jsem vydechl.

„Bello,“ vstal jsem. „Nikdy v životě jsem si nebyl jistější,“ zvedl jsem ji obličej a zadíval se jí do očí. „Miluji tě a chci s tebou strávit zbytek věčnosti. Nikdy už nechci zažít jediný den bez tebe a bez našich dětí.“

Bella se mě chvíli zkoumavě pozorovala a pak se usmála.

„Ano,“ vydechla. Právě teď mohl svět skončit a bylo by mi to jedno. V tuto chvíli jsem byl nejšťastnější na světě. Chytil jsem ji kolem pasu a několikrát se s ní radostně zatočil. Bella se smála. Chtělo se to vykřičet do světa.

„Zopakuj to,“ zaprosil jsem.

„Ano“ vydechla mi do obličeje. „Ano, vezmu si tě, Edwarde.“

Políbil jsem ji krátce. Chtěla protestovat, ale já vzal její ruku a navlékl ji prsten.

Bella si ho se zájmem prohlížela.

„Je po mé matce,“ pokrčil jsem rameny. Byla to jedna z mála věcí, která mi zůstala z mého lidského života.

„Je nádherný,“ zašeptala dojatě. Teď už jsem ji konečně mohl políbit.

„Počkej,“ odtáhla se Bella. Nespokojeně jsem zavrčel. Chtěl jsem ji hned, teď a tady.

„Chtěla jsem ti říct, jak nádherně jsi to tady vyzdobil,“ usmívala se sladce.

„O tom se můžeme bavit později,“ zabrblal jsem netrpělivě a u toho ji rozepsal knoflíky na košili. Bella se jen pobaveně zasmála.

„Jako puberťák,“ zakroutila hlavou.

„Ty si ani neumíš představit, co se mnou děláš,“ šibalsky jsem se na ni usmál. „A ani si neumíš představit, co s tebou budu dělat já,“ zašeptal jsem ji do ucha a při tom ji svlékal košili. Bella se překvapeně párkrát nadechla a věřím, že kdyby byla člověk, začervenala by se. Líbilo se mi, jak na ni působím.

„Tak mi to ukaž,“ zapředla vyzývavě. Ou, Bello!

„To si neměla říkat!“ Zavrčel jsem a povalil ji do trávy.

 

„Měli bychom se obléknout a jít dolů,“ zašeptala Bella a podívala se na mě.

Leželi jsme v objetí na posteli, kam jsem se v průběhu noci přemístili. Bella měla hlavu položenou na mé hrudi a sladce se na mě usmívala. Pohladil jsem ji po tváři. Je jen moje.

„Ještě nechci,“ našpulil jsem nesouhlasně pusu. Bella se jen zašklebila.

„Ostatní na nás určitě čekají,“ napomenula mě a plácla mě po ruce, která se vydala na průzkum jejího těla.

Měla pravdu. Alice už netrpělivostí poskakovala jako malý skřítek a plánovala, jak ta svatba bude vypadat.

Povzdech jsem si a neochotně se zvedl z postele. Bella ležela na boku a pozorovala mě.

„Líbí se ti, co vidíš?“ pozvedl jsem jedno obočí. Nestydatě si mě prohlížela a v očích ji hořely plameny touhy. Jen se usmála.

„Bello, jestli toho nenecháš, tak se na tebe zase vrhnu,“ zavrčel jsem temně. Bella se zasmála, ale taky se šla obléknout. Vypadala tak kouzelně.

Vešli jsme ruku v ruce do obýváku, kde se na nás všichni vrhli. Gratulace se ozývali z každé strany. Alice s Jane už začala plánovat svatbu. Sledoval jsem Bellu, jak je šťastná. A to díky mně. Větší radost jsem mít nemohl.

 

Seděl jsem v obýváku a četl si. Alice s Jane plánovali svatbu. Emmet, Jasper a Marcus se dívali na zápas. A zbytek rodiny si spolu povídal. Jen Bella byla pryč. Dnes se měla vrátit z Volterry. Byla tam sotva dva dny, ale mně už neskutečně chyběla. Taky se to podepisovalo na mojí náladě. Neustále jsem chodil po domě a všechny štval. Ani teď to nebylo jinak.

„Pane Bože, tati!“ vydechla naštvaně jinak mírná Viki. Zmateně jsem se na ni podíval.

„Máma dneska přijede, tak tady přestaň chodit jako lev v kleci a pořád vrčet.“ Omluvně jsem se na ni usmál. Ani jsem si neuvědomil, že vrčím. Najednou zazvonil mobil. Málem jsem povalil Jane, když jsem pro něj běžel. Ta jen zakroutila hlavou.

„Bello!“ vydechl jsem radostně když jsem to zvedl. Slyšel jsem její veselý smích.

„Už jedu domů,“ zašvitořila vesele. „Tak do hodiny jsem doma.“

„Lásko ani nevíš, jak-“ ani jsem to nestihl doříct a ozval se výbuch. Všechny nás to odhodilo.

„Au sakra, co to bylo?“ ležel jsem na zemi a na mě byl kus stěny.

„Tati!“ slyšel jsem křik svých dcer. Všude byl kouř a cítil jsem oheň. Oheň není dobrý…

„Lili! Victorie!“ křičel jsem.

„Tati!“ Chytil mě Marcus. „Jsou tamhle,“ ukázal na druhou stranu. Ležely na zemi a na nich byla snad půlka budovy. Oheň byl strašně blízko. Ani upíři rychlost mi nepomáhala. Museli jsme je vyhrabat z těch trosek.

„Rychle běžte ven!“ křičel Carlisle. Slyšel jsem jak všichni vybíhají ven, ale já s Marcusem jsme se snažili vyhrabat holky. Lili už byla venku, ale Victorie byla zaseklá pod trámem.

„Zlato, pospěš si“ snažil jsem se ji uvolnit. Oheň byl příliš blízko.

„Edwarde!“ slyšel jsem Bellu. Už musela být tady.

Victorie byla volná a rychle jsme běželi od plamenů. Slyšel jsem, jak se boří strop. Padal přímo na Victorii. Byl jsem rychlejší a vší silou ji odhodil.

Spadlo vše přímo já mě. Oheň je až moc blízko…

Pleny mi olizovaly obličej, bylo pozdě cokoliv dělat nebo se pohnout. Slyšel jsem myšlenky své rodiny. Všichni byli v pořádku venku. Tohle byl konec.

„Edwarde!“ Poslední co jsem viděl, byl pohled do vystrašených očí mojí Belly.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola:

 1
1. Babča.S.
09.08.2022 [13:48]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!