Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladké sny, Bello - 1. kapitola

09.04.2012 (15:00) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 80× • zobrazeno 11984×

Promnula jsem si obličej, který byl bolestně stažený, když se těhotenský test ukázal opět negativní. Vyhodila jsem ho do koše pod umyvadlem a podívala se na svůj neupravený zjev v zrcadle.

„Už zase nic,“ šeptla jsem si pro sebe a sáhla po kartáčku. Po tomhle zjištění, které se už několikrát opakovalo, a já ztrácela naději, mi přišlo zatěžko i jen provést očistu dutiny ústní.

„Bello?“ zavolal na mě Oliver, protože už určitě netrpělivě stepoval u dveří.

„Pár minut, lásko,“ hlesla jsem a vykoukla ze dveří koupelny.

„Když ženská řekne, že pár minut, znamená to ještě půl hodiny,“ zamumlal si vševědoucně a já protočila oči. Jako kdyby to snad byla pravda… Někdy se to přece protáhne i na hodinu.

„Tak si jeď do práce sám,“ utrousila jsem si pod nos a potáhla kartáček pastou a zůstala na něj zírat. Nemohla jsem se přinutit dát si ho do úst. Ta pasta je hnusná a budu ji mít zase všude.

Nadskočila jsem, když mě dvě ruce objaly kolem pasu, ale jakmile mi do nosu dorazila silná koncentrace jeho jemné vůně, usmála jsem se.

„V čem je problém, slečno?“ zeptal se a já okamžitě zavrhla to, že bych mu měla říct, co se tu před chvílí dělo.

„Ta pasta je hnusná,“ vysvětlila jsem a on se posadil na vanu. Vzal tu tubu z umyvadla a začal mi předčítat její složení.

„Dokonce zvýšený obsah fluoridu,“ dodal důležitě a blýskl se úsměvem. „Samé dobré věci. Co ti na tom nechutná?“ zeptal se řečnicky, odšrouboval víčko a nalil si pořádnou dávku pasty na jazyk.

„Bude ti špatně! Nedělej to!“ štěkla jsem, no, on to s veselým výrazem rozmixoval a polykal. „Ježiši,“ zaplakala jsem a podala mu sklenici s vodou. Odstrčil ji a přiblížil se ke mně. Mentolovými rty se přilepil na ty mé. Bránila jsem mu a neotevřela se mu, aby mi nemohl jazyk zasunout do úst. Ale začala jsem poznávat, že z jeho rtů je ta mentolová mnohem lahodnější a lákavější. Přijala jsem ji a zavzdychala, když mi rukou zajel pod sukni a nehanebně si to namířil rovnou do mého klína.

„Tak ženským to trvá půl hodiny, ano? Jak dlouho to bude trvat tobě?“ zeptala jsem se dráždivě a on se na mě podíval temným, nadrženým výrazem a já věděla, že jsem si zadělala na skvělou ranní rozcvičku. Chytil mě hrubě za boky a otočil mě k sobě zády. Rukou mi obtočil krk, abych se ohnula, zatímco druhou kouzlil vzadu. Přezka zacinkala a já se nedočkavě pevně chytila okrajů umyvadla. Pohladil mi zadeček a stáhnul mi kalhotky, když vrhnul moji minisukni. Já věděla, proč si ji dneska mám vzít.

Zaječela jsem, když do mě bez varování vjel, a razil si ve mně cestu až na kraj světa.

„Do prdele!“ vydechla jsem do chladné stěny umyvadla.

„Tam chceš taky?“ zeptal se posměšně a dlaní se z jednoho boku sunul k mému horkému středu v rozkroku a začal ho zpracovávat. Do toho tvrdě přirážel a já myslela, že odpadnu blahem, co mě zaplavovalo. Brzy mě zaplavilo i něco jiného, a to mě dorazilo. Stisknul v křeči můj klín a já zase v křeči svírala okraje umyvadla a propínala prsty na nohou. Políbil mě na lopatku, a pak ze mě vyklouznul. Ucítila jsem slabý pramínek jeho semene, který ze mě přitom zpátečním pohybu vytekl.

„Myslím, že jsi hotová,“ poznamenal a já si vzala kapesník, abych si otřela stehna.

„To jsem,“ odpověděla jsem a protáhla se.

„Počkám dole,“ upozornil mě a polaskal mi ještě dlaň svými rty, jako gentleman, a u toho se mírně uklonil. Zakroutila jsem nad tím hlavou a konečně si vyčistila zuby. Byla jsem tak vykolejená, že už jsem další úkony prováděla jen s matným vědomím. Ohnula jsem se ke koši a zadívala se na ty testy. Mám ovulaci, a pokud vyjdou zase negativní, nechám se vyšetřit, protože už mi to nahánělo pořádný strach. A když budu v pořádku já, přijde na řadu Oliver. Už teď jsem živě viděla tu diskuzi, když ho požádám, aby šel do nemocnice a věnoval doktorům část svého spermatu. Ale když mi to nadarmo stéká po stehnech, tak se obětuje i pro tohle. Klidně tam půjdu s ním a s extrahováním mu pomůžu…

Do práce jsme samozřejmě dorazili oba pozdě. No, u něj to – jako u šéfa oddělení – nevadilo, protože to on přišel včas – což tvrdil on. Všichni ostatní prostě přišli dřív. Jeho pracovní morálka totiž nestála za všechny peníze, ale já radši šoupu nohama.

„Jdeš pozdě, Bello,“ oznámila mi Penny, když jsem kolem ní procházela. Radši jsem před ní pomlčela o tom, že ta debilní kráva se jmenuje jako supermarket a je úplně vymetená. Nejradši bych jí přicvakávala všechny spisy, co mám dozajista na stole, k hlavě sešívačkou. Nejspíš si myslela, že mi může tykat, protože jsem mnohem mladší než ona. Můžu za to, že mě moji rodiče nepočali v době, když ještě zemský povrch brázdili dinosauři?

„Díky za upozornění,“ zatrylkovala jsem usměvavě a snažila se myslet na ten skvělý, raketový start ráno. „Krávo,“ dodala jsem za dveřmi ještě titul, když jsem jimi práskla. Hodila jsem kabelku na přeplněný stůl a pokračovala rovnou do dalších dveří. Zaklepala jsem a vklouzla dovnitř. Naskytl se mi pohled na mého dokonalého šéfa, no, Oliver měl hezčí zadek a já ho milovala, takže se žádné velké pokušení nekonalo.

„Máš padáka, Bello,“ řekl a rozvalil se na židli.

„Ne, to nemám,“ zamítla jsem to a on přemýšlivě přimhouřil oči.

„Asi ne. Tváříš se nějak nadšeně na to, že je pondělní ráno a prší. Že by sex?“ zeptal se a zahýbal obočí. Eric byl mladý, pěkný, ale taky arogantní a egocentrický. Nejspíš to bude tím, že tu maminka řediteluje a on má tak pod palcem většinu firmy, ale měla jsem ho ráda. V soukromém životě jsme byli přátelé a byl to výborný posluchač. Bůhví, že se tohle do práce nehodí, ale na světě se děly horší věci.

„Že bych tě zažalovala za sexuální…“

„Žádná žaloba se konat nebude. Přišla jsi pozdě, takže mi udělej kafe, nebo tě zažaluju já za to, že mi nedodáváš pravidelnou dávku kofeinu.“ Zasalutovala jsem a odešla splnit jeho příkaz. Přinesla jsem mu ho až pod nos a on k němu nedůvěřivě přivoněl. Jako kdybych ho snad někdy zkazila…

„Máš na stole papíry na roztřídění. Přines si to sem, jinak tu umřu nudou.“

„No, to by byla velká škoda,“ poznamenala jsem a on mě probodl pohledem. Vzala jsem těžký stoh papírů a přenesla ho k němu na stůl, který byl obrovský, takže se tam ztratil.

„Zítra jdeme s Oliverem na golf, takže tě tam budeme celé odpoledne pomlouvat,“ slíbil a já jen pokývala hlavou a hleděla si svojí práce. Jedna kolaudace sem, jedna tam…

„A ještě něco,“ začal a otevřel šuplík. „Co myslíš?“ zeptal se a ukázal mi diamantový prsten.

„Chceš požádat Evu o ruku?“ vypískla jsem nadšeně, no, pramenilo to jen z té události, protože ten prsten byl příšerný.

„Ne, nechci. Budu to nosit sám,“ odsekl a zamával mi s ním pod nosem.

„Chceš slyšet pravdu, anebo milosrdnou lež?“ zeptala jsem se a on se chvíli rozmýšlel.

„Milosrdnou lež,“ rozhodnul a já se usmála jako sluníčko.

„Je to ten nejkrásnější prsten, co jsem viděla. Chci ho taky!“ vztekala jsem se naoko a on přikývnul.

„No, teď už jen doufat, že i ona mi poví milosrdnou lež,“ uvažoval.

„Ericu, ten diamant je ve tvaru hrušky. A proč jsi vzal zlato, proboha?“ A to jsem myslela, že má vkus.

„Víš co? Jsi moje sekretářka, tudíž ti dám kreditku a ty pěkně půjdeš do klenotnictví a vybereš něco hezkého,“ navrhnul a vytáhl peněženku.

„Tak fajn. Vyberu ten nejdražší a největší briliant, co tam najdu,“ nadhodila jsem v legraci, když mi říkal pin a pokládal kreditku do ruky.

„Posluž si,“ odvětil klidně. Je hned několik věcí, co jsem měla na Ericovi ráda. Za prvé – nikdy Evu nepodvedl a neházel oči na jiné ženské, i když by mohl. A za druhé - by se pro ostatní rozdal, a to se netýká jen peněz. Navlékla jsem na sebe kabát, mávla na Erica a pádila do města.

Vybírání jsem měla sfouknuté raz, dva, protože když vidíte nádherný prsten a máte volnou ruku, není co řešit. Ale stejně jsem padla v noci vyčerpaná do postele, protože když jsem se vrátila, ten hajzlík mi s oslňujícím úsměvem řekl, abych roztřídila ty papíry, a dokud to nebudu mít, z práce se nehnu. Hlavu jsem si schovala do polštáře a ani nevydržela čekat na Olivera. Brzy se nade mnou uzamkla černá hladina a já začala pravidelně oddechovat.

Něco zašplouchalo a já zase rozlepila víčka, protože mě to vyrušilo. Všechno bylo rozostřené a zamlžené. Divoce jsem mrkala, abych dokázala aspoň rozeznat obrysy, ale nebylo mi to přáno. Na břiše jsem ucítila něco studeného a vlhkého, a tak jsem se po tom automaticky ohnala. Prsty se mi do něčeho hebkého zapletly a já zvedla hlavu, abych se podívala, do čeho jsem to narazila. Ta textura se mi líbila a chtěla jsem vědět, co to je. Když jsem do té nazrzlé skvrny zapíchla pohled, rozvířená mlha se konečně usadila a všechno dostalo barvu a kontrast.

„Co…,“ vydechla jsem, ale nedopověděla to, protože jsem hlavou zapadla zase zpátky… do trávy. Nevěděla jsem, co se děje, ale nechtěla to zastavit, protože to bylo úžasné.

„Funguje to,“ konstatoval ten muž, co mi momentálně dělal dobře svým jazykem, když mi s ním kroužil kolem pupeční jamky.

„Funguje to,“ zopakovala jsem, protože mi podbřišek brněl, jak chtěl být taky odměněn. Nazdvihla jsem pánev, která se toho prostě dožadovala, protože ten studený jazyk přímo potřebovala. Ale byl zdrženlivý, a tak jsem mu musela pomoct, když jsem rukou tlačila na jeho temeno, aby sjel níž. Konečně mi tu touhu splnil a dopřával mi tolik slasti, že jsem se snažila držet pohledem modrého nebe nade mnou, abych měla záchytný bod a nerozpadla se tu blahem, které mi tak pouštěl do celého těla. Zmítala jsem se a křičela, a když jsem byla v tom nejlepším, někdo mi ještě do toho začal třást rameny.

„Bello!“

„Bello! Bello!“ S trhnutím jsem se narovnala a lapala po dechu, který ne a ne nalézt. „Klid. Asi si měla noční můru. Hrozně si křičela,“ šeptal Oliver a rozsvítil lampičku.

„Noční můru?“ zeptala jsem se sama sebe a snažila si znovu vybavit ty nazrzlé vlasy. Mezi nohama jsem byla vlhká a čelo jsem měla zpocené. Přísahala bych, že jsem právě měla dokonalý orgasmus…

„Jo, noční můru. Ale byl to jen sen,“ řekl a objal mě.

„Jen sen…,“ šeptala jsem mu do ramene. „Jen sen.“

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladké sny, Bello - 1. kapitola: