Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sestry, jak se patří - Prolog

Stephenie Meyer


Sestry, jak se patří - PrologBella nikdy nezůstala s Edwardem a ani s Jacobem. Odstěhovala se na Bahamy se svým manželem. Renée a Charlie se nikdy nerozvedli a mají spolu ještě dvě dcerky Monicu a Samanthu. Ale co když je osud rozdělí? Sejdou se ještě někdy? Jestli ano, jaké budou jejich pocity, když zjistí, že jejich milovaní jim nikdy neřekli o tom, že nedaleko od nich žije jejich dvojče?

Prolog

Pohled nikoho

Byl krásný letní večer šestého července a Renée s Charliem jedou z Port Angeles z oslavy narozenin svých krásných, malých dcerek. Dnes jim byly dva roky. Mon se Sam byly samozřejmě připoutané ve svých sedačkách a Renée se jim plně věnovala z přední sedačky, kde se držela za ruku se svým manželem Charliem a šťastně se usmívala. Byla tak šťastná. Měla krásné dcery, milujícího manžela, nic jí nechybělo. Ale tento den se jí stal osudným a stejně tak i Charliemu. Oba se věnovali holčičkám, takže Charlie nedával pozor na cestu, a nevšiml si, že vjel do protisměru, kde se nezadržitelnou rychlostí řítil kamion. Řidič kamionu to ještě strhl tak, že se dostal do smyku a auto i s naší rodinkou srazil z vozovky. Letěli vzduchem, a když dopadli, tak se auto začalo točit dokola a dopadlo na kola. Přední část byla sešrotovaná a zadní část, kde seděla děvčata v sedačkách, naštěstí přežila. Z auta se ozýval dětský pláč.

Pohled Edwarda

Tenhle den se mi zaryl do paměti. Byl to děs, ale i zároveň štěstí v jednom. Pro mě štěstí, ale pro tu malou, co jsem zachránil, byl krutý a hnusný. Tak abych začal od začátku.

Ten den jsem si usmyslel, že půjdu na lov a ulovím si pár lahodných pum. Vyrazil jsem ráno, a tak už sem toho měl dost za sebou, a tak jsem odpočíval na jedné mýtince, když tu náhle jsem uslyšel skřípění brzd a deformování plechu. Neváhal jsem ani chvilinku a vyrazil jsem za tím hlukem. Pohled, co se mi naskytl, byl doopravdy hrozný. Přes celou silnici byl napříč postavený kamion a náklad vysypaný na silnici a v poli bylo to auto. Auto, co mi jednou pro vždy změnilo život. Rozhlédl jsem se po té spoušti. Všude byly kusy plechu z auta, co bylo v poli. Z toho auta byl cítit benzín, měl proraženou nádrž a nebezpečně se z něho začalo čoudit. Uslyšel jsem pláč a okamžitě jsem vyrazil k autu. Vyrval jsem dveře a uviděl dvě krásné malé holčičky a už sem vytáčel číslo Carlislea. Vzal to hned na první zazvonění, z telefonu se ozvalo:

„Haló, Edwarde, děje se něco?“ zeptal se mě klidně

„Carlisle, musíš honem přijet, je tu autonehoda a vážná!“ křičel jsem do telefonu a stručně popsal Carlisleovi, kde jsem.

A hned jsem volal hasiče, záchranku a policii a řekl jim to, co Carlisleovi, akorát jsem neřekl, kdo jsem.

Vrhl jsem se do auta a začal rozepínat autosedačku. Ta malá na mě udiveně koukala a ta druhá plakala. Bylo mi jich líto a ty zatracené pásy nešly rozepnout. Začal jsem se vztekat.

„Sakra, zatracený pásy, vždyť to ani nejde rozepnout, zaseklo se to!“ burácel jsem tam a pak jsem se naštval a vyrval jsem tu autosedačku i s tou malinkou. A běžel jsem ji dát někam na stranu. Když sem doběhl k lesu, že ji tam položím a poběžím pro tu druhou holčičku, už u ní byl řidič náklaďáku a vyndával ji ven. Koukal jsem na něj, jak ji vyndal, a odběhl kousek od auta a to bouchlo. Jejich  rodiče jsou nadobro mrtví. Asi minutku na to tam dorazili hasiči, záchranka a policajti. Stál jsem tam v rohu s tou malou a její sedačkou a byla přikrytá dečkou, na které bylo vyšito S. S. Někdo mi položil ruku na rameno, byla to Alice a ostatní. Všichni na mě koukali, a když si všimli, co a s kým tu sedačku držím v ruce, hned pookřáli.

„Ty jsi zachránil tu holčičku?“ ptala se Alice

„Jo, je krásná, že jo? Někoho mi připomíná, nepřijde vám?“ zeptal jsem se. A všichni si ji hned začali prohlížet. Samozřejmě nejvíc Carlisle, aby zjistil, zda jí nic není. Holčička byla krásná, měla čokoládová očička a delší hnědé vlásky. Když si Alice všimla vyšitého S. S. na její dečce, tak se zděsila.

„Já už vím, kdo to je,“ řekla přiškrceně a koukla na mě. Zalapal jsem po dechu, když pomyslela na Bellu. Je pravda, že měla stejné oči jako moje Bells, která mi zlomila srdce, když se odstěhovala s tím právníkem na Bahamy.

„Ty myslíš, že by to mohla být sestra…“ V půli věty se mi zlomil hlas. Alice jen přikývla.

„Carlisle, mohl bys pak zjistit v nemocnici, kdo to byl?“ zeptal jsem se a on jen přikývl. Malou jsme vzali s sebou k nám a byla u nás.

Pohled Billyho

Bylo už asi deset večer, když se u dveří ozval zvonek.

„Už jedu, vydržte, prosím, hned budu u dveří,“ zavolal jsem a vyrazil ke dveřím. Když jsem otevřel, zůstal jsem stát mezi dveřmi a koukal na zástupce Charlieho, mého nejlepšího kamaráda.

„Co pro tebe můžu udělat, Tomy?“ zeptal jsem se a už jsem věděl, že se stalo něco velice zlého. Tomy se zhluboka nadechl a začal.

„Dobrý večer, Billy, nerad ruším, ale mám pro vás smutnou zprávu,“ řekl s mučednickým výrazem. Hrozně jsem se vylekal, že se stalo něco Jacobovi, tak jsem to na něj vypálil.

„Co se stalo, snad ne něco mému Jakovi? “ Zavrtěl hlavou a já si s úlevou oddychl.

„No, to sice vašemu synovi ne, ale šerifovi ano,“ vzdychl.

„Cože, co je Charliemu?“ začala se mě zmocňovat panika.

„No, šerif měl autonehodu i s celou rodinou, teda ne s celou,“ řekl smutně

„Jak ne s celou, vždy všude byli jenom spolu,“ vpálil jsem mu do tváře.

„No, tělo malý Samanthy se nenašlo, takže asi ani nebyla v autě. Přežila jen ta druhá holčička, myslím, že se jmenovala Monica,“ řekl. Podíval jsem se mu do očí.

„Ne, to není možný, Charlie ani Renée nemůžou být mrtví. Co bude s Monicou?“ zeptal jsem se.

„No proto jsem tady, jste jejich nejbližší přítel. Nemohl byste si Monicu vzít jako vlastní? Byl bych vám vděčný a šerif určitě taky, ona jinak půjde do dětského domova,“ dodal smutně

„No, já nevím, co by na to řekl Jake. No, ale Charlie je a vždycky bude můj nejlepší kamarád. Dobře, nechám si ji,“ souhlasil jsem a sledoval Tomyho, jak šel pro malou Monicu do auta a jak mi ji pak nese, převzal jsem si ji a rozloučili jsme se. Zajel jsem s Mon do baráku a koukal na ni. Ona mě tahala za mé dlouhé, černé vlasy. Byla pořádná rošťačka, musel jsem se usmát a ona se na mě uculila. Byla tak podobná Charliemu, to byl taky takový divoch a oči měla zelené po Renée. Asi hodinu jsem si s tou malou hrál na klíně, teda spíš ona se mnou, a v tom se přiřítil Jacob mezi dveře a koukal na mě jak na nějaké stvoření z Marsu. Pokrčil jsem rameny a nadechl se.

„Jacobe, dovol, abych ti představil Monicu Swan, ode dneška tvoji, no, ehm, adoptivní sestřičku,“ řekl jsem potichu. Koukal na mě, jako kdybych se zbláznil.

„Swan, jako sestru Belly? A to jako proč? Nechci ji tady!“ zaburácel a ta malá se na něj otočila a začala se smát tím dětským hláskem a natahovala ručičky k Jakovi. Najednou jsem viděl, že v Jakových očích hrají jiskřičky. Věděl jsem, co to znamená, jedním slovem otisk.


Takže lidi tohle je moje první povídka, co píšu. Chtěla bych znát názory, komentáře i kritiku, co je špatně a co se vám narozdíl líbí, i jeden smailík potěší. Hrozně mě zajímá, zda mám pokračovat. Díky Mokasina


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sestry, jak se patří - Prolog:

 1
13.04.2012 [21:41]

ElenaCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. Ceola
29.03.2012 [19:14]

Naprosto dokonalý...krása...nemám vůbec slova kterými bych vyjádřila jak moc se mi tvá povídka líbila :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7.
Smazat | Upravit | 16.10.2011 [14:28]

Určite v tom pokračuj, je to super nápad, ale myslím, že to prebranie Mon Billym bolo také, ja neviem. Ak by sa niekto dozvedel, že mu zomrel kamarát, tak by tam mohli byť trochu viac popísané tie pocity, ale ináč je ro veľmi pekné. Teším sa na pokračko Emoticon Emoticon Emoticon

16.10.2011 [11:19]

Faire Emoticon

5. Hejly
15.10.2011 [21:59]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.10.2011 [21:12]

zuzka88Na začátek dobrý. Líbí se mi to a jsem zvědavá, jak to bude pokračovat, takže určitě piš dál. Těším se Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.10.2011 [18:17]

mokasinaděkuji mooc za opravu vážim si toho. Už mi povídky opravuje Myfate. Tak děkuji za doopravení a doufám, že se ti aspoň trochu prolog libil Emoticon

15.10.2011 [17:38]

RoxanaAhoj,
článek jsem Ti opravila, ale dávej si pozor na:

* Čárky; (!!)
> před spojovacími výrazy;
> kolem oslovení;
> ve větě, kde je více určitých sloves;
* Překlepy; (!)

Příště si dávej, prosím, pozor.
Děkuji... Emoticon

28.09.2011 [21:05]

WhiteTieČlánek ti musím vrátit, protože v něm máš spoustu chyb.

+ Renée (nikoliv Renné),

+ Billy (ne Billi),

+ Bahamy (ne Bahami),

+ překlepy,

+ čárky,

+ diakritická znaménka.

Až si to opravíš, zaškrtni "článek je hotov". Děkuji.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!