Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sestry, jak se patří 1. kapitola

Burning


Sestry, jak se patří 1. kapitolaCo se bude dít v této kapče? No, bude tu Jacobův otisk. Kdo bude větší raubíř Mon, nebo Sam? A která z nich bude ta klidná? A ještě jedna dohoda. Jaká? A mezi kým? To se dočtete tady.

Pohled Jacoba

Šel jsem z hlídky celý vysmátý. Měl jsem ji totiž s Embrym a s ním je vždy největší sranda. Těsně za domem, kde ještě byl les, jsem se oblékl do kraťasů, co jsem tam měl položené, a kráčel si to do domu. Viděl jsem odjíždět policejní auto. Přidal jsem do kroku. Měl jsem strach, že se něco stalo tátovi a hledali mě. Když jsem otevřel dveře, tak jsem zůstal stát s otevřenou pusou. Táta měl na klíně malou holčičku a ta ho tahala za jeho vlasy a nakonec je dala do úst. Koukl na mě a řekl mi:

„Jacobe, dovol, abych ti představil Monicu Swan, ode dneška tvoji, no, ehm, adoptivní sestřičku,“ řekl přiškrceně a čekal na mou reakci.

„Swan jako sestru Belly? A to jako proč? Nechci ji tady,“ vyjel jsem na něj a vtom se ta malá otočila. Byla krásná, měla hnědé vlásky a nádherná zelená očička. Začala se na mě smát a natahovat ručičky, že chce ke mně. A mě zaplavilo teplo. Teplo větší, než když se proměňuji. Bylo stejné, ale přesto jiné – nepálilo.

Všechno se ve mně zhroutilo. Všechen vztek, co jsem cítil vůči Belle a její rodině, byl pryč. Všechny šňůry, co mě spojovaly s mým starým životem, byly pryč. Někdo je přestřihl. Byly nadobro pryč a začaly se tvořit nové šňůry, ba ne, možná to byla lana, co mě k ní přitahovala čím dál víc. Byl jsem ve vesmíru a jeho středem byla ona, moje malá Mon. Je to, jako kdyby vás zemská přitažlivost už nedržela na místě, kde stojíte. Byla to ta holčička, co se neustále chtěla dostat ke mně a natahovala ručičky, že chce ke mně. Byla to Monica. Táta to na mně hned poznal a byl rád i za mě.

Hned jsem si šel pro Mon a vzal ji do náruče a začal s ní blbnout. Krásně se smála. Takový ten řinčivý dětský smích naplňoval moje srdce láskou a něhou vůči této holčičce. Vždy jí budu dobrým bratrem, kamarádem, ochráncem a vším, co si bude přát, a doufám, že někdy i jejím přítelem. A teď přišlo to nejhorší. Mon se rozbrečela, zkoušel jsem ji rozesmát. Nic. Dával jsem jí najíst, tak chňapla talíř a shodila mi ho do klína, a ani to ji nerozesmálo. Zkoušel jsem všechno a pak mě to udeřilo do nosu. Bože, to byl smrádek. Musím říci, že má Mon velice dobré zažívání. No, tak jsem ji šel přebalit. Ještě že tu ten zástupce šerifa nechal nějaké věci. Na svou postel jsem položil ručník a položil na ni Monicu. Rozepnul jsem jí dupačky a vyndal jsem věci. Táta mi dovezl škopek s vodou a žínkou. Rozepnul jsem plínku a stáhnul to z ní a držel jí za nohu ve vzduchu, abych nezamazal jejími bobky ručník. A říkám vám, to byla nálož jak vrata. Asi se jí ta poloha v „polovzduchu“ líbila, protože se začala smát. Konečně, pomyslel jsem si.

„Čím tě to, prosím tě, dneska krmili? Smrdíš jak skunk,“ podotkl jsem jen tak jako že nic. Stále jsem ji držel ve vzduchu a namočil jsem žínku a začal jí utírat zadeček. Lidi, já myslel, že umřu.

„Tati, nechceš mi jít pomoc?“ zeptal jsem se a místo odpovědi se mi dostalo jen hlasité zasmání. Bezva. Když sem jí umyl zadek, položil jsem ji na ručník a pak už jsem ji jen hlídal. Plínky měla asi jen proto, že jeli někam dál. Mon se zase začala smát a já si uvědomil, že mám v klíně ještě to její jídlo. Tak jsem do obýváku položil deku na zem a na ni dal Mon a klíče. Začala si s nimi hrát a nevšimla si, že jsem odešel. Uklidil jsem ten bordel v pokoji a šel se umýt. Napustil jsem vanu a natáhnul se do ní. Jak osvobozující. Nějak jsem ve vaně usnul a pak jsem uslyšel cákání a hlasitý smích. Koukl jsem se na důvod toho smíchu a u vany se opírala Mon a cákala vodu všude možně. Byla celá mokrá i s věcmi.

„Co tu děláš, ty raubířko?“ zasmál jsem se, „že ty jsi tátovi utekla, co?“

Stále cákala vodou a smála se. Cvrnknul jsem ji do nosíku, a to se jí nejspíš nelíbilo, protože začala natahovat.

„Ale no tak, přece bys neplakala, taková velká holka,“ řekl jsem a pohladil ji. Chytla mě za prst, chvíli na něj jen koukala a pak kousla.

„Auuuuu!“ zaječel jsem a ona se hrozně smála.

 

Pohled Esmé

Ta malá nám přinášela radost do života. Byla krásná, měla hnědé vlásky a čokoládově hnědé oči. Ani se nedivím, že jsme si ji všichni hned oblíbili. Hrozně nám připomínala Bellu, a jelikož už jí nikdo nezbyl, tak jsme si ji nechali a chovali se k ní jako k vlastní. Edward na tu malou nedal dopustit. Carlisle nám ještě ten den zjistil, že se jmenuje Samantha. Nádherné jméno, ale budeme jí říkat jen Sam a bude to Samantha Cullen. Aby nikdo nezjistil, kdo to je. Musíme ale říct vlkům, že ji máme a budeme ji vychovávat. Ta druhá holčička, jak jsme zjistili, se jmenuje Mon, o ní nemusí vědět. Sam řekneme, že zemřeli všichni. Stejně se jednou odstěhujeme.

Emmett s malou dělal všelijaké lumpárny, ale ona stejně nejvíc měla ráda Edwarda. Byli jako jeden. Alice s Rosalie jsou nadšené, že můžou jít nakupovat věci. Pokojíček jsem jí zařídila u Edwarda, protože na tom trval, ale můžeme tam chodit, jak chceme.

O takové věci jako je přebalování, umývání atd. se samozřejmě starám já. Jsem ráda, že ji Edward zachránil.

Pohled Jacoba

Když jsem malou po té koupeli převlékl, tak jsem jí šel dát najíst a šli jsme na kutě. Položil jsem ji hezky vedle sebe a koukal na ni, jak pomalinku usíná. Asi jí to šimrání dělalo dobře. Když usnula, tak jsem ji pozoroval asi ještě hodinku a pak taky usnul, protože o půlnoci jdu na hlídku.

Když mi přesně o půlnoci zapípal budík, tak jsem ho rychle zaklapl, aby nevzbudil Mon. Na posteli jsem ji ještě posunul blíž ke stěně a dal ji do obležení polštářů a dek, které jsem našel po bytě, aby nespadla. Dal jsem jí pusu na tvářičku a šel jsem na hlídku, kterou jsem měl mít se Sethem.

Když jsem došel do lesa, ještě jsem se ohlédl na dům, kde spala Mon. Sundal jsem si kraťasy a přeměnil se. A hned sem dostal spršku od Sama, co měl hlídku přede mnou.

„Sakra, kde jsi tak dlouho, už je čtvrt na jednu a ty nikde!“ ječel na mě v myšlenkách. Já si z toho ale nic nedělal.

„Ty, kámo, jsi nějaký divný, takhle se choval ze začátku Embry, když se… “ odmlčel se, „ty ses otiskl. Kámo, do koho, dělej. Mluv!“ vyzvídal Seth. Ukázal jsem mu obrázek Mon, jak cáká vodu všude možně, a on se začal smát. Sam ho ale srovnal.

„Sethe, ticho. Tobě Jakeu, gratuluju, je roztomilá, ale ať už se to nikdy neopakuje, jasný? A kde jsi tu malou potkal? A kdo to je?“ řekl Sam.

„No, je to Monica Swan,“ řekl jsem v klidu a klukům snad vynechalo srdce.

„No, to kecáš, to je sestra Belly? Jako tý tvý Belly? Co se bratříčkovala s pijavicemi?“ začal hned Seth.

„Jo, je. A nevím, kde se u nás vzala, ale ode dneška je to moje adoptivní sestra. Nevím proč, neptejte se,“ řekl jsem. Sama to nepřekvapilo.

„Neměla s ní být ještě jedna? Samantha? Myslím, že měli dvojčata,“ dodal Sam. Dál jsme se tím nezaobírali. Sam šel domů a my se Sethem obíhali perimetr. Když vtom se najednou přímo u hranice objevili Cullenovi. Prudce jsem zabrzdil a koukal na ně.

„Co tu chcete?“ pomyslel jsem si a věděl, že to ty pijavice slyšely. Byl tam Edík.

„Chceme si promluvit, Jacobe, a přímo s tebou,“ ujal se slova Carlisle. Z dálky jsem slyšel, jak Seth zavyl na poplach, a já se proměnil v člověka.

„Co po mně chcete, pijavice?“ vyštěkl jsem na ně.

„Víme, že dnes odpoledne se k vám dostala holčička jménem Monica Swan.“ Přikývl jsem.

No, chceme s tebou dohodnout něco, co je jen mezi námi,“ pokračoval dál.

„Tak už se sakra vymáčkněte,“ vyjel jsem na ně a vedle mě se ukázal Seth.

„No, my máme tu druhou holčičku, Samanthu. Edward ji dnes zachránil. Chceme si ji nechat a vychovat. Nikdy ji nepřeměníme, to slibujeme,“ mluvil Carlisle a já mu to i věřil.

„No a co já s tím mám společného?“ řekl jsem a pomyslel na Mon.

„Gratuluju, Jacobe,“ řekl Ed a všichni se na něj koukli, jako kdyby spadl z višně.

„No, chceme se teda dohodnout, že holky o sobě nebudou vědět. Budeme jim říkat, že celá jejich rodina umřela. Souhlasíš?“ zeptal se mě a já jen kývl.

„Souhlasím, přece nebudu Mon vykládat, že její dvojče žije s pijavicemi,“ řekl jsem pohrdavě.

„Dobře, to je vše, co jsme chtěli. Měj se, Jacobe.“ A s tímhle odešli. Proměnil jsem se zpátky a už jsem viděl mysl všech. Samozřejmě věděli, o čem jsme mluvili, takže jsem nemusel nic vysvětlovat a byl rád, že to takhle skončilo. Všichni zase odešli spát. Kolem osmé nás přišli vystřídat a já pelášil domů za svou Mon.

„Ježíši, Jacobe, nech si těch myšlenek. Bože, to je hnus,“ nadávala Leah a mně to bylo fuk, protože to už jsem se proměňoval a oblékal si kraťasy a mířil domů. Malá ještě spinkala, tak jsem si zase lehl vedle ní a za chvíli usnul. Asi po dvou hodinách mě probralo už jen to, že mi někdo chmatá po obličeji a ve vlasech. Otevřel jsem jedno oko a koukal na Mon, jak šmátrá ručičkama v mých vlasech. Asi ji to hodně bavilo, protože si ani nevšimla, že už na ni koukám. Tak jsem ji popadl za ručičky, a to se hrozně lekla. Slyšel jsem, jak se jí zrychlilo srdíčko. Koukala na svoje ručičky v mých rukách a pak se začala smát a snažila se je dostat z mého sevření. Když jsem jí ručičky pustil, stáhla je a plácla mě po tváři. Zazubil jsem se na ni a ona mě chytla za spodní ret. A to byla pro ni náramná švanda. Pak jsem se s ní přesunul do kuchyně a dal jí snídani. Tu zbaštila jakoby nic. A mohli jsme vyrazit ven. Vzal jsem ji na pláž. Tam byla ve svém živlu. Stále jsem ji musel chytat u vody, aby se neutopila. Milovala vodu a za chvilinku byla zase úplně mokrá. Vzal jsem ji domů a takhle probíhalo skoro stále.

Pohled Emmetta

Šli jsme až k hranici a čekali jsme na Jacoba. Edward ho slyšel, byl blízko. Když nás zmerčil, zabrzdil tak, že se mu drápy zaryly do hlíny. Pak probíhal hovor, a ten jsem moc nevnímal. Věděl jsem, že on má tu druhou holčičku. I když bych chtěl mít obě ty holčiny, ale jedna stačí. Jediné, co jsem zaslechl, bylo, že souhlasil s tím, že se holky nikdy nesetkají. Pak jsme se vydali hned domů. Po cestě nám Edward vysvětlil, proč by byla blbost tu druhou Jacobovi brát.

„Edwarde, co mělo znamenat, to gratuluju, co jsi řekl tomu psisku?“ ptala se Alice.

„No, to mělo znamenat to, že Jacob našel svou jedinou lásku, a to tu malou Mon.“ Nechápavě jsme na něj koukali.

„No, on se do ní otiskl,“ zdůraznil to poslední slovo. A mně totálně spadla čelist.

„No, ty vole, tak to bych nečekal.“ A začal jsem se smát.

Došli jsme domů, kde Rosalie pečovala o malou Sam. Každý den jsem si malou bral a hrál jsem si s ní. Byla tak křehká. Stejně jako byla Bella kdysi.

Musel jsem na ni dávat bacha, protože za každou modřinu jsem dostal snad zaracha a Rosalie se mnou nemluvila. Sam stejně byla radši doma a poslouchala Edwarda, jak hraje. A on jí hrál rád. Konečně byl zase šťastný. Četl jí, hrál jí a všechno ji učil. A tak to šlo den za dnem a roky ubíhaly…

 

 


Tak lidičky, doufám, že se vám kapča líbila. Je taková, jak to to říct... No, nevím, posuďte to sami. Jinak, moc mě nabaví psát z pohledů všech jiných a ne hlavních aktérek. Takže od další kapči už to bude posunuté o dost dozadu, takže už jim nebudou dva, ale bude jim víc.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sestry, jak se patří 1. kapitola:

 1 2   Další »
11. Ceola
29.03.2012 [19:21]

Skvělá kapitolka...hned se vrhnu na další! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. Pauli
16.10.2011 [20:38]

Je to dobrý príbeh. prosím pokračuj Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. kate
16.10.2011 [14:53]

juj je to suprová povídky, jen tak dál a těším se na další kapču a doufám že bude brzy Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16.10.2011 [12:52]

zuzinecckaaJá to chápu, akorát jsi to mohla více rozvést. No, nevadí, nebudu ti vyčítat, jak píšeš, věřím, že se zlepšíš. Už jsem vážně zvědavá na další děj :)

16.10.2011 [12:38]

zuzka88Líbí se mi to. Mám ráda povídky kde není Bella a Edward a nemám nic proti tomu, aby byl Edward s někým jiným. Těším se, až dvojčata vyrostou, to teprve bude sranda. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16.10.2011 [12:16]

mokasinaMoc děkuji ze komentáře
Zuzinecckaa: děkuji vím že je to hodně uspěchané ale tohle mělo být jakoby uvedení do povídky moc mě nebaví psát o malích dětech ale ještě tak 2 povídky budou když holky budou malí ale pak se posuneme do doby kdy už budou starší a budou chodit na střední a tam se bude odehrávat zbytek děje a že toho nebude málo pak byse tam měla objevit i Bells

16.10.2011 [11:51]

alanisealicecullenpěkné pokračuj pls Emoticon Emoticon

16.10.2011 [11:45]

zuzinecckaaAhoj, přečetla jsem zatím obě tvé kapitolky a máš velice zajímavý nápad, ale ten děj je docela zvláštní, nevím, jak bych to popsala.
Jako jde ti to plynule za sebou, ale v určitých chvílích mi přijde, že se snažíš jen to rychle odbít, a bohužel, těch částí je mnohem více než těch "rozkecávacích". Nevím, jak to zní ostatním, ale na mě to má takový dojem. Zkus si představit, že to psal někdo jiný a přečti si to po sobě, třeba pochopíš, co tím myslím.
Jinak určitě na tvou povídku nezanevřu a nechci, aby sis myslela, že ti to vyčítám, je to spíš taková malá rada :)
Takže už se jinak těším na další kapitolku :) Emoticon

3. marfii
16.10.2011 [11:11]

wauuuu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. konfu
16.10.2011 [10:23]

Hej super povídka Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!