Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Psychiatr II. - 14. kapitola

EW3


Psychiatr II. - 14. kapitolaTak jsem si pospíšila a je tu další kapča. Bella už má dost toho dramatu kolem, a tak se rozhodne si na chvíli ode všech odpočinout. Povede se jí to, nebo jí v tom bude jeden andělsky krásný a nepoučitelný upír bránit? A jaké překvapení čeká Bellu na konci kapitoly?

14. kapitola – Únos

 

(pohled Belly)

 

Nikdo z nás už potom nepromluvil. Já si unaveně sedla do křesla a zírala do plamenů. Měla jsem strach. Bála jsem se o Elenu.

A… nechtěla jsem si to přiznat, ale Katherine mě docela vyděsila. Byla tak… Jejich podoba je tak neskutečná! Kdyby se chovala trochu víc přesvědčivě, určitě bych ani nepoznala, že to Elena není.

Mé myšlenky se rozplynuly, když Damon vztekle zamumlal: „Ach bože, ten tu ještě chyběl.“

Trhla jsem hlavou a zvedla pohled, abych stihla vidět Jeremyho právě scházejícího ze schodů. Vytíral si spánek z očí a když zvedl hlavu, všiml si mě a ztuhl. Pak vyhrkl: „Bello! Jsi v pohodě? Jak je ti?“

Než jsem stačila odpovědět, otevřely se dveře a dovnitř se vpotácela Elena. Teda alespoň myslím, že Elena…

„Eleno!“ vyjekli Jeremy s Damonem nastejno. To už byl ale Damon u ní, vzal ji do náruče a odnesl na pohovku.

Elena vypadala nezdravě bledá i na upíra. Kolem očí měla obrovské kruhy, jakoby už měsíce nelovila. A, bylo to zvláštní, tvrdit to o upírce, ale vypadala tak nějak divně křehce.

Jeremy už se k ní chtěl rozběhnout, když na něj Damon zavrčel: „Zůstaň, kde jsi! Hned jsem zpátky.“

Myslel to vážně. Dřív, než bych mrkla, byl zpět a v ruce držel transfůzní pytlík s krví. Otevřel ho a donutil Elenu, která vypadala na omdlení, aby se napila.

Potom se ohlédl na nás.

„Kouzlem ji vyhladověli. Možná by bylo lepší, abyste se k ní teď chvíli nepřibližovali. Odnesu ji nahoru a zavolám Stefanovi. Až se trošku vzpamatuje, snad nám řekne, co se stalo.

Nepřítomně jsem přikývla a skoro nevnímala, že Damon už přede mou nestojí, nebo že Jeremy si těžkopádně sedl na pohovku, kterou Damon uvolnil.

Byla jsem mimo. Nic mi tu nedávalo smysl. Pak jsem vyslovila tu otázku, která mě tížila nejvíc.

„Kdo dokáže unést upíra?“ chtěla jsem vědět. Jeremy zvedl pohled, ale vypadalo to, že je mimo stejně jako já. Moje otázka ho však probrala.

„Čarodějka. Mocná čarodějka.“

Pokud čarodějka dokáže takhle vyřídit upíra, nechci vědět, co by dokázala s člověkem. Zaměřila jsem se na prsten na své ruce a v duchu poděkovala bohu za to, že mám alespoň nějakou ochranu. Aspoň mi nikdo neublíží na dálku.

„Co se tu stalo, Bello? Proč jste byli tak zaražení, když jsem přišel?“ zeptal se Jeremy a visel na mně pohledem.

„To Katherine. Objevila se tu. Vyhrožovala nám. Ona s něčí pomocí unesla Elenu,“ pronesla jsem víceméně v klidu.

„Katherine? Co ta tu zase chtěla?! Jak vám vyhrožovala? Proč?“ vztekal se. Nevěděla jsem jistě, jestli je to moje věc, vyprávět mu to, proč nebo pro koho sem přišla. A rozhodně jsem nechtěla vyprávět komu vyhrožovala nebo z jakého důvodu.

K mé úlevě se po pravici křesla zjevil Damon.

„Nevíme, o co jí jde. To je Katherine. Nepoznáš o co jí jde, dokud to nedostane,“ pokrčil lhostejně rameny a já byla opravdu vděčná, že nemusím odpovídat.

Jeremy bezradně pohodil rukama a chytl se za hlavu. Pak se asi uklidnil.

„Jak je sestře?“ zeptal se.

„Spí. Bude v pořádku, jen si potřebuje odpočinout. Do hodiny dorazí Stefan. Dneska už se nikomu z nás nic nestane.“

Líbilo se mi, jak řekl to nás. Vlastně se mi to moc líbilo.

„O sebe strach nemám,“ zavrčel Jeremy. Nepatrně jsem přikývla a zase se zahleděla do prázdna. Jestli se tohle všechno děje opravdu jenom díky mně a Damonovi, i když mezi námi nic není…

Nic není.

Komu tady chci vlastně lhát?

Jasně, já ho mám ráda. Hodně. Strašně. I přes tu jeho neuvěřitelnou arogantnost a ironičnost mi denně dodává pocit, že jsem výjimečná. I přes naše hádky vím, že ho to mrzí – hádat se se mnou. Vím, že mi nikdy nechtěl nijak ublížit a ustavičně mi zachraňuje život.

Dvakrát jsme se políbili. Poprvé na rozloučenou ještě v ústavu. Po druhé teprve předevčírem. Vážně se to stalo teprve tehdy?

Přiznal mi, že na mě žárlí. Stará se o mě. Nevím proč, ale záleží mu na mě, to nepopřu ani já. Snad jako na přítelkyni? Tak proč se mě teda snaží svádět? Neprotiřečí si to trošku?

Nechce mi ublížit, ale chce mě svést a odkopnout? To je přece na hlavu.

Katherine řekla, že mě miluje. Že mezi námi něco je. Může ona vidět něco, co my dva ne? Dokáže snad rozpoznat pocity lidí tak jak to dokázal Jasper, nebo je jenom neobyčejně bystrá a vidí to, co my dva si odmítáme přiznat? Nebo tu snad opravdu nic není, jenom úlet?

Má to vůbec cenu a měli bychom si vůbec dovolit nechat to zajít dál, když tady pobíhá jeho psychotická bývalá a můj žárlivý ex přítel? Nebylo by lepší držet se od sebe dál?

Tak proč mě jenom při tom pomyšlení svírá hrozný pocit? Že se zase rozpadám? Tenhle pocit jsem přece bývala zvyklá vnímat jen po odloučení s Edwardem. Změnilo se něco? Změnila jsem se já?

Byla jsem si jistá, že kdybych mu předevčírem kývla, pak ano. Katherine by si mohla dělat vrásky, že mezi námi něco je. Ale já ho odmítla a všechno zazdila. Ale ani to ji nepřesvědčí, že mezi námi vůbec nic není. Co když ublíží ještě někomu z mé rodiny, koho mám ráda?

Rodiny…

Já si pomyslela: rodiny.

Vzhlédla jsem a přejela pohledem po Jeremym a Damonovi. Oba dva se tvářili ustaraně a zamyšleně. Šlo jim o život sestry/švagrové. Oni nebyli klan. Oni byli rodina. Moje rodina.

 

(pohled Katherine)

 

S úsměvem na rtech jsem odcházela z bytu pronajatého tím hlupáčkem. On vážně věřil, že ho miluju! Ach, ti mladí upíři nebo hybridi či vlkodlaci mě nikdy nepřestanou bavit. Myslí si, že jsou tak důležití. Myslí si, že si zaslouží moji pozornost. Myslí si, že je správné, že mě milují a myslí si, že já miluji je.

Nemají zdání, že jsou jenom moje loutky. Krásné loutky na hraní.

„Naše loutky, lásko,“ ozvalo se mi u ucha. Ocitla jsem se v ocelovém sevření.

„Naše, vždyť já to vím,“ přikývla jsem a zavrtěla se v jeho náruči, aby mě pustil. V jeho pokoji jsem se postavila ke krbu a zadívala se do plamenů.

„Jde vše podle plánů?“ zeptal se a ležérně se natáhl na postel, hypnotizujíc mě pohledem.

„Ale jistě. Jak jinak. Když něco plánujeme my dva, nemůže se to přece zvrtnout,“ pokrčila jsem rameny. Krátce se zasmál.

„Ten hlupák Matew nepochybuje o tvé oddanosti? Co jsi mu namluvila?“ zeptal se po chvilce.

„Že mám spoustu práce,“ řekla jsem a odmlčela se. Nechtěla jsem se o tom dál bavit. On má přece také svá tajemství a loutky. K čemu jinému tu lidé a ostatní také jsou, když ne k našemu pobavení?

Otočila jsem se na podpatku a chtěla dojít do skříně pro nové oblečení, ale když jsem prošla kolem něj, chytl mě za ruku a svrhl na postel a zalehl mě. Koketně jsem se usmála, když jeho pohled zčernal a jeho rty si přivlastnily ty mé. Někdy nechápu, proč se o něj vůbec s těmi lidskými nulami dělím.

Chvilku jsem ho nechala, ať si hraje, ale po pár minutách jsem se odtáhla. Zavrčel.

„Mám práci. Musím se sejít s naší přítelkyní, vždyť víš.“

„Schůzka se ruší,“ zasyčel a stáhl mě zpátky, ale já ho odstrčila silou.

„Je mi líto. Musím jít. A ty taky nezapomeň. Víš, co máš dělat,“ řekla jsem zostra.

„Připomeň mi, proč tě vlastně miluju?“ zeptal se a nadzvedl obočí.

„Protože jsem tak skvělá vypočítavá mrcha, která tě vytrhla z vlivu tvého nudného stvořitele,“ usmála jsem se. On přikývl.

„To bude asi ten důvod.“

Během pěti vteřin jsem se převlékla, zamířila ke dveřím a tam se na něj ještě otočila.

„Buď přesvědčivý, zlato. Chceme přece, aby to stálo za to. Chceme se pobavit,“ mrkla jsem na něj.

„Neboj, to budu,“ slíbil.

„Zítra ráno, naschle,“ zapředla jsem a vykročila ze dveří. Cestou k autu jsem na sobě cítila tři páry očí. Jedny, které mě sledovaly toužebně. Druhé dva páry zlobně a nenávistně.

Sama pro sebe jsem se tomu musela zasmát.

 

(pohled Belly)

 

Stefan se přiřítil jako velká voda. V salonku se ani nezdržel a už byl u Eleny. Nikdo ho tu nezdržoval. Damon se pouze zmínil, že ho půjde informovat, co se stalo a na chvilku odešel. Asi po pěti minutách se zase vrátil a trošku starostlivě vyhlédl z okna.

„Čekáš, že se vrátí?“ nedalo mi to.

Střelil po mně pohledem a pak zase rychle uhnul.

„Bylo by jí to podobné. Něco chystá.“

„Nesnáším ji,“ zamručel Jeremy.

„To nejsi sám,“ přikývl Damon. Byla to asi první věc, na které se ti dva shodli.

Ale já neměla na to, potichu tu sedět a strachovat se coby kdyby. Já jsem byla dost psychicky na dně i bez toho. Ne, tohle jsem ještě nepotřebovala.

S povzdechem jsem vstala a odebrala se do kuchyně. Nějak jsem si neuvědomila, že jsem od rána ještě nejedla. Byly dvě hodiny odpoledne. Můj žaludek začínal pomalu protestovat.

Zadívala jsem se do ledničky a do spíže. Potřebovala jsem se nějak zaměstnat. Vzpomněla jsem si na jeden recept, který jsem se kdysi naučila od maminky. Napadlo mě, že by nebylo nejhorší ho vyzkoušet. Vše potřebné tu bylo. Navíc to bylo dost pracné, abych tak zaměstnala mysl na dost dlouho.

Dala jsem se do vaření nadšená z toho, že mě tu nikdo neotravuje. Ale neradovala jsem se dlouho. Když jsem se asi po třetí otočila k lince, stál tam Damon s utěrkou přehozenou přes rameno a vlažným úsměvem na rtech.

„Řekl jsem si, že by se ti možná hodila menší pomoc,“ vysvětloval hned, když si všiml mého zděšeného výrazu. On a v kuchyni? No, když jsem si vzpomněla na kuchařské umění svého táty, trošku mě to vyděsilo.

„Ty umíš vařit?“ zeptala jsem se a nadzdvihla obočí.

„A jak,“ usmál se ironicky.

„Tak fajn,“ pokrčila jsem rameny.

„Co mám dělat?“ zeptal se.

„Udělej salát, a pak mi můžeš pomoct s dezertem,“ poručila jsem mu, ukázala k hromadě zeleniny na  lince a otočila jsem se k němu zády, snažíc se věnovat vlastní práci.

Chvilku jsem mlčela, než jsem se zeptala: „Kde je Jeremy?“

„Hledá něco na notebooku. Nově pronajmuté domy tady v okolí a taky v okolí Forks,“ odpověděl.

„Proč?“ otočila jsem se na něj s vařečkou v ruce. Napřed jsem se rozhodla udělat knedlíky. Vzpomněla jsem si na jednu omáčku. Svíčková, tak jí máma říkala. Byla, myslím, z nějaké menší zemičky v Evropě. Někdy ji mamka uvařila. Moc mi jako malé chutnala. K tomu jsem se rozhodla – když je Elena tak mimo, aby do sebe dostala alespoň nějaké lepší jídlo. Navíc udělám předkrm. Salát. Teda, o ten se nejspíš postará Damon. A nějaký desert. To bude nejspíš nějaký dobrý dort. Každopádně zatím jsem musela zadělat těsto na houskové knedlíky a nechat je kynout.

Takže jsem mísu postavila vedle sebe a čekala na odpověď.

„Snad by nám to pomohlo zjistit, jak dlouho a kde se tu Katherine potlouká,“ vysvětlil mi a dál na upíra až moc opatrně krájel salát na kousky.

„Aha,“ pokrčila jsem rameny, nechala knedlíky kynout a věnovala se omáčce. Díky Bohu asi Elena, nebo ani nevím kdo, se v tomhle domě staral o nákupy, ale bylo tu snad všechno.

Chvíli jsme pracovali v tichosti. Až když jsem nechala vařit omáčku, přesunula jsem se k vytvoření dortu. Damon mě zvědavě sledoval.

„Proč taková hostina?“ chtěl vědět.

„Eleně možná přijde vhod. A já pak navíc nemyslím na Katherine nebo mého ex,“ přiznala jsem popravdě.

„Aha. To vlastně chápu. Když něco děláš, nemůžeš tak moc přemýšlet nad ostatními věcmi,“ pokýval hlavou.

„Právě,“ usmála jsem se a ochutnala krém, který jsem právě dokončovala. Něco mi na tom nesedělo. Zamračila jsem se do mísy a koutkem oka stále kontrolovala hrnce na sporáku. Knedlíky budu muset vytáhnout včas. A taky bych měla ohlídat omáčku…

Ale ten krém mě štval. V troubě se dělal piškot a já věděla, že za chvíli bude. Pak to jen potřít krémem, polít čokoládou a dát do ledničky ztuhnout.

„Udělal ti ten krém něco?“ usmál se ironicky Damon.

„Hmm. Není… no, není takový, jaký by měl být. Ochutnáš?“ zeptala jsem se a přistoupila k němu. On pokrčil rameny, otřel si ruce do utěrky a pak namočil prst do krému a ochutnal. Tvářil se nějak neutrálně.

„Tak?“ zeptala jsem se a bála se jeho názoru. Už tak dlouho jsem nevařila něco pořádného…

Ještě chvilku se tvářil nezaujatě, když se usmál a prohlásil: „Je to moc dobrý, Bello. Být tebou, už s ním nic nedělám.“

„Díky,“ oddechla jsem si a chtěla už odejít.

„Hej, hej,“ vyhrkl a než jsem mu stačila mísu uzmout, ještě trošku krému ujedl. Nevěřícně jsem protočila oči. Tak takového ho neznám.

„No co? Je to dobrý,“ mrkl na mě.

„Vždyť nic neříkám,“ zasmála jsem se a věnovala se vaření.

Asi po dvou hodinách jsme měli hotovo. Teda Damon měl hotovo dávno, ale stejně mi tam dělal společnost. Trošku mě to překvapovalo, ale zjistila jsem, že mi to zase tak moc nevadí.

Když bylo vše hotovo, vzala jsem tác a nandala jsem tam salát, hlavní chod i desert. Hlavní chod jsem přikryla poklicí a opatrně jsem podala tác Damonovi.

„To je pro Elenu. Stefan ať si pro to zajde, že mu to taky připravím,“ řekla jsem mu.

„Řekl bych, že mu to vyřídím, kdyby neslyšel každé naše slovo. Prý ti děkuje, Bello.“

„Není zač,“ zamumlala jsem a podívala se už na Stefana, který se tu zjevil, jen co Damon na tu chvilinku dělal společnost Eleně.

„Voní to úžasně,“ pochválil mě.

„Děkuju,“ usmála jsem se na něj a sledovala ho, jak nese jídlo pryč. Potom jsem sama vzala další tác a odnesla ho do obýváku Jeremymu. Ten se na mě nechápavě podíval.

„Pozdní oběd,“ pokrčila jsem rameny.

„Díky,“ zakřenil se na mě a odložil notebook. Já se ale potom znova vrátila do kuchyně, kde jsem se hodlala taky najíst. Neměla jsem náladu být zalezlá v pokoji, kde by na mě doléhaly smutné myšlenky a vzpomínky.

Posadila jsem se k lince na barovou stoličku a vzala si skleněnou misku se salátem, který mě mile překvapil. V podání mého otce totiž i salát dokázal chutnat hodně divně. Tenhle byl úžasný.

Nepřekvapilo mě, když se Damon po chvíli objevil s vlastní miskou salátu naproti mně.

Usmála jsem se na něj, polkla sousto a řekla: „Řekla bych, že jsme dobrý tým.“

„Myslíš?“ usmál se ironicky. Naklonila jsem hlavu na stranu a neodpověděla.

U hlavního chodu se Damon pozastavil. Zvědavě jsem se na něj podívala, když ochutnal první sousto a asi uvažoval, co na to říct.

„Ty jsi svíčkovou ještě nejedl?“ zeptala jsem se.

„Ne.“

„A chutná?“

„Je to výtečné.“

„To jsem ráda. Mám ten recept od mámy,“ prozradila jsem mu.

„Tvoje máma uměla dobře vařit?“ zeptal se.

„Vlastně ani ne. Jak co, spíš. Tohle jídlo jí šlo. Jako jedno z mála,“ pokrčila jsem rameny a zamračila se. Jak to, že obyčejná jídla jí vybuchovala pod rukou, ale tohle vždycky zvládla na jedničku? Samotné mi to nedávalo moc smysl.

Seděli jsme tam, dokonce ještě když jsme dojedli.

„Dort byl stejně nejlepší,“ řekl po chvilce.

„Všimla jsem si, že ti nějak chutná,“ zakřenila jsem se a pomalu začala sklízet ze stolu. Netrvalo dlouho a začal mi pomáhat.

Povzdechla jsem si.

„Co?“ usmál se.

„Tohle fakt nemusíš dělat. Vím, že tě to nebaví. Jdi se raději podívat za Elenou,“ navrhla jsem mu.

„Elena je v dobrých rukou. Navíc tu chci být s tebou,“ řekl. Očividně mu bylo jedno, že téměř všichni v domě ho mohou slyšet.

Zastavila jsem se a ohlédla se na něj. Stál blíž, než jsem čekala. Vlastně hned za mnou, takže jsem do něj vrazila. Nejistě jsem vzhlédla a zadívala se mu do očí. Už zase měl ten zvláštní výraz, kdy jsem nevěděla, co si o tom mám myslet.

Začal se ke mně sklánět. Než však stačil něco udělat, jediná osoba, která nemohla slyšet jeho slova, se objevila v kuchyni. Jeremy. Moc mi na mysli nepřidalo, že v podobné situaci nás minule nachytal Damon s Jeremym. Takové opačné Deja´vu.

Rychle jsem se prosmýkla kolem Damona, vzala si od Jeremyho tác s prázdnými talíři a miskami a pohledem ho vyzývala, ať mlčí.

Potom už jsem nijak nereagovala na Damona vedle sebe, který se stále nějak pokoušel upoutat moji pozornost. Protože teď, i když bych sebe víc chtěla, jsem si s ním nemohla nic začít. Kvůli všem, které mám ráda.

Po umytí nádobí jsem se potichu vytratila do svého pokoje a úplně vyřízená padla na postel. Měla jsem toho nějak moc. Dokonce tak, že jsem se ani nepřevlékla a prostě usnula.

 

*     *     *

 

Probudil mě pocit, že se pohybuju. Ne, jakoby mě někdo nesl.

Ve vteřině jsem otevřela oči.

Pletla jsem se. Nikdo mě nenesl. Ale byla jsem v pohybu. Byla jsem v autě, které zrovna někam jelo. A nebylo to jen tak nějaké auto. Nevěřícně jsem se i v té tmě podívala na řidiče vedle mě a zalapala po dechu.

„Edwarde!“ vyjekla jsem.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Psychiatr II. - 14. kapitola:

 1 2 3   Další »
25. Petronela webmaster
31.07.2012 [19:23]

PetronelaTo jako fakt? Emoticon Edward ji unesl? To si ze mě děáš jako legraci? Jak ji to ten zatracenej upír mohl dovolit?!?! Bella má být s Damonem, tak pěkně se to mezi nimi vyvíjí, a on ji unese!!! Jak já jsem naštvaná, to si nedovedeš ani představit. Krucipísek...
No nic, jdu hnd na další kapitolu Emoticon

24. incompertus
18.07.2012 [19:52]

bože můj, to už i Edward podlehl Katherine? bože :D Emoticon Emoticon Emoticon

15.07.2012 [0:48]

marketasakySuper! Emoticon Emoticon Emoticon

14.07.2012 [21:48]

Elis1Victoria1HaleAááá je tam Edward no mě tam ani moc nechyběl, zdá se mi.
Ale když jsem četla ten ůsek od Katarine tak mi na mysl hned přišel Edward a u mě je to 100% a věřim že to napadlo i jiný. Tak honem, ať už je tu další, protože jsem napnutá jak osina v zadku.

Emoticon

ps. nechci honit ale jsem hodně zvědavá co se stane když je tam Edward Emoticon

21. Teesska
11.07.2012 [18:43]

Skvělá kapitola, těším se moc na další. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11.07.2012 [10:14]

ElenaCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10.07.2012 [10:28]

Annabell Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

18. Elů
09.07.2012 [22:55]

Ten hajzl! Beztak je to ten cos e paktuje s Katherine ! Emoticon Emoticon Moc se těším na další ! Doufám že si zase tak pospíšíš Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17. Deene
09.07.2012 [22:02]

Úžasnej díl!!! Doufám že bude Edward hodnej a že se o ni jen bojí! :D Bylo by fajn kdyby pomahali Cullenovi v boji proti Katherine :D jinak je to fakt super!!! A sup dalsi dil Emoticon

09.07.2012 [22:00]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!